Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Občas to tak mívám. Jsem šťastná, že mám miminko. Ale ta rutina na mateřské je ubíjející a občas mě přepadne splín. Malou bych nevymenila za nic na světě, je pro mě vším. Je mým novým smyslem života. Ale sem tam mě přepadne panika: toto už je všechno? Pravidelně nerudný manžel, který nemá rád návštěvy… Bydlení na vesnici, což nebyl nikdy můj sen… Práce, která mě nebaví… A vzpomenu si na dobu, kdy jsem byla na výšce, plná ideálů a plánů…kdy jsem jako by měla vše před sebou (mohla jsem snít o zaměstnání, o partnerovi, kterého jednou třeba budu mít…). Všechno jako by bylo přede mnou, tajemné a lákavé… A teď si žiju takovou svoji realitu…
Prosím anonym, citlivé informace, jinak smazat, děkuji
Ne. Jsem za všechno, co mám, včetně lidí a práce, vděčná. Baví mě můj život a to není nijak závratně akční. Naopak jsem ráda, když se nic dramatického neděje. Což se teď mění, protože člen rodiny nás přivedl do finančních potíží, tak budu doufat, že to zvládneme bez ztráty kytičky.
Ale mám kamarádku, která je celkově nespokojená. Asi životní nastavení nebo nevím. Já to nechápu.
@Anonymní píše:
Občas to tak mívám. Jsem šťastná, že mám miminko. Ale ta rutina na mateřské je ubíjející a občas mě přepadne splín. Malou bych nevymenila za nic na světě, je pro mě vším. Je mým novým smyslem života. Ale sem tam mě přepadne panika: toto už je všechno? Pravidelně nerudný manžel, který nemá rád návštěvy… Bydlení na vesnici, což nebyl nikdy můj sen… Práce, která mě nebaví… A vzpomenu si na dobu, kdy jsem byla na výšce, plná ideálů a plánů…kdy jsem jako by měla vše před sebou (mohla jsem snít o zaměstnání, o partnerovi, kterého jednou třeba budu mít…). Všechno jako by bylo přede mnou, tajemné a lákavé… A teď si žiju takovou svoji realitu…Prosím anonym, citlivé informace, jinak smazat, děkuji
Jestli jsi na mateřské, můžeš věnovat čas vzdělávání, seberozvoji, abys po mateřské mohla dělat něco, co tě bude bavit a samozřejmě i živit.
Občas jo. Taková ta všední realita dokáže být únavná a ubíjející. Na druhou stranu když zmizí taková ta běžná rutina (kolotoč práce - domácnost), kdy se nic extra neděje, a najednou přijde nějaká změna, občas je to i změna k horšímu, a člověk najednou vzpomíná na tu krásnou rutinu a stereotyp
Že to bylo vlastně strašně fajn
A jinak by to asi chtělo nějakou změnu nebo zkusit zapracovat na tom, abys zase začala vnímat krásy běžného dne
Napsala jsem to teda dost vzletně, že jo
Prostě hledat na tom obyčejném to krásné. A to jde opravdu těžko… Není to snadné a někdo se to učí celý život, nebo se to ani nikdy nenaučí…A po pravdě já to moc neumím ![]()
No obcas jo. Jenze staci jen trochu vystrcit nos z komfortni zony a vsechno je jinak.
@ProfZav píše:
Jestli jsi na mateřské, můžeš věnovat čas vzdělávání, seberozvoji, abys po mateřské mohla dělat něco, co tě bude bavit a samozřejmě i živit.
Ano, vím… Jen se k tomu musím dokopat. A začít přemýšlet, co a jak se svým životem… Mám teď takové období splínu, kdy vše vidím černě a do ničeho se mi nechce a kdy jsem šíleně unavená. Ale to přejde a bude líp.
A ještě poznámka. K práci, která by mě bavila, zas tak nějaké extra vzdělání nepotřebuju, v podstatě by stačilo to, co mám… Nebo bych se mohla dát na studium druhé vysoké školy… Problém je spíš v tom, že těch míst je málo, a abych ho získala, chtělo by to spíš konexe, přes známost… Protože zájem je veliký, těch míst je málo. A často je to prostě o štěstí a o těch kontaktech, no. Ale nevadí.
Ne, nemám čas se nudit. Občas sem nespokojena třeba s bydlením (na mateřské nejsou finance na nějaké větší změny), ale má to i své plusy, které si čas od času musím připomenout
s rodinou sem spokojena, práci aktuálně neřeším, jsem na mateřské. Ale celkove si všechno dělám tak, abych byla spokojena ![]()
@Anonymní píše:
Ano, vím… Jen se k tomu musím dokopat. A začít přemýšlet, co a jak se svým životem… Mám teď takové období splínu, kdy vše vidím černě a do ničeho se mi nechce a kdy jsem šíleně unavená. Ale to přejde a bude líp.
A ještě poznámka. K práci, která by mě bavila, zas tak nějaké extra vzdělání nepotřebuju, v podstatě by stačilo to, co mám… Nebo bych se mohla dát na studium druhé vysoké školy… Problém je spíš v tom, že těch míst je málo, a abych ho získala, chtělo by to spíš konexe, přes známost… Protože zájem je veliký, těch míst je málo. A často je to prostě o štěstí a o těch kontaktech, no. Ale nevadí.
Nebo otravovat tak dlouho a opakovaně, až tě tam vezmou ![]()
Znám ten „proces“ dokopávání se.. já to mám u hubnutí.
Ahoj, měl jste někdo pocit že jste pořád se vším nespokojene? Svým způsobem vlastně znudene? Rodina, bydlení, práce…