Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám kamarádku, ta má dceru stejně starou jako ta moje, holčičky spolu chodily do školky, navštěvovaly jsme se, vzájemně si pomáhaly… Teď holky nastoupily spolu do 1. třídy a hned v úvodu nás čekala sprcha, kamarádka řekla své holčičce, aby si nesedala s mojí dcerou do jedné lavice (neřekla jí to před námi, ale holčička se prořekla a opravdu si sedla s jinou holčičkou). Dcera z toho byla opravdu špatná, nečekala, že její nejlepší kamarádka si s ní nebude chtít sednout a zkazilo jí to celý první den ve škole. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to jedno, že se můžou kamarádit i tak, ale moc to nepomohlo. Chtěla jsem, aby mi to kamarádka vysvětlila a řekla jsem jí, že nás to dost zaskočilo. Ona to ani moc vysvětlovat nechtěla a nakonec ve stylu nejlepší obrana je útok řekla, že řeším blbosti jak malé dítě a vyvolávám malicherné spory. Tak teď nevím, jsem já ta divná? Mám zkreslené představy o kamarádství? Jak byste to cítily vy?
Není v tom spíš závist. Že by dcera byla šikovnější. Nebo má strach, aby holky nevyrušovaly a dávaly pozor a nevezlo se to s nima ve špatném. ![]()
naštvaná bych nebyla. A řekla dceři, že se musí kamarádit i s jinými. Aspoň ji to připraví na život.
Myslím, že kamarádce buď na Tobě nebo malé něco vadí a nemá dostatek odvahy Ti to říct. To je zbabělost.
Taky se mi vůbec nelíbí, když rodiče kecaj do výběru kamarádů (teď nemyslím něco jako feťáci v pubertě). Snad si děti můžou vybírat kamarády, jak to cítí a pokud se nejedná tedy o nějaký špatný vliv.
@ZuzaM píše:
Mám kamarádku, ta má dceru stejně starou jako ta moje, holčičky spolu chodily do školky, navštěvovaly jsme se, vzájemně si pomáhaly… Teď holky nastoupily spolu do 1. třídy a hned v úvodu nás čekala sprcha, kamarádka řekla své holčičce, aby si nesedala s mojí dcerou do jedné lavice (neřekla jí to před námi, ale holčička se prořekla a opravdu si sedla s jinou holčičkou). Dcera z toho byla opravdu špatná, nečekala, že její nejlepší kamarádka si s ní nebude chtít sednout a zkazilo jí to celý první den ve škole. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to jedno, že se můžou kamarádit i tak, ale moc to nepomohlo. Chtěla jsem, aby mi to kamarádka vysvětlila a řekla jsem jí, že nás to dost zaskočilo. Ona to ani moc vysvětlovat nechtěla a nakonec ve stylu nejlepší obrana je útok řekla, že řeším blbosti jak malé dítě a vyvolávám malicherné spory. Tak teď nevím, jsem já ta divná? Mám zkreslené představy o kamarádství? Jak byste to cítily vy?
Myslím si, že si tvoje kamarádka myslí, že, tvoje dcera víc zlobí, že bude vyrušovat, a odnesou to obě, nebo něco podobného, možností je několik. Nebo, právě proto, když jsou dobré kamarádky, budou spolu víc brebendit a nedávat pozor. Naštvalo by mne to, ale nechala bych to tak. Dceři bych řekla, že spolu můžou sedět později, když budou obě chtít a uvidí se.
Samozrejme, mrzelo by ma to, ale nebrala by som to príliš tragicky.
S kamarátstvom to je možno podobne ako s láskou - niekedy jeden miluje výrazne viac než druhý…
Možno to tvoja dcéra cítila ako „kamarátstvo až za hrob“, a dcéra kamarátky možno bojovala s tým, že jej tvoja dcéra nie je úplne po chuti… S tým veľa nenarobíš, asi by som dcére vysvetlila, že holt kamarátstvo niekedy nedopadne tak, ako by sme si priali, ale nech nesmúti, príležitostí nájsť „spriaznenú dušu“ bude mať v škole a na krúžkoch až-až.
To je teda divné no, měla by ti to vysvětlit, když jste byli takové kamarádky…já teda teď moc nějakou kamárádku nemám, taky už moc nikomu nevěřím, přijdou mi dnes lidé takoví falešní, ale určitě by si dcerka měla vybírat kamarady podle sebe a né podle rodičů..
No, zatím to byla spíš ona, která mě pořád k něčemu přemlouvala, aby holky jely spolu na tábor, chodily spolu do třídy, na skauta… My rozhodně nejsme ty závislé, dcera je velmi kamarádská. Pochopila bych i kdyby mi dopředu řekla, že se bojí aby holky nevyrušovaly a neměly by spolu sedět, ale měla bych čas na to dceru připravit. Takhle to bylo záludné a zkazilo jí to první školní den. A teď už se bojím i já, že spolu třeba pojedou na tábor a její dcera bude ve stanu s jinou holčičkou a moje dcera bude 3 týdny smutná. Nejsem nijak hádavá semetrika, ale tohle mi asi dlouho potrvá než překousnu, hlavně tu její reakci. A ani teď nechci zase výrazně podporovat to kamarádství holek dalšími společnými akcemi, ať má dcera čas se s tím vypořádat, jenže to je zase uražená moje kamarádka.
@ZuzaM píše:
No, zatím to byla spíš ona, která mě pořád k něčemu přemlouvala, aby holky jely spolu na tábor, chodily spolu do třídy, na skauta… My rozhodně nejsme ty závislé, dcera je velmi kamarádská. Pochopila bych i kdyby mi dopředu řekla, že se bojí aby holky nevyrušovaly a neměly by spolu sedět, ale měla bych čas na to dceru připravit. Takhle to bylo záludné a zkazilo jí to první školní den. A teď už se bojím i já, že spolu třeba pojedou na tábor a její dcera bude ve stanu s jinou holčičkou a moje dcera bude 3 týdny smutná. Nejsem nijak hádavá semetrika, ale tohle mi asi dlouho potrvá než překousnu, hlavně tu její reakci. A ani teď nechci zase výrazně podporovat to kamarádství holek dalšími společnými akcemi, ať má dcera čas se s tím vypořádat, jenže to je zase uražená moje kamarádka.
cítila bych to úplně stejně…a žažila jsem něco podobného…moje dcera měla jít do první třídy s kamarádkou, kterou znala ze školky, resp. už od narození (s maminkou jsme se poznaly v porodnici, holky byly asi 5 minut od sebe)…u nás to dopadlo tak, že kamarádka dala nakonec dceru do jiné třídy!!! Mě to tedy oznámila…cca dva dny před začátkem šk. roku…a ještě mě prosila, jestli jí pomůžu a najdu jí nějaké dítě v jiné třídě, s kterým by si její dcera vyměnila místo…aby mohla chodit jinam…
no…zklamalo to dceru i mě…kamarádství šlo do kopru..asi tak…takže tě chápu…dcera tehdy brečela a ani 1. září nechtěla do školy…pak tam měla jednu super holčinu a nakonec byla šťastná a spokojená…důvodem změny třídy byla žárlivost…srovnávání mojí a její dcery…schopností i vzhledu.. ![]()
@ZuzaM Podobnou sprchu jsem zažila v květnu, když malý přišel ze školky s tím, že jeho nejlepší kamarád si s ním na přání maminky nesmí hrát. Řekla to i učitelkám, aby její přání respektovaly. Taky jsem byla jak politá ledovou sprchou. Bylo mi to líto kvůli malému, ale naštěstí je kamarádský, našel si jiné kamarády a kamarádky. To spíš ten druhý je chudák. ![]()
Holky to si děláte srandu, že tohle ženský vážně takhle praktikujou! Že nařizujou dětem s kým se bavit (i když není mnohdy skutečný důvod)
to je pěkně hnusný ![]()
Mě by to bylo taky strašně líto… a taky bych byla naštvaná! Děti jsou úplně jinak citlivé a když ona udělá takový zásah do kamarádství?!…
A když není schopná to ani vysvětlit… asi to není tak dobrá kamarádka jak se tvářila.
