Křest

@Bohun píše:
Ahoj holky,
Ja jsem si včera vecer ještě uvedomila, ze jsem mozna ne uplne dobře vysvetlila, proc vlastne o krtu vubec uvazuju, když si myslim, ze oficiality nejsou nutne potreba. Ale to si myslim ja a asi by to pochopili pratele. Ale takoveto uvazovani vubec nechape generace mych rodicu a prarodicu (aspon v naší rodine), podle kterych pokud to není stvrzene nejakym oficialnim procesem, jako by se nestalo. Například muj bratranec, když nedal pokrtit syna, tak teta se chovala, jako by se s nim chystali do centra morove nakazy a malem mela infarkt z toho, ze dite bude vyrustat bez Bozi ochrany. Oni totiz krest berou nejen jako svůj slib, ale taky ze to dite jako privadis k Bohu a vyprosis si pro nej jeho ochranu (a me to prijde logicke, asi to tak je). A moji rodice jsou uz starsi a dost nemocni, tak jim nechci pridelavat zadne další šoky, protože vim, jak se chovali (tatka se mnou pul roku temer nemluvil), když jsem na kolejich zacala oficialne bydlet se svým tehdy ještě nesezdanym manzelem. Takze nakonec to stejne jako u první pisatelky bude sice kvuli rodine, ale ne jako kulturni udalost, ale krest se skutecnym vyznamem. Navíc krest není obrizka a dite nijak neposkodi, nebude mit na sobe zadne „znameni", takze pokud ho to jednou nebude zajimat, tak ani nemusi vedet, zda vubec pokrtene je. A to, ze vyrustalo v rodine s krestanskymi tradicemi a zazemim stejne ze svého zivota vymazat nemuze. A nemuze to ani nijak ovlivnit, stejne jako neovlivnis to, jestli se narodis v rodine bohacu nebo chudaku, v Africe nebo u Eskymaku, nebo v rodine krestanu, muslimu, zidu nebo třeba svedku Jehovovych.
Však pokud bude jednou chtit prestoupit, tak by kazda cirkev mela brat za hlavni, jak se ono rozhodlo a pokud to budou nejaci ortodoxni netolerantni fanatici, tak asi nejsou vhodna společnost pro moje dite a budu rada, pokud ho mezi sebe nevezmou a pokusim se mu to vysvetlit a pomoct mu se s tim vyrovnat. Takze si myslim, ze mu tim, ze rozhodnu za nej nijak neublizuju, však to budu delat ve spouste jinych věci (jidlo, vyber skolky, skoly, jestli bude holka mit nausnice atd).
Jejda to je zas dlouhe. Uz koncim. Hlavne at jsou deti zdrave a vyrostou z nich slusni a stastni lide.
Bohunka [/citace

Velmi chci pozdravit Bohunku i všechny maminky a pistaelky. Je krásné, že i v dnešní době jsou maminky, které se starají o blaho svých dětí a nenjenom o to tělesné, ale i to duchovní. Jelikož se tady názory na křest různí, tak bych chtěla zmínit, že v prvotní církvi se miminka nekřtily. Nejdřív by měla být víra a až potom by měl následovat křest, protože křest je hlavně symbol, že člověk, který uvěřil v Pana Ježíše ho přijal za svého osobního Pána a Spasitele a chce žít pod jeho laskavým vedením po zbytek života a pak jednou v nebi, v Jeho království. Proto přišel Ježíš na tento svět, aby nám představil pravou podobu Boha- Stvořitele. On byl ke každému laskavý, milosrdný, odpouštěl hříchy, dělal zázraky, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé…/To jsou bezesporu vlastnosti, které přináleží Bohu/ Ale hlavně se za nás zástupně obětoval na kříži, aby jsme mohli po smrti být s ním v Jeho království v nebi. To je Boží amnestie pro každého, kdo to přijme skrze víru. On na kříži nezůstal, byl vzkříšen z mrtvých. Na konci věků přijde znova na tuto zemi jako Spravedlivý Soudce. Pak bude i vzkříšení mrtvých. Ještě bych chtěla dodat, že křest je symbol, kde ponořením do vody u křtu jako „umírá“ ten „starý, nebo předešlý“ člověk a vstává z vody ten „nový“, nebo lépe řečeno „znovuzrozený“ člověk. Když někdo nechá pokřtít miminko, tak to je křest na základě víry těch rodičů. Proto tam mají i ty kmotry a slibují u křtu, že budou dítě vést k víře v Boha a když by se něco stalo s rodiči, tak jsou tam ještě ti kmotři, aby je mohli zastoupit v případě potřeby a aby vůbec někdo řekl tomu miminku až vyroste, že bylo pokřtěné. My chodíme do evangelické církve, tam se taky křtí miminka, ale naše vnoučata jsme nenechali pokřtít, protože jim dáváme svobodnou volbu, aby se sami rozhodli. Dvanáctiletá vnučka by se chtěla nechat pokřtít letos, tak se na to moc těšíme a jsme vděčni Bohu, že tak chce učinit sama z vlastního rozhodnutí. Přeji vám všem i vašim rodinám hodně Božího požehnání a vám, které ještě hledáte, přeji Boží milost. Bůh vás všechny miluje. Taky jsem kdysi byla několik let bez církve, ale kdo hledá, ten nalézá. Doporučuji četbu Nového Zákona, nebo si půjčte film Ježíš.