Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všchny, chtěla bych se někomu svěřit, tak to zkusím tady. Je mi 17, tak se případně omlouvám za nějaké nesrovnalosti. S přítelem jsme spolu byli 7 měsíců, ale byl to vztah na dálku, takže trošku složitější. Klapalo nám to a denně jsme si psali. A když to šlo, jezdili jsme za sebou. Ale koncem července se začal chovat zvláštně, když jsme si psali, tak mi třeba z ničehonic neodepsal a ani si zprávu nezobrazil. Pak se ozval další den, nebo i později stylem „Ahoj, jak se máš?“ apod. Vůbec se k tomu nevyjádřil, prostě nic. Dělal to tak docela často, ale nic jsem mu k tomu neříkala. Samozřejmě mě to trápilo, tak jsem mu potom napsala, že mi to vadí, když mi ani neřekne, proč neodepsal a ozve se pak jakoby se nic nestalo.
Napsal mi na to, že prý nemá poslední dobou moc čas a pomáhá tátovi ve firmě. Byli jsme domluvení, že za mnou přijede, jenže se opět vymlouval, že nemá moc času. V práci dělá dvanáctky, ale každý druhý víkend má volno, takže to nějak udělat nejspíš šlo. Třikrát jsme ten jeho příjezd odložili. Tak mi pak napsal, že mě nechce trápit a že bude lepší, když budeme přátelé. A já jsem souhlasila. Ale od toho dne, co jsme se rozešli mi začal každý den psát.
I když jsem mu řekla, že potřebuju trochu času, abych se z toho dostala, přesto mi psal. Prý mě pořád miluje a chybím mu, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Jsem z toho pořád špatná a vrací se mi díky tomu vzpomínky, jak jsme ještě byli spolu. Teď nevím, jestli ho mám třeba zablokovat, aby mi přestal psát, nebo mu prostě říct, ať mi už nepíše. Jestli to není třeba nějak hnusné.
Pořád mi na něm záleží, ale už nevím, co dělat. Děkuji za přečtení a budu ráda, když mi někdo poradí, nebo řekne svůj názor. Ale nějaké útočné komentáře si prosím odpusťte. ![]()
@Monikaa6 On pravděpodobně ještě není vyzrálý na vztah, sám neví co chce a jak se ve vztahu chovat. Pokud tě jeho způsob jednání zraňuje, pak bych mu to na tvém místě řekl, a že o tento způsob,,vztahu" nestojíš.
určitě ale má přednosti, kvůli kterým ho máš ráda, a tak není třeba hned blokovat nebo nebýt v kontaktu či přátelé.
Ano, napsala bych mu, že se mnou ukončil vztah, tak ať mě už nekontaktuje. Tečka a nic víc. Podle mě se mu do cesty přimotala jiná, kterou má víc po ruce, ale u tebe si chce nechat zadní vrátka, co kdyby to neklaplo.
Vykašly se na něj
teď ti teprve začíná život, budeš plnoletá a svět ti bude otevřenej
Nebrzdi se někým takovým ![]()
Asi bych nezvládla s ním být denně v kontaktu. Potřebovala bych ho odstřihnout úplně. Kamarádi bychom mohli být až za čas, až to vyprchá a zamiluju se jinde.
@Premek_Orac píše:
@Monikaa6 On pravděpodobně ještě není vyzrálý na vztah, sám neví co chce a jak se ve vztahu chovat. Pokud tě jeho způsob jednání zraňuje, pak bych mu to na tvém místě řekl, a že o tento způsob,,vztahu" nestojíš.
určitě ale má přednosti, kvůli kterým ho máš ráda, a tak není třeba hned blokovat nebo nebýt v kontaktu či přátelé.
Nemyslím si, že by byl nevyzrálý na vztah. Přede mnou měl 3 vztahy, takže by už měl vědět, jak to chodí. ![]()
@Monikaa6 píše:
Nemyslím si, že by byl nevyzrálý na vztah. Přede mnou měl 3 vztahy, takže by už měl vědět, jak to chodí.
To, kolik měl vztahů, nevypovídá bohužel nic o tom, jestli je dost zralý na vztah. Možná právě jestli je mu taky 17 a už má za sebou 4 vztahy včetně tebe, tak je to známka toho, že není zralý ještě vůbec.
@Monikaa6 sweet seventeen
, užívej si života, v tomto věku nejsou vztahy na dálku jednoduché ![]()
Najdeš si kluka, který za tebou bude jezdit bez výmluv, nebo budete bydlet kousek
neblokovala bych, jen ignorovala ![]()
@krysoleta píše:
To, kolik měl vztahů, nevypovídá bohužel nic o tom, jestli je dost zralý na vztah. Možná právě jestli je mu taky 17 a už má za sebou 4 vztahy včetně tebe, tak je to známka toho, že není zralý ještě vůbec.
