Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj maminky, máte některá zkušenost s novorozencem a kočkami v bytě? 😊
Máme doma dvě kočky. Jsou to naši mazlíčci, ale občas mám z nich před porodem trochu obavy. Jedna je hodně ukňouraná a často si vynucuje pozornost, obě rády běhají po bytě a skáčou na nábytek.
Bojím se hlavně toho, aby miminko omylem nezalehly nebo na něj neskočily, když budou někde dovádět. Taky mám strach, že budou miminko nebo nás v noci budit mňoukáním a já z toho budu úplně vyčerpaná.
Jak jste to měly vy? Musely jste doma něco měnit nebo se kočky po narození miminka samy zklidnily? Budu ráda za jakékoli zkušenosti a tipy.
Kočky po narození miminka zůstaly stejné, jako byly předtím. Miminku se spíše vyhýbají nebo ho pozorují. Když byly dítětem nějak zatahány, utekly. Pozorují mimino. Když chtějí klid, vyskočí na nábytek. Nikdy nebyly vůči dítěti agresivní, chápou, že je to mimino. Na mimino nikdy nelehly ani na něj nešláply. Nežárlí. Kocour by dítěti občas chtěl projevit přízeň otřením své hlavičky, ale dítě začne v tu chvíli radostně pištět (už leze), tak kocour si to pak rozmyslí a jde pryč.
U nás to bylo úplně v pohodě, kocourovi bylo tehdy cca 12, kočce 8, ale oba klidnější povahy (obyčejný český mouratý). Kočka si malého vůbec nevšímala. Kocour pečlivě hlídal, lehl si třeba vedle a přitulil se k boku. Jednou nás dokonce přišel vzbudit, když mimčo plakalo a my byli už tak utahaní, že jsme se nemohli probrat. Asi jako: ‚Hej, máte to rozbitý, brečí vám to, opravte to…‘ ![]()
Dva umazlení kocouři s jeden byl extrémně uražliví… A při nich přišli na svět dvě holky. Byly senzační, pořad u nich leželi a byly fascinováni miminama
bylo to krásné pozorovat ![]()
Oba už nejsou
![]()
Teď mám třetí miminko a kočky žádné a mrzí mě to, protože u dětí mají být zvířata a jak jsem psala bylo to opravdu nádherné pozorovat ![]()
Ale samodřejmě každé zvíře je jíne a vaše kočky samodrejmě může mít mimčo úplně na parku, ale určitě bych neměla strach s nějakého zalehnutí a ubliženi. Mimčo snad během dne máte pořád na očích a vidíte co se děje. Takže se nebojte a nestresujte
a těšte se ![]()
My meli pravidlo, ze kocky nesmi do postylek deti, na prebalovak atd. Ale v tehotenstvi jsem tam nacapala jen jednu, jinak prirozene vedely, ze to neni pro ne. Mimcu se pak vyhybali, prece jen to brecelo, pistelo… Ted starsi jednu v pohode pohladi, druha ma stale respekt, ikdyz uz ma ctyri roky. Mladsiho miminka se ted uz tolik neboji, ale porad ho respektuji, neublizily by mu, stale se mu spis vyhybaji.
Při prvním dítěti kočka vlezla párkrát do postýlky, ležela na druhé straně co mimoš. Přísně jsem to hlídala. Chodila si čuchnout..nikdy třeba nikam nenačurala, přesto, že to ráda dělala z trucu nam. Na zahradě lezla pod kočárek a když dítě začalo brečet, přilítla domů. Když byla dcera novorozenec a začala plakat, tak k ní na zemi lehala a strašně mňoukala ve snaze ji zachránit. Dávala mi najevo
že jsem špatná matka. Dceru si značkovala čumákem.
Když se narodil syn, už to brala na pohodu a měla se i víc na pozoru, jelikož on byl divočák a chytal jí za kožich.
Asi záleží jakou mají povahu kočky, pokud nemáš nějakou agresivní sviňu, tak kočkám byvaji děti jedno. Naše dvě se jich bály, ležet s nima v postýlce neměli nikdy ani v úmyslu. Vadí jim jak jsou hlučný atd.
Mimino dobrý, ale kombinace batole a kocour u nás mic nefungovala ani v jedním případě. Oba jsou stejně velci, batole si chce “hrát” a kocoura tim poměrně týrá, a kocour se samozrejme brání, takže tu a tam se po nich proste ohnal nebo je kousnul. Nejvic to ale odnesl starší, mladší vyrůstal v tom, ze videl, ze se starší kocoura trochu bojí, a uz k nemu tolik nechodil. Ale starší byl mezi 1,5 - 2,5 rokem pravidelne posekanej.
Nic jsme neměnili, kočka si u mě v klidu fungovala dál, nikdy mi do postýlky nevlezla, ani nevycurala. Miminko jsem měla u sebe a tak jsme někdy spali všichni spolu i s kočkou. Horší bylo když pak holky rostly, řádily, křičely, to už byla na nervy
ale už byla starší babička.