Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem psychopat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.26 16:11
@Anonymní píše: Více
Chce to čas a kdyby to nepomáhalo tak bych se nechala hospitalizovat. Někdy je to jediná cesta 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 16:11
Ahoj, nie si, to vies ze nie. 
Vie o tvojich myslienkach lekar?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 16:12
Tak psychopat je něco jiného, než tohle, co popisuješ. Ale jo, pokud po děcku pořád řveš a chováš se k němu hnusně, může reagovat vztekem. Když se zklidníš ty, je dost pravděpodobné, že bude líp i se synem. Proč přecházíš na jiný lék, s tím minulým to bylo lepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 16:14
Nemohla by rodina pomoct se synem, aby sis trochu oddechla? Bohužel, pokud na syna křičíš, jsi nervózní tak on na to může takhle reagovat 
místo poučování ze strany rodiny by ti měli pomoct, ať se dáš trochu dohromady psychopat určitě nejsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 16:26
@Anonymní píše: Více
Naozaj by bez teba synovi lepsie nebolo. Nikdy by mu nebolo dobre bez mamy.
Davaj si na seba pozor a kontaktuj psychiatra. Vsetko sa da riesit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 16:36
Zkus napsat svému psychiatrovi email, o tom, jak se cítíš a že léky ještě nezabírají, určitě něco poradí. Dají se třeba dočasně nasadit jiné léky, které zabírají okamžitě a třeba jsou i silnější.. 😘
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.26 16:52
Taky jsem přecházela na Brintelix. Zachránil mi život i kvalitu života, ale 5 dní je nic. Na bludná depresivní přesvědčení, sebedestrukci, pocity viny a sebevražedné myšlenky, tak první známky drobného zlepšení, úlevy tak po 3 týdnech a na prožívání radosti a emotivitu až tak po 4 měsících jakože OK a musela jsem zvyšovat dávku, protože jsem ho rychle odbourávala. Ale zase drží stabilně i v hodně náročných obdobích a i třeba při viróze, kdy se mi jiná AD prostě „vypla“ a jak kdybych nebrala nic. A kromě sucha v ústech jsem neměla žádné vedlejší účinky. Takže radím vydržet, hodně odpočívat, snížit na sebe nároky a ulevit si jak jen je to možné. A rodina místo keců, ať nějak reálně pomůže. Mně třeba pomohlo, že v propadu mi ségra vařila nebo objednávala jídlo a kámoška mi chodila uklízet. A ty si hlídej ten základ - dost spánku, kvalitní jídlo a udržet pitný režim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.26 16:57
@Anonymní píše: Více
Mám nově myšlenky, že kdybych nebyla, bylo by mu lip, byl by šťastný, jsem člověk k ničemu, bez hodnoty, bez úspěchu.
Tady z toho je jasný, že nejsi žádnej psychopat, ten se tímhle rozhodně netrápí. Naopak to je jasná depresivní produkce, deprese zasahuje jak emotivitu tak myšlení - typické šablony, myšlenkové konstrukty…vyplňuju to v dotazníku před každou kontrolou u psychiatričky, přesně otázky na tohle jak se vnímám, jak o sobě přemýšlím, jakého druhu myšlenky mě obtěžují atd.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.26 17:24
Máš z mé vlastní zkušenosti přetíženou nervovou soustavu - proto ty výbuchy vzteku, frustrace, pocit zráty kontroly - přenáš se to na syna a ten reaguje pak stejně a pokud to tak necháte, bude to pravděpodobně jednou praktikovat u své partnerky/rodiny taky.
Řešili jste s manželem, jak se cítíš a proč? Třeba byste našli nějaký způsob, jak ti ulevit od některých povinností nebo vyhradit čas na nějakou psychohygienu/regeneraci/relax…
AD sice můžou pomoct, ale je potřeba nespoléhat jenom na ně. Hledat proč se tak cítíš a kdy je ti líp a od toho se odpíchnout.
Příspěvek upraven 08.11.26 v 17:41
- Citovat
- Upravit
8.11.26 17:33
Hned mi naskočila diskuze, co tu nedávno běžela - jestli by psychicky nemocné matky měly mít děti. Možná se zeptat těch dětí. Jak jim, když na ně máma řve a doufá, že psycholog najde jinou příčinu, než ta, která je zcela zřejmá, nebo jak jim je, když vyhrožuje tím, že raději nebude. Zakladatelko, nech se hospitalizovat. Nic líp pro své dítě udělat nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 17:37
@hanka.br. píše: Více
také jsem si na tu diskusi vzpomněla, i na můj názor v ní,
ale tady už je pozdě, už se stalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 18:06
@Anonymní píše: Více
Je to těžký pro vás všechny, psychopat nejsi, ale nemocná ano. Každopádně dítě si nezaslouží by jsi na něj řvala, jak tomu přijde, nemůže za to, že nejsi v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 18:06
@hanka.br. @stinga Ja si to myslim taky, že psychicky nemocni lidé by měli velmi zvažovat, zda budou mit děti…
Potom je tady věc druhá, bohuzel znam méně tech co neberou nic, než ti co berou antidepresiva.
Ovšem ptát se na názor děti je poměrně dost kruté a ty děti za to nemohou a stejně tomu plně nerozumí, uz tak čemu jsou vystaveny a co jim bude předáno do genetického kódu…
Co k tomu dodat zakladatelko, me by v tom všem asi nejvíce zajímalo, co na to otec dítěte? Taky ti vše dává za vinu?
Na druhou stranu odraz kluka muže byt skutečně odraz tebe a tahání po psychologovi vam to jen potvrdí. Protože dokud nebudou v cajku rodiče nebudou ani deti.
a jeste bych dodala, že je ve věku, kdy vse co popisuješ porad patří k jeho vývoji a muže být poměrně brzy po všem. Urychlíš to tím, pokud se zklidníš i ty.
Ale chápu, že je to náročné, do té doby doporučuji nestýkat se s rodinou a pokud tě nepodporuje sni chlap, tak mu nechej dítě a nechej se hospitalizovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.26 18:10
Taky me zaráží člověk v psychiatrické péči, který neví a netuší, jak rozdil je mezi psychopatem a tím co zakladatelko popisuješ; to jsi hodně ujela…
To sděl psychiatrovi taky, ať ti to případně vysvětli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Mám dlouhodobe psychické problémy. Léčím je Magrilanem 40 mg. Nové prechazim na brintellix. Po 14 dnech dnes prvních 5mg.
Poslední dva týdny deprese, syn mě hrozně štve, I partner. Rvu na ně, jsem hnusná, protivná. Syn má dlouhdobe záchvaty vzteku, křiku,… jsme objednani k psychologovi. Já ty deprese a úzkosti, každý úklid, vaření, maličkost mě vykoleji. Od vysazeni magrilanu hrozný propad.
Od celé rodiny mám furt predhozene, že malého stav je má chyba, odraz toho, co dělám. Mám nově myšlenky, že kdybych nebyla, bylo by mu lip, byl by šťastný, jsem člověk k ničemu, bez hodnoty, bez úspěchu.
Zabere zase brintellix? Ať nejsem tak podrážděná? Hrozně se bojím.