Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už jsem vážně zoufalá. Dcera - prvňáček se celé prázdniny hrozně těšila do školy…prní týden v pohodě…ale teď nám začlo fakt peklo. Začíná to pláčem hned jak vstáváme a graduje to před třídou kam ji dovedu. Řešíme to po dobrém…aleona se prostě sekne mezi dveřma a nepomáhá nic…pak samozřejmě už musím pohorzit a nakonec teda vžycky do té třídy jde…ale třeba včera mi paní učitelka říkala že plakala celé první dvě hodiny. Já už nevím jak jí to vysvětlit. Myslela jsem jestli se jí třeba děcka nesmějou…chodí do malotřídky a první třída je společně s pátou. Ale včera jsem se přesvědčila, že je to spíš opačně. Děti vycházely ze třídy na chodbu a snažili se jí utěšovat…atd. stejně jako její soused v lavici - to mě překvapilo víc než mile.Tak kde je problém. Ona je hrozně citlivá..nemá ráda kolektiv…radši si hraje sama.Ve stejné škole má i starší ségru - mají i stejný rozvrh tak mají třeba i dvě hodiny spolud enně v jedné třídě. Pro mě prostě ideální kombinace…ale co s tím? Nechci aby byla za rozmazlence nebo mazánka… ![]()
Mám ted v práci ranní družinu a máme tam chlapečka v první třídě vodí ho tatínek. chlapeček pláče denně… už jsme i přišli na to proč… nechce přestávky chtěl by se učit pořád vadí mu hluk a když ostatní děti běhají po řídě a tak… určitě dceři,,nevyhrožuj,, spíš se jí ptej proč? a přemýšlej nad tím tak jako by jsi ty šla do první třídy co vše by se ti nemuselo líbit. Zkuste na to přijít třeba i s paní učitelkou. a bude to lepší
Ona si zvykne. není rozmazlenec ani mazánek.. někeré děti zvládají změny hůř… zkus ji třeba nějak motivovat aby se jí do školy chtělo, třeba přinést nějaký obrázek, nebo přírodninu z venku, nastříhané šípky do vázičky, kytičku paní učitelce aby se cítila, jakože do kolektivu dětí nečím přispěla…
A ještě mě napadlo, pokud se ráda učí a ráda by si dělala věci do písanky nebo podobných cvičebnic okopírujte jí některé stránky na přestávky…
Ahoj, když jsem já šla do první třídy, tak jsem plakala podobně jako tvoje malá. Stýskalo se mi po mamince, chtěla jsem, aby tam se mnou zůstala. Tak to mamka dělala tak, že zůstala chvilku sedět u mé lavice a pak uprostřed hodiny nenápadně zmizela, když jsem byla zabraná do učení - bylo to domluvené s učitelkou, že mě zabaví a mamka zmizí… Toto trvalo týden, pak to prý přešlo jako mávnutím kouzelného proutku
Nebyla jsem holt zvyklá být bez mamky - do školky jsem nechodila a mamka byla doma na mateřské se ségrou…
Ahoj, asi neporadim ani nepomůžu, ale máme ve škole to samé. Holčina chodila do školky bez problémů, ale teď je uplakaná už když je ráno před školou.. Rodiče i učitelka se snaží přijít na problém, ale zatím nic. Je to zvláštní, protože děti se znají už ze školky, je jich málo (17) a navíc má na škole starší sourozence.. prý se holčina bojí, že něco pokazí a proto každé ráno pláče.. zkoušela bych se ptát, co se děje.. ten můj je třeba pro změnu vzteklej, když mu něco nešlo, tak taky řešíme, vysvětlujeme, trénujeme. Nemůže mít obavu, že třeba něco udělala špatně?
Do školky chodila a úplně v pohodě. Ale zkusím promluvit ještě s paní učitelkou i když už jsme o tom mluvily…a odpoledne něco vyrobíme. Taky mě napadlo, že bych ji mohla dát ráno do družiny (tam chodí ráda) a pak by šla do třídy se ségrou a třeba kdybych tam nebyla já bylo by to lepší…nevím
No ono to utesovani ma mnohdy uplne opacny ucinek. takove to..ale no tak Marusko tutu nunu (s hacky
)neplakej, ja te tu prece nenecham..
u nas ve skolce fungovalo, moc se nevykecavat, soupnou za dvere a jit. ted ve skole problem neni.
mozna je to jen pro ni velka zmena a proste bude trvat, nez si zvykne
@Luuuca píše:
třeba kdybych tam nebyla já bylo by to lepší…nevím
je mozne, ze to proste jenom zkousi, jestli tam opravdu musi byt, jestli ji treba nevemes domu.. ![]()
@martina.se tak to je myslím i přesně náš případ…všechny děti se taky znají ze školky…a přesně to si myslím, že se bojí že něco pokazí…ona tak hrozně to chce mít pěkný…ale je trošku nešikovná…ale nikdo po ní nechce dokonalost…snažím se chválit i když se jí moc nedaří…prostě abych jí motivovala…ale přijd emi čím víc se snažíme po dobrém tím je to horší
To Zakladatelka:
Zkuste vydržet a zachovat klid, především před dcerou. Právě prožívá období, kdy musí najít svoji roli v novém sociálním prostředí, v novém kolektivu. Můžete to brát tak, že někomu to jde rychleji a snáze, někdo s tím má větší potíže. Je dobré zůstat nadále v kontaktu s paní učitelkou. Píšete, že výsměch ostatních dětí v případě Vaší dcery spíše není důvodem jejího ranního smutnění. Toto by bylo dobré dále sledovat a ověřit. S dcerou komunikujte o škole převážně v pozitivním smyslu (co se jí povedlo, za co byla pochválena, s kým ze spolužáků a spolužaček je jí dobře), ranní pláč s ní již odpoledne příliš nerozebírejte (vyjádřete jí důvěru, že vše společně zvládnete, že se Vám může s čímkoliv, co ji trápí, svěřit). Mohl by některý ze spolužáků chodit k Vám domů, že by si společně pohráli, nebo udělali spolu některý z úkolů? Měla by tak ve třídě „spojence“. Poslední věc, co mě napadá. Dejte malé zalaminovat Vaši společnou fotku a domluvte se, že se na ni podívá, když jí bude ve třídě smutno, budete přes ní spolu. Držím Vám a Vaší dceři pěsti.
Ahoj v první třídě jsme vyváděla úplně stejně ještě hůř, já ze školy utíkala, nikdo nevěděl proč až p půl roce to ze mě vylezlo. Já si myslela, že je moje učitelka čarodějnice a jí děti - ona měla orlí nos
- byla to moc hodná paní učitelka dodnes na jí vzpomínám v dobrým, ale prostě dětská představivost je velká a jsou děti kteří v 7 mi letech jsou prostě ještě dětma ![]()
dodnes když jí podkám tak se tomu už jen smějeme… nemůže v tom být něco takového
MMch až její manžel mi vysvětlil, že ona není zlá čarodějnice z pohádky ![]()
Omlouvám se, že nic neporadím, ale toto je moje noční můra. Holka mi chodí do školky třetím rokem a je to pořád katastrofa, pláče každý den, celý den. Teď jsem ji ode dneška začala dávat jen na dopoledne a i když je nadšená, stejně plakala. Na ní jde naprosto jasně vidět, že nepláče z vypočítavosti nebo podobně, ale prostě se jí jenom stýská. Nevím jak to řešit, proto si s dovolením počkám, co poradí tobě s tvou školačkou ![]()
@lucie.t píše:
No ono to utesovani ma mnohdy uplne opacny ucinek. takove to..ale no tak Marusko tutu nunu (s hacky)neplakej, ja te tu prece nenecham..
u nas ve skolce fungovalo, moc se nevykecavat, soupnou za dvere a jit.
Děti jsou různé. Dceři mé kamarádky opravdu moc pomohlo, když první týden seděla maminka na židli za dveřmi, dcerka se o přestávce ujistila, že maminka tam je, třeba jí s něčím pomohla… a za týden bylo vše ok. Seděli tam tenkrát ještě s jedním tatínkem ![]()
@Luuuca na tvém místě bych krom chválení s holčičkou hodně mluvila o tom, jak je to normální, když se dělají chyby, že je děláme všichni, že do školy se chodí, aby se učila to, co ještě neumí, od toho škola je a že při učení se chyba často udělá a tak to je naprosto v pořádku… A opravdu bych se nebála, že bude za rozmazlence nebo mazánka, když jí trochu vyjdeš vstříc a dáš jí mnohem více opory a podpory, než jsi třeba dávala starší, která to nepotřebovala. Sama píšeš, jak empatické jsou děti v její třídě… když je dětem úzko z úplně nových věcí, je na místě je obejmout (i v přeneseném smyslu)
… tak velký životní krok jako nástup do školy zažívá jen jednou v životě…
@Luuuca píše:
Do školky chodila a úplně v pohodě. Ale zkusím promluvit ještě s paní učitelkou i když už jsme o tom mluvily…a odpoledne něco vyrobíme. Taky mě napadlo, že bych ji mohla dát ráno do družiny (tam chodí ráda) a pak by šla do třídy se ségrou a třeba kdybych tam nebyla já bylo by to lepší…nevím
tak to je možná to nejlepší co můžeš udělat
v ranní družině těch dětí ještě není tolik a paní učitelka se jí bude mít čas věnovat
tak je to alespon u nás…