Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak tohle už je poněkud přes čáru a tvá reakce je zcela adekvátní. Pomáhat je hezké, ale v tomto případě je to moc. Já bych tedy vyváděla taky.
No tak to bych tam asi byla já anebo Jana. To to ty ženský není trapny?
neskutečný. Tohle bych netrpěla. ![]()
Copak té ženské, ale tomu chlapovi to není trapný? Tahat ji manželce až pod nos? Normální chlap si najde milenku, ale netahá ji do baráku manželce. Tohle je teda moc, nejsi přehnaně žárlivá, naopak.
Nejvíc divně na mě působí to jejich cestování: že dříve jezdil autem na vlak 16 km a nyní kvůli ní jezdí 100 km. A pak posledních 20 km jede vlakem s ní? To je uhozené teda, to už může dojet celé autem, ne? Moc to nechápu, ale tohle nevypadá na běžnou kolegiální výpomoc. Nehledě na to, že měsíc od rozchodu by už se sebou mohla něco dělat, ne? Navrhni manželovi, že Janě dohodíte nového chlapa, to by jí určitě pomohlo se dostat z rozchodu. Jestli ale ona už toho nového chlapa nemá, že ano.
Tak za 1. žádné vyvařování pro kamarádku, jídlo bych zabalila jen pro manžela a jen tak mimochodem bych se zeptala, že ještě něco málo zbývá, jestli slečna chce také, jenže když si to dělala dosud, musíš ubrat postupně;
Jak si se s Janou seznámila? Poté budu pokračovat
A urcite prespava u kamarada nebo v praci??
Jane bych rekla narovinu, ze je tak jaksi navic
je dospela, musi se postavit na svoje nohy a ne se hroutit u ciziho chlapa. Snad ma soudnost. A Ty ze sebe nedelej jejich sluzku. Pokud to manzel nevidi a nechce videt, tak uz je bohuzel nekde jinde podle me ![]()
Nechapu. Pomoc bych pochopila v pripade, ze by ji umrel nekdo blizky, ale kvuli rozchodu ji brat k sobe domu
To nema zadne kamaradky, ze by se stridali s pomoci? Prijde mi to uhozene, ja bych to doma netrpela. I kdyz ted s ni nic nema, ale muze si ho omotat postupne kolem prstu. Dupni si doma, jinak zustanes sama…
Tak si taky kazdy vikend ber k vam domu nejakyho chudaka opustenyho chlapa. Uvidime jak se na to bude tvarit. Kazdopadne nechapu proc si tohle vubec dovolila. Ja bych to nerozdejchala. Proste chlapovi natvrdo rekni, ze tam Janu nechces a hotovo. A nebud naivni. ![]()
Ne, podle mě jsi moc hodná, obětavá a empatická. Tohle už je opravdu šílenost.
Ja bych to netrpěla ani minutu. Jak píšou holky, pochopila bych nějaké úmrtí či tragédii v rodině, ale rozchod?
Také se divim, že ji to není trapné. Cpat se do cizí rodiny.
A i když je to těžké, muže bych se zeptala na rovinu, jak to s ni a s tebou má.
Vaše rodina a váš vztah by pro něj měl být prioritou a ne kolegyně z práce.
Buď trochu tvrdší, oni to ti chlapi někdy potřebují.
Přeji hodně štěstí a sil ![]()
Nejsi zazpívá. Měsíc je dost dlouhá doba na to, aby se dospěla ženská naučila sama fungovat po rozchodu. Pochopila bych, kdyby k vám jela na víkend třeba 2×, ale tohle je extrem. Podle me dělá chlapovi dobře, ze je velký zachránce, ona mu asi rika, jak je uzasnej a z toho by se mohlo vyvrbit něco víc. Chlapovi bych řekla, ze Jana k nám už jezdit nebude a kdyby vyhrožoval, ze teda bude úplně sama, tak bych mu řekla, ze to určitě zvládne. A jí bych, pokud ji ještě doveze, řekla, ze mě mrzí, co se ji stalo, ale ze vy potřebujete být s mužem a dětmi někdy sami jako rodina, ze ti to vadí, a at se nezlobí, ale příští víkend nejezdí.
@ProfZav píše:
Nejsi zazpívá. Měsíc je dost dlouhá doba na to, aby se dospěla ženská naučila sama fungovat po rozchodu. Pochopila bych, kdyby k vám jela na víkend třeba 2×, ale tohle je extrem. Podle me dělá chlapovi dobře, ze je velký zachránce, ona mu asi rika, jak je uzasnej a z toho by se mohlo vyvrbit něco víc. Chlapovi bych řekla, ze Jana k nám už jezdit nebude a kdyby vyhrožoval, ze teda bude úplně sama, tak bych mu řekla, ze to určitě zvládne. A jí bych, pokud ji ještě doveze, řekla, ze mě mrzí, co se ji stalo, ale ze vy potřebujete být s mužem a dětmi někdy sami jako rodina, ze ti to vadí, a at se nezlobí, ale příští víkend nejezdí.
