Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jasně že dítě může být a bude zdravé
je to těžký, samotné mi není hej, ale to nejhorší skončí a bude dobře
A co sestra, bratr, prip. svagrovci..ti by hlidat nemohli? Nebo nejaka kamaradka, ktera je taky na materske? Ze by partner mohl vydelavat a ty jsi z toho nemela stresy. Jinak jsem ted jen o tri dny dal, ale kdyby tedy se mnou neco bylo, tak by se manzel o deti postaral a zvladli bysme to (neco mame nasporeno), prip. mam babicky, ktere by v takove situaci pomohly..
@Lada84 píše:.
A co sestra, bratr, prip. svagrovci..ti by hlidat nemohli? Nebo nejaka kamaradka, ktera je taky na materske? Ze by partner mohl vydelavat a ty jsi z toho nemela stresy. Jinak jsem ted jen o tri dny dal, ale kdyby tedy se mnou neco bylo, tak by se manzel o deti postaral a zvladli bysme to (neco mame nasporeno), prip. mam babicky, ktere by v takove situaci pomohly..
Prave ted to resim- muj bracha je jeste tele… Ale asi budeme muset zapojit svahrovou s manzilkem. Tj jedina moznost.do prace jit musi. Uz semnou byl doma dost.
Ted ke vsemu mi volala teta at kdu na potrat mela snad tisic pripominek.. hnus - to mi teda nepridala, fakt:((
Ahoj. Je to těžké, znám to. Teď jsem v 14.tt. Problémy mám od začátku.. špinění i větší krvácení. Třikrát jsem byla na pohotovosti, jednou hospitalizovana. Jsou to nervy… před rokem jsem o miminko přišla, měla jsem tytéž problémy. Naštěstí mám velkého syna, který už se o sebe postará… tato starost mi naštěstí tak trochu odpadá.
Drž se ![]()
To je hrozný, někteří lidé prostě rychleji mluví, než myslí. Mám kamarádku, která, když jsem jí oznámila, že čekám třeťátko, tak mi řekla, že stát se jí to samé (má dvě), tak to půjde „vyřešit“. Řekla jsem jí, že já nic řešit nebudu, že je to dar, no…myslím, že doteď si myslí své ![]()
Tu pomoc od příbuzných zkus, umím si představit, že když ty jsi na rodičáku s nízkým příjmem a chlap na paragrafu, tak to nemůže být žádná hitparáda ![]()
@Lada84 píše:
To je hrozný, někteří lidé prostě rychleji mluví, než myslí. Mám kamarádku, která, když jsem jí oznámila, že čekám třeťátko, tak mi řekla, že stát se jí to samé (má dvě), tak to půjde „vyřešit“. Řekla jsem jí, že já nic řešit nebudu, že je to dar, no…myslím, že doteď si myslí své
Tu pomoc od příbuzných zkus, umím si představit, že když ty jsi na rodičáku s nízkým příjmem a chlap na paragrafu, tak to nemůže být žádná hitparáda
Tak koukam ze tvoje kamaradka moje zeda budou ze stejnyho testa
Ona chtela max. jedno dite a taky ho ma jen aby se memusela uskromnit… Chjo a pak - podle sebe soudim tebe…
Ahoj, já tě chápu
Jsem v 15. týdnu a furt je něco… Nejdřív nebylo v 7. týdnu srdíčko, týden nervů… Pak tedy vše ok, začala jsem si to užívat. Za pár dní špinění, dostala jsem léky, po kterých jsem byla jak přejetá parním válcem, hrozné nevolnosti, občas až na omdlení. Krvácení se už nevrátilo, po dobrání léků na pár dní dobré, pak prvotrimestrální screening a pecka mezi oči - riziko DS 1:236, odběry na krevní testy, tři týdny čekání, neprofesionální a necitlivý přistup mojí doktorky, já na zhroucení. Doma mám dvouapůlletou dcerku, oproti tobě výhodu v manželovi s prací, kterou si může plánovat a velkou podporou rodiny. Taky mě štve, že doma kloudně nic neudělám, ale víš co, pořád ještě nemáme ty výsledky testů a tak si říkám, že jsou i horší věci, než 14 dní neutřený prach a snažím se zůstat psychicky v pohodě, i když to je někdy těžké. Krom rodiny, co kamarádky, sousedky? Ty, co vědí, se mi samy nabídly v tom nejhorším období, když jsem sice byla doma, ale většinu času proležela.
Mrzí mě, že máš komplikace o tom žádná, ale…
To jak situace dopadla, byla ve vašich rukou. Jste nepočítali s tím, že to vyjde? Co to je toto za formu ochrany?
Hloupé řeči o potratech neposlouchej, miminko bude v pohodě, proč by nebylo? Proto jsi taky v nemocnici. A pozor na takové úvahy, síla myšlenky může dělat divy.
Přítel se holt postará a nějakou dobu vám nebude do zpěvu, ale to se nedá nic dělat. Hlavně si nic negativniho nenamlouvej, bude to dobré a váš vztah to posune.
@Michelle_M píše:
Ahoj, já tě chápuJsem v 15. týdnu a furt je něco… Nejdřív nebylo v 7. týdnu srdíčko, týden nervů… Pak tedy vše ok, začala jsem si to užívat. Za pár dní špinění, dostala jsem léky, po kterých jsem byla jak přejetá parním válcem, hrozné nevolnosti, občas až na omdlení. Krvácení se už nevrátilo, po dobrání léků na pár dní dobré, pak prvotrimestrální screening a pecka mezi oči - riziko DS 1:236, odběry na krevní testy, tři týdny čekání, neprofesionální a necitlivý přistup mojí doktorky, já na zhroucení. Doma mám dvouapůlletou dcerku, oproti tobě výhodu v manželovi s prací, kterou si může plánovat a velkou podporou rodiny. Taky mě štve, že doma kloudně nic neudělám, ale víš co, pořád ještě nemáme ty výsledky testů a tak si říkám, že jsou i horší věci, než 14 dní neutřený prach a snažím se zůstat psychicky v pohodě, i když to je někdy těžké. Krom rodiny, co kamarádky, sousedky? Ty, co vědí, se mi samy nabídly v tom nejhorším období, když jsem sice byla doma, ale většinu času proležela.
Tak dej vedet jak to dopadlo;). Ka nych mela jit na odbery v utery ale pochybuju ze me pusti ![]()
Ahoj.. Potrebuju se vypsat, precist nezavysle nazory, protoze ja v mem okoli mam jen dva. Jsem tehotna 9+0 tt, zadarilo se necekane, ze zacatku to byl sok, pak uz jsem se zacala tesit( mam doma 17mes chlapecka) a myslela jsem, ze to bude trvat dyl…o mladsiho jsme se snazili fva roky.-:( tak me prekvapilo ze to vyslo hned;:) jenze tp neni pro me az tak jednoduchy, od zacatku mo je zle v 5tt jsem byla v nemocnici kvuli nevolnostem, ted lezim v nemocnici opet- kvuli opakujicimu se krvaceni;( jsem spatna ze vseho, penez na zbyt neni, pritel dela remeslo a kdyz mi je takhle, prakticky nevydelava a je s mladsim doma, coz me stve a mrzi ze nefunguju:(( nemam mamku ktera by me pomohla… Nikoho krom dedy, kterej by pohlidal a to vzhledem k veku -80 ale fit, nemuzu chtit celej den… Premyslim jestli to dite vubec muze byt v poradku, narodit se zdrave kdyz jsou takove problemy? Je tu nekdo v ppdobne situaci? Jak jste ji resili?