Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jeho dítě a naše dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.9.17 09:13
Tve obavy jsou normalni. Spise by bylo nenormalni, kdyby jsi je nemela. Manzeluv syn je u vas doma. Je doma u maminky a je doma i u tatinka. Toto zazemi mu musite poskytnout.
Ale zarazilo me, ze pises, ze bojujete o stridavou peci manzelova maleho syna. Zastavam nazor, ze stridava pece by mela byt dohoda mezi rodici, jinak nebude fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.17 09:20
Nejsme úplně ve stejné situaci, ale máme příbuzného, který se rozvedl.
S bývalou nejsou zrovna na kordy, ale ona je prostě svá a využije každou „munici“, kterou dostane.
Munice je i třeba to, že dítě toho a toho dne u otce brečelo.
Asi chápeš, že dítě prostě občas pláče, když mu člověk nevyhoví. Takže se mu tatínek snaží vyhovět. Dítě je hodné, ale velmi, velmi rozmazlené.
A návštěvě sice vyhovíš, ale nenechám si třeba zničit věci nebo pokreslit zdi, protože dítěti nikdy nikdo nic neřekne, protože by mohlo brečet, pamatovat si to a maminka by to z něj už vytáhla.
A výsledek je, že příbuzný už asi nepřijede.
Co tím chci říct?
Problémy být můžou a může to vést k tomu, že se od sebe s manželem budete odtahovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.17 09:24
@cecetka píše:
Tve obavy jsou normalni. Spise by bylo nenormalni, kdyby jsi je nemela. Manzeluv syn je u vas doma. Je doma u maminky a je doma i u tatinka. Toto zazemi mu musite poskytnout.Ale zarazilo me, ze pises, ze bojujete o stridavou peci manzelova maleho syna. Zastavam nazor, ze stridava pece by mela byt dohoda mezi rodici, jinak nebude fungovat.
A kdyby jsi se s otcem svých dětí na střídavce nedohodla, byla by jsi Ok s tím, že budou v jeho péči?
Zakladatelko, vcelku tě chápu. Mám to podobně. Resop. mám vlastní děti, s jejich otcem ve společné péči. Společné děti s novým partnerem nemáme. On má děti v péči matky a řeší jejich svěření do své péče. Racionálně to taky podporuji, respektive rozumná pro děti by mi přišla střídavka, ale zkrátka to nejde.
Ale pocitově se taky bojím, jak to poznamená fungování doma. Je to normální.
- Citovat
- Upravit
6.9.17 09:40
Tohle jsou věci, o kterých spolu musíte začít mluvit - jsou tři základní témata, na kterých je potřeba se umět domluvit - výchova dětí, hospodaření s penězi a četnost a podoba sexuálního života- Bez toho žádné partnerství dlouhodobě fungovat nebude, protože nevyřčená a nenaplněná očekávání postupně umoří komunikaci a vztah rozklíží.
Co se týče výchovy - je vcelku přirozené, že každý máte odlišný pohled. Pokud jste na tom domluvení a srozumění s tím, tak ani moc nevadí, když mají rodiče odlišný přístup, když jsou jasně dané věci, které se dodržují - tedy zejména že jeden nepodkopává rozhodnutí toho druhého, ale to že je jeden z páru ten hodný a druhý ten přísný je běžné a v pořádku.