Co příští víkend. Už dneska bych ji nechtěla u sebe doma vidět.
To je jako nesvéprávná, že nemůže být sama? To, že ty jsi doma sama a zvládáš to většinu týdne, to je normální? No to by bylo doma tóčo, kdyby tohle chlap zkoušel ![]()
Nestačím se divit. Tohle bych co nejdřív utla a asi si dala trochu pozor. Jednou taky bývalí mel kamarádku hrozne nešťastnou placala se ve vztahu, občas u nás prespala dala vínko poplakala si. No a uběhlo par týdnů a já na noční a ona v mé posteli. ženský dokážou být taky pěkný potvory a na tohle bych už signalizovala rudě. To že se s někým rozešla to ji bude utesovat dokud si někoho zase nenajde? Něco jiného je když třeba by jste sní někam šli na pokec ať se ji ulevi ale být s ni porad a tahat ji do baráku?? S manželem bych rozumně a v klidu promluvila. i když spolu nic nemají je tohle už moc. Chlapům to asi dochází nějak později. Myslím ze ani jemu by se to nelíbilo kdyby sis přivedla někoho ze je mu smutno a teď s vámi bude pořád. Drž se a hlavně tohle vyřešit co nejdříve než se něco stane ![]()
To je zásadní problém moc schopných žen, zvládáte všechno sama, tak si muž nepřijde doma moc potřebný. Jakmile se objeví žena, která ho „potřebuje“ tak si začne pán tvorstva budovat to ego. Moje babička mi vždycky říkala, že chlap si musí připadat jako chlap, takže i když to s vrtačkou umíš líp jak on, poličky si sama nevrtej.
Obávám se, že tohle může skončit tak, že k té Janě uteče. Osobně bych mu přestala doma poskytovat servis s tím, že když se stará o Janu a když přijede domů, tak vám nepomáhá tak jste ráda, že stihnete kromě dalších povinností obstarat sebe a děti. Pokud by si ani tak neuvědomil, kde je chyba dala bych mu nůž na krk, buď vy a děti a nebo ona.
@Anonymní píše:
Ahoj lidi. Mám na vás dotaz a prosím o upřímnou odpovědˇ.
Jsem s dítětem doma, obstarávám hospodářství a doučuji děti a středoškoláky doma na malé vsi. Manžel jezdí do práce přes 120km, takže se domů dostane jen 2× týdně. Jednou ve středu, kdy přijíždí kolem 18. a kdy v čtvrtek odjíždí v 8 ráno. Potom přijede v pátek dopoledne a odjíždí v pondělí ráno. Přespává u kamaráda či v práci.
No, ale nedávno, asi před měsícem se rozešla jeho kolegyně Jana s partnerem. Začal jí pomáhat dostat se z toho. Je fajn, takže to chápu. Vařím jim oběma do práce jídlo, aby se trochu najedla.
Ale od té doby, co se rozešli u nás Jana tráví víkendy (je bezdětná). Manžel je špatný řidič, vždy jezdil na vlak na nejbližší stanici (16km) a nyní jezdí až k ní (má to po cestě cca 100 km), těch 20 jedou spolu vlakem. Zapomíná na to, že ho poprosím o nákup, najednou se přestal zajímat o mé potřeby, mluví jen o tom, že Jana potřebuje to a to, že by Janě pomohlo to a to…
Ona k nám jezdí na víkendy, které bychom měli jediné jen pro sebe…
Poprosila jsem ho minulý týden o to, jestli by mne nedovezl do blízkého městečka kvůli receptům pro mne, ale byl nepříjemný, že by tu musela zůstat Jana sama, nebo by musela jet s nama. Takže jsem šla 4km na bus (nemám řidičák) a oni šli se synem a psy na pětihodinovou procházku.
No a ted k dotazu. Začínám žárlit a to hodně.Když jsem to Tomovi naznačila, vynadal mi, že Janě snad musí pomoc, že je na vše sama a že jsem hysterická a paranoidní. Kdykoli na toto téma začnu, utne mne a posílá mne na léčení, nebo začne vydírat s tím, že tedy vší pomoci Janě nechá a že v tom bude chudák sama...
Tu holku jsem měla ráda, ale nyní jsem už trochu alergická. Tomovi se snažím nic neříkat, jen jednou mi ujelo, že pro ni dělá mnohonásobně víc než pro nás a jednou to, že když jsme měli den jen pro sebe a já měla plán, jak ho strávit, že hned pozval Janu, že mne to mrzí.
