Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem v háji
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.7.12 22:57
Dočetla jsem Tvůj příspěvek až do konce.
Mám radost, když žena, která prochází obdobím kdy „muž hází klacky pod nohy“ si uvědomuje to, že má své dítě, že ho dokáže zajistit a dokáže být samostatná.
To je Tvůj pilíř, na kterém stav. Chápu, že Tě to štve, že Tvůj partner Ti nedokáže objasnit na férovku svou změnu chování, ale myslím si, že v tom je někdo třetí.
Nehledej chybu v sobě, proč ji také hledat? Dokážeš uživit děcko a sebe a to je základ. Neúplná rodina je také rodina, i když mini-pidi. A neboj, zase budete néé mini pidi. do nedávna jsem tomu také nevěřila, a stalo se, vše má svůj čas.
Takže buď hrdá na to, že to zvládneš bez chlapa, což je v dnešní době naprosto super stav pro ženskou. Ta honička kolem školky atd, jako řidič MHD vím své a není to sranda, do toho všeho je zakomponovaná celá má rodina (rodiče a bratr), ale i když je to někdy na „budku“ víme jedno, já jako maminka musí platit domeček a tak zachraňuji střechu nad hlavou do budoucna mému synovi. Uskromnili jsme se, dovča ledatak pod stan, ale to mi neva. Prostě dá se to přežít, i z malých radostí dokážeš udělat dcerce radost nezapomenutelnou… Věř mi.
Prostě u mě si žena s velkým Ž, co toto také dokáže a moc Ti fandím. Další je jen zvyk, či slevy z nějaké standardu na něco, kde se musí ubrat.
Hodně štěstíčka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.12 12:00
Ahoj holky. Chtěla bych od vás radu, už nevím jak dál…Když jsme spolu s manželem jenom chodili a bydleli byl to nádherný vztah, pořád mi psal od rána do večera nebo mi volal, byl milý, nelhal mi. V únoru jsem otěhotněla, tak už mi tolik nevolal ani nepsal jen jednou nebo 2× denně mi zavolal, teď v červnu jsme se vzali a jako kdyby úplně otočil. Vůbec se za celý den neozve, vymlouvá se mi že má moc práce. A když se ho zeptám jestli někoho mám tak se strašně rozčílí, že není žádný kurevník a že neví proč si to furt myslím. A když mu řeknu že je úplně jiný tak to neni pravda. A taky ještě musím napsat že než jsem byla těhotná jezdil jen s chlapama na záchrance a teď už jezdí jen se ženskýma. A než jsem byla těhotná vracel se domu kolem 7 nejpozději, teď se vrací až kolem 9 někdy dýl. Já už nevím co mám dělat jsem zoufalá…Před tím na mě žárlil teď už je mu vše jedno. Co si o tom myslíte vy??? Děkuji za odpovědi…
- Citovat
- Upravit
4.7.12 12:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Chtěla bych od vás radu, už nevím jak dál…Když jsme spolu s manželem jenom chodili a bydleli byl to nádherný vztah, pořád mi psal od rána do večera nebo mi volal, byl milý, nelhal mi. V únoru jsem otěhotněla, tak už mi tolik nevolal ani nepsal jen jednou nebo 2× denně mi zavolal, teď v červnu jsme se vzali a jako kdyby úplně otočil. Vůbec se za celý den neozve, vymlouvá se mi že má moc práce. A když se ho zeptám jestli někoho mám tak se strašně rozčílí, že není žádný kurevník a že neví proč si to furt myslím. A když mu řeknu že je úplně jiný tak to neni pravda. A taky ještě musím napsat že než jsem byla těhotná jezdil jen s chlapama na záchrance a teď už jezdí jen se ženskýma. A než jsem byla těhotná vracel se domu kolem 7 nejpozději, teď se vrací až kolem 9 někdy dýl. Já už nevím co mám dělat jsem zoufalá…Před tím na mě žárlil teď už je mu vše jedno. Co si o tom myslíte vy??? Děkuji za odpovědi…
Márinkote, proč to píšeš na tolik míst??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 12:21
@Nutella aby sme videli že je už fakt zúfalá nie? 
