Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mezi rodinou a první láskou: dilema návratu nebo zůstat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.25 05:52
@Anonymní píše: Více
No a to co se stalo v tvé rodině, je natolik vážné, že jsi přerušila studia? Je to tak vážný, že tady musíš být, i když nechceš? Nemůžeš se rozhodnout proč? Když odletíš, tak zrtatíš rodinu? Nebo v čem je tak velký problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.25 08:15
Děvče, já mám z toho pocit, že sis něco vysnila, ale realita je někde jinde. Věřím, že to moc bolí, tyhle nenaplněné lásky bolí jako čert a jestli to prožíváš poprvé, tak obzvlášť. Ale z nějakého důvodu ses vrátila domů, tak bych se teď kousla a zameřila na řešení situace doma. Nebo tam už se to vyřešilo a důvody pro návrat pominuly?
A taky by mě zajímalo, jak to máš se školou. Už jsi ji úspěšně dokončila? Pokud ne, tak škola a situace doma by pro mě byla prioritou. Chlap buď počká nebo bude jiný. Není to tak, že když promeškáš tu správnou chvíli, tak už tě nic hezkého nepotká. A kdoví, možná vás život oddělil, protože s ním by tě nic hezkého nečekalo 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.25 09:55
@Anonymní píše: Více
To je bohužel u lidí s bipolární poruchou běžné. Že nějaký čas se neozývají, záleží v jaké fázi jsou. Mám známého s touto poruchou. Jako kamarád dobrý, ale pro společný život to není. A musí člověk k tomu přistoupit tak, že je to nemoc a nebrat si to neozývání osobně. Tebe to zničí při tvém nastavení. V jakém ročníku jsi tam byla?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Píšu na web pro maminky i když to vůbec nejsem… Když já vážně nevím co jiného, komu jinému tohle říct. Rodina má jiné starosti a kamarády prostě nemám.
Studuji Uni v Anglii, teď už je to tři roky, dva roky jsem bydlela s kamarádkou která ale měla nehodu a byt už bych sama nezaplatila, nastěhovala jsem se ke kamarádovi. Poslední tři měsíce jsme měli takový vztah nevztah, nemluvili jsme o tom ale vím že pro mě to byla láska.. první láska. Před 10 dny jsem zjistila co se děje doma, musela jsem zpět do ČR, potřebují mě tady a nemůžu ztratit rodinu. Nemluvili jsme o tom s ním, akorát zírali a přemýšleli co bude. Ale co jsem tady, jsem si uvědomila že nejsem schopná fungovat, poslední tři dny si akorát představuji co by kdyby, přežívám na vzpomínkách. Mám pocit jako kdyby umřel, i když to není pravda. Bolí to šíleně, nikdy jsem nezažila takovou emocionální bolest. Mám pomoc od psychologa, nikam nechodím je to přez jednu aplikaci v angličtině. Ale nic nepomáhá. Na zprávy neodpovídá, nikdy nepsal ani když jsme byly „spolu“ A zároveň vím že on na tom taky není dobře, má bipolární poruchu a je mi špatně že jsem ho tam nechala. Přemýšlím že se vrátím, tady jsem stejně mimo. Ale nemůžu se rozhodnout. Už několikrát jsem si našla letenky a skoro koupila… Možná to vážně udělám. Jsem tak mimo že píšu sem… Co by jste poradili? Vím že to stejně dopadne jinak jen potřebuju vědět co by jste udělali vy.