Laska k ocekavanemu miminku

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
25.10.21 08:28

Laska k ocekavanemu miminku

Ahoj, dobre rano,
chtela bych se zeptat, kdy jste pocitili lasku a opravdove teseni se na miminko behem tehotenstvi?
Dite jsme planovali, ze zacatku to byla strasna radost. Ale citim v sobe, ze se spis nechavam strhnout okolim (hlavne babickama) a nejde to tak nejak ze me. Nakupuju spoustu veci, ale proto ze to pak nafotim, poslu mamce a tchyni a ty se rozplyvaji. Zatim si to nejak nespojuju s rostoucim briskem. Kdy se probudi materska laska? Prijdu si uvnitr strasne chladna a trapi me to. Myslela jsem si ze v 7mesici uz to tam bude..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26475
25.10.21 08:33

U mě to naskočilo hned s pozitivním testem :D pokaždé jsem se rozplývala nad tou fazolkou na utz, jak začaly pohyby už to je takové reálné. Ale nakupování si taky neužívám, jsem v 6. měsíci a ještě sem si nekoupila ani ponožku pro miminko :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
AH
351
25.10.21 08:34

Asi ve 4m věku ditěte? Rozněžnit se v těhotenství mi nešlo, s břichem sem nemluvila, po porodu jak kdyby mi dali cizí dítě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.21 08:34

My dceru taky plánovali, těšila jsem se… ale taková ta mateřská lásky necítila jsem to v těhotenství… a vlastně ani po porodu to nebylo… jasné bylo to krásné jak mi dceru položili k prsu a tak… ale nevím neumím to popsat… po 3 týdnech jsem skončila na revizi… zůstali mi tam nějaké blány, krevní sraženina…byla jsem pryč skoro celý den a to naskočilo v plné síle…dojela jsem domu a brečela jsem jak mimino a dceru k sobě tiskla. I v nemocnici jak jsem tam ležela po zákroku jsem pořád brečela co s ní doma je.
Anonym prosím

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.21 08:44

Taky to tak prave mam-nemam potrebu si s briskem povidat, prijde mi to divne. Moje mamka nam pry zpivala v tehotenstvi a hrozne se divi ze ja to nedelam. Ani mi to nejak nejde. Kdyz citim pohyb, tak mi nabehne aha vlastne mam v sobe miminko ale neroznezni me to. Nezacnu si bricho hned hladit atp. Da se to nejak podporit? Bojim se, abych ty city v sobe vubec nasla. Premyslim, ze bych zasla za psychologem..

  • Citovat
  • Nahlásit
22057
25.10.21 08:45

Já se teda v těhotenství vůbec takhle neprožívala. Dítě bylo plánované, chtěné, těšila jsem se z nové situace, ale nejsem „rozněžňovací“ typ, takže nějaké rozplývání nad oblečky se asi nekonalo nikdy. Normálně jsem fungovala téměř bez omezení tak, jako dosud, řešila jsem to spíš prakticky. Nakupovala jsem všechno až ke konci těhotenství, nic mi neuteklo. Děti jsem milovala od první vteřiny, co jsem se na ně podívala, ale nějaké rozplývání není můj styl. Babičky ať se třeba roztečou, to je jedině dobře :P :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22057
25.10.21 08:49
@Anonymní píše:
Taky to tak prave mam-nemam potrebu si s briskem povidat, prijde mi to divne. Moje mamka nam pry zpivala v tehotenstvi a hrozne se divi ze ja to nedelam. Ani mi to nejak nejde. Kdyz citim pohyb, tak mi nabehne aha vlastne mam v sobe miminko ale neroznezni me to. Nezacnu si bricho hned hladit atp. Da se to nejak podporit? Bojim se, abych ty city v sobe vubec nasla. Premyslim, ze bych zasla za psychologem..

A proč bys měla zpívat břichu jen proto, že to dělala tvoje máma? :roll: Z toho by ses měla vymanit. Ty nejsi tvoje máma a ke svému dítěti budeš v mnoha ohledech přistupovat naprosto jinak, než to dělala ona s tebou. A neznamená to, že budeš horší mamka!! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.21 08:50

Taky jsem necítila bezmeznou lásku už v těhotenství. Ještě na porodnim sale jsem nevěřila, že jsem fakt vytlačila dítě :lol: poporodní zase malá pořád rvala, já ji pořád musela nosit, všechno mě bolelo,… Lámat se to začalo ať s prvním úsměvem. To jsem z ní byla úplně posrana :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
1081
25.10.21 08:53