nechcem byť zlá, ale nemyslím si, že týmto sposobom niekto poradí. Nepoznáme ani teba, ani jeho. Nepoznám ani jeho verziu… 
je to ťažké na toto reagovať. Ak nepomáha to, že sa to snažíš riešiť, ja osobne by som sa asi uzavrela do seba a čakala, čo bude. Ak by sa nezmenil, odišla by som ale, to by som robila ja…neviem ako zvykneš reagovať ty na takú „bezdovodnú ignoráciu“ alebo ako by som to nazvala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 12:25
@Sebinah
Já taky nechci být zlá, ale snad by stálo za to si to založit novou diskusi, než psát na tři různé jiné diskuse 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.7.12 18:42
Ahoj, zakladatelka,
takže situace je taková, že jsme se dnes rozešli 
Minulý týden se choval divně, to jsem psala - v pátek, když viděl, že jsem otočila, tak se začal chovat úplně normálně, už zase byl jako dřív atd., strávili jsme společně víkend, chtěl, abych přijela zpátky ještě v neděli večer, že poveze malou ráno na tábor (koňský), já nechtěla, protože jsem potřebovala zase udělat nějaké věci doma a tak jsem řekla, že dorazíme v pondělí večer po táboře. No, a v pondělí jsem zjistila, že si dal (v to pondělí) inzerát na Badoo s fotkou, pravým jménem a adresou - „rád poznám někoho nového“. Takže jsem na něj uhodila - večer, když jsme přijeli, tak potom, co malá usnula jsme měli rozhovor, ve kterém si sypal popel na hlavu, že prý se tam chtěl jen podívat a bez fotky ho to tam nepustilo, že nikoho nehledá, že vlastně neví, proč to udělal, že je mu e mnou krásně atd…
Já jsem se s ním jakž takž usmířila s tím, že to zítra smaže. Jinak choval se zase jako milius, plánoval co na víkend atd… - no a koukla jsem se dnes do PC a zjistila, že smazal jen tu jednu větu, že rád pozná někoho jiného. Jinak vše ostatní ponecháno vesele dál a konverzace v plném proudu. Takže jsem mu potom všem zavolala, že pokud bude mít seznamovací profil na seznamce, tak s ním nebudu a on namísto, aby se omluvil nebo něco takového byl ještě dotčený a řekl mi, tak dobře, bylo mi s tebou hezky, ale měj se v životě fajn atd…když jsem mu to řekla, tak nejdřív dlouho mlčel a potom začal být takhle dotčený a jedovatý - v podstatě mi naznačil, že si nic mazat nebude a ještě mi vpálil, že se mnou několikrát nakousnul otázku společného bydlení a já jsem vymýšlela, proč to nejde a kdybych s ním bydlela, tak by to možná nedělal. Každopádně prý nikoho nehledá a já nejsem dostatečně tolerantní, když mu dávám ultimáta buď já anebo seznamky 
On je strašně hrdý a suverénní člověk a v ničem neustoupí. Takže jsme si v podstatě řekli sbohem a bylo to…
já celé odpoledne sedím a řvu (malá si byla hrát se sousedovic vnoučkem u sousedů) a teď se musím přetvařovat před ní. Chápete to někdo???
- Citovat
- Upravit
ondrejka.sulej
7.7.12 15:02
Jo, chápu - narazila jsi na člověka, u nějž je buď všechno po jeho a pak je v pohodě a příjemný, nebo po jeho není a dává to sežrat, komu může. Pámbu zaplať, žes to zjistila teď a ne po roce společného života. Vybreč se a pohni se dál, příště už tyhle typy poznáš na dálku. 
- Citovat
- Upravit
7.7.12 15:05
Dobře jsi udělala. Když je pro něj seznamka důležitější tak ať si ho honí dál vesele nad fotkama na monitoru. Když je vůl tak je vůl. Buď ráda že je konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.12 01:37
@Anonymní píše:
Ahoj všichni,
nevím, jestli potřebuji přímo poradit, nebo jen vypovídat, ale mám pocit, že můj život stojí úplně za ho..o a já nevím, jak z toho ven. Je mi 35, mám pětiletou dceru. Jsem 3 roky rozvedená, exmanžel se před 2 měsíci zabil v autě, takže malá je sirotek a má jen mne. K tatínkovi jezdila a často o něm mluví, či se na něj ptá. Já jsem po rozchodu s ex měla jeden vztah cca dvouletý (trval už od období manželství, kdy jsme s ex už nebydleli spolu), potom jsem se dala dohromady se současným přítelem, do kterého jsem se opravdu hodně zamilovala a se kterým jsme plánovali společnou budoucnost. Jsme spolu rok a půl a doteď jsme byli plus minus v pohodě, ale poslední týden se jeho chování vůči mně změnilo a já nevím proč - no, už to ani nebudu zkoumat, ale hrozně mě to mrzí a já cítím, že je to náš konec… přítel mi běžně, pokud jsme nebyli spolu, x krát denně volal, byl milý, pozorný, stále se snažil vymýšlet společné aktivity, být v mé blízkosti - nyní mi zavolá jednou dvakrát za den, nic neplánuje, je odměřený a včera jako vrchol, když jsem se ho ptala, jestli večer dorazí (ještě spolu