@Nsoci a co učitelky na to? Ty by měly být přece rozumné?
Tohle mě děsí, že učitelky, které by měly ty vztahy moudře koučovat jsou občas pěkné kr… a ještě podporují nefér jednání a šikanu…
Co se týče kamarádství dospělých ženských, tak jsem zažila loni taky jeden obrovský šok… měla jsem kamarádku od kočárku a přátelství vydrželo i při jejím pobytu za mořem, ale pak se na mě úplně vyprdla
nejlepší je, když ten člověk tvrdí, že jsi jeho nej kamarádka a na stejné vlně - opravdu si rozumíte… jenže nejde jen o rozumění si… když je někdo sobec a arogantní, tak to prostě jednou špatně dopadne…
Naštěstí mám pár dalších prima kamarádek, ale tamto mě hodně bolí…
@Jankaxx No ptala jsem se učitelky, jak to je, a ona říkala, že se je třeba snaží nenápadně pozvat každého k jiné činnosti. Ale když si spolu vyloženě hrají, že je nechávají. Malý už v červnu moc ve školce nebyl, byl často nemocný, takže jsem to neřešila, i když jsem byla v tu chvíli rozžhavená doběla. Jsem teď spíš ráda, že si našel jiné kamarády, protože bych řekla, že matka je kravka a že by to nedělalo dobrotu.
@Nsoci to jo, to mamina asi bude! Ale zajímaly mne ty učitelky víš - jak se k tomu staví
a ona jim uvedla nějaký důvod? Protože jinak by se na ni měly vykašlat z vysoka… přece třeba 2-3 roky nebudou udržovat od sebe dva kamarády, protože si to maminka jednoho z nich z „nějakého“ důvodu přeje… od toho tam přece nejsou!
To je děs.
Tvoje naštvání úplně chápu… ale jak píšeš, tak je dobře že syn má jiné kámoše…
Jo, důvod měla. Oni spolu hodně ve školce kamarádí už od začátku. Jenže jednou došlo k jakési tahanici o cosi - jeden druhého strčil a druhý mu to vrátil. Výsledkem byl škrábanec a to byl ten důvod. Učitelka mi o konfliktu řekla, já jsem malému před všemi dětmi domluvila, že se hádky neřeší strkáním a škrábáním, dostal tehdy asi zákaz večerní pohádky a ptala jsem se, jestli se kamarádovi omluvil. Ano, už bylo po omluvě. Tím jsem to považovala za kompletně uzavřené. To, že si matka nadále nepřeje jejich kamarádství jsem se dozvěděla asi až po měsíci (:!) zcela náhodou, když přišel malý ze školky jak opařený, že mu to paní učitelka takhle řekla (maminka si nepřeje, aby ses s ním dál kamarádil). ![]()
@Nsoci hm, to je smutný… přitom děti se strkají dost často. To je úplně normální forma obrany. Myslím tedy takové to jedno strčení bez nějaké velké razance, ale i z toho může být pád. Neřeknu, kdyby to bylo neustále, ale jen kvůli tomuhle jednomu?
@Jankaxx No jo no
Naše děcko není žádný bitkař, řekla bych, že spíš naopak. Tíhne spíš k menším dětem a pěkně si pohrají. Taky mě proto trochu překvapilo, že se s tím druhým postrkoval. A hned z toho má zákaz kamarádění.
Ale co už. Jak říkám, kvůli té mamince jsem ráda, že už s tím klukem tak nekamarádí.