S první během šestinedělí, s druhou dcerou až po něm. Břicho jsem si v prvnim užívala, ale bylo to velmi abstraktní. S druhym jsem si to už ani neuzivala, spíš mě to dost obtěžovalo. V druhém těhotenství jsem byla sledována pro jisté riziko pro mimino (vše nakonec ok) a že bych se nějak o mimi bála.. ani ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20
25.10.21 09:01

Při prvním těhotenství jsem si do prvních pohybů skoro neuvědomovala, že jsem těhotná. Břicho jsem si nikdy nehladila, nemluvila na něj :nevim: láska naskočila hned, jak jsem ho uviděla.
U druhého jsem měla strach, jestli ho budu milovat, stejně jako prvního. I jsme to probírali s manželem, kterej měl úplně stejné obavy. Nakonec byly zbytečný a druhého syna milujem stejne jako prvního ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1629
25.10.21 09:03
@unuděná píše:
Já se teda v těhotenství vůbec takhle neprožívala. Dítě bylo plánované, chtěné, těšila jsem se z nové situace, ale nejsem „rozněžňovací“ typ, takže nějaké rozplývání nad oblečky se asi nekonalo nikdy. Normálně jsem fungovala téměř bez omezení tak, jako dosud, řešila jsem to spíš prakticky. Nakupovala jsem všechno až ke konci těhotenství, nic mi neuteklo. Děti jsem milovala od první vteřiny, co jsem se na ně podívala, ale nějaké rozplývání není můj styl. Babičky ať se třeba roztečou, to je jedině dobře :P :mavam:
:palec: mluvíš mi z duše.. měla jsem to na chlup stejně. :)
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
AH
351
25.10.21 09:05
@Anonymní píše:
Taky to tak prave mam-nemam potrebu si s briskem povidat, prijde mi to divne. Moje mamka nam pry zpivala v tehotenstvi a hrozne se divi ze ja to nedelam. Ani mi to nejak nejde. Kdyz citim pohyb, tak mi nabehne aha vlastne mam v sobe miminko ale neroznezni me to. Nezacnu si bricho hned hladit atp. Da se to nejak podporit? Bojim se, abych ty city v sobe vubec nasla. Premyslim, ze bych zasla za psychologem..

Já si u prvního nenechala říct pohlaví. Tak sem to přisuzovala tomu. Prostě to bylo anonymní bezejmený mimino. Teď jsem si to nechala říct, že teda pak budu moct dítě oslovovat jménem a povidat si s nim a ten vztah budovat přes břicho..a prd :lol: přijde mi to divný mluvit s břichem. Maximum je, že jednou za čas když hodně kope si břicho pohladim. Myslim, že psycholog je zbytecný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4535
25.10.21 09:15

Po porodu. Ani jsme mu neříkali ještě jménem, ani když jsme o něm mluvili - asi i z nějaké takové nevyslovené obavy, že by se ještě něco mohlo semlet. Já měla spoustu věcí (oblečení) poděděných, takže velké nákupy jsem neřešila, a nad tím, co jsme kupovali (kočárek, postýlka…) jsem přemýšlela spíš tak technicky a prakticky.
Jakože - těšila jsem se, měla jsem třeba při různých vyšetřeních obavy, aby bylo vše ok, ale doopravdy s v hlavě spojit, že to velké břicho má uvnitř naše mimino, to mi naplno došlo, až když bylo venku. :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1611
25.10.21 09:19

Až tak ve dvou měsících dítěte. Stvaly mě komentáře, že mám bříšku zpívat nebo mluvit. Měla jsem pocit, že je to divné a nedělala jsem to. S dcerou máme hezký vztah( 11 let). :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.10.21 09:24

Já mám za pár dnů termín a pořád to ještě nenaskočilo. Dítě je plánované, snažili jsme se o něj přes rok. :think: S břichem nemluvím, nehladím ho ani mu nezpívám 8o Doma mám dva kluky a teď čekáme vytouženou holčičku a já doteď nejsem schopná o ní mluvit jako o ženském pohlaví. Říkám jí dítě. Možná i proto, že jsme se ještě neshodli na jménu. Výbavičku už dávno nakoupenou mám a moc ráda si jí prohlížím. Kochám se oblečky, postýlkou. Ale k ní zatím žádný vztah nemám :,(
Přitom nejsem žádný psí čumák. Kluky pořád mazlím, pusinkujeme se, miluju je z celého srdce. Když je nemám doma, stýská se mi po nich.
Doufám, že jí budu mít ráda stejně jako kluky. :oops: Trápí mě ten můj postoj, ale nemůžu si pomoct.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat