Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přestává mít zájem a něco mi to připomíná, znám podobného muže, nezačíná jeho jméno na L.?
Co na to říct, zcela očividně tě nemiluje a nebaví ho sponzorovat tě. ![]()
Takže buď si zvykni na průměr na který ty máš a zůstaň a neždímej ho a nebo odejdi. ![]()
„Myslím, že si mě neváží a já nemám kam jít. Ve 32 letech se mi nechce začínat samotné od nuly v garsonce.“
Takže protože je ti 32, promrháš svůj život v tomhle vztahu. No - dobře ti tak. Líný lidi nemám ráda.
Je ti 32, jsi mladá, vezmi nohy na ramena a pryč od nej. Tohle není člověk pro život.
Nasla bych si jinyho. Vazne. V tvem veku… a v jeho - on uz se nezmeni. Je to „stary mladenec“. Zarazila me ta veta, ze mu zeny znicily zivot. Po tomhle bych sla. Ty nechces rodinu? Urcite jo. S nekym takovym bych si ji ale neporizovala. Budes s ditetem zit jen z tveho rodicaku a prosit se o penize, ktere ti nejspis ani neda. Ale kdovi…
Nezůstala bych. Děti nikde a tohle je spolubydlící, ne partner. Ale já jsem byla zvyklá se o sebe vždycky postarat sama.
@Pomka píše:
Nasla bych si jinyho. Vazne. V tvem veku… a v jeho - on uz se nezmeni. Je to „stary mladenec“. Zarazila me ta veta, ze mu zeny znicily zivot. Po tomhle bych sla. Ty nechces rodinu? Urcite jo. S nekym takovym bych si ji ale neporizovala. Budes s ditetem zit jen z tveho rodicaku a prosit se o penize, ktere ti nejspis ani neda. Ale kdovi…
No to by bylo tak, že bych pečovala o děti a domácnost. On platil dětem oblečení a sem tam dovolenou. Bydleli bychom v bytě co mu na něj pučila máma. A já byla ta co když se ti to nelíbí, běž. Asi to už není vztah, ale jen nostalgie?
@Anonymní píše:
No to by bylo tak, že bych pečovala o děti a domácnost. On platil dětem oblečení a sem tam dovolenou. Bydleli bychom v bytě co mu na něj pučila máma. A já byla ta co když se ti to nelíbí, běž. Asi to už není vztah, ale jen nostalgie?
Takže bys mu dělala doma hospodyni a jídlo pro sebe, děti, oblečení atd. bys platila z mateřské. Plus kdybys byla na jeho maminku ošklivá, mohla bys s dětmi jít. Do dítěte bych s ním nešla ani náhodou.
@Anonymní píše:Nesnáší ženy a pohrdá jimi. Tvrdí, že jsme mu my ženy zničili život.
Je mi 32 a jemu 46. Děti nemáme.
Anonym Ž.
Tak na co čekáš? Až ti bude tolik, že už si začneš říkat, že ti život protekl mezi prsty jako voda? Jak můžeš s někým takovým být? To nemáš dost ráda sama sebe? Je ti 32, to už bys mohla vědět, co chceš a co nechceš, a že v životě co si sama nezměníš, to za tebe nikdo jiný neudělá… copak nechceš partnera, který tě bude mít rád, bude tě milovat a bude s tebou chtít žít, založit třeba rodinu, mít děti, pokud budeš i ty chtít… nebo ti tohle stačí? Každý máme, co si zasloužíme… zázraky se nedějí, když je partner blbec, na úžasného se nezmění mávnutím kouzelného proutku ani vypsáním se na internetovou diskuzi…
@Anonymní píše:
No to by bylo tak, že bych pečovala o děti a domácnost. On platil dětem oblečení a sem tam dovolenou. Bydleli bychom v bytě co mu na něj pučila máma. A já byla ta co když se ti to nelíbí, běž. Asi to už není vztah, ale jen nostalgie?
Vis jak snadne je odejit bezdetna? Muzes odfrcet kamkoli, na druhy konec republiky i na druhy konec sveta. Ale s detmi? Kdyz nemas penize nemas kam jit, nemuzes pracovat, protoze je dite jeste male nebo musis hledat praci tak, abys stihala deti davat do zarizeni i vyzvedavat?