nebydlíme, ale bylo to v plánu a i tak jsme spolu byli skoro každý den), tak mi řekl, že asi ne, protože je strašně unavený a přitom byl večer s kamarády na pivku a do půlnoci v dílně a pak na facebooku. Já jsem se ho jen zeptala, jestli jsem mu něco neprovedla, a on že ne, že proč. Řekla jsem, že se chová divně, ale on že mu to prý nepřipadá… Víc mu říkat nebudu, prostě cítím, že už se mnou nechce být a já ho přemlouvat nebudu. Znám se, stáhnu se do sebe a budu smutnit. Jsem z toho úplně v prd,,, bilancuji, jakej jsem životní looser, nula… Mám práci, která je sice o. k., ale není za ní moc peněz, neboť jsem státní zaměstnanec. Takže s dcerkou nás uživím, domácnost obstarám, ale na nic mimořádného nám nezbývá, takže třeba co se týče nějaké dovolené atd. si můžeme nechat jen zdát. Navíc je to práce psychicky a časově dost náročná, takže ráno s malou do školky - honem honem práce- honem honem školka- plus mi ještě občas vyzvedává a hlídá kamarádka. V podstatě brzo ráno z domu a večer dom. Malá je naštěstí sluníčko, zbožňuji jí a je to vlastně jediné, co na svém životě vnímám jako pozitivní a kvůli komu se držím. Mám ale vůči ní hrozné výčitky svědomí. Že jsem jí nedokázala zajistit krásné dětství jako mají ostatní děti. S mámou a tátou, jako rodina… nyní má jenom mě, uštvanou a nešťastnou mámu, která jí škudlí peníze na její veliký koníček (jezdí na koni)a na nic jiného v podstatě nezbývá. Vidí, co mají a kam jezdí ostatní děti a já jí to dopřát nemůžu. Navíc teď jsem úplně v háji, rozplývá se mi sen o rodině s novým přítelem, nejraději bych zalezla někam pod peřinu a pořád jen brečela, ale kvůli ní se musím přemáhat, aby mě takhle neviděla. Je to vysilující. Kamarádky nějaké mám, ale všechny mají rodiny a pohodové partnery a tráví čas převážně s nimi, sestru mám daleko a taky má úžasnýho chlapa a dceru a rodiče - tatínek mi před půl rokem umřel a máma se z toho dodneška nevzpamatovala a léčí se u psychiatra, takže jí s nějakými mými problémy nemůžu zatěžovat. Teď jsem v práci, tady se taky musím přetvařovat, nemůžu tu brečet a cítím se pod psa. Mám pocit, že jedu jako robot a že mě už nic hezkého v životě nečeká
moc děkuji za přečtení až sem a omlouvám se za zmatenost, ale píšu to tak, jak mi plynou myšlenky. Napište mi někdo, taky jste někdo byl v takových neřešitelných sračkách a pak se vám ještě život obrátil k lepšímu??? Káča.
Ahoj, nedávno jsem zakládala tuto diskusi. Mezitím jste si asi všimli, že jsem se stačila rozejít a zase usmířit s přítelem, ale špatné události tohoto roku se mi ne a ne vyhýbat - cca před hodinou jsem musela nechat uspat našeho psa, mého velikého kamaráda a je mi strašně Ráno to opět budu muset oznámit dcerce, která je na něj fixovaná a už dnes odpoledne moc plakala, když viděla, jak kňučí bolestí… Kdy už ty jobovky skončí???
- Citovat
- Upravit
Baruna123456
21.7.12 02:36
Tak jí řekni, že utekl 
Té smrti okolo ní už bylo tolik, že pravda nikomu nepomůže, zase ztratí pevnou půdu pod nohama.
- Citovat
- Upravit
21.7.12 07:29
Že utekl, není dobrý nápad. Raději bych jí řekla pravdu, ale tak, že měl velké bolesti, a ted odešel za duhový most, kde bydlí všechna zvířátka, která už s námi nejsou a čekají tam na nás. Už ho nic nebolí, vesele si běhá a skáče a je mu dobře. Když jsem byla malá, navedli mne naši, že mi utekl pes do lesa, pořád jsem ho hledala, přitom ho nechali zastřelit, protože měl nějaký exem a tehdy neexistovalo, že by šel někdo se psem k veterináři, prostě má prašivinu, tak se nedá nic dělat, a dozvěděla jsem se, až když mi bylo sedmnáct, a nedokázala jsem se smířit s tím, jak lhali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.12 07:39
Ahoj, už jsem jí řekla pravdu, ona ho sama viděla, jak se trápí. Řekla jsem jí, že jsme mu s panem doktorem pomohli a on už spinká a nic ho nebolí. Vzala to docela dobře. Dnes malou musím někam „udat“ a budeme mu kopat s přítelem hrob Včera jsem se z toho úplně složila, hlavně než to přišlo, ale dneska už tak nějak funguju, vím, že jsem mu opravdu pomohla…
- Citovat
- Upravit
21.7.12 08:30
To, je dobře, že to ví. Ono, se jí to ještě rozleží, a bude chtít o tom mluvit. Znám, to, když jsem musela utratit před deseti lety Pana Majera, byl to hrozný pocit. Nejvíc jsem litovala toho, že jsem ho nedokázala odnést domů, a zakopat, ale nechala jsem ho v ordinaci, a utekla, a pak mne moc mrzelo, že nemá hrobeček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
