Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Zažila. Rozejděte se. Láska na spolecnej život nestačí (ačkoliv i ta podle mě teda z jeho strany chybí a ty máš problém se sebelaskou, když to nerozpoznavas). Rozchod přes pocit lásky, když není kompatibilita v důležitých věcech je normální věc. Je potřeba jít cíleně za tím co víš, že v životě chceš a hledat to. Nikdo není dokonalej, ale pocit, že jsi milovaná a důležitá pro partnera je zaklad, ne něco extra.
@Marrixie píše: Více
Tu tvou poslední větu vytesat do každého kamene kolem. Je jen málo věcí, které lze (mimo fyzikální zákony) brát za absolutní pravdu. Tohle ano. 👍
Zakladatelko, zníš jako zklamaná ženská po 20ti letém vztahu
Rozejdi se se stávajícím partnerem-jste absolutně nekompatibilní a život Maltě oba před sebou-s někým jiným…!!!
@Parvaneh děkuji za názor a radu.
Ale co je pro mě rodina, prosím nechte posoudit mě samotnou. Samozřejmě si uvědomuji rozdíl lásky k dítěti a ke zvířeti, ale u nás vždy psi byli a jsou členem rodiny.
To, že jsem mladá a bezdětná nemusí přece nutně znamenat, že nemám ponětí co je rodina.. Pro každého je to jiné a je třeba to respektovat.
O tomhle tato diskuze opravdu není..
V hodně podobném módu jsem už přes 30 let. Vyrůstala jsem v opravdu hodně toxické rodině a do manželství jsem si nesla přesvědčení, že se musím snažit. A tak jsem 30 let táhla manželství hlavně já a žila v iluzi, že to takhle musí být a že jsme takhle šťastní. Manžel je hodný člověk a miluje mě, ale nikdy neuhnul ze své naplánované cesty životem. Já se celý ten čas přizpůsobovala a podřizovala. Chyběli mi důvěrné rozhovory, jeho podpora, zájem..Úplně z jiného důvodu jsem začala chodit na psychoterapii a najednou jsem to všechno viděla a pochopila. Pozdě. Teď už těžko manžela změním. Ani si to nezaslouží, je to hodný a poctivý chlap. Naše cesty se pomaloučku rozcházejí, protože já už si jdu také tou svojí. Konečně jsem začala myslet i na sebe. Myslím, že váš vztah, takový jaký ho teď máte, je neudržitelný. Máš výhodu proti mně, že to chceš řešit už teď, že jste mladí. Můžeš určitě ještě něco zkusit. Třeba, když budeš méně aktivní, něco mu docvakne. Nebo když mu opravdu řekneš, jak se cítíš a že přemýšlíš nad rozchodem…Chceš takto žít 20, 30, 50 let? Máš život před sebou a nekonečně možností..Neprohraj ho jako já.
To je typický přechozený vztah a jako vždycky vyhovuje tomu, kdo miluje míň. Teď to možná ještě nevidíš tak jasně, ale v tom, jak to máte teď, ty nikdy šťastná nebudeš. Co s tím?…to už je jen na tobě.
To dpolecne bydlení chtel kdo?
Pritel mi připadá spíše jako typ na kamarádku s benefity
Jediná rada je rozchod, ale Vy to nechcete počuť.
Tak si s ním ostante a trpte. On sa nezmení, ešte raz to zopakujem. NEZMENÍ. A vy tu o 5 rokov napíšete zúfalú diskusiu ako ste uviazli v nefunkčnom manželstve s deckom a nemáte na odchod ani odvahu ani peniaze.
@Forest Pilgrim píše: Více
Ja myslim, ze ani to dítě jí neudělá.
@Anonymní píše: Více
Je ti 22, jste spolu 6 let. dochází mi, že už dlouho nejsme šťastní oba. Já se trápím tím, co mi chybí, a on se trápí tím, že po něm pořád něco chci a že mi současný vztah nestačí tak, jak je, když jemu to takhle vyhovuje. Tady máš odpověď, ukončete to a jděte každý svou cestou. Zbytečně se trápíš. Jsi ještě hodně mladá, užívej života.
Ahoj, no odpověděla sis tak nějak sama, kdyby nebyl s tebou, jiný vztah nehledá, protože se chce věnovat svým koníčkům. Tak tady je asi jasné, kde má priority. Ty už směřuješ jinam…koukáš na budoucnost. Když na něj budeš čekat, ztratíš několik let. A nikdo neví jestli on vůbec bude rodinu chtít.
@Anonymní píše: Více
začali jste spolu strašně brzo… to většinou stejně nevydrží.. máte oba nulové zkušenosti jinde, s jiným partnerem, hrozně brzo žijete párový život, pořádně jste se nevybouřili, nevybláznili.. asi ani moc necestujete? s nadšením s tebou žádné koníčky nepěstuje?
asi to nechceš slyšet, ale fakt nejlepší pro tebe je se rozejít a najít časem někoho, kdo o čas s tebou bude opravdu a upřímně stát! tenhle týpek to není.
@zuza92 máš pravdu a já to cítím stejně.
Jen když se o tom bavíme, on necítí potřebu rozchodu a neumí se na to ani podívat s nadhledem, že si bohužel pro život nejsme souzeni. V tomhle je opravdu těžké odejít a být ta, která ten rozchod iniciuje.
Asi jsem pitomá, že se nedokážu postavit sama za sebe a být schopná si zajistit minimálně nejspíš lepší budoucnost a sanci na jednou snad krásný vztah. ![]()
Nejhorší je, že i přes to, jak že jsem nešťastná ho stále miluju, ale naivita v tom ze se to zlepší čekáním mě opustila a vím, že si zasloužím něco lepšího než čekat, jestli vůbec se někdy sejdeme v představě o ideálním vztahu..
Já zatím nejsem jen ve fázi, kdy bych si chtěla představit ten ideální vztah s někým jiným.
Bude mi to ještě chvíli trvat, ale věřím, že se za sebe postavím.
V hlavě si myslím, že jsem smířena s tím jak to je a vím, že tohle není něco co bychom mohli napravit aniž by jeden z nás v tom vztahu byl nešťastný.
Ale vím, že potřebuju ještě trochu času a uvědomím si, že to budu dělat pro naše dobro. A i proto že ho miluju a chci pro něj i pro sebe to nejlepší. ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak jste to zkusili, holt to nevede tam kam ty chceš. Proč se zbytečně trápit? On si taky ale musí uvědomit, že když spolu žijete, tak nebude vše jen podle něj přece. Ve vztahu se musí mluvit, dělat kompromis atd. Fungujete spíš jako spolubydlící než pár, tak proč v tom pokračovat? Ty si myslíš že ho miluješ a nedokážeš si představit žít bez něj, ale to je jen zvyk. Ale je to na tobě jak s tím naložíš. Mám z tebe pocit že nijak, budeš dál fungovat jako dotedˇ, a budeš to v sobě dusit. A za pár le zjistíš, že jsi pořád na stejným místě ![]()