Ale je potřeba to mít jasně domluvené a být s tím v pohodě. Potřebujete abyste si vzájemně byli schopni sdílet svoje obavy. A teda ještě je tam potřeba zvládnout záludnost, aby partner obavy nevnímal jako výčitku, protože pak se z pokusu o domluvu stane hádka, neboť se začne bránit, namísto toho, abyste hledali řešení, se kterým budete oba spokojeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.17 09:48
Sice taky nejsem ve stejné situaci, ale i tak si dovolím přispět. S otcem svého 10ti letého syna nežiji, s nynějším manželem mám druhé ditě(2 roky) a synův otec má přítelkyni s 10 ti letou dcerou. Se synem jsem se bavila o střídavé péči(já osobně nejsem její zastánce, ale zajímalo mě, jak to vidí děti ze svého pohledu) a syn mi řekl, že by to nechtěl, že by si připadal všude jako cizí - v jedné domácnosti by trvale bydlelo 2 leté dítko a v druhé 10ti letá holčina a on by byl všude jen,,na návštěvě,, Že se mu víc líbí jak to máme celou dobu, že u nás má zázemí, je tu doma a k taťkovi chodí na návštěvu. Takže můj syn to cítí stejně jako já ( nikdy jsem mu svůj názor na střídavku neříkala, takže toto je opravdu jeho vlastní pohled na věc ), i tak samozřejmě chápu, že co člověk /ditě to jiný názor, takže samozřejmě ten náš nikomu nevnucuji 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.9.17 09:56
@Anonymní píše:
Sice taky nejsem ve stejné situaci, ale i tak si dovolím přispět. S otcem svého 10ti letého syna nežiji, s nynějším manželem mám druhé ditě(2 roky) a synův otec má přítelkyni s 10 ti letou dcerou. Se synem jsem se bavila o střídavé péči(já osobně nejsem její zastánce, ale zajímalo mě, jak to vidí děti ze svého pohledu) a syn mi řekl, že by to nechtěl, že by si připadal všude jako cizí - v jedné domácnosti by trvale bydlelo 2 leté dítko a v druhé 10ti letá holčina a on by byl všude jen,,na návštěvě,, Že se mu víc líbí jak to máme celou dobu, že u nás má zázemí, je tu doma a k taťkovi chodí na návštěvu. Takže můj syn to cítí stejně jako já ( nikdy jsem mu svůj názor na střídavku neříkala, takže toto je opravdu jeho vlastní pohled na věc ), i tak samozřejmě chápu, že co člověk /ditě to jiný názor, takže samozřejmě ten náš nikomu nevnucuji
tak ono jde spíš o to, na co je dítě zvykle. Přejímá i nevyřčené názory rodičů, které jsi dala najevo minimálně tím, jak uspořádání máte v reálu ( k tátovi chodí jen na návštěvy, je u tebe v péči). Pro naše zas nepřipadá v úvahu nic jiného, než že budou u obou rodičů a přitom jsme jim náš názor na střídavku/výhradní péči neřikali, nebylo potřeba.
Věřím, že se to může měnit s pubertou, prepubertou.
anonym Z. 9:24
- Citovat
- Upravit
6.9.17 10:08
I když chápu, že manžel by měl raději svého syna víc u sebe, nemyslím si, že střídavá péče by byla dobrou volbou pro dítě. Pak vlastně není nikde doma, pořád lítá mezi dvěma domácnostmi. V každé navíc můžou platit trochu jiná pravidla výchovy a to může dítě vést k tomu vyvíjet si vlastně dvě rozdílné osobnosti, aby v každé té domácnosti bylo „chtěné“.
Varianta návštěv jednou za 14 dní mi přijde lepší i vůči vašemu novému přírůstku do rodiny, myslím, že to hodně omezí případné problémy s odlišným přístupem otce k oběma dětem, protože jeho syn bude vlastně spíše návštěva, než člen domácnosti (takže vaše mladší dítko lépe pochopí, že ten přístup je třeba v něčem trochu jiný).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.17 10:11
Moc děkuju za Vaše názory. Hodně jsem o tom studovala, četla názory na střídavé péče. Psychologické posudky jsou pro i proti. Nebyla bych zastáncem, kdyby maminka toho chlapečka neměnila partnerské vztahy jako boty (netuším, zda má smůlu na muže nebo je tím důvodem ona). Mění dětem bydliště, mění jim „tatínky“, školku.. dostala jsem se k tomu, že by tou střídavou péčí měl jistotu alespoň u nás. A to ne, že bych byla přenaivní a nepřipustila si, že ani naše manželství nemusí dopadnou z nějakého důvodu dobře ale barák je manželových rodičů, takže můj muž tu zůtane i kdyby cokoliv 
