Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Láska nestačí, chybí mi blízkost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.10.26 19:23
Jste strašně mladí a už se v životě úplně míjíte. Proč tohle prodlužovat, když navíc z jeho strany vůbec není zájem? Fakt jsi mladá na to, abys žila život jak v manželství po dvaceti letech. Říkáš mu to opakovaně, nefunguje to. Chlap se nezmění, to se neděje a je naivní v to doufat. Takže pokud nechceš ve vztahu jen přežívat, jdi dál sama a najdi si někoho, kdo ti bude lépe vyhovovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 19:37
Jste spolu jen ze zvyku a setrvačnosti. Ty ho miluješ, on tebe asi ne, pokud se zamiloval jinde je po vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 19:51
Peč na to,.mas život pred sebou, neni důvod se tomuhle upsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 19:56
Na jednu stranu jste mladi na reci o svatbe atd, na druhou stranu jste spolu jiz sest let a fakt uz by to zase chtelo posunout vztah kousek dal, nebo o tom aspon mluvit a tesit se na to… Bala bych se, ze mi vedle nej ujede vlak, ze mi treba za oet let rekne, ze nechce dite nebo svatbu. Rozesla bych se. Treba ho to nakopne, nebude chtit o tebe prijit a date to jeste dohromady…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 19:57
@Anonymní píše: Více
začali jste spolu jako hodně mladí, vyvíjíte se každý jinou rychlostí a jiným směrem…už k sobě nepasujete, ty už dozráváš, on se potřebuje ještě vybouřit a je otázkou, zda až dospějete se k sobě budete ještě hodit 
za mě už jste oba jinde, chcete a očekáváte jiné věci a jen prodlužujete dobu nekompatibility…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 19:59
Seš moc mladá a moc bezdětná na to aby si se nudila s někým s kým evidentně nemáte stejný zájmy atd. Bude to asi bolet, možná budeš litovat kdo ví, ale to je život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 20:03
Mně by se takový chlap líbil a v podstatě něco podobného mám doma, ale jsem o 20+ let starší.
Rozejděte se a najdi si někoho více kompatibilního.
Příspěvek upraven 14.10.26 v 20:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.26 20:12
@Alušáček to určitě nehrozí. Sám mi řekl, že pokud bychom se my dva rozešli, nikoho by si nehledal. Myslim si, že v tomto nejsem naivní a znám ho moc dobře na to, abych věděla, že je to pravda.
Je to takový janek, je to třeba dva roky, co si začal vydělávat krásné peníze a tak se upřednostnil a šlápnul do svých koníčků. Baví ho, to co dělá a chce se tomu věnovat naplno. Já do jeho vysněného života, podle jeho chování zřejmě už nezapadám..
- Citovat
- Upravit
14.10.26 20:20
@Anonymní píše: Více
jj určitě by zůstal sám. Jsi naivní. Ale v tvým věku jsme taky byla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.26 20:27
@JancaS84 neříkám, že by zůstal sám a byl starý mládenec. 🤣 ale určitě by si vybral pár let pro sebe a svoje koníčky. Což je koneckonců v pořádku a přála bych mu to, protože vnitřně vím, že to je to po čem touží, aby měl svobodu a mohl si dělat co chce. Ja jsem pro něj teď taková koule na noze, co po něm chce něco, čemu on by se nejraději ted vyhnul obklikou.
Odpovídala jsem spíš na komentář, zda se nezamiloval někde jinde. 🙂
Nemam pocit, ze by byl problém v tom, že bychom se nemilovali, jen každý milujeme po svém a oba od vztahu nejspíš potřebujeme něco jiného.
Když to tady píšu, zní to strašně jednoduše a dává mi to smysl, ale aplikovat to v realitě je jiná. Neumím si to absolutně představit, zahodit vše, na čem jsem doposud pracovala - byt, náš společný majetek, rekla bych i rodina, protože nás pejsek je naše dítě..
Nevědět o něm, kdyz jsme spolu vyrůstali, dospívali.. Asi si to v téhle fázi nechci připustit, že by tomu tak bylo a nechci to.
- Citovat
- Upravit
14.10.26 20:57
@Anonymní píše: Více
Je ti 22, proboha, ne 42! Jsi na samém začátku a máš objevovat, zkoušet, hledat, užívat si. Ne se stát trpěným inventářem stejně nevybouřeného mlaďocha, kterému jsi už více méně ukradená. Rodinu jste nevybudovali, pořídili jste si psa. To fakt není rodina a věř mi, že až ji jednou budeš mít a vzpomeneš si na svá slova, budeš se sama sobě smát. Zodpovědnost za rodinu je úplně jiný vesmír. Tak neblbni a rozřízni to, ať můžeš najít toho pravého. Jinak ti tady s tímhle utečou ty nejkrásnější roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.26 20:58
Nám se to opravdu lehce říká, a tobě těžce rozhoduje nebo dělá. Ale všichni včetně tebe vidíme, že váš vztah nemá momentálně budoucnost.