Ted jde jen o to, jak moc si vazis sama sebe. Prestehovat se skockou do garsonkya dat zivotu sanci prihrat ti nekoho normalniho, to je v tvem pripade terno.
Sbal se a bez! A to nemyslim zle, ale ja taky odchazela v 33
sice jsme se k sobe vratili, ale uz s jinymi zivotnimi nahledy. Treba ti to nevyjde a budes s nekym jinym, ale dej si tu sanci, zaslouzis si to.
To je ale debil. bych se spakovala a sla klidne na ubytovnu. at si najde chlapa, kdyz zensky mu zkazily zivot. takhle blbe kecat umi kazdej.
Jo a jeste, ty se ho musis ptat jestli si za svy penoze muzes neco koupit jo? vubec bych se ho neptala, s jeho pristupem kdy si hrabe na svym pisecku. lidi se k tobe chovaji, jak ty sama dovolis. tak se nad sebou zamysli, proc si od neho nechas tohle libit. a od jeho matky taky. prijde mi, jak kdybys byla nesvepravna a on te musel vist, co mas delat. to se pak nediv, ze k tobe nema zadnou uctu. ![]()
Ahoj, tvrdí, že mě má rád, ale…
klidně mi řekne, že když nebudu uklízet tak jak chce on, podle něj, že mě nepotřebuje
dřív za mě platil, chtěl, nikdy sem se neprosila… Vyčítal mi, že si kupuju levnějsí veci nebo potraviny, že prý sou nekvalitní… že si mám o to řict, že mi to koupí. Vydělává 4 x méně než on. Když jsem řekla je to je hezky, tak jsem to za pár dní dostala i když jsem to třeba ani nechtěla. Teď mi klidně vpálí, že není moje pokladnička, když sem chtěla, aby naočkoval naší společnou kočku. Když někam jdem, tak někdy zaplatí někdy platím já a někdy každý za sebe.
Nesnáší ženy a pohrdá jimi. Tvrdí, že jsme mu my ženy zničili život.
Nikdy jsme neměli společný rozpočet.
Odmítl bydlet v mém nájmu v malém bytě s malým nájmem a pronajal velký s tím, že nájem bude platit on, teď mi to vyčítá. Prý tam chtěl být jen rok a ne 7. Odmítal se mnou koupit byt, který by byl s mým platem dostupný a chtěl kupovat byty na které neměl, to jsem odmítala.
Zaplatí klidně dovolenou, restauraci, ale nikdy mi nedá nic cenného co by mi zůstalo. Vždy to koupí sobě a mě půjčí např notebook apod. Když si to chci koupit sama, tak nadává, že přeci už máme ať používám ten jeho.
Jeho mámě se vyhýbám, protože mě vždy skrytě nebo přímo atakuje. Pak ho ješte pobuřuje s navádí proti mě a stěžuje si, že se jí má zastávat jako mámy. On chce, abych na ni byla hodná a stýkala se s ní. Nikdy jsem se s ní dobře necítila. Chce ho mít jen pro sebe a vše řídit a rozhodovat. Pak mě pomlouvá, protože si vše dělám podle sebe. Stějně útočí i na něj, že ji neposlouchá když má pravdu.
Máma mu půjčila peníze na byt a on ho rekonstruuje podle svého a se mnou si byt koupit odmítá. Nechci žít ve vztahu kde máme vše rozdělené na jeho a moje. Když se mi něco nelíbí tak mi řekne tak vypadni, je to moje. Ale zase nechce, abych odcházela. Prý stačí když se budu chovat normáně.
Je mi 32 a jemu 46. Děti nemáme. Nevím jak dál. Myslím, že si mě neváží a já nemám kam jít. Ve 32 letech se mi nechce začínat samotné od nuly v garsonce.
Má mě rád nebo je to jen nostalgie? Představa rozchodu mě moc bolí. On by za mnou nepřišel, vždy jsem to musela být já kdo se omlouval.
Anonym Ž.