Když je u nás, nevidím nic, co by nasvědčovalo, že by spolu něco měli, vidím jen nešťastnou ženskou a chlapa, co jí pomáhá. Ale jinak musím přiznat, že mi to začíná vadit a že začínám žárlit.
Když o tom mluvím s manželem, říká, že jsem žárlivá, paranoidní a dost na mne vyjíždí a nadává, že nechci chudince pomoct. I když ji mám ráda…
Lidi, nevím, co si myslet. S manželem není řeč, vše odmítá, posílá mne pro prášky k doktorovi a to přísahám, že nevyvádím. Stačí se zmínit… Nechce se mi věřit, že spolu něco mají, ale zdá se mi, jak se odcizujeme…
Dík za rady a připomínky. Nešetřete mne, potřebuji se z toho vymotat. Jestli jsem jen žárlivka, tak i nafackovat.
Jenže ty seš prakticky taky na vše sama ![]()
Maslim, ze jsi byla tolerantni uz dost. Pochopila bych jeden vikend po rozchodu, ze nechce byt sama. Ale tohle je moc a myslim, ze je treba to rozseknout i za cenu chvilky trapnosti /ne tvoji, ale jejich/ a nebo vetsi sceny. Ale manzel by se mel probrat. Jana si muze varit sama, alespon se zabavi.
Ja bych bouchla uz davno.
Ahoj lidi. Mám na vás dotaz a prosím o upřímnou odpovědˇ.
Jsem s dítětem doma, obstarávám hospodářství a doučuji děti a středoškoláky doma na malé vsi. Manžel jezdí do práce přes 120km, takže se domů dostane jen 2× týdně. Jednou ve středu, kdy přijíždí kolem 18. a kdy v čtvrtek odjíždí v 8 ráno. Potom přijede v pátek dopoledne a odjíždí v pondělí ráno. Přespává u kamaráda či v práci.
No, ale nedávno, asi před měsícem se rozešla jeho kolegyně Jana s partnerem. Začal jí pomáhat dostat se z toho. Je fajn, takže to chápu. Vařím jim oběma do práce jídlo, aby se trochu najedla.
Ale od té doby, co se rozešli u nás Jana tráví víkendy (je bezdětná). Manžel je špatný řidič, vždy jezdil na vlak na nejbližší stanici (16km) a nyní jezdí až k ní (má to po cestě cca 100 km), těch 20 jedou spolu vlakem. Zapomíná na to, že ho poprosím o nákup, najednou se přestal zajímat o mé potřeby, mluví jen o tom, že Jana potřebuje to a to, že by Janě pomohlo to a to…
Ona k nám jezdí na víkendy, které bychom měli jediné jen pro sebe…
Poprosila jsem ho minulý týden o to, jestli by mne nedovezl do blízkého městečka kvůli receptům pro mne, ale byl nepříjemný, že by tu musela zůstat Jana sama, nebo by musela jet s nama. Takže jsem šla 4km na bus (nemám řidičák) a oni šli se synem a psy na pětihodinovou procházku.
No a ted k dotazu. Začínám žárlit a to hodně. Když jsem to Tomovi naznačila, vynadal mi, že Janě snad musí pomoc, že je na vše sama a že jsem hysterická a paranoidní. Kdykoli na toto téma začnu, utne mne a posílá mne na léčení, nebo začne vydírat s tím, že tedy vší pomoci Janě nechá a že v tom bude chudák sama…
Tu holku jsem měla ráda, ale nyní jsem už trochu alergická. Tomovi se snažím nic neříkat, jen jednou mi ujelo, že pro ni dělá mnohonásobně víc než pro nás a jednou to, že když jsme měli den jen pro sebe a já měla plán, jak ho strávit, že hned pozval Janu, že mne to mrzí.
Když je u nás, nevidím nic, co by nasvědčovalo, že by spolu něco měli, vidím jen nešťastnou ženskou a chlapa, co jí pomáhá. Ale jinak musím přiznat, že mi to začíná vadit a že začínám žárlit.
Když o tom mluvím s manželem, říká, že jsem žárlivá, paranoidní a dost na mne vyjíždí a nadává, že nechci chudince pomoct. I když ji mám ráda…
Lidi, nevím, co si myslet. S manželem není řeč, vše odmítá, posílá mne pro prášky k doktorovi a to přísahám, že nevyvádím. Stačí se zmínit… Nechce se mi věřit, že spolu něco mají, ale zdá se mi, jak se odcizujeme…
Dík za rady a připomínky. Nešetřete mne, potřebuji se z toho vymotat. Jestli jsem jen žárlivka, tak i nafackovat.