Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem v háji
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
lihow
28.6.12 08:49
nejsi looser!!
Podle mě si silná žena, žádný looser!!! Pro dceru děláš dost, možná více nežli ty „zajištěné“ a spokojené…
- Citovat
- Upravit
28.6.12 08:53
Káčo, drž se 
Nemám prostě slov. Život se občas chová jako debil. Přítele pošli někam a srovnej si život podle sebe, hlavně nedávej vinu sobě. Já razím heslo, že člověk musí spadnout až na dno proto, aby se měl od čeho odrazit. prosím tě, odraž se pořádně a oběma nohama. Hodně štěstí a posílám moc a moc síly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 08:56
Zakladatelko, já bych to takhle nehrotila. Podle toho, co píšeš, mi ani tak nepřipadá, že by o tebe přítel nestál, ale že spíš potřebuje oddych, čas trošku pro sebe. Jestliže ti nekolikrát denně volal, byli jste pořád v kontaktu a vídali se každý den, tak je logické že chlap časem dostane potřebu trošku vypnout, mít čas pro sebe nebo pro kamarády, odpočinout si. To je balzámem každého vztahu a vůbec to nemusí znamenat že tě nemá rád.
Zkus ho nechat trošku vydechnout, netlač na něj, neuháněj ho a zbytečně to nežeň. Dej mu i trošku času pro sebe a uvídíš, že to ten vztah spíš posílí.
V každém z nás je tak trošku samotář. Já osobně si myslím, že tě rád má, chce s tebou být (mně teda můj partner nevolá ani 1× za den, natož 2× 
) ale chlap občas potřebuje i pokecat s někým jiným než s milovanou partnerkou. Možná je to na něj opravdu moc.
Zkus podniknout nějaký výlet s dcerkou, musí to pro ni být strašný období, protože jí najednou zmizel tatínek, kterého měla ráda. A už je ve věku, kdy má rozum, aby si to uvědomila, ale zase ne takový, aby to pochopila. Pro ni to musí být strašný období. Udělejte si třeba nějaký výlet, hezký den a uvidíš, že se trošku uklidní nejen ona, ale i ty. Rozhodně příjdeš na jiné myšlenky.
Já už jsem se přesvědčila, že ne za každým divným chováním muže je nevěra nebo neláska. A ve tvém případě bych fakt byla v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:00
@Anonymní píše:
Napište mi někdo, taky jste někdo byl v takových neřešitelných sračkách a pak se vám ještě život obrátil k lepšímu??? Káča.
Já byla po rozvodu s ex, pocity jsem měla naprosto totožné jako ty Výčitky jak blázen, že synovi nemůžu dát úplnou rodinu…sluníčko vysvitlo brzy, dnes jsem po druhé vdaná, přibyla dcerka a život je zase krásný 
Všechno přejde Káčo, věř tomu a bude zase líp Drž se, přeji moc moc štěstíčka pro Vás obě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:02
Nejsi looser, proboha, jsi silná statečná ženská, máš malou šikovnou dcerunku, zvládáš vše sama, a jsi ještě mladá. Teď je ti mizerně, ale zase bude dobře. Naše pětiletá taky jezdí. Takže jestli jí zvládneš finančně zajistit toto, tak klobouk dolů, má víc než dovolenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:05
Přečti si tady nějaký jiný diskuze na opravdu vážná témata a pochopíš, že nejsi ve sračkách jenom proto, že už ti přítel volá jen dvakrát denně a zašel s chlapama do hospody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:09
Mě přijdeš jako bojovník, který to má v hlavě srovnaný a takový se nikdy v životě nestratí. Přeju hodně štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:12
Podívej jsi silná ženská a bude líp. Výčitky, že dceři nemůžeš dopřát dovču neměj moje dcera je z úplné rodiny a na dovolenou nemáme, hlavu si stím nedělám a nejsem v mém okolí sama věř.
Moje sestra byla se synovcem do 6 let sama a zvládala nezvádala padala na hubu a pak podkala švagra a je už 12let šťastně vdaná. Bude líp.