Je mu 23. ![]()
@Monikaa6 píše:
Je mu 23.
A tím chceš říct, že už musí být zralý? Bohužel někteří nejsou ještě ani ve 40. Navíc vztahy na dálku nejsou vůbec jednoduchá věc. Kdyby tě měl opravdu rád, tak je s tebou, kdykoliv to jde. Asi si zasloužíš někoho lepšího. Držím pěsti.
@krysoleta píše:
A tím chceš říct, že už musí být zralý? Bohužel někteří nejsou ještě ani ve 40. Navíc vztahy na dálku nejsou vůbec jednoduchá věc. Kdyby tě měl opravdu rád, tak je s tebou, kdykoliv to jde. Asi si zasloužíš někoho lepšího. Držím pěsti.
Ještě dodám… V podobném věku mě poslal k šípku jeden takový. Taky chtěl být kamarád. Když jsem mu odepsala, ať jde do háje, do hodiny se objevil před mými dveřmi s kyticí růží. Gesto sice nádherné, ale já zlomená. Nic to pro mě neznamenalo. Snad jen to, že když měl opravdu pocit, že mě ztrácí, tak si našel čas i prostředky, jak se ke mně dostat…
Ahoj
omlouvám se, asi to bude sloh, ale nemám komu se vypovídat.
Momentálně se nacházím v nejdepresivnějším období svého života a nevím kudy kam. Mám ekzém od dětství (neinfekční zánětlivé onemocnění kůže), roli u mě hraje hlavně stres a jídlo. Po 1,5 roce vztahu s přítelem (25) se mi v zkouškovém udělal hrozný ekzém, který trvá víceméně doteď. Nemohla jsem přijít na příčinu a kzém se zvláštně zhoršoval v přítelově přítomnosti. Po několika experimentech s přítelem (den bez dotyků, den s dotyky..) jsem usoudila, že je to opravdu „z něj“. Prosě vždy v jeho přítomnosti se do druhého dne hrozně osypu. Rozešla jsem se s ním z tohoto důvodu, protože jsem věděla, že se nebudeme moci stýkat, mě ekzém srašně psychicky vyčerpával a já prostě byla přesvědčená, že tohle je ta příčina. Po rozchodu se ekzém výrazně zlepšil, ale nezmizel. Ovšem přítel mi velmi chyběl, neustále jsem se pokoušela o kontakt. Dokonce jsme se párkrá viděli (i když jsem věděla, že se osypu a taky jsem se osypala). Ve vzahu jsme měli problémy - on mi nedůvěřoval, protože jsem se ze začátku vídala s bývalým přítelem, já chtěla rávit čas i s kamarády a vždy jsme se kvůli tomu hrozně pohádali. Staly se nám spolu velmi špatné věci, ale samozřejmě i ty dobré. Všechno s ním bylo velmi intenzivní.
Mám ho ráda a líbí se mi, jaký je člověk - je od základu dobrý, hodný, je upřímný, vím, že by mě nikdy nepodvedl, vím, že by byl skvělý otec, manžel, vím, že je šikovný. Teď řeší tohle: vím, že ten prblém s ekzémem je pouze v mojí hlavě (mám problém se sebeláskou, nesnáším se, mám úzkosti a momentálně i depresy) a vím, že by to vyřešit šlo, ale cílem mé léčby je být s ním, což cítím, že by to tak bý nemělo, měla bych se chít vyléčit sama pro sebe. Ex přítel je teď v kontaktu s jinými slečnami, je o něj velký zájem a já mám prostě strašný strach, že já se třeba „vyléčím“, ale on už mezitím někoho bude mít, bude mít krásný dlouholetý vztah (přesně takový jaký jsem chtěla, aby měl se mnou) a já už nic podobněho nenajdu. Cítím se jako blázen, protože ho hrozně chci zpět, přitom nechci, protože vím, že bych měla ekzém, chci s ním zpět vztah, přitom si to neumím představit, protože vím, že když jsme spolu byli, chtěl spolu trávit většinu času a já se například musela učit nebo jsem chtěla trávit čas i s kamarády a kvůli tomu jsme se hádali. Cítím se už opravdu jako blázen, jsem z toho v strašné depresy. Mám pocit, že je to skvělý člověk a partner, ve vztahu je velkorysý, pro druhého by i dýchal, vždy mi byl oporou, byl věrný. Já se ve vztahu cítila občas nepříjemně, protože mi často vyčítal, že já pro něj nedělám tolik jako on, že jsem sobec, že necítí podporu, že se necítí být na prvním místě a já mám pocit, že se tak cítil oprávněně a strašně mě to užírá, přecejenom jsem ho měla doopravdy strašně ráda. Nechápu, jak mohu být tak špatný člověk a nevím, co mám dělat. Prosím asi jen o radu nebo vyslechnutí, ani vlastně nevím.