Když rozchod bolí

Anonymní
22.6.20 12:20

Když rozchod bolí

Predem se omlouvám, že zakládám téma, kterého je tady už spoustu, ale potřebuju se vypsat, podpořit, slyšet, že to přejde…
Vím, že mám jít sportovat, číst, trávit čas s kamaradama, s rodinou, věnovat se sobe… nepomáhá to. Chci být s ním. Mám pocit, že mi praskne srdce. Není to první rozchod, ale proč mám ted pocit, že ta bolest nepřejde? Že uz nikdy nenajdu človeka, kterej mi takto sedne, v tolika vecech. Je mi 34 a nechci zase začínat od začátku. Proč nebojuje, proč to radeji vzdá. A proč já i přesto bojovat chci? Proč taky nedokážu říct sbohem.
Kdo z vás se i v tomto věku dokázala znovu zamilovat, znovu budovat. Umím být sama, ale nechci. Nemyslím hned, vím, že si to musím odžít. Kdo se rozešel s člověkem, s kterým si tak moc sedl a našel znovu někoho takového? Podelte se o nějaký příběh se štastným koncem, prosím. Potřebuju slyšet, že muže být zase dobře.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

721
22.6.20 12:30

Když on nechce a chce za jinou, tak to jinak neuděláš.
Hele, já mám několik šťastných konců - první muž - láska jako trám, musel se rozejít, bo ho sbalila jedna z práce - dítě, svatba… po x letech rozvod, alimenty na krku (pro mě supr, vím, že asi tak skvělý nebyl, když ho odkopla). Druhý muž - láska jako trám, zamiloval se do společné kamarádky, svatba, dítě, rozvod (pro mě supr, asi zase tak skvělý nebyl, když ho odkopla). Třetí muž - spolu jsme byli cca 8 let - já chtěla změnu, dítě svatbu - opět jsem odkopnuta a nahrazena novou a mladou slečnou z práce - byla z toho svatba, dítě, rozvod (takže zase supr konec pro mě - asi tak skvělý nebyl).
Takže to musíš vzít z té druhé strany. Sice se teď trápíš ale počkej si pár let - uvidíš, to pak z jiného pohledu.
Pokaždé jsem byla několik měsíců i let sama a víš co? Přebolelo to, teď už do vztahu jdu zpravidla z rozumu (lásku odsouvám na poslední místo, láska mi skvělého muže nenajde). A pokud bych byla blbka jako některé „jednoduché ženy“, měla bych teď cca 3 děcka na krku, každé s jiným chlapem - tož to bych si polepšila - takže za mě - je fajn, že mě odkopli, ušetřili mi tu možnost tahat se po soudech o alimenty a jsem zato ráda, že s nimi nejsem :dance:
Neboj bude lépe, věř mi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.6.20 12:41

@FraDeu díky, ale já nechci rezignovat na lásku. Měla jsem i vztah z rozumu, kde bylo vsechno fajn, ale bez lásky. Nevydržela jsem to. Nešlo to, i kdyz jsem se snažila a vedela, že chlapa pro rodinu jako takového, uz nenajdu. Chci mít nekoho, na koho se těším stejně jako on na mě. S kým večer usnu v objetí. S kym si po práci sednu, dám kafe a popovídám, jak jsme se měli. :,( :,( :,( chci aby ty slzy šli zastavit, ale nejdou

  • Nahlásit
  • Citovat
721
22.6.20 12:43
@Anonymní píše:
@FraDeu díky, ale já nechci rezignovat na lásku. Měla jsem i vztah z rozumu, kde bylo vsechno fajn, ale bez lásky. Nevydržela jsem to. Nešlo to, i kdyz jsem se snažila a vedela, že chlapa pro rodinu jako takového, uz nenajdu. Chci mít nekoho, na koho se těším stejně jako on na mě. S kým večer usnu v objetí. S kym si po práci sednu, dám kafe a popovídám, jak jsme se měli. :,( :,( :,( chci aby ty slzy šli zastavit, ale nejdou

To nepůjde hodně dlouho, já se naposled dostávala z toho nejdelšího vztahu cca 3 roky, než jsem přesvědčila mozek, že takto už ne.
Pořád si říkám, že kdybych uměla být mrchou, využívala chlapy a střídala je jak ponožky, tak se mám asi líp. Ale neumím to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1122
22.6.20 12:44

@FraDeu Konečně někdo kdo mluví i o „vztahu z rozumu“, často je to to nejlepší, láska jako taková časem přijde.

Zakladatelko, čas to zahojí. Jsou i horší věci na světě, neboj, srdce ti nepukne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
38
22.6.20 12:46

I když to vypadá beznadějně, jen čas to dokáže zahojit. Víš co tě čeká a musíš si tím projít.
A láska čeká v každém věku, takže ano, budeš zase šťastná a zamilovaná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
448
22.6.20 12:52

Musí to odbolet a pak bude líp :hug: A je to hrozně těžký, chápu tě a rozumím ti, ale věř mi, že ještě pár dní to bude všechno hrozný a pak se to začne otáčet a bude líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
442
22.6.20 13:01

Nezahazuj možnost rozumu. Zůstala jsem s manželem z rozumu, nebyla tam vášeň, ale přitažlivost ano. Pak jsme byli několik let různě po kontinentech, zamilovala jsem se do jiného a nevyšlo to, špatná konstelace hvězd a moje pochybnost. Rozumem jsem vyčkala na manžela a je z toho láska a x letý spokojený vztah.

Přebolí to, i když to teď trhá duši.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
721
22.6.20 13:14
@alena1995 píše:
@FraDeu Konečně někdo kdo mluví i o „vztahu z rozumu“, často je to to nejlepší, láska jako taková časem přijde.

