Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co místo nekonečného analyzování a přemýšlení, které nikam nevede, tak do toho prostě skočit a vyzkoušet to?
Najdi si psychologa nebo nějakého psychoterapeuta. Ten ti asi pomůže víc. Jinak přitažlivost k ženám nemusí nutně znamenat, že jsi lesba. Asi by ses divila, kolik vdaných žen s rodinou si občas užije i s ženou ať už v trojce nebo v soukromí.
Mohla bys tem drive narozenym vysvetlit, co znamena ‚silny crush na kluky‘? ![]()
@Cenarius to je to, co tu uzkost zhorsuje.. zkouset to nechci, bojim se
Lesba nejsi. Máš nějakou formu uzkostne poruchy a díky ní ti v hlavě naskakuji stále dokola nějaké nepříjemné myšlenky. Až tě přejde zpochybnovani tvojí orientace, najde se něco jiného, pro tebe negativního, co bude tvůj mozek „prezvykavat“ stále dokola. Jde to tzv. overthinking. Máš prostě v sobě z něčeho neustálý strach a uzkost. To není normální. Máš žít přítomností, beze strachu, jsi mladá, život máš před sebou. Najdi si psychiatra a také psychologa. Dělej s tím něco, nebo budeš mít nejkrásnější roky v životě ztracené.
Prostě jsi na hlavu. Vždy si vyrobíš problém, který pak zbytečně řešíš. Zdraví, teď orientace, příště to bude zase něco jiného. Jediné, nad čím má smysl tvém případě přemýšlet, je hledání psychiatra.
Koukám že oprava nadpisu se @admin opět vydařila nedokážu prestat analy
![]()
@JancaS84 píše: Více
Oj
analyzovat se už nevešlo.. omlouvám se za chybu, ale nemůžu se přestat smát co z toho vzešlo ![]()
Hezký den
Jana
Přestaň spekulovat, byt lesbou te děsí, mas představy o mužích a rodině. Nejsi lesba, nejlepsi bude najít si kluka a zkusit realitu.
Přidala bych práce, učení a cvičení, ono pak člověk nemá čas na blbosti. To není myšleno ve zlém. To je realita. Dnešní doba tomu ještě nahrává a mladí mají v hlavě guláš.
Ja jsem si treba jednu dobu myslela, ze jsem bi. Dokonce se do me jedna holka zamilovala a s par jsem se libala. A u par holek/zen v zivote se mi stalo, ze jsem se do nich fakt zakoukala. Naposled na vysoke skole. Pak jsem ale prisla na to, ze me spis pritahovala osobnost dotycnych, a to, co jsem na nich obdivovala, bylo to, jaka jsem chtela byt ja. Od te doby jsem si prestala lamat hlavu, jestli jsem bi, nebo ne. A o par let pozdej uz mi bylo naprosto jasne, ze jsem hetero a jsem hetero doted.
Osobne si myslim, ze to moc resis
Proste si najdi kluka, zacni s nim chodit a spat a uvidis. Plane teoretizovani je k nicemu, to se musi zazit prakticky.
Ahoj! Píšu s takovým dosti zvláštním tématem.. jsem si vědoma, ze mam citlivou povahu a tak. Vzdy jsem vše analyzovala… asi pred rokem jsem mela vážný strach o sve zdravu, neverila doktorum, furt se kontrolovala a byl to strasny kolotoc. Pak to z niceho nic preslo a cely cyklus se chytil jednoho tematu - orientace. Ja osobne od detstvi mela crush na kluky, vzdy jsem to s holkami resila a libilo se mi to. Vztah jsem nikdy nemela… kdyz muz projevi zajem, ja ho “ztratim”. Mam za sebou neprijemnou zkusenost a prirovnavam to tomu. Mam rada muzskou pozornost, uzivam si sceny ve filmech, kde muz je ten dominantni a chrani zenu.. sama mam nekdy takove scenare v hlave. Kdyz jdu ven s mužskými prateli velmi resim, co si beru na sebe.. chci se libit. Ovsem asi 5× v zivote se mi stalo, ze me “zaujala” zena. Proste v ten dany moment neco bylo.. pak to preslo, vic jsem to neresila. Ted vse totalne analyzuju. Prijde otazka “a co kdyz si lzu”, “a co kdyz to driv uz neco znamenalo”. Osobne se rada podivam i na lesbicke sceny. Baví mě. Jen ted nevim… proc by me tyto otazky jen tak napadaly? Obcas mam pocit, jak kdybych lhala sama sobe. Stale koukam na nejaka videa, delam si testy a hledam odpoved. Osobne se tesim na budoucnost s detmi a muzem a byt lesbou me desi. Nikdy mi o tomto tematu nevadilo mluvit. Jsem k nemu otevrena, sama jsem byla v 17 letech na Pride v Praze… nikdy jsem nad tim takto nepřemýšlela. Najednou bum a ja zpochybnuji veskere sve city k muzum. Chvili i prijde neco a reknu “ok jsem lesba”, chvilku se uklidnim a pak zas “ale ja nechci byt” a jede to dal. Od detsvi jsem mela silne crushe na kluky.. i na ty, ktere se nikomu nelibili. Nektere dny mam lepsi, nekdy to je sileny kolotoc - hlavne v unave. Mam pocit, ze podvedome od sebe vse odstrihavam, zkoumam sve reakce, chytam se vseho. Mesic zpet me to ani nenapadlo.. dost me to trapi. Problem je, ze občas zachytím uplne stejný mechanismus jako par mesicu zpet s temi nemocemi. Ze to je nekdy stejne akorat jine tema. Nemate nektera zkusenost? Rikam si, ze treba to je nejaky proces sebeprijeti nebo co.. jenze to prislo z niceho nic. Je to hrozny kolotoc, zpochybuji vse.