Když se nechceš rozejít, dejte si pauzu. Rok, dva. Bydlete každý jinde, psa si nech ty a on ať si dělá své koníčky. Buď se pak definitivně rozejdete ( bez výčitek a lítosti), nebo se vybouříte ( hlavně on) a pak se k sobě vrátíte. Zamilovanější bude trpět víc. Ale ta šance na návrat k sobě je reálnější, než že se spolu zůstanete nudit nadosmrti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky, potřebovala bych se někomu svěřit a ideálně slyšet názor někoho nezaujatého, protože už sama nevím, co mám dělat.
S přítelem jsme spolu 6 let, mně je 22 a jemu 24. Dva roky spolu bydlíme, máme společného pejska a v podstatě spolu sdílíme celý život. Není to tak, že bychom se pořád hádali nebo se neměli rádi. Problém je spíš v tom, jak náš vztah funguje, a trápí mě to už opravdu dlouho.
Já bych chtěla, abychom spolu víc žili jako pár. Abychom spolu trávili kvalitní čas, něco podnikali, zajímali se o sebe a plánovali budoucnost. Chybí mi i blízkost, objetí, pocit, že se mnou chce být a že se na společný čas těší. O sexu platí to samé..Nechci, abychom byli pořád spolu a neměli vlastní život, jen bych chtěla cítit, že náš vztah je pro nás oba důležitý.
Přítel to ale má jinak. Je hodně zaměřený na práci, své koníčky a kamarády. Potřebuje svůj prostor a současné fungování mu podle všeho vyhovuje. Když někam jdeme spolu, často mám pocit, že tam vlastně ani nechce být, a nakonec se těší domů. Většinu společných aktivit navrhuju já a mám pocit, že kdybych přestala, nedělo by se vůbec nic. Doma jsme často každý na telefonu, já něco uklízím a on je na zahradě. Fungujeme spolu spíš jako spolubydlící než jako pár.
O tomhle spolu mluvíme opakovaně, ale nikam se neposouváme. Když se snažím vysvětlit, co mi chybí, přítel se často naštve, že ho pořád kritizuju, že mi nic není dost dobré a že se k němu chovám jako k malému klukovi nebo jako jeho máma. Říká, že ho tyhle rozhovory vyčerpávají a že se chci akorát zase hádat. Já pak většinou zmlknu, protože už nechci další “hádku”, ale uvnitř mě to dál trápí. On pokračuje, jako by se nic nestalo, zatímco já nad tím přemýšlím ještě dlouho potom.
Nechci ho předělávat ani mu zakazovat jeho zájmy. Chápu, že každý potřebuje něco jiného. Jenže já taky potřebuju něco jiného, abych byla ve vztahu šťastná. Chtěla bych jednou rodinu, společnou budoucnost a pocit, že někam směřujeme. Když ale mluvím o budoucnosti, mám pocit, že se tomu spíš vyhýbá. Říká že dítětem všechno skončí a že jsme na dítě a svatbu ještě mladí. Neříkám že to chci zítra, ale minimálně se o tom bavit, začít o tom společně snít a těšit se na to.
Nejhorší je, že ho pořád miluju a chci být právě s ním. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli s ním chci zůstat, odpověď je ano. Jenže když se na náš vztah podívám s odstupem, dochází mi, že už dlouho nejsme šťastní oba. Já se trápím tím, co mi chybí, a on se trápí tím, že po něm pořád něco chci a že mi současný vztah nestačí tak, jak je, když jemu to takhle vyhovuje.
Když si představím, že bych takhle měla žít další dva nebo pět let, je mi hrozně smutno. Zároveň mě děsí představa rozchodu. Máme společný domov, pejska, spoustu vzpomínek a je to člověk, se kterým jsem strávila skoro celé své dospívání. Nedokážu si moc představit život bez něj.
A právě v tom jsem zaseknutá. Kdyby mi tohle vyprávěla kamarádka, asi bych jí řekla, že pokud každý od vztahu očekává něco jiného a dlouhodobě v něm nemohou být šťastní oba, možná by měli jít od sebe, i když se milují. Jenže když se to týká mě, nedokážu si představit, že bych to opravdu udělala.
Nechci slyšet jen to, že se máme rozejít, ani že se máme víc snažit. Zajímalo by mě, jestli jste některá zažila něco podobného. Dokázali jste se v takové situaci domluvit a změnit fungování vztahu, nebo jste nakonec zjistili, že se máte rádi, ale každý chcete od života něco jiného?
Zůstaly byste v takovém vztahu a ještě tomu daly šanci, nebo byste přijaly, že samotná láska někdy nestačí?