Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Velmi děkuji za plnou odpověď. Asi tohle jsem potřebovala, takže vyčkám a uvidím. Koukala jsem na internetu na rady, ale nic chytrého jsem nenašla. Obtíže doopravdy nemám, jak jsem jen napsala. Trošku se cítím, jak by to snad bylo spojené ještě s porodem. Vybavuji si totiž ten nepříjemný pocit při přebalování se u očistků, je tedy možné, že jsou to stále ony? Při styku mě to nepříjemně pálí. Přisuzuji to však krátké době po porodu, TP 14.3.2014
@Mišulína-Žatec byla jsem na revizi po ZT sice na poliklinice ne v nemocnici, ale v 10h jsem nastoupila, ve 12h jsem se dostala na řadu na sál a ve 14h už mě manžel vezl domů. S kojením po narkoze neporadím, ale nic na bolest jsem si nedávala, dalo se to vydržet.
Tak to mě bohužel také potkalo:( I když u nás byl začátek celkově hodně špatný. Dcera se narodila se srdeční vadou(o které jsme nevěděli), třetí den ji převezli na novorozeneckou JIP. Já tam za ní mohla až následující den. V té době jsem jen mléko odsříkávala. Bohužel jsem byla tak zdrcená diagnózou mimča a stresem, že jsem si neuvědomovala, že je i u mě něco špatně. Pálilo mě při čůrání a pořád jakoby píchalo, ale myslela jsem, že to je po porodu normální. Pustili nás za necelý týden domů a jak jsem se sprchovala, tak ze mě něco vypadlo:( Druhý den jsem utíkala na gyndu a okamžitě mě doktor poslal do nemocnice na kyretáž. Mimčo jsem nechávala doma, protože mělo samo se sebou co dělat a nechtěla jsem, aby tam malá ještě něco chytla. Odstříkala jsem mléko ještě před a poslala to malé po manželovi domů. Bohužel se u mě objevily komplikace, zvýšená teplota a podezření na zánět žil, tak jsem tam nakonec byla tři dny. Málem jsem tam přišla o mléko, jak jsem byla rozhozená ze všeho:(( Po narkóze jsem dvě odstříkání vylila a pak už to mohla malá pít-manžel jí to vzal domů, ale moc toho nebylo. Doma jsem laktaci znovu zkoušela rozjet, podařilo se, i když už se malá k prsu nechytla, odstříkávala jsem plně do tří měsíců, teď už mi to nestačí a přikrmuju.
Ahoj, já jsem z kyretáže měla obrovský strach, protože jsem poprvé rodila a plně kojila. Nic jsem o tom nevěděla. Nakonec to nebylo nic hrozného a mrzelo mne, že jsem se tolik stresovala. Ráda bych tuto zkušenost popsala z mého pohledu ostatním maminkám: Šest neděl po porodu jsem šla na klasickou kontrolu ke své gynekoložce s tím, že stále krvácím. Někdy jsem jen špinila a jindy zase krvácela, byla jsem naštvaná, že už to tak dlouho trvá
Moje doktorka mi na ultrazvuku zjistila že v děloze je 23×17mm velký útvar (byl to kousek z dělohy a sražená krev). Bylo to ve středu. Dala mi nějakou injekci aby to vyšlo ven a řekla ať druhý den přijdu do nemocnice na velký ultrazvuk. Ve čtvrtek jsem jela na kontrolu ale jelikož jsem po injekci o moc víc nekrvácela tak jsem věděla že to dopadne blbě. No a taky že jo. Na všechno jsem se poptala a v Pátek jsem měla přijít mezi 9-10hod na příjem do nemocnice. Měla jsem si sebou vzít miminko a někoho na hlídání až budu na sále. Od půlnoci nejíst a nepít. Odstříkat mléko protože po narkóze se nějakou dobu nemůže kojit a také jsem první dávku kojení musela z obou prsou odstříkat a vylít, aby miminko nedostalo špatné látky z té narkózy. Věci které jsem si sebou měla vzít jsem dostala na lístečku, bylo to podobné jako věci do porodnice. Ráno že přijdu a pokud nebudou komplikace tak večír půjdu domů. Takže v 9:30 jsem byla na příjmu, tak se mě zeptali na klasický formality a poslali mě na Gyn. oddělení. Tam mě dali na pokoj i s miminkem a sestrou, pak jsem se oblékla do erárního a šla na příjem ale s tím že mi doktor vysvětlil co mě čeká, podepsala jsem souhlasy k zákroku a ještě mě vyšetřil. Řekl že zákrok trvá 5 -10 minut, že to není nic drastického a že se kyretou jezdí po stěně děložní a co tam nemá být vezme pryč. V 10:45 mi přišla dát sestřička obvazy na nohy a řekla, že za chvíli pojedeme na sál. Tak jsem malou pořádně nakojila a poslala jsem je ven na procházku s tím, že jim zavolám až se vzbudím a v 11.hod jsme jeli na sál. Tam se mě ujal anesteziolog který mě ještě vše vysvětlil a asi v 11:15 mne uspali. V 11:32 jsem se procitla a to už mě vezli po chodbě zpátky na pokoj. Byla to opravdu rychlovka, nic jsem necítila a nic mě nebolelo pouze jsem zase silně krvácela. Ve 12hod za mnou přišla sestra s malou, takže jsem ji měla takřka pořád u sebe. Sestřičky nám ohřáli mléko malá se krásně napila a ležela pořád u mě v postli. Kolem 13:45 jsem mohla začít pít, jíst a kojit (samozřejmě už po odstříkaném špatném mléku). Ve 4hod mě propustili a jeli jsme domu, nesměla jsem akorát řídit. Druhý den jsem normálně fungovala jako by se nic nestalo. Doufám, že jsem pomohla těm z vás které to čeká a taky jsou strašně nervózní jak to probíhá a hlavně co s miminkem. Tak držím palce není to tak hrozný ![]()