Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak bys měla zapracovat na tom, proč ses do dnešního dne nesrovnala s tím, že máš polorodého sourozence a ne vlastního. Ty lidi za to opravdu nemohou.
@Zeoli Já jsem s tím srovnaná, máme se rády, ale přijde mi opravdu neslušné od cizího člověka, aby se mě obratem zeptal, zda máme stejného otce. Mám z toho totiž takový pocit, že to z mámy dělá nějakou „lehkou“ ženu, i když vím, že takových rodin je dnes spousta. Navíc máma o prvního partnera přišla při tragické události.
Mám čtyři děti, všechny s jedním tatínkem, a každý z nich je úplně jiný, vzhledem i povahou. Stejně tak moji bratři si podobní vůbec nejsou, a ani já nevypadám že bych k některému z nich měla patřit, všichni máme stejné rodiče ![]()
Znám několik sourozeneckých skupinek kde jsou děti jak přes kopírák, a jiné kde je každý z potomků jiný, ač mají stejný genetický základ.
Myslím že řešíš nedůležité blbiny, v každé rodině je to jinak. Především bys měla zapracovat na přijetí toho faktu že máš jiného otce než tvá sestra. Nic s tím neuděláš, a ani na tvém vztahu se sestrou to nemá vliv. Nechápu proč přesvědčovat okolí o tom že jste si zcela vlastní sestry, když to tak není.
@Anonymní píše: Více
podle mne to moc hrotíš, ti lidi to vůbec nemyslí zle a už vůbec ne proti tvé mámě
moje dcery (dvojčata) jsou své přesné opaky a ptá se na to pořád každý, jsme zvyklé, prostě lidi jsou zvědaví a když vidí takový rozdíl, tak je to prostě napadne…
neříkám, že je to úplně slušné a do soukromí to docela zasahuje, ale zas bych se z toho fakt nehroutila.. podle mne s tím nejsi OK TY a v tom je ten problém…
sestře něco závidíš?
PS: když třeba přijde do práce dítě nějakého kolegy (známe se i s partnery), tak je úplně normální, že někdo utrousí (včetně mne) : No celá maminka/tatínek! ![]()
prostě někdy jsou ty děti tak podobné jednomu z nich, že to tak nějak vylítne samo a fakt to nikomu nikdy nevadilo… však ten druhý rodič (kterému to dítě až tak podobné není) má oči, zrcadlo a rozum a prostě to stejně ví
a toho druhého to potěší ![]()
@Anonymní píše: Více
Mám dospělé dcery odlišné jako den a noc a v životě to nikdo nekomentoval. Podle mě to i v tvém případě okolí vůbec nezajímá a řešíš to jenom ty.
Řešíš blbosti, moc to hrotíš…
Tak ona to za blbost asi nepovažuje, když jí to vadí.
Cizím lidem je do toho h…o a dokud to nebudeš brát tak, že lidi jsou otravní, že se starají o věci, do kterých jim nic není, jsou neomalení, tak to budeš brát jako svůj problém, jako něco, co tebe tíží, o čem musíš přemýšlet. Nepřemýšlej o těch řečech, ale o tom, že od některých lidí, a je jich bohužel většina, nemůžeš čekat normální a slušné chování. Takhle furt nechápeš, jak se někdo může ptát na to, do čeho jim nic není, ale jakmile přijmeš, že to naopak od mnoha lidí čekat musíš, přestaneš to vnímat jako svůj problém. Ty jsi v pořádku a neřeš v sobě jejich problém a projevy jejich problémů.
@hanka.br. píše: Více
Tak ona to asi ví líp, na co se jí lidé ptají. ![]()
Zakladatelko, tady to vidíš taky. Ty popíšeš reálné situace, ale najde se kupa lidí, co ti to začne rozporovat, nebo psát, že ti to nemá vadit. Ten tvůj problém nikoho neomezuje, nikomu nevadí, nikomu necpeš svou vůli, nepřekračuješ ničí hranice, zato od ostatních lidí se to děje furt. To je ovšem problém těch lidí a oni těmi projvy vůči tobě překračují tvé hranice. Musí to tak být, když ti lidé takoví jsou. Je jich hodně a proto se to děje a dít bude často, ale dokud to ty budeš řešit (přemýšlet o tom, nutit se, aby ti to nevadilo atd.) v sobě za ně, tak nebudeš mít klid nikdy. Jak připustíš, že ti lidé se nechovají normálně, a dělají to ne z nepochopení, náhodou, ale že to dělat jako otravové musí, hned na to získáš jiný náhled a možná se posuneš o kousek dál.
@hanka.br. píše: Více
No já bych to neřešila, pokud by se mě na to stále někdo neptal právě. Já o tom ani neuvažuji, jen pokud na to někdo upozorní, což se shodou okolností stalo zrovna včera, když přítel ukazoval naši rodinnou fotku doma. Jeho rodiče se vyjádřili, jako že jsme tak odlišné, jestli máme vůbec stejného otce. No já nevím přijde mi to od nich neslušné, já se nikdy nikoho neptám, jestli mají společné oba dva rodiče, hanba by mě fackovala vypustit toto z úst. To je soukromá věc, nebo se to tak opravdu nevnímá?
@sobospaly děkuji za tvůj pohled, je na tom asi něco pravdy. Když já prostě nechápu, že někoho jiného se nezeptají na sourozence, jen mě ano
.
Ja teda malokdy vidim opravdu odlisne sourozence. U kazdeho najdu dost spolecnych rysu
Treba ty sestry Gottovy, jak tu nekdo zminoval.
@Anonymní píše: Více
To „stále“ bych právě chtěla vidět. Ono to není nic neobvyklého, že jsou děti každé jiné.
Samozřejmě je kontraproduktivní (doplatíš na to zase ty) jim něco vysvětlovat, obhajovat se, ospravedlňovat, snačit se tzv. nastavovat hranice. Ty máš mít nastavené v sobě, vědět, že tohle ti vadí a že to od nich není normální. A když to udělají příště zas, tak už nekoukat na tu jednotlivost, to překročení, nepřemýšlet o tom, nezlobit se kvůli tomu, nepouštět se do diskuze, nevychovávat, ale jen si uvědomit, že to ti lidé dělají proto, že jsou narušení. Někdo je vyloženě toxik, manipulátor, někdo jen oprsklý, někdo možná jen hledá téma k rozhovoru. Ale jejich důvody nejsou podstatné, ty to máš chápat a cítit přes to, že to je problém těch lidí a oni se chovají tak, jak mají, jak umějí. Dokud to budeš vnímat přes sebe, bude ti to vadit. S tím novým přístupem taky, ale už ne tolik.
Resumé: Je to problém těch lidí, ten problém nikdy nezmizí, proto ho neřeš, chraň sebe a své zdraví a to ne nastavováním hranic, vysvětlováním, ale neřešením jich nebo toho, co říkají.
@Anonymní píše: Více
Třeba se taky ptají. Nebo se ptají tebe proto, že cítí slabost, nebo cítí, že ti to není příjemné, poznají to z reakcí, všímají si, že to vysvětluješ, jako by to byla tvá chyba, prostě cokoliv, co takoví lidé berou jako výhru. Lidi baví mít navrch, druhé deptat, vysmívat se jim, ale dělat to nebudou vůči těm, co je pošlou do hajzlu. Jestli vycházíš z toho, že když ty bys nešťourala v soukromí druhých, že bys nepřekračovala hranice, tak to dělají i ostatní, tak se pleteš. Většina lidí bojuje s druhými a neustále k tomu hledá záminky.
Jak často se ti to reálně děje? Kolikrát do roka? Jak tu zaznělo, lidi jsou neomalení a do huby si nevidí, ale netrápila bych se tím.
Ahoj, jdu si „postěžovat“. Mám sestru, každá jsme vizuálně jiná, já mám hnědé vlasy, ona také, ale je odbarvená na blond a vypadá to na ní přirozeně. Obě se opalujeme dobře. No ale když ji někomu představím, vždy jsou v údivu, že my dvě jsme sestry. Několikrát se mi stalo, že mi někdo na prvním setkání po představení se odvětil „ale to máte asi jiného tatínka ne?“ vždycky mě tato věta hrozně zamrzí a vytočí zároveň. Ano skutečně máme jiného otce, ale co je komu do toho, je neslušné se na to zeptat takto ne? A znám i jiné sourozence, kteří vypadají vizuálně odlišně a mají stejné oba rodiče. Třeba dcery Karla Gotta jsou také jako den a noc, jedna po mámě, druhá po otci, nikdo na ně narážky nemá.
Máte nějaký nápad na to, jak reagovat na tyto průpovídky ohledně toho, že otec není společný? Případně máte takto rozdílné děti a komentuje to okolí?