Dnes je rozum důležitý, láska buď přijde nebo ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
482
22.6.20 13:24

Rozešla jsem se ve 30, přechozený a každý jsme otočili v jiný směr, pak jsem chtěla honem někoho dalšího, ale nikdo pořádný nebyl na obzoru, až jsem přestala hledat a po 3 letech si mě našel sám. Chce to čas, kdy si uvědomíš ty důvody, co byly špatně, proč to tak mělo být. Pak tě to přebolí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22.6.20 13:24

Je především třeba nalít si čistého vina, což spočívá v tom, že ten muž asi zas tak skvělý pro vás nebyl, když se s vámi rozešel. Je možné, že jste si zčásti do něj projektovala představu o něm a realita byla jinde. Teď jste logicky zavalena emocemi, takže to bolí. Až se naučíte být ráda sama, třeba zjistíte, že není třeba mít vedle sebe někoho, abyste byla šťastná. Zažila jsem před pár měsíci obdobný příběh a když odpadla ta obava, že budu nadosmrti bez partnera, což šlo ruku v ruce se zjištěním, jak je fajn mít sebe, zjistila jsem, že nikoho vedle sebe ani nechci. To zjištění je osvobozující a přála bych vám ho taky zažít. Pak nebudete mít pocit, že bez chlapa po boku to nejde. Držím pěsti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1286
22.6.20 14:09

Určitě bude líp. Nebudu radit, nauč se žít sama se sebou, taky jsem spíš vztahový typ a nechci si kupovat jako náhražku psa. Když člověk miluje a je milovaný, je to prostě krásnější o několik levelů. Ale šance na lásku je. Jsi ještě hodně mladá, spousta lidí se v tomto věku rozchází z dlouhodobých vztahů, jsou pučeni, trochu víc ví, co chtějí. Má větší šanci to dopadnout.

A vztah z rozumu? Nevím, chce to velkou pragmatičnost a být citově trochu lhostejnější a podle mého názoru je to kompromis. A na kompromisy je čas do stáří.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9312
22.6.20 14:11

Jestli chceš, tak nám něco o tom tvém ex vztahu napiš, proč jste se rozešli? Možná ti i to vypovídání se pomůže…

Jinak můj osobní názor je takový: Na vztah/lásku musí být dva a musí oba dva CHTÍT na tom pracovat. Pokud tomu tak není, nemá to smysl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.7.20 09:09
@Anonymní píše:
Predem se omlouvám, že zakládám téma, kterého je tady už spoustu, ale potřebuju se vypsat, podpořit, slyšet, že to přejde…
Vím, že mám jít sportovat, číst, trávit čas s kamaradama, s rodinou, věnovat se sobe… nepomáhá to. Chci být s ním. Mám pocit, že mi praskne srdce. Není to první rozchod, ale proč mám ted pocit, že ta bolest nepřejde? Že uz nikdy nenajdu človeka, kterej mi takto sedne, v tolika vecech. Je mi 34 a nechci zase začínat od začátku. Proč nebojuje, proč to radeji vzdá. A proč já i přesto bojovat chci? Proč taky nedokážu říct sbohem.
Kdo z vás se i v tomto věku dokázala znovu zamilovat, znovu budovat. Umím být sama, ale nechci. Nemyslím hned, vím, že si to musím odžít. Kdo se rozešel s člověkem, s kterým si tak moc sedl a našel znovu někoho takového? Podelte se o nějaký příběh se štastným koncem, prosím. Potřebuju slyšet, že muže být zase dobře.

Jsem na to mnaprosto stejně, je mi 33…u mě to byl naprosto protahovanej rozchod tak rok, kdy jsme se scházeli o víkendech a já jak blbka čekala, že se to změní a že semnou zas bude chtít být a jednoho dne telefon, že už nechce nic…myslela jsem že to nepřežiju, chtěla se zabít, chovala se jak hysterka…a to mám dvě děti ale v tu chvíli jsem upadla do depresí, vyhledala psychologa a postupně se dávám dokupy, je to 2 měsíce cítím naprosto minimální posun…pocit že se nezamiluju, že jinýho už nechci, nedokáž si představit s někým už spát, prostě jsem si v tý palici nastavila, že jen on a nikdo jinej…kdyby se aspoň podle toho tenkrát choval, ale ani ve vztahu to nebylo fajn, byl to manipulátor…

  • Nahlásit
  • Citovat
22
2.7.20 15:41

Zakladatelko, odkud jsi? Kdybys chtěla, napis. Jsem o kousek starší, vztah bohužel byl ještě delší, ale popsala bych ho úplně stejně. Rok a půl s tím bojuju, je to lepší než bylo, ale pořád těžký. Navíc on mě kontaktuje, hrozně si rozumíme a já si akorát kradu čas na jiný vztah, ale prostě ho pořád mám v srdci a vidím, že i on mě, ale asi to nestačí :( Jiní muži mi proti němu přijdou úplně o ničem a není to proste ono. Navíc teda v tomhle věku se už tak blbě seznamuje (málo volných partnerů, není kde…). Ale věřím pořád, že bude lépe, doufám i v děti, i když budu už “stará” (vypadam sice na o moc méně, ale biologicky věk je proste u ženy daná věc)… úplně upřímně, kdyby mi bylo třeba 30 vnímám to celé úplně jinak. Umím být sama a myslím, že je to jedna ze nejdůležitějších věcí, ale v určitém věku ženy, když se přihodí, že ztratí partnera a hrozí, že nebude mít nikdy děti nebo to bude s vykřičníkem, je to úplně něco jiného se s tou ztrátou partnera smiřovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama