Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Křtiny - co je třeba zařídit?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.7.11 10:15
Bracha nechaval krtit dceru ted v breznu-nejsou manzele,on krteny,partnerka ne, a ja jako kmotra take krtena. Jak je ten rok krtu,tak to neresi. Ale taky zalezi na fararoj. U nas byl v poho,bracha s pritelkyni sli na 1sezeni pred krtem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 10:17
Ale treba sestrenka v Olomouci musela mit birmovaneho kmotra. Zalezi fakt na fararoj a domluve.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 12:03
DaiquiriQ píše:
Jo a dodám, že nejsme manželé…takže farář říkal, že nám udělí výjimku…
Letošní rok je Rok Křtu, takže by těch vyjímek mělo být víc. Měly by být pokřtěny i děti, které by jinak nemohly být..
My ty křtiny snad stihneme taky do konce roku, protože nechci podstupovat žádné přípravy ani nic víc..Nám vyloženě bylo řečeno, že pokud máme nějaké známé, kteří by chtěli pokřtít děti a z nějakého důvodu nemohli, ať to zkusí teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 12:29
Jana206
pro svatbu v kostele jsme absolvovali oba přípravu na svatbu s farářem (3 sezení) a manžel dostal od biskupa dispens, že si smí vzít nekatolíka, plus já jsem potvrdila, že nebudu bránit manželovi vychovávat naše společné děti ve víře. křest nebyl podmínkou. oddával nás farář, který manžela křtil i biřmoval a kam manžel chodí do kostela.
pravda, jsme z Prahy, už jsem slyšela o takových farářích, kteří nechtějí oddat dva když jeden není křtěný. ale mě by to připadalo jako lež. vždyť já jeho víru nesdílím a přijmout svátost křtu by byla prostě lež. a pro toho, kdo věřící je a přeje si svatbu v kostele, a nevybral si partnera věřícího, je to zas hrozné mu tohle nedovolit..)
(podotýkám, že bibli znám, mši taky, jsem schopná dětem cosi předat,ale prostě nevěřím v Boha tak, jak katolická víra stojí..)
pokud se dva berou v kostele, sňatek nelze zrušit, resp., pokud se dva rozvedou a pak chtěji znovu svatbu v kostele, musí žádat Vatikán o anulaci předchozího sňatku.,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 12:45
Nataša píše:
pokud se dva berou v kostele, sňatek nelze zrušit, resp., pokud se dva rozvedou a pak chtěji znovu svatbu v kostele, musí žádat Vatikán o anulaci předchozího sňatku.,
Kdyby to bylo taky jednoduchý..... To se jen tak píše, ale pravda je trošku někde jinde. Popravdě ten sňatek nejde zrušit vůbec!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 13:24
Anabellka píše:Nataša píše:Kdyby to bylo taky jednoduchý..... To se jen tak píše, ale pravda je trošku někde jinde. Popravdě ten sňatek nejde zrušit vůbec!!!!
pokud se dva berou v kostele, sňatek nelze zrušit, resp., pokud se dva rozvedou a pak chtěji znovu svatbu v kostele, musí žádat Vatikán o anulaci předchozího sňatku.,
já psala žádat 
to neznamená, že se to povede
já věřím v to, že je to do smrti. že sňatek je navždy, a nemusí být jen v kostele. i pro mě jako pro „bezvěrce“ je to navždy.
jen vím, že tahle možnost tu je, a taky vím o jednom páru, který mohl díky tomuhle mít svatbu v kostele i přesto, že jeden z partnerů byl už jednou v kostele oddán.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 13:52
Já znám 3 případy oddané v kostele a následný rozvod - jednou to byl muž alkoholik, který manželku bil, rozvedli se, ona se chtěla znovu vdávat v kostele a dostala vyjímku od papeže..
U druhého případu, tam došlo ke svatbě v kostele hlavně, proto, že si to přál silně věřící děda. Rozvedli se, protože ona měla bokovky, on se potom ještě jednou oženil civilně a ona dvakrát vdala civilně, je zase rozvedená..
Ten třetí případ okolnosti nevím, ale vím, že se rozvedli, další svatba civilní..
Taky záleží na konkrétním faráři..
Teď zase máme jiný případ, některý poslouží zádušní mši za zemřelého jen, když chodil do „jeho“ kostela, jiný poslouží, i když tam nechodil..
Natašo, upřímně, smekám před Tebou, že vám to v takovém vztahu funguje. Taky jsem měla vztah s praktikujícím katolíkem, ale právě na tom to stroskotalo. Jinak můžu říct, že jsme byli naladěni na jedné vlně, na ostatním jsme se domluvit dokázali.A myslím, že jsme se měli i rádi. Jinak bychom se spolu netrápili poměrně dlouho.Ale on chtěl svatbu v kostele, já ne(i když to byl kompromis, na který bych byla ochotna přistoupit). On chtěl děti vychovávat k víře - praktikovat, aby chodili do kostela pravidelně v neděli, byly křtěné i biřmované, chodily ke zpovědi,já jsem toto nechtěla.On chtěl, aby děti chodili do náboženství,byly pravidelně v kostele, později ministrovali, já jsem nechtěla.Souhlasila jsem jen s tím křtem tak, jak to máme teď..Prostě jsme se nedohodli, tak jsme vztah ukončili a dost se mi ulevilo..
Co se týče přijmutí svátosti křtu, je to taky sporné. Když necháme pokřtít malé dítě, taky není jisté, že víru přijme za svou, i když v ní bude vychováváno..
Já to cítím podobně jako Nataša - tu víru. A ze svého hlediska proč pokřtít děti - že křtem jim prostě můžu ulehčit život v budoucnu. Jinak taky znám bibli, mši(i jsem byla) a jsem schopna cosi předat(i díky vztahu s katolíkem).A částečně nás v tomto vzdělávala jedna z babiček..
Opravdu vím o jedné, která musela podstoupit křest a přijmout i tu víru - tak si to vysvětlili, když si někoho beru, přijmám víru..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.11 22:17
Jana206 píše:
Tím nenarážím na Hermínku, jen že si to každý vyloží jinak a přesto si myslím, že „předává víru dítěti“.Ani farář, který křtil, nemůže nutit děti a rodiny chodit pravidelně do kostela..Rodina otce mých dětí chodí do kostela na mše na Vánoce a před Velikonocemi. Jsou věřící, ale nevidí důvod chodit do kostela každou neděli, když „nechtějí“, jak sami říkají.
Klidně na mě i narážej, mně je to fuk 
Jen jsem zkopírovala, co se píše na stránkách naší farnosti. a za jakých podmínek jsme tedy nechávali pokřtít naše dítě my. Je totiž fakt, že to kněží často vnímají každý jinak, někdo pokřtí dítě komukoliv, jiný jen sezdaným a praktikujícím, někde kmotr být biřmovaný musí jinde ne atd., u církevních sňatků je to podobné. Potom se často objevuje „turistika“ do farností, kde nejsou tak přísné podmínky.
Jana206 píše:
On chtěl děti vychovávat k víře - praktikovat, aby chodili do kostela pravidelně v neděli, byly křtěné i biřmované, chodily ke zpovědi,já jsem toto nechtěla.On chtěl, aby děti chodili do náboženství,byly pravidelně v kostele, později ministrovali, já jsem nechtěla.Souhlasila jsem jen s tím křtem tak, jak to máme teď..
A můžu se zeptat, proč jsi to nechtěla? Na těchto věcech mi nepřipadá nic „škodlivého“, navíc v dětství můžou praktikovat, chodit ke svátostem, ministrovat atd. a později se stejně rozhodnou samy, jestli u toho chtějí setrvat. Neber to prosím jako rýpání, jen mě to zajímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.11 07:44
Herminko, fakt jsem na Tebe nenarážela 
Tím, co jsem napsala o svém bývalém vztahu, už posouvám diskuzi někam jinam, ale klidně Ti to odpovím
Protože jsem v tom nevyrostla, přišlo mi to jako z jiného světa a nechtěla jsem, aby moje děti tak trávili svůj čas. Místo lítání venku s kamarády na hřišti, učení se jazyků apod by byly nuceny chodit často do kostela..Nechtěla jsem, aby veškeré instituce, které budou navštěvovat, budou „křesťanské“ - tábory, školy..Chtěla jsem trávit neděli a volný čas jinak..
Stejně to cítil můj bývalý, on v tom vyrostl, viděl v tom pozitiva a chtěl, aby tak vyrůstaly i jeho děti..
Nejsem schopna mše a podobné svátosti naplno prožívat a skutečně nebudu mít radost a slzy v očích, když uvidím své dítě ministrovat v kostele. Považuju za důležitější jiné věci..Než ke zpovědi půjdu raději k psychologovi.
Snažili jsme se jeden druhému přizpůsobit. On, když nechodil do kostela pravidelně, tak mu to chybělo,měl z toho deprese,chodil tam tajně. Já jsem zase byla vyloženě otrávená, když jsem „musela“ jít na kousek mše s ním(podotýkám chodil každou neděli)a byla jsem otrávená i z toho, že šel na mši sám a potom už nechtěl nic dělat, je přece neděle 
Byla jsem naštvaná, když automaticky předpokládal, že budu na všech svátostích s ním(např. Boží tělo,jednou za rok mše za rodinu).Snažili jsme se najít kompromis, ale ani jeden jsme nebyli spokojení, byl to pro nás obří ústupek. Taky mi vadilo, že jeho rodina žila v přehnané pospolitosti - pro něho byla přednější matka, které musel pomoci když ona zavolala i na úkor našich plánů a štvaly mě každodenní návštěvy jeho široké rodiny..
Snad to tak stačí..Teď to máme tak, že to nikdo „nehrotí“. U žádných dětí z rodiny, i když jsou pokřtěné všechny(starší) a synovec s neteří(mladší) půjdou ke křtu teď - nechtěli je pokřtít..Synovec a neteř půjdou i ke svatému přijímání, přestože s nimi nikdy nebylo manipulováno a nebyly nuceni pravidelně do kostela chodit - prostě se rozhodli sami..Nechci urazit věřící a praktikující, ale toto mi přijde jako manipulace - on totiž nic jiného než kostel a církevní instituce neznal, všude, kde byl, co prožil, bylo přes kostel a církev a neznal nic „světského“..
Nikdo nenutí děti v naší rodině chodit každou neděli do kostela a chodit do kostela vůbec. Větším se nabídne, že se občas zajdeme do kostela podívat, třeba i na kousek mše, tam si něco popovídáme..Někdo k tomu má blízko a zůstává u toho, někdo od toho upouští.
Sami říkají, proč by tam měli pravidelně chodit, když nechtějí..Přesto jsou věřící a jednou, dvakrát do roka zajdou na mši i ke zpovědi.
Tak jsme to měli i my. Babička nám něco vysvětlila, ukázala nám nějaké motlitby, ale do kostela jsme chodit nemuseli..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.11 07:56
Snad jsem to napsala srozumitelně Nejsem žádný buran. Ale podle mě prostě platí: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá
Měl k těmto věcem úzký vztah. Já jsem z toho byla akorát otrávená. Jak by to asi fungovalo dál, až by se narodily společné děti..
Neznamená, že by nejezdil nikam na výlet nebo nežil „normálně“. Ale většinou jezdil na církevní akce(tábory, školy) a i na soukromých výletech vyhledávali kostelíky apod..To jsem taky nechtěla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.11 09:48
Jani, vím, že jsi na mě nenarážela, napsala jsem to blbě, tím „klidně se i navážej“ jsem myslela, že i kdybys to dělala, nevadí mi to. Snad se do toho nezamotávám ještě víc
Moc děkuji za napsání Tvého názoru a zkušenosti z bývalého vztahu, je to pro mě fajn pohled z druhé strany. My jsme s mužem oba praktikující, ale chtěla bych, aby naše děti měly aktivity rázu křesťanského i světského, sport i duševní (duchovní) rozvoj, prostě kalokagathia
Záleží vždycky na obou stranách, ale taky si myslím, že vztahy partnerů stejného náboženského založení jsou přinejmenším jednodušší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.11 11:59
Herminko, je mi jasné, že když jsou oba praktikující, tak jim tyto věci přijdou oběma normální a pojmou je za své i společné děti..
Tam myslím nehrozí, že by dítě odmítlo dál tyto hodnoty vyznávat..Ale myslím si, že si taky bude muset hledat praktikujícího partnera, protože jak můj bývalý sám říkal, mu to chybí. Jako bych mu odpírala část sebe sama..A mrzelo ho i, že byl na mši sám, ne se svoji partnerkou, později se svoji rodinou. Takto by žít nechtěl..A ateista, je jedno, jestli je pokřtěný, na lusknutí prstu nezařadí do svého života tyto svátosti a hlavně vztah k nim..Málokterý takový vztah vydrží..Protože praktikující většinou berou do kostela pravidelně děti od šestinedělí, mně se příčilo i toto..
Ale já jsem mu na rovinu řekla, že si nepřeju, aby děti chodily pravidelně do kostela, ministrovaly apod..Nechtěla jsem chodit na ty svátosti, nechtěla jsem si hrát na někoho, kým nejsem.
Nikdy bych se nikde neupsala, že nebudu bránit vychovávat děti v katolickém duchu - bránila bych, i soudní cestou. A z pohledu ateisty, i když pokřtěného, je to i logické..
Taky ten vztah byl pro mne cenná zkušenost, ale už nikdy více..V dalších vztazích jsem se jako na první věc ptala na náboženské vyznání 
Měla jsem toho všeho plné zuby..A to skutečně šlo o vztah v řádu měsíců, ne leta trápení. Ale i tak to bylo „dlouho“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.11 00:06
ahojky také jsem se chtěla zeptat já křtěná nejsem ale přítel ano.zda je opravdu nutné abychom byli křtěný oba. už jsem narazila i na kněze který se pohoršil nad tím že nejsme svoji což mě trošku zamrzelo. chci pokřtít obě své děti a nemůžu za to že naši neměli tu potřebu a zatím jsme spokojení tak jak jsme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.11 16:48
Já jsem malou nechala pokřtít v září to jí bylo 9.měsíců, s přítele taky svoji nejsme ale stačilo jen říct ano někdy se vezmem 
mi oba, tedy křtěný jsme, ale u nás máme štěstí na to, že jsou farář i kaplan vcelku tolerantní. Jinak jediný dotaz na to jestli jsme křtěný byl pouze na tom papíru co potřeboval pro farní matriku tam byla kolonka vyznání a myslím, že kdych tam napsala bez vyznání nebo ateista tak to taky prošlo jinak se nás na to nikdo neptal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 14:50
aha tak to jsem asi natrefila na nějakýho moralistu jen já 
i když jsem to odůvodnila tím že nejde o to jestli křtěná jsem či ne hlavní je jak budu dětivychovávat tak mi to u něj neprošlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
