Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Měla jsem to s prvním, jako miminkem, plackou. A pak těsně před nástupem do práce s mladší. Krize, nebavilo mi to a byla jsem přesně rád, byt jen jít vyhodit odpadkáč.
drž se, bude líp, bude starší, začnouu ho bavit smysluplnější věci, než stavění a bourání komínu.
Co vypadnou ven, nějaké výlety - na koloodrážedle, vlakem, řištata, zřícenina - to člověk může alespon vypnout. Neb ho naložit do koačáru a jít na nějaký výlet, co by bavil tebe.
Dělej si svoje a dítě do toho zapoj. Nemusíš si s ním hrát až do omdlení.
Taky nejsem typ, co si s dítětem vyhraje celý den (od rána do večera). Ale nemyslím si, že jsem špatná máma. Dítěti nemusíš být stále za zadkem a něco mu vymýšlet.
Lama Lama: ty výlety by byly fajn, jenže bych mohla tak sama nebo s kamarádkou. Manžel bohužel nic delšího nezvládne.
Každého nebaví věnovat se celodenně malým dětem, až bude větší, určitě si společnou řeč najdete a bude tě to i víc naplnovat.Pro mne jsou malé děti jako mor, přežila jsem to třikrát a vždy tak okolo třetího roku, když komunikovaly, chodily samy na záchod, jedly sami, bylo vidět, že je baví výlety, mohla jsem jít s nimi kamkoliv aniž bych je pořád musela sledovat, kam zase vlezou a pod, to bylo pro mne jak vysvobození a začla jsem si to teprv užívat. Tak bud v klidu určitě se to zlepší.
Je pravda, že tohle je desny období. Nemůžu ho spustit z očí, všechno chce dělat sám, všude leze…
@SylvieC píše:
Lama Lama: ty výlety by byly fajn, jenže bych mohla tak sama nebo s kamarádkou. Manžel bohužel nic delšího nezvládne.
já výletuji i sama. nebo ta kamarádka, to je taky fajn…
@SylvieC píše:
Lama Lama: ty výlety by byly fajn, jenže bych mohla tak sama nebo s kamarádkou. Manžel bohužel nic delšího nezvládne.
Tak pokud máš nějakou kamáradku, která má čas a chuť, tak do toho… Ale jinak doporučuju najít na cca 2 dny v týdnu školku a jít pracovat, úžasný odpočinek pro hlavu.
No jeeje, to znám. tedy mě ráda hlídá máma, ale když dleší dobu nemůže, stříhám metr. a to si myslím, že jsem dobrá máma, jenom prostě ne 24/7. mě výlety s kamarádkou nebo návštěvy moc pomáhají, my probereme všechny tyhle potíže, děti se spolu už trochu zabaví a často získám i inspiraci na aktivity s dítětem, co by mě jinak nenapadly. a možná i pro manžela bude fajntrocha klidu, kdy odejdeš s dítětem na půl dne pryč a třeba ti pak bude moc víc pomoct?
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky,ani se mi to nechce moc psát, ale jsem toho plná a mám pocit, že prasknu. Neodvážím se o tom moc bavit s okolím, aby na mě nepohlíželi divně.
Mám 22mesicniho živého chlapečka, moc se mu neumím věnovat. Zatim si moc neumí hrát nějak smysluplně a přiznám se, že mě ani nebaví celý den ho nějak zabavovat. Když jsem s ním celý den, tak už mám k večeru pocit, že bouchnu a jsem na něj nepříjemná a pokřikuju po něm. Mám doma manžela, který je dlouhodobě psychicky nemocný, takže po něm tak často nemůžu chtít, aby se mu věnoval nebo ho bral ven. Někdy ano, ale je to málo. Pro mě málo! Šílím doma a nejradši bych šla do práce, nejsem asi mateřský typ. Mam pocit, že jsem si to mateřství od těžkého těhotenství a porodu jen protrpěla. Samozřejmě svoje dítě miluju, ale nevydržím s ním být celé dny. Užívám si, když můžu vypadnout z baráku sama třeba jen pro rohlíky.
Měla nebo máte některá podobně pocity?
