Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolik máš dětí a jak jsou staré?
Jo jo, mateřská holt nenaplňuje každou…tak bež zpátky do práce a práci doma rozlož. Moje děti musí doma pomáhat, příště když přijdu z práce, společně „poklidíme“, svačinku si nachystají, nejsem otrok…pokud ne, holt není nachystana večeře a jiné věci…prostě chápou, že není vše jen má povinnost a nemám sto rukou.
B) přestat se vztekat se synem
C) přítel začne fungovat
Spousta žen má pocit, že když „tu ponožku nezvedne“ tak shnije v bordelu. Neshnije. Uklízet se dá i jenom nutný bordel. Když dojde čisté nádobí, tak si ho lidi umyjou, aby měli z čeho žrát.
Obědy se dají objednávat - ne sice dlouho, ale párkrát, než se člověk vzpamatuje z nejhoršího to jde.
Proč neustále nutit dítě do něčeho? Nechce se převléct? Tak ať si je celý den v pyžamu. Nechce si vyčistit zuby? No tak mu názorně vysvětlím jak mu shnijou (byl jeden život - zuby.) Krámuje věci z šuplíků? no tak ať si je krámuje, je mi blbě, pak to nahážu zpátky.
Problémem tady často není okolí, ale nastavení ženské, že musí fungovat, protože se jinak celý svět podělá. Nepodělá. Vůbec ne.
Poslední dobou zjistuju, že o je o nastavení v hlavě. Musíš se uklidnit a mít to trochu v pí… a určitě zapojit muze i děti do chodu domácnosti. I moje tříletá dcera třeba vynda prádlo ze sušičky nebo si po sobě odnese talíř atd. Ale musíš to dělat jako zábavu a vysvětlit, že když se zapojí, tak budou mít víc času s mámou, například.
Edit… s časem pro sebe s chlapem máte docela dost. Třeba my ho nemáme skoro vůbec 5 dnu v týdnu. Ale to jste si měli rozmyslet jestli děti nebo čas pro sebe. Nebo prostě změnit job.
@Anonymní píše:
Ahoj poslední dobou je toho na mě moc nekončící bordel u nás v doměvšichni si zvykli že já půjdu a uklidim… je mi často špatně nejspíš z nervů straší syn nechce poslouchat člověk se sním jen musí rozčilovat.. věčně věku jen brečí a vzteka se.. do všeho ho jen nutit… přítel od ráno do večera v práci vidíme se pouze dvě hodiny než oba usneme.. jsem pořád doma jak ve vězení vaření úklid atd.. nikdo neocenitelným moji snahu už jsem psychicky na dně
A proč si ne nechala zvyknout? Tak nesedˇjen doma, co k tomu dodat?
@MartinL45 píše:
A pointa prispevku
Asi je doma s dětmi, a už jí hrabe z toho stereotypu
Jestli každý den jen běhá okolo domácnosti a dětí, a nikam se nedostane, tak není divu.
@Anonymní píše:
Ahoj poslední dobou je toho na mě moc nekončící bordel u nás v domě všichni si zvykli že já půjdu a uklidim… je mi často špatně nejspíš z nervů straší syn nechce poslouchat člověk se sním jen musí rozčilovat.. věčně věku jen brečí a vzteka se.. do všeho ho jen nutit… přítel od ráno do večera v práci vidíme se pouze dvě hodiny než oba usneme.. jsem pořád doma jak ve vězení vaření úklid atd.. nikdo neocenitelným moji snahu už jsem psychicky na dně
Dítě z tebe cítí, jak jsi pořád naštvaná, nespokojená. Když budeš v klidu, bude v klidu i on. Ty nemáš problém s dítětem, ale se sebou a přítelem. Ať ti víc pomáhá, o víkendu si třeba syna vezme ven a ty máš chvilku klidu. Se synem jdi do herny nebo na procházku, ať se zabaví. Babičky na pohlídání nemáš?
Ale já tvojí snahu oceňuji, zakladatelko! ![]()
Jsem určitě ten poslední, co by měl radit, znáte to, „nejlepší“ rádci jsou ti, co sami děti nemají…
Ale tak zajímalo by mě, jak jednáš, když se syn rozčiluje, brečí, vzteká? Rozčiluješ se také? Nejlepší je nechat ho být, nevšímat si, ono ho to brzy omrzí… záleží na situaci, samozřejmě. Nutit, no… asi budeš zprvu muset, pokud to neudělá, tak nebude něco jinýho, televize, mobil, já nevím, co má rád… hlavně pak neustoupit, ať si nezvykne, že zákaz tak jako tak odvoláš.
S partnerem chápu, je v práci od rána do večera… ale můžeš mu naznačit, aby tě občas někam vzal, pomohl ti, ať staršímu domluví, co je slušné chování k mamince. Ano, měla bys začít s jejich převýchovou… „Milí zlatí, x let jsem vám tu věrně a oddaně sloužila, ale všechno jednou končí, je čas si vyměnit role…“
To víš, zakladatelko, musíš dát svou nespokojenost najevo, pokud jim to nedochází, co všechno pro ně vlastně děláš. A co když třeba onemocníš, co bude potom? Ať se naučí, chlapci, hezky samostatně fungovat, alespoň o víkendu!
Podle me tenhle pocit sem tam zazije kazdy..Ja naposled vcera - priznam se..A to uz mam decka 8 a 11 let. A pomahaji. A ja mam fajn praci. I manzel se snazi. Ale vis co? Ono tisickrat nic umorilo vola, takze bych zacala tim, ze manzelovi das jednu vec v domacnosti, co bude vykonavat on - jen pro ten pocit, at se necitis jako sluzka.
Dale mu klidne rekni, ze jednou tydne chces den pro sebe - jinak se zcvoknes.
A bude lip - slibuju.
Jaký si to uděláš takové to máš.
Taky si občas přijdu jako bych chodila z práce do práce (a v té oficiální si více odpočinu
), ale je důležité se z toho nezbláznit a zapojit všechny. Děti k úklidu vedu odmala (8 a 5 let) a i tak potřebují připomínat, hlídat a urgovat
. Manžela naopak chválit a to samé očekávám od něj.
Zrovna předevčírem jsem zase rostla z toho, jak to u nich vypadá, ale bylo už k večeru a představa, že nad nimi stojím další hodinu byla nesnesitelná. Takže jsem se s nimi domluvila, že si to uklidí o den později a dneska mají volno. A ono to funguje, další den bez nervů a keců uklizeno. Svět se nezblázní, že tam mají binec o den déle.
Taky u nás funguje věta: Ty chceš něco po mně a já zase po tobě. Takže jedeme výměnný obchod - ano můžu upéct bábovku, ale musí se roztřídit ponožky, abych na to měla čas.
Ahoj poslední dobou je toho na mě moc nekončící bordel u nás v domě všichni si zvykli že já půjdu a uklidim… je mi často špatně nejspíš z nervů straší syn nechce poslouchat člověk se sním jen musí rozčilovat.. věčně věku jen brečí a vzteka se.. do všeho ho jen nutit… přítel od ráno do večera v práci vidíme se pouze dvě hodiny než oba usneme.. jsem pořád doma jak ve vězení vaření úklid atd.. nikdo neocenitelným moji snahu už jsem psychicky na dně