Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Jsem fixovaná na svého psa
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.20 07:42
Psa můžeš milovat, to je v pořádku. Ale neměla bys jím nahrazovat sociální kontakty a vztahy s lidmi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 07:44
Bude to asi znít zle, ale budeš se s tím muset smířit, stejně tak, jako když přijdeš o blízkého člověka. V případě zvířete je jednodušší to, že se dá, nahradit" dalším, kterému zachráníš nebo přinejmenším zlepšíš život. To se u blízkých nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 07:49
Zní to hrozně zoufale, takový život bych nechtěla a nevím jak dlouho se s tim spokojis ty…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 07:53
Taky si nedovedu představit, až nás jednoho dne náš ňuňan opustí, ale takový je život. Smrt je v pořádku. Nehledej na tom nic víc depresivního, tebe i mě (jako lidi) to taky jednou čeká. A pak přijde chvíle, kdy si budeš moct osvojit dalšího mazlíčka a zpříjemnit mu jeho cestu životem… která skončí zase stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 07:53
Je to blbý ale se smrtí se člověk musí vyrovnat, přece jenom ten pes nežije tolik let jako člověk. U starého psa často mu musíš s umíráním pomoc 
Své fenky mám ráda ale vím že tady nebudou věčně, ale jsou ještě mladé tak to snad nebudu řešit ještě dlouho, Pes je fajn ale nenahradí kontakt s člověkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.20 07:55
@Anonymní píše:
Ahojky,
možná to zní hrozně, takhle z nadpisu… adoptovala jsem si psa z útulku, je to zlato.
Nemám moc kamarádů, hodně z nich mě zklamalo a nikomu tak moc nevěřím. Můj pejsek je pro mě vším, povídám mu, když je mi smutno, je tu semnou, prostě patří ke mně jako můj nejlepší kamarád. Jen mám v poslední době strach, co bude, až jednou nebude…a nedokáži si to vůbec představit.
Někdy mi připadá, že nejsem svou láskou ke zvířatům tak uplně normální, alespon podle toho, co vídám ve svém okolí…
Ahojky, neřekla bych, že taková láska k pejskům, jakou uvádíš, je něco nenormálního. Já jsem také prožívala něco podobného, i když jsem měla přátel hodně… Prostě pes byl pro mě vždycky tím největším přítelem… Přítelem, který nemluví, je věrný a potřebuje mou ochranu… Bohužel, s pejskem ale vždy musíš dopředu počítat i s obrovskou bolestí… Pejsci tu nejsou dlouho a s tím se budeš muset smířit… pro mě bylo úmrtí psa (měla jsem jich během života asi 3) vždy tak strašně bolestivé, že si to dodnes pamatuji a třeba i po 30ti letech pláču, když si vzpomenu, jak jsem ho museli nechat utratit 
Je to kruté, ale tak to bohužel funguje Užívej si hafíka dokud to jde! A snaž se na ten konec co přijde nemyslet…
- Citovat
- Upravit
18.2.20 07:56
Já to měla s pejskem stejně, byl defacto moje první miminko. Ale ostatní jsem měla jinak, měla jsem i kamarády, partnera, poté manžela a pak i dítě. Pejska jsme museli uspat v 12letech, loni v srpnu a pořád mi moc chybí. Ale proto, abys to zvládla právě potřebuješ kolem sebe ty lidi, kamarády, partnera,… není dobré upnout se pouze na pejska..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 08:38
Tak na to jsi měla myslet než sis ho pořídila. Druhá věc je, ze takhle nejde přemýšlet. To by se musel každý zbláznit. Kor rodiče děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 08:51
Tak problematická by byla až zoofilie, tedy kdybys svého psa zneužívala ke svému sexuálnímu uspokojení.
Jinak ale jde se skrze lásku ke zvířatům naučit znovu věřit sobě i lidem. A teda když se naučíš přijímat samu sebe, takovou jaká jsi - i s tím dobrým, i s tím špatným a věřit si, tak je pak jednodušší začít to samé dělat i s ostatními lidmi.
Je vcelku nevýjimečné, že lidi co nesnáší sami sebe a ostatní lidi, přilnou ke zvířatům.
Osamocení zvíře zmírní, ale nevyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 09:00
Já myslím, že takový pejsek je výborná psychoterapie 
A navíc tě donutí jít ven a tam se případně můžeš s někým seznámit Já v tom nevidím nic špatného, sama to znám dobře, svoji fenku taky moc miluji, ale je to samozřejmě zase jiná láska než k partnerovi O jednu fenku už jsme přišli a bolest je to neskutečná, je to stejné jako když ztratíš někoho blízkého Nicméně to je život a bohužel pejskové se nedoživají tak vysokého věku, takže nás tato bolest může potkat několikrát za život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 09:06
Já ti rozumím. Pes nemá žádný předsudky má tě rád takovou jakou si, což většina lidí neumí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.20 09:25
Taky miluju sveho psa, strasne moc, nevidim na tom nic spatneho. A to mam rodinu. Kdyz lita stastne venku nebo se prijde pomazlit, tak je to pro me naplnujici. Z jedne strany dite, z druhe pes 
tyhle myslenky me taky obcas napadaji, ale stejne s tim clovek nic neudela. Nechces se radsi soustredit na pritomnost a uzivat si, dokud je tady? Kolik mu je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.20 09:32
Ahoj. Někdy si říkám že jsem asi úplně jiná vůči zviratum a taky svého psa hrozně miluju a taky si vůbec neumím představit až tu nebude… Mam hodně trápení a žiju z velké části jen pro něj… Aspoň nejsem sama, kdo to cítí hodně podobně… 
- Citovat
- Upravit
Lalelale
18.2.20 09:53
Milovat zvířata je úplně v pořádku. Ale pokud máš pocit, že už ti pes nahrazuje blízké lidi, tak je problém v tom, že nikoho nemáš. Povídáš si s ním, protože tě nikdo jiný nevyslechne? Já tohle už několikrát viděla u lidí z nefunkčních rodin, to zvíře jim to vynahradilo. Zkus se podívat, jak svůj život změnit, abys nebyla osamělá. Psa milovat nepřestaneš, ale nebude pro tebe středobod.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Ahojky,
možná to zní hrozně, takhle z nadpisu… adoptovala jsem si psa z útulku, je to zlato.
Nemám moc kamarádů, hodně z nich mě zklamalo a nikomu tak moc nevěřím. Můj pejsek je pro mě vším, povídám mu, když je mi smutno, je tu semnou, prostě patří ke mně jako můj nejlepší kamarád. Jen mám v poslední době strach, co bude, až jednou nebude…a nedokáži si to vůbec představit.
Někdy mi připadá, že nejsem svou láskou ke zvířatům tak uplně normální, alespon podle toho, co vídám ve svém okolí…