.. @Ou Vašeho názoru si moc cením a děkuju hlavně za větičku " ale to že je jeden z páru ten hodný a druhý ten přísný je běžné a v pořádku". Já nejsem schopná posoudit, jakým pohledem na mě ten kluk kouká. Co přesně pro něj jsem. Na druhou stranu, vlastního strejdu budu poslouchat uplně stejně, jako svoje vlastní rodiče tak proč ne partnerku, mého otce, že? Mám obavu z toho být přísná. Neustoupím, je to moje domácnost, já tu vedu pořádek, ale nechci, aby měl pocit, že rodiče ho milujou a já jsem zlá teta. Neumím ho milovat tak, jako ho miluje jeho táta. Mám ho moc ráda, ráda s ním trávím čas, pomuckám ho ale podle mě musí cejtit, že tam ta láska lásková není a to je to co nevím. Můžu být přísná i když k sobě nebudeme mít tak silné pouto jako když Vás napomene otec, na kterého ale nedáte dopustit i kdyby Vás vzal řemenem? Z toho mám obavy 
a co když pak budu své vlastní dítě milovat víc než jeho a on to bude cítit. Bude se cítit sám? Může mi to mít za zlé? Dětem do hlavy nevidím 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.9.17 10:14
@Kajcatko píše:
I když chápu, že manžel by měl raději svého syna víc u sebe, nemyslím si, že střídavá péče by byla dobrou volbou pro dítě. Pak vlastně není nikde doma, pořád lítá mezi dvěma domácnostmi. V každé navíc můžou platit trochu jiná pravidla výchovy a to může dítě vést k tomu vyvíjet si vlastně dvě rozdílné osobnosti, aby v každé té domácnosti bylo „chtěné“.
Varianta návštěv jednou za 14 dní mi přijde lepší i vůči vašemu novému přírůstku do rodiny, myslím, že to hodně omezí případné problémy s odlišným přístupem otce k oběma dětem, protože jeho syn bude vlastně spíše návštěva, než člen domácnosti (takže vaše mladší dítko lépe pochopí, že ten přístup je třeba v něčem trochu jiný).
Máš s tím opravdu zkušenosti nebo teoretizuješ?
Moje vlastní zkušenost - rozdílný přístup k vlastním dětem, které jsou doma furt a které jsou doma jen o víkendu je safra velký. Práv proto, že jsou doma jen o víkendu, tak to chce všechno dohnat, užít si je, peče na vychovávání a prakticky je to fakt jen strejda na zábavu. Ve chvíli, kdy ty děti jsou doma, tak jsou středobod všeho. Jakmile budou doma všichni, není k větším rozdílu potřeba.
Rozdíl bude daný tak jako tak vělkým věkovým rozdílem.
Ale chápu, že tam ten pocit ohrožení vlastních dětí je. Ale nemá cenu to řešit tím, že se budu snažit ty nevlastní děti eliminovat ze své domácnosti. Spíš nastavit pravidla tak, aby vše fungovalo.
Anonym Z.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.9.17 10:15
@Mišuna píše:
Obavy jsou pochopitelne. U nas se k tomu vsichni zucastneni vcetne exmanzelky a jeji nove rodiny postavili v duchu „cim vic lidi ma dite kolem sebe, kteri ho maji radi, tim lip pro nej“ a po 16ti letech lze rict ze to probehlo celkem v klidu misty az v harmonii. Samozrejme, ze obcas se vyskytly nejake ty napnelismy. Je treba se s nekterymi vecmi smirit, vzit jako fakt, ze manzeluv vztah k synovi je jiny nez muj, ze ja nejsem jeho mama a nehrat si na ni. Ale neni to v rozporu s tim ze doma mame nejaka pravidla a ta plati pro vsechny stejne. To je treba rozhodnout hned na zacatku.
Spolecny cas jsme travili hodne aktivne s ohledem na vyziti obou kluku, jsou od sebe 5 let. Na dovolene jezdime ve 4 i ve 3 a casto jel manzel i s klukama sam a tyhle panske jizdy byly pro vsechny skvela zkusenost.
Letosni spolecna dovolena byla asi posledni, manzelovo synovi je 18 a od rijna jde studovat do zahranici a uz jsem ani necekala, ze s nami bude chtit jet, navic na mesic, ale jel moc rad.Da se to zvladnout, kdyz jsou dospeli rozumni.
