Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jít do dalšího těhotenství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.3.24 20:47
Já bych do toho nešla, těch rizik je tam moc. Radši bych zůstala „nerozbitá“ máma jednoho dítěte, než „rozbitá“ dvou. Ale chápu, že je to těžké rozhodování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.24 20:47
Nejsi zdravá, nejsi mladá, nejsi plodná, to jedno dítě je prakticky zázrak, proč chceš pokoušet štěstí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.24 20:49
Chceš názor. Můj je: ani omylem. Zdraví Máme jen jedno 
Máš manžela a syna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.24 20:51
Popravdě hlava ví, že je to risk a nesmysl, ale srdce si nějak nechce poručit 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.24 20:54
@Jahru píše: Více
Souhlasím s tebou, kdybych mohla zavřít oči a mít dítě, nemusím nic rozhodovat
- Citovat
- Upravit
25.3.24 21:26
Ne! Vzhledem k věku to může být mnohem horší a náročnějši. Raději bych zkusila adopci. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.24 21:40
Ani jsem nečekala, že tady bude taková vzácná shoda. Ono je někdy lepší znát názory nezainteresovaných lidí, kamarádky by mě podpořily, protože ví, jaký mám vztah k dětem, takže jejich názory beru s rezervou
- Citovat
- Upravit
Tady-a-ted
25.3.24 21:42
To záleží, jak moc to chceš. Pokud po dítěti toužíš a nebudeš ho mít, můžeš později litovat. Jinak pokud se ivf nevylučuje s léčbou, tak si můžeš teď nechat zmrazit embrya a ta pak vkládat později.
- Citovat
- Upravit
25.3.24 21:43
@Anonymní píše: Více
Tak běž do adopce. Tohle je hazard. Vědomý hazard s tvým zdravím. Myslí aspoň trošku na syna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tady-a-ted
25.3.24 21:45
@Atisia píše: Více
A adoptované dítě nebude náročné? Navíc to není pro každého. Cizí není vlastní. To už bych se radši fakt soustředila na to jedno co mám. On člověk nechce poslat děti do světa s holým zadkem a nevím, proč by se moje vlastní dítě mělo dělit s nějakým cizím. Pokud teda není člověk extra bohatý.
- Citovat
- Upravit
Tady-a-ted
25.3.24 21:51
@Zeoli píše: Více
Deti k adopci je málo. Dají jí dítě do adopce, když už má svoje? Možná nějaké, které nikdo nechce…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.24 21:56
@Tady-a-ted píše: Více
Ivf bych mít nemohla, paradoxně s otěhotněním jsem problém nikdy neměla, ale nebyla jsem schopna donosit do „zachránitelného“ týdne
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.24 22:00
@Zeoli píše: Více
Na syna právě myslím a je to jeden z nejdůležitějších důvodů PROTI Bude to znít možná sobecky, ale adopci bych s jedním vlastním dítětem už nechtěla, neumím si představit „přijmout cizí dítě a milovat ho jako to svoje“
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Vím, že si to musíme rozhodnout sami, ale třeba najdu někoho s podobným problémem, v našem okolí jsou názory „nerozhodně“, ale nikdo nemá takové zkušenosti jako my.
Bude to asi trochu delší, abych objasnila naši situaci.
S manželem jsme spoustu let, máme dvouletého syna, na kterého jsme čekali opravdu hodně let. Měla jsem diagnózu infertilní, nejstarší dcera by za chvíli oslavila dvanáct let, mezitím jsem prošla několika potraty i ve vyšším stupni těhotenství, střídala se u nás beznaděj, smíření se s bezdětností i otázka adopce, sešlo se u mě několik imunologických a dalších problémů. Třetí pokus pod odborným dohledem u Apolináře jsem to se synem dotáhla až do 35tt, kdy musel ven akutním císařem, začal mi kolabovat imunitní systém, plodová voda byla úplně zelená, měla jsem zánět dělohy, zastavili mi hned laktaci, protože mi tělo začalo vytvářet protilátky proti sobě samotnému, v nemocnici jsem strávila se synem téměř celý měsíc kvůli mně, on na tom byl naštěstí dobře. Bohužel moje tělo a především imunita dlouho nechtěly začít fungovat, teprve poslední půlrok jsem bez medikace, další těhotenství mi bylo doporučeno nejdříve za tři roky, takže mám ještě dva a půl roku na přemýšlení, ale preventivní léčbu pak musím začít už tři měsíce před otěhotněním (snažením) a v té době mi bude už 39 let. Jsem z toho všeho zmatená, syn byl a pořád je úžasné a spokojené dítě, vždycky jsem chtěla aspoň dvě děti, pokud spočítám všechny, tak by jich bylo až moc, ale máme živé jenom jedno, manžel mě podporuje, ať se rozhodnu, že to já budu zase všechno podstupovat, jenže zkrátka vůbec nevím. Léčba by snad měla být už „vyladěna“ správně, ale i tak jsem měla opravdu dlouhou rekonvalescenci a jako ještě starší to bude zase o něco náročnější, mám toho v hlavě tolik…
Anonym kvůli velmi osobním a intimním informacím