Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky,potřebuji poradit,malá nechce skoro celý týden nic jís teda spíš si vybírá a mě to už nebaví teď si vymyslela že chce k večeři omáčku a těstovinky,udělala jsem to a ona dvě lžičky a že to nechce…řekla jsem že jí jinou nedám..můžu ji poslat bez večeře spát naposledy měla v půl páté půl rohlíku s lučinou.Jak to mám vyřešit nejlépe,jsou jí necelé 3 roky tak nevím,ale když půjdu dělat jinou večeři zase vyhrála takhlke přestala jíst jogurty dík za rychlé rady ![]()
a ení nějaké období tohoto věku? Matěj taky nechce vůbec jíst a vybírá si jenom to co mu chutná a když to nemá tak je řev a scény takže už mě to nebaví a nenutím ho k jídlu prostě nechceš nejez dostaneš až další jídlo a žádné dobortky nic.
tak jsme zvědavá kdo vydrží pevně věřím že já ![]()
Poslala bych klidne spat hladovou, jeste bych se teda optala (tesne pred mytim) jestli nema hlad, nema, tak umyt zuby a spat. Jinou veceri bych nedavala. Stejne to delam u syna, nechces jist, nejez, nic jinyho ale neni. Pripadne „nedostanes bonbonek, nesnedl jsi snidani“ a s jidlem vice mene nemame problem.
Nedala bych nic jiného, maximálně sklenici mléka, ale žádnou pevnou stravu.
A upřímně, jsem toho názoru, že dítě si do určitého věku nemá říkat, co chce k jídlu, pak občas může. Mě by do čtyř let snad ani nenapadlo, že by mamka kvůli mě vařila nějaké specifické jídlo, že jsem si o něj řekla. Pak jsem si už třeba řekla, chci to a to, když máma nevěděla, co uvařit nebo když jsem měla narozeniny, svátek atd.
Mamka byla k velikosti porce velmi benevolentní, nikdy mě nenutila víc, než jsem chtěla. Ale zase pozdě večer, když jsem nechtěla usnout a chtěla něco k jídlu v důsledku málo snědeného řekla, že jídlo už spí a hotovo.
Mě zase přijde jako hloupost určovat dítěti co má zrovna sníst. Pokud nemá hlad a skoro nic nesní (což je v poslední době docela často), zkusím nabídnout něco jiného, co je zrovna „po ruce“. Když nechce ani to, tak hodinu počkám a zkusím znovu. Nebo počkám až do dalšího jídla.
Dospělý člověk taky třeba zrovna nemá chuť na rohlík se sýrem nebo na kaši, ale na něco jiného a nikdo ho nevydírá, že když to a to nesníš, nedostaneš bonbónek nebo nedostaneš nic
.
Asi jsem v tomto dost benevolentní, ale nechce se mi dítěti poroučet, co a kdy má jíst, když ono samo nemá potřebu.
Zakladatelko, moje dcera taky přestala jíst jogurty. Snědla 2 lžičky a mohla jsem ho vyhodit. Takže jsem jí je prostě asi 2 měsíce nedávala vůbec a když jsem jí ho po takové době zase začala dávat, snědla už vždycky skoro celý.
Patsy píše:
Mě zase přijde jako hloupost určovat dítěti co má zrovna sníst. Pokud nemá hlad a skoro nic nesní (což je v poslední době docela často), zkusím nabídnout něco jiného, co je zrovna „po ruce“. Když nechce ani to, tak hodinu počkám a zkusím znovu. Nebo počkám až do dalšího jídla.
Dospělý člověk taky třeba zrovna nemá chuť na rohlík se sýrem nebo na kaši, ale na něco jiného a nikdo ho nevydírá, že když to a to nesníš, nedostaneš bonbónek nebo nedostaneš nic.
Asi jsem v tomto dost benevolentní, ale nechce se mi dítěti poroučet, co a kdy má jíst, když ono samo nemá potřebu.
Mám stejnou sestřenici. Zastává stejný názor. Její syn má 4,5 roku a s maminkou pěkně cvičí. Nejí dodnes nic pořádného a pořádně. A pěkně si vybírá. Prostě jí jen to co mu chutná a mamka se mu přizpůsobuje. Nikdy mu nenachystala hotovou porci jídla. Odmalička si sám mazal chleba, když uvolil máslo, sýr jen přikusoval, čaj a mlíko nepije. Nikdy jsem u ni neviděla, že by mu namazala chleba s něčím a šupla před něj talíř.
Taky se kluků zeptám, jestli chtějí na večeří třeba šunku nebo sýr, ale nezeptám se prostě, co chtějí. Obědy si vařím podle svého. Nenapadlo mi mě se ptát. A pokud nemají hlad, tak jim to ohřeju na svačinu až se vyspí.
Ale rozhodně je necpu jídlem mimo hlavní jídla, protože pak opravdu nic nesní, tím jsou vlastně najezeni.
Petricka píše:Patsy píše:
Mě zase přijde jako hloupost určovat dítěti co má zrovna sníst. Pokud nemá hlad a skoro nic nesní (což je v poslední době docela často), zkusím nabídnout něco jiného, co je zrovna „po ruce“. Když nechce ani to, tak hodinu počkám a zkusím znovu. Nebo počkám až do dalšího jídla.
Dospělý člověk taky třeba zrovna nemá chuť na rohlík se sýrem nebo na kaši, ale na něco jiného a nikdo ho nevydírá, že když to a to nesníš, nedostaneš bonbónek nebo nedostaneš nic.
Asi jsem v tomto dost benevolentní, ale nechce se mi dítěti poroučet, co a kdy má jíst, když ono samo nemá potřebu.Mám stejnou sestřenici. Zastává stejný názor. Její syn má 4,5 roku a s maminkou pěkně cvičí. Nejí dodnes nic pořádného a pořádně. A pěkně si vybírá. Prostě jí jen to co mu chutná a mamka se mu přizpůsobuje. Nikdy mu nenachystala hotovou porci jídla. Odmalička si sám mazal chleba, když uvolil máslo, sýr jen přikusoval, čaj a mlíko nepije. Nikdy jsem u ni neviděla, že by mu namazala chleba s něčím a šupla před něj talíř.
Taky se kluků zeptám, jestli chtějí na večeří třeba šunku nebo sýr, ale nezeptám se prostě, co chtějí. Obědy si vařím podle svého. Nenapadlo mi mě se ptát. A pokud nemají hlad, tak jim to ohřeju na svačinu až se vyspí.
Ale rozhodně je necpu jídlem mimo hlavní jídla, protože pak opravdu nic nesní, tím jsou vlastně najezeni.
Já se taky nezeptám, co chce, protože bych se odpovědi stejně nedočkala
. Dám jí to, co chci já, ale když to nesní, netrestám ji za to formou hladu nebo vydíráním ohledně sladkostí.
A co je špatného na tom, že syn sestřenice jí máslo a sýr? ![]()
My například připravujeme většinu jídel společně, protože malý má potřebu mi se vším pomáhat. Takže celou dobu ví co děláme za papání. Když připravujeme snídani, tak třeba řekne že chce sýr nebo marmeládu (je pravda že u nás dáme při snídani více věcí na stůl a každý ať si vezme na co má chuť) a když si chce namazat chleba nebo rohlík sám, tak mu v tom taky nebráním většinou (záleží jakým způsobem ho maže
) A kolikrát taky nesní všechno, jak už se tu psalo i my někdy prostě nemáme na něco chuť nebo nás ta chuť jednoduše přejde. Je to na každém, jak si to doma udělá, tak to má ![]()