Já jsem od listopadu doma bez peněz kdy mi skončila rodičovská a dceru mám nevzyly do šlolky. Čekám druhé dítě a manžel přišel o práci už dva měsíce nemůže nic sehnat. Od pondělí je na pracáku 
Věřím, že bude líp stejně jako u tebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:13
@dalimil píše:
Mě přijdeš jako bojovník, který to má v hlavě srovnaný a takový se nikdy v životě nestratí. Přeju hodně štěstí…
Souhlasím, taky na mě zakladatelka tak působí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:17
Přítel ti po roce a půl volá jenom dvakrát denně. V práci to máš těžké, ale jsi státní zaměstnanec. Můžeš dceři platit jízdy na koni jako kroužek, ale trápíš se, že má zkažené dětství, protože nemá doma tatínka? Já tam nevidím nic, z čeho by ses měla hroutit, naopak máš krásný a pohodlný život!
Myslím, že máš úzkostné stavy, což není nic za co by ses měla stydět, očividně je to dědičné - viz, maminka, která se nemůže vyrovnat se smrtí manžela. Jsou tací jeidnci, co jsou úzkostnější, trpí depresemi. Navštiv psychiatra, on ti dá něco, aby se to urovnalo. Hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:20
Zakladatelko, mě nepřipadá, že by se váš vztah zhroutil. Jak už tady někdo psal, tak prostě chlap potřebuje mít čas na svoje zájmky a pokud ti volá 2× denně, tak o tebe zájem asi má, ne? Kdyby ten zájem neměl, tak ti volat nebude vůbec, popř. se ti bude vyhýbat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.12 09:43
Ahoj Káčo, každou z nás to občas přepadne a máme pocit, že se nám život hroutí. Já mám za sebou šílený půlrok - rozchod z přítelem, snaha to opakovaně dávat dohromady, opakovaná zklamání na obou stranách, komunikační bloky s exmanželem, do toho totálně rozhozený syn… Nakonec to dopadlo tak, že jsem si našla byt, jsme se synem čerstvě odstěhovaní a vše se začíná urovnávat. Já začínám nabírat dech a Matyáš už je zase veselá neřízená střela 
Všechno chce svůj čas. Moc dobře znám výčitky svědomí, že jsem synovi nezajistila fungující rodinu a krásné dětství. Ale děti životní trable přijímají daleko líp než my dospělí a se situací se srovnávají mnohem rychleji. Vidím to na synovi - má na těch svých 7miletých zádíčkách naložený pořádný balvan a přesto je šťastný a v pohodě. Ale naučilo mě to jednu věc - nic dětem nezastírat, jednat s nima na rovinu a vše jim vysvětlovat a vysvětlovat. Oni nemají tolik zkušeností, nedokážou se vcítit do našich dospěláckých pocitů, takže když jim to my dospělí nevysvětlíme, tak jsou zmatení.
Co se týče vztahu, tak určitě nemusí být nic ztracené. Třeba si přítel jenom řeší něco v sobě. Ty máš svoje trápení, ale on může mít taky něco, z čeho má těžkou hlavu. Zkus mu dát chvíli čas a ono se to někam nasměruje.
Ani nevíš, jak ti rozumím - taky jsem expert na to hned všechno vidět v černých barvách 
Ale rozhodně nejsi looser!!! Život nás prostě čas od času jenom zkouší, co vydržíme, jestli jsme náhodou nezlenivěli a nezpohodlněli 
Přeju hodně síly, hlavně k tomu, abys dcerku provedla obdobím po smrti táty. To je teď hodně důležité, možná nejdůležitější. Drž se holka, však za čas bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marra
28.6.12 09:48
@Housa píše:
Přečti si tady nějaký jiný diskuze na opravdu vážná témata a pochopíš, že nejsi ve sračkách jenom proto, že už ti přítel volá jen dvakrát denně a zašel s chlapama do hospody.
Ale, ale. Kazdy mame sve problemy, takze bud tak hodna a nemoralizuj tady.
Jinak zakladatelko, naprosto, ale naprosto te chapu, jsem da se rict ve stejne situaci, dve deti, sotva stacim zaplatit sem tam nejakej vylet. Dlouho jsem se trapila tim, ze nejsem schopna jim doprat vse tak jak bych chtela. Ale pak jsem si uvedomila, ze jim vlastne dopravam, miluju je, ano nemaji sice dovolenou u more, ci novej telefon, nebo dvacet krouzku, ale maji me a ja je. Moje deti jsou neskutecne vdecne, za blbej balicek bonbonu, nebo za jeden vylet vlakem. Hele nekdy proste takove blbe myslenky mit budeme, samotna zenska to ma proste hrozne tezke, ale verim ze jsi hrozne silna, podle toho co pises. Zvladnes to a zadny chlap te prece nerozhodi, drz se
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni,
Kdybych neměla dcerku, tak bych se na to tady na tom světě snad vyprdla, ale kvůli ní nemůžu, v podstatě nikoho jiného než mě nemá…
nevím, jestli potřebuji přímo poradit, nebo jen vypovídat, ale mám pocit, že můj život stojí úplně za ho..o a já nevím, jak z toho ven. Je mi 35, mám pětiletou dceru. Jsem 3 roky rozvedená, exmanžel se před 2 měsíci zabil v autě, takže malá je sirotek a má jen mne. K tatínkovi jezdila a často o něm mluví, či se na něj ptá. Já jsem po rozchodu s ex měla jeden vztah cca dvouletý (trval už od období manželství, kdy jsme s ex už nebydleli spolu), potom jsem se dala dohromady se současným přítelem, do kterého jsem se opravdu hodně zamilovala a se kterým jsme plánovali společnou budoucnost. Jsme spolu rok a půl a doteď jsme byli plus minus v pohodě, ale poslední týden se jeho chování vůči mně změnilo a já nevím proč - no, už to ani nebudu zkoumat, ale hrozně mě to mrzí a já cítím, že je to náš konec… přítel mi běžně, pokud jsme nebyli spolu, x krát denně volal, byl milý, pozorný, stále se snažil vymýšlet společné aktivity, být v mé blízkosti - nyní mi zavolá jednou dvakrát za den, nic neplánuje, je odměřený a včera jako vrchol, když jsem se ho ptala, jestli večer dorazí (ještě spolu nebydlíme, ale bylo to v plánu a i tak jsme spolu byli skoro každý den), tak mi řekl, že asi ne, protože je strašně unavený a přitom byl večer s kamarády na pivku a do půlnoci v dílně a pak na facebooku. Já jsem se ho jen zeptala, jestli jsem mu něco neprovedla, a on že ne, že proč. Řekla jsem, že se chová divně, ale on že mu to prý nepřipadá… Víc mu říkat nebudu, prostě cítím, že už se mnou nechce být a já ho přemlouvat nebudu. Znám se, stáhnu se do sebe a budu smutnit. Jsem z toho úplně v prd,,, bilancuji, jakej jsem životní looser, nula… Mám práci, která je sice o. k., ale není za ní moc peněz, neboť jsem státní zaměstnanec. Takže s dcerkou nás uživím, domácnost obstarám, ale na nic mimořádného nám nezbývá, takže třeba co se týče nějaké dovolené atd. si můžeme nechat jen zdát. Navíc je to práce psychicky a časově dost náročná, takže ráno s malou do školky - honem honem práce- honem honem školka- plus mi ještě občas vyzvedává a hlídá kamarádka. V podstatě brzo ráno z domu a večer dom. Malá je naštěstí sluníčko, zbožňuji jí a je to vlastně jediné, co na svém životě vnímám jako pozitivní a kvůli komu se držím. Mám ale vůči ní hrozné výčitky svědomí. Že jsem jí nedokázala zajistit krásné dětství jako mají ostatní děti. S mámou a tátou, jako rodina… nyní má jenom mě, uštvanou a nešťastnou mámu, která jí škudlí peníze na její veliký koníček (jezdí na koni)a na nic jiného v podstatě nezbývá. Vidí, co mají a kam jezdí ostatní děti a já jí to dopřát nemůžu. Navíc teď jsem úplně v háji, rozplývá se mi sen o rodině s novým přítelem, nejraději bych zalezla někam pod peřinu a pořád jen brečela, ale kvůli ní se musím přemáhat, aby mě takhle neviděla. Je to vysilující. Kamarádky nějaké mám, ale všechny mají rodiny a pohodové partnery a tráví čas převážně s nimi, sestru mám daleko a taky má úžasnýho chlapa a dceru a rodiče - tatínek mi před půl rokem umřel a máma se z toho dodneška nevzpamatovala a léčí se u psychiatra, takže jí s nějakými mými problémy nemůžu zatěžovat. Teď jsem v práci, tady se taky musím přetvařovat, nemůžu tu brečet a cítím se pod psa. Mám pocit, že jedu jako robot a že mě už nic hezkého v životě nečeká
moc děkuji za přečtení až sem a omlouvám se za zmatenost, ale píšu to tak, jak mi plynou myšlenky. Napište mi někdo, taky jste někdo byl v takových neřešitelných sračkách a pak se vám ještě život obrátil k lepšímu??? Káča.