Ahoj, nejsi hrozná máma, spíš mně připadá že tě možná trápí manžel s nemocí a který ti moc nepomůže, proto se nedokážeš tolik věnovat dítěti, určitě chceš aby jste podnikali procházky ve 3,nebo výlety radovali se z něj oba že máte zdravého klučinu, jsi na to sama a chybí ta radost ze života, mně spíš více vyhovovala péče o miminka, ted je holkám 5 a 3 roky a jsou už občas tvrdohlavé, umí se vztekat nechtějí poslouchat, když byly malé, byly teda hodnější. Nemáš třeba babičku která by ti na chvíli malého zabavila, a ty si mohla chvilku oddechnout.
Dítě zabavovat nemusíš, dej mu prostor pro něj samotného. Dítě nepotřebuje mít nalajnovanej program, aby se nenudilo, co bude dělat, až bude starší, ty v práci a ono samo doma?
Moje děti mají odjakživa prostor samy pro sebe, kdy si klidně jen mydlí vařečkou do hrnce, nechávám je být. Trávíme dost času výhradně doma, tak bych se zbláznila honit je, ať si malujou, stavěj, houpou dle mých představ.
@CokeLady : S tou prácí a školkou to není tak jednoduché. Malej je říjnovej, takže mi ho asi nikde nevezmou a nemůžeme si dovolit soukromou. Už teď mám 5 úklidů domácností, abysme to jakž takž utahli :-/ A to na hodinu vychází líp, než nastoupit za půlku do práce na 2dny.
@mamule42 : Spíš mě trápí to, že nemůžeme podnikat nic společně. Manžel pomáhá jak může, ale má své limity a nemůžu ho zatěžovat. Chodí přes den 2× spát, aby vůbec přežil den. Smutný je, že takový ty první zážitky a malým asi budu absolvovat sama-vylety, zoo, dinopark… ![]()
@SylvieC Taky bych byla smutná, kdybych musela chodit sama, já jsem, teda už je to dost roků šla do vztahu s mužem který mi zatajil že trpí depresí, a když se narodil syn tak to u něj za pár měsíců po narození propuklo znovu, nechtěl brát léky, nevšímal si nás, přes den spal, v noci se díval na televizi, prostě jenom se mi vyhýbal. Já jsem to neunesla, že se nechtěl léčit, o syna se nezajímal, tak jsem od něj odešla, nikdy ho už nevyděl, a když bylo synovy 12 let tak spáchal sebevraždu, takže mu po tatínkovy zůstala pouze deprese kterou zdědil.
@SylvieC píše:
@mamule42 : Spíš mě trápí to, že nemůžeme podnikat nic společně. Manžel pomáhá jak může, ale má své limity a nemůžu ho zatěžovat. Chodí přes den 2× spát, aby vůbec přežil den. Smutný je, že takový ty první zážitky a malým asi budu absolvovat sama-vylety, zoo, dinopark…
ted to nechci zlehčovat, ale myslím, že sousta mamim výletuje v týdnu s dětmi sama. nemusí to fakt být nic světoborného, spíš jen vypadnout - klidně se mrknout někam zadara - stavbu - bagry, jeřáby; nádraží, letiště, projet se 2 stanice vlakemrůzná lesní zoo, hřiště.
Zdravím všechny maminky,
ani se mi to nechce moc psát, ale jsem toho plná a mám pocit, že prasknu. Neodvážím se o tom moc bavit s okolím, aby na mě nepohlíželi divně.
Mám 22mesicniho živého chlapečka, moc se mu neumím věnovat. Zatim si moc neumí hrát nějak smysluplně a přiznám se, že mě ani nebaví celý den ho nějak zabavovat. Když jsem s ním celý den, tak už mám k večeru pocit, že bouchnu a jsem na něj nepříjemná a pokřikuju po něm. Mám doma manžela, který je dlouhodobě psychicky nemocný, takže po něm tak často nemůžu chtít, aby se mu věnoval nebo ho bral ven. Někdy ano, ale je to málo. Pro mě málo! Šílím doma a nejradši bych šla do práce, nejsem asi mateřský typ. Mam pocit, že jsem si to mateřství od těžkého těhotenství a porodu jen protrpěla. Samozřejmě svoje dítě miluju, ale nevydržím s ním být celé dny. Užívám si, když můžu vypadnout z baráku sama třeba jen pro rohlíky.
Měla nebo máte některá podobně pocity?