Anonym Z.
- Citovat
- Upravit
6.9.17 10:18
@Mišuna to zní moc dobře. Ale to je další otázkou. Hrát na rodiče, si nevlastní máma nechce ale: pokud tam to dítě bývá častěji tudíž - řešíte školku, přípravu, školu, kamarády tak nemůžete být nečinnou. Kor, když manžel nebývá vždy doma. Musíte mít nějaký výchovný přístup, rozhodovat za rodiče. Nehledě na to, když tam žijou i Vaše vlastní děti. Děsí mě i situace, kdy moje děti budou naučené jíst, ale jeho syn třeba nebude. Moje děti to budou odkoukávat a já ho budu muset rázně vykázat, protože takhle se u nás nejí. V ten moment to bude pro mé děti v pořádku ale on bude ublížený, protože jeho máma by ho k tomu nidky nenutila. Rozumíte mi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.17 10:24
@M1shelli píše:
@Mišuna to zní moc dobře. Ale to je další otázkou. Hrát na rodiče, si nevlastní máma nechce ale: pokud tam to dítě bývá častěji tudíž - řešíte školku, přípravu, školu, kamarády tak nemůžete být nečinnou. Kor, když manžel nebývá vždy doma. Musíte mít nějaký výchovný přístup, rozhodovat za rodiče. Nehledě na to, když tam žijou i Vaše vlastní děti. Děsí mě i situace, kdy moje děti budou naučené jíst, ale jeho syn třeba nebude. Moje děti to budou odkoukávat a já ho budu muset rázně vykázat, protože takhle se u nás nejí. V ten moment to bude pro mé děti v pořádku ale on bude ublížený, protože jeho máma by ho k tomu nidky nenutila. Rozumíte mi?
No, já to beru tak, že dítě si bere do střídavky především otec, ne jeho partnerka. Takže se musí zařídit tak, aby byl schopný o dítě pečovat především on. Nemá smysl, aby byl ve střídavé péči a měla ho na krku nová partnerka otce, to pak ztrácí smysl a je vhodnější, aby bylo opravdu s matkou, s otce, pokud na něj má čas.
Samozřejmě dochází k situacím, kdy je dítě jen s druhým partnerem, pak na něj samozřejmě působí výchovně. A dítě se pravidlům musí přizpůsobit. Ale to i ve škole, kroužku, na táboře… Hlavní výchovný styl ale stále určují rodiče.
Anonym Z.
- Citovat
- Upravit
6.9.17 10:27
@M1shelli píše:
@Mišuna to zní moc dobře. Ale to je další otázkou. Hrát na rodiče, si nevlastní máma nechce ale: pokud tam to dítě bývá častěji tudíž - řešíte školku, přípravu, školu, kamarády tak nemůžete být nečinnou. Kor, když manžel nebývá vždy doma. Musíte mít nějaký výchovný přístup, rozhodovat za rodiče. Nehledě na to, když tam žijou i Vaše vlastní děti. Děsí mě i situace, kdy moje děti budou naučené jíst, ale jeho syn třeba nebude. Moje děti to budou odkoukávat a já ho budu muset rázně vykázat, protože takhle se u nás nejí. V ten moment to bude pro mé děti v pořádku ale on bude ublížený, protože jeho máma by ho k tomu nidky nenutila. Rozumíte mi?
Chápu tě.
Musím ti říct, že až budeš mít své dítě, pochopíš, proč je partner tak „měkký“, všechno „dovolí“ atd.
Já jsem vychovávala se mnou příbuzné dítě (ne mého partnera), brala jsem to, že ho vychovávám jako matka. Nechápala jsem, proč mají všichni problém s důsledností. Prostě jsem něco řekla a tak to bylo, žádný pláč mě neobměkčil.
Pak po velmi dlouhé době se mi na rodilo moje dítě. A ta zkušenost je úplně jiná. Najednou víš, že „už jsi to řekla“, ale zase vidíš, že to dítě se třeba nevzteká schválně, že je unavené… Prostě to vidíš jinak.
