Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jsem alkorektička
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.6.23 05:36
Ničí tě to a ničíš se dál. Proč už se někde neléčíš? Tohle sama nezvládneš, ale musíš si to pořádně odmakat. Nikdo jiný to za tebe neudělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.23 06:13
Taky jsem jednu dobu řešila úzkosti sklenkou. Zpočátku se zdá, že to pomáhá, ale pak to přinese úzkosti ještě větší. Musíš si najít jiný rituál, berličku. A chápu na uvolnění sklenku na prvním rande, ale když už spolu chodíte, tak už bys neměla mít problém se uvolnit i bez toho. Kazdopádně to řeš, držím pěsti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.6.23 06:14
A ještě chci dodat, že pokud se cítíš ve vztahu méněcenná, tak to asi není ten pravý vztah.
- Citovat
- Upravit
2.6.23 06:52
Není pochyb, že máš problém sama se sebou a tam je potřeba začít a něco s tím dělat. A příště mít štěstí na menšího blba. Jako začít chodit s brunetou a vykládat jí o tom, že jsem na blondýny, je poměrně neomalené. Taky se mi to stalo, v opačném gardu, ten můj d-bil měl zase radši brunety… jak jsem záhy pochopila, on byl víceméně nechutný celý. Takže z tohoto si nic nedělej a fakt začni makat sama na sobě, byla by to škoda, někde určitě čeká ten pravý, ale dokud nebudeš ty ok, můžeš ho snadno přehlédnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.23 06:55
Nejedla jsem, běhala jsem a když už jsem se najedla, i kdyby to byl jen salát, tak jsem to okamžitě šla vyzvracet, protože jsem měla pocit, že si to jídlo nezasloužím. V práci se mě ptali, jestli nejsem nemocná, kosti mi trčely až moc. Já si to ale dělala vědomě. Měla jsem za sebou trauma, těžce pošramocený sebevědomí a cítila jsem potřebu mít nad něčím kontrolu, tak jsem si vybrala svoje tělo. Když sebemučení hladem a nadmírou sportu přestalo stačit (běhala 10-20 kilometrů denně, neměla jsem už žádný nehty na nohou, k tomu každý den minimálně hodinu cvičila…), začala jsem do sebe řezat. Ani to nestačilo, pořád jsem se nenáviděla, tak jsem začala ničit své vztahy. Co jsem prováděla manželovi…dodnes se stydím a hrozně mě to mrzí. Ale dělala jsem to s vidinou toho, že až se zabiju, alespoň mu to nebude líto. To byl totiž konečný plán. Naštěstí si toho všiml známý (je psycholog) a odeslal mě ke své kolegyni. Bohužel mi úplně nesedla, takže jsem jí stejně nedokázala říct, co mě trápí a pokračovala jsem dál. Pak si toho všiml někdo z širší rodiny a domluvil mi psychiatra. Dostala jsem se jinou terapii, dostala jsem antidepresiva a konečně někomu řekla všechno, co se dělo. Sice mi nebylo pořád hej, ale občas jsem se najedla, už jsem se tolik nemučila. S manželem to vyčistilo vzduch, najednou věděl co se děje a že se mi dá pomoct. Z toho období mi zůstalo pár jizev a blbý stravovací návyky. Ani předtím, ani potom bych neřekla, že se u mě jednalo o PPP v pravém slova smyslu, nicméně bez pomoci je dost možné, že bych tu už nebyla. Najdi si pomoc psychologa/psychiatra, není to sranda a sama to těžko zvládneš. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.6.23 07:32
Díky za zprávy. Nemám ani jednu kamarádku, které bych tohle mohla říct. Natož doma … možná proto jsem to napsala sem. 
On ten chlap, se kterým chodím, mlžná není tak zlý, možná jsem já jen precitlivělá. I když - jsem takovej blázen, že se chci třeba koukat na film a vím, že tam hraje krásná blond herečka, tak to radši prehodnotím a nic neříkám.
U psychiatricky jsem byla, ale nic moc mi neřekla, jen mi dala antidepresiva a za 2 měsíce přijďte znovu …
- Citovat
- Upravit
2.6.23 07:39
@Anonymní píše:
Díky za zprávy. Nemám ani jednu kamarádku, které bych tohle mohla říct. Natož doma … možná proto jsem to napsala sem.
U psychiatricky jsem byla, ale nic moc mi neřekla, jen mi dala antidepresiva a za 2 měsíce přijďte znovu …
Od toho tam ta psychiatrička je, na povídání je psychoterapie - a tu doporučuju velmi vřele, opravdu to pomáhá (někdy nesedne hned první terapeut, je potřeba neházet flintu do žita). Kecy o blondýnkách… Jako těžko borce hodnotit z jedné věty, ale nelíbilo by se mi to úplně stejně. Pokud se ve vztahu necítíš dobře, nemáš v něm bezpečný prostor, tak to asi není moc dobrý vztah a ten správný partner pro tebe. Držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.23 08:08
Taky jsem mela detstvi na ho*no. Tatu neznam. Mama pije cely zivot. Vychovaval me,,strejda" jelikoz mama pila tak jsem to doma odnasela ja. Kdyz jsem vecer neumyla nadobi tak ho vyhodil do popelnice apod. Na terapie chodim uz nejaky ten rok. Vim, ze hodne veci mi uz zustane, ze je mam tak vryte, ze to uz nejde prepsat. Byt tebou tak udelam to same. Detstvi jsme mely na houby, ale na to to hazet nemuzeme protoze zivot jde dal a musis resit ted a tady. Takze pokud nechces skoncit jako moje matka, ktery se v 50 letech zbavila insolvence, kdy nic nevlastni, zdravi taky nic moc, tak zacnu nad sebou premyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.23 08:35
Přítel, který si narazí brunetku a od začátku jí věší na nos, jak je na blondýny, tak asi taky nebude úplně kosher. Oplatila bych mu stejnou mincí. Řekla bych mu, že mám ráda dvoumetrové čahouny s mega výbavou a na spaní si koupila nějaké ‚tématické‘ tričko… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.23 09:58
@MM282 píše:
Taky jsem mela detstvi na ho*no. Tatu neznam. Mama pije cely zivot. Vychovaval me,,strejda" jelikoz mama pila tak jsem to doma odnasela ja. Kdyz jsem vecer neumyla nadobi tak ho vyhodil do popelnice apod. Na terapie chodim uz nejaky ten rok. Vim, ze hodne veci mi uz zustane, ze je mam tak vryte, ze to uz nejde prepsat. Byt tebou tak udelam to same. Detstvi jsme mely na houby, ale na to to hazet nemuzeme protoze zivot jde dal a musis resit ted a tady. Takze pokud nechces skoncit jako moje matka, ktery se v 50 letech zbavila insolvence, kdy nic nevlastni, zdravi taky nic moc, tak zacnu nad sebou premyslet.
Myslím, že přepsat to jde. 
Držím palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.23 10:00
Tak já si prošla horší historií, než ty, tím tvoje trpaeni neulehčuji. Ale jeden dotaz mám. Proč toho současného chlapa nevykopnes? Myslím si že říct, že jsou u něj blondýny na přednosti, tak má létět jak namydlenej, to o něm lecos vypovídá.. takže to by mělo být první, potom psycholog, terapie a hlavně si najít nový záchytný bod, třeba běh. Já se do toho teď dala a chytlo me to, přitom jsem k tomu měla odpor.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.6.23 10:10
@Anonymní píše:
Tak já si prošla horší historií, než ty, tím tvoje trpaeni neulehčuji. Ale jeden dotaz mám. Proč toho současného chlapa nevykopnes? Myslím si že říct, že jsou u něj blondýny na přednosti, tak má létět jak namydlenej, to o něm lecos vypovídá.. takže to by mělo být první, potom psycholog, terapie a hlavně si najít nový záchytný bod, třeba běh. Já se do toho teď dala a chytlo me to, přitom jsem k tomu měla odpor.
Ahoj, děkuju 
paradoxně jsem začala běhat právě z důvodu hubnutí… dostala jsem se sice na čas třeba 4:30 na 1km, ale to protože jsem vždy šla do extrému. A k tomu jsem nejedla. 
- Citovat
- Upravit
2.6.23 17:59
@Anonymní píše:
Díky za zprávy. Nemám ani jednu kamarádku, které bych tohle mohla říct. Natož doma … možná proto jsem to napsala sem.
U psychiatricky jsem byla, ale nic moc mi neřekla, jen mi dala antidepresiva a za 2 měsíce přijďte znovu …
Psychiatr dává léky, na terapii musíš k psychologovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj,
pro někoho možná nový pojem, pro mě denní chleba.
Je to už nějakou chvíli, co se v tomto problému plácám. Neměla jsem úplně v pohodě dětství, matka mi do očí řekla v 5 letech, že o mě nestojí a nechce mě, otec byl přísný, za každý průšvih jsem dostávala koženým páskem, kdy mě drželi, abych tam nedávala ruce, nebo neutekla. Nesu si z téhle doby extrémně nízké sebevědomí, což se mi promítá všude. Mám pocit, že nejsem dost dobrá a chci se každému zavděčit. Byla jsem celkem oplácaná a pak jsem najednou za 3/4 roku zhubla skoro 40kg. Nejedla jsem, hodně jsem běhala, hádala se s tehdejším přítelem, takže jsem nevečeřela, snídat nestihala. A tak začal můj problém. Prostě jsem si večer dala víno místo večeře. Neměla jsem v tom stresu chuť na jídlo.
A to jsou dva roky zpět. Paradox je, že jsem si vybudovala skvělou kariéru, mám vlastní byt, solidní příjem, ale uvnitř jsem troska. S přítelem (teď už bývalým) jsem se rozešla a začala si s mým nynějším. Jenže v té době se to asi rapidně zhorsilo. Bála jsem se před nim cokoliv udělat a tak jsem si na uvolnění dala 2 sklenky vína. Jsem bruneta, mám kratší vlasy a on si ke mně domů přinesl triko “blonde” a už několikrát mi řekl, že blondýnky u něj mají výhodu. Moje rozbitý sebevědomí to samozřejmě ranilo. Vím, že predtim asi 3 měsíce chodil s krásně hubenou blondýnou (znám ji) a ničí mě to, jak k ničemu jsem já. Alespoň se tak cítím.