Zpětně vidím, že jsem tehdy byla hodně přísná. A šlo mi to sama.
Myslela jsem, že jsem prostě taková.
Ale teď vidím, že to bylo prostě tím, že nešlo o moje dítě (byť jsem to tak tehdy brala).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.17 10:27
@Anonymní píše:
Máš s tím opravdu zkušenosti nebo teoretizuješ?
Moje vlastní zkušenost - rozdílný přístup k vlastním dětem, které jsou doma furt a které jsou doma jen o víkendu je safra velký. Práv proto, že jsou doma jen o víkendu, tak to chce všechno dohnat, užít si je, peče na vychovávání a prakticky je to fakt jen strejda na zábavu. Ve chvíli, kdy ty děti jsou doma, tak jsou středobod všeho. Jakmile budou doma všichni, není k větším rozdílu potřeba.
Rozdíl bude daný tak jako tak vělkým věkovým rozdílem.
Ale chápu, že tam ten pocit ohrožení vlastních dětí je. Ale nemá cenu to řešit tím, že se budu snažit ty nevlastní děti eliminovat ze své domácnosti. Spíš nastavit pravidla tak, aby vše fungovalo.
Anonym Z.
krásně napsané. To je taky jeden z důvodů. Pokud máš dítě jen na víkend, nemáš na výchovu takřka žádný vliv a on vliv mít chce. Mimo to ho jeho syn nepopsatelně zbožňuje. Je technicky nadanej, baví ho práce, montování, sekání trávy, opravování, vrtání.. hromadu věcí už ho manžel neučil. To jsou věci, ke kterým se v paneláku s maminkou nedostane. Chce ho vidět růst, chce vidět pokroky.. o to je prostě připravenej.. tu střídavou péči chceme minimálně do doby, než začně chodit do školy. Pak budeme řešit my, jeho máma i on, jak postupovat dá. Zda mu to takhle vyhovuje, kam bude chodit do školy aby neměl kamaráda daleko.. nebudeme ho nikdy nutit no něčeho, co by mu němělo sedět ale o dítě manžel přišel a nechtěl, takže zůstat pouze u víkendů je pouze smiřování..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj ženy,
vím a věřím, že se tu toho řešilo již mnoho, ale nedočetla jsem se nic, co by mi něco řeklo. Žiju v jedné nomácnosti se svým mužem a jednou za 14 dní máme jeho 3letého syna. Znám ho takřka od miminka a vztah máme hezký. Klučík je vzorný, hodný, myslím že ve výchově asi dobře vedený, přesto už od počátku vidím, že můj přístup k němu a manželův přístup je uplně jiný. Mám tendence být k němu přísnější, vést ho k větší zodpovědnosti, mít větší nároky. Manžel je na něho v mnoha ohledech měkký. Miluje ho, a nechce ani zvýšit hlas když dělá něco, co by neměl. Myslím, že to, že ho vídá tak málo v něm vzbuzuje pocit, že si ten malej nezaslouží, aby byl taťka protivnej. Na jednu stranu rozumím, na druhou stranu se bojím, že na tom budu postupem jeho růstu bitá já. V současné době čekáme společné dítě (mé první dítě), a z všemožných důvodů bojujeme i o střídavou péči jeho syna. Jsem zastánce i podpora v tomto souzení ale mám neskutečný strach. Neumím si představit, jaké to může být mít v domě své dítě + jeho dítě, které u nás vlastně nebude doma ale bude doma. Bojím se, že manžel k němu bude jiný, než k našemu dítěti. Bojím se, že bude upřednostňovaný, protože tu nemůže být pořád. Bojím se, že nebudu uznávaná, protože bude mít oba rodiče po ruce a v dostatečné míře a já budu jen „boková“ záležitost a že to bude mít vliv i na naše dítě
.. vím, že je to všechno o tom, jak se k tomu partneři postaví. Vím, že je to asi hodně individuální ale není tu někdo, kdo by měl doma podobný problém? Někdo, kdo si tímhle prošel? Někdo, kdo by mohl objektivně říct, zda tohle může fungovat v klidu a harmonii?