Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Láska nestačí, chybí mi blízkost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.10.26 08:32
- Citovat
- Upravit
15.10.26 08:35
@Anonymní píše: Více
jenže on hraje jinak v běžném životě dost sám na sebe, věnuje se hodně kámošům a koníčkům a s takovým člověkem je pak peklo založit rodinu, dopadá to tak, že je ženská uvázaná vyšťavená doma s děckem a borec si dělá co chce.. no dělej jak myslíš, já ti svůj názor jako ženská ve věku tvé máti s nejlepším vědomím a svědomím řekla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 10:15
Byla jsem ve stejné situaci jako ty, dlouho jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem ten vztah tenkrát ukončila. Udělala jsem dobře pro nás oba. Já chtěla cítit tu lásku, neměla jsem zájem žít se spolubydlícím. On by se tenkrát asi nikdy nerozešel, trpěl by v tom vztahu, byli jsme přechozený, mladý a neuměli jsme si toho vztahu vážit. Utíkal odemne právě ke svým koníčkům. Nebylo to tak, že by mě neměl rád, to mi věř, má a to do teď. No a kdyby tě to zajímalo, potkali jsme se v mých 30 letech a jsme nyní spolu 
ale bez toho rozchodu a vlastních cesty by to nešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 10:21
Představ si sebe v tomhle vztahu za 10, 20 let. To ti myslím dá odpověď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.10.26 10:27
@xWine děkuju za tenhle komentář.
Bylo mi jasné, že většina mi napíše ať uteču, nejsem blbá a tak dále..
Chtěla jsem ale slyšet zkušenost někoho, kdo to takto měl, nebo má.
Takže moc děkuju za tvůj empatický a upřímný komentář. 
Vím, že to tam dojde a jestli se naše cesty ještě někdy protnou, kdo ví.
Ale tobě to moc přeji, umím si představit jak těžké to muselo být. 🙏
- Citovat
- Upravit
15.10.26 11:18
Vy ho ale chcete předělávat. Protože to, jaký je a jaké má potřeby, s vámi ve skutečnosti neladí. Přestaňte si nalhávat, že to tak není. Dali jste se dohromady ve věku, kdy jste oba byli prakticky ještě děti. Co děti ví o tom, co budou chtít od dospělého vztahu? Nic. Proto se tak často stane, že každý se za pár let vydá tak nějak vlastním směrem. Teprve se mu vytříbí potřeby a touhy. A ty vaše se nesetkávají. Žijete spolu ze zvyku. Holt už jste se sestěhovali, holt jste koupili psa. A teď máte pocit, že spolu tak nějak musíte žít. Což je holý nesmysl. To je oprávněný pocit u páru, který má malé děti a rozchod pro něj už nebude tak snadný. Tam se dá pochopit, že se budou snažit držet to tak nějak při životě alespoň do chvíle, kdy ta žena bude po odchodu schopná nějaké samostatnosti (bude chodit do práce a děti se samy dopraví do školy a ze školy atd.)… Vy i přítel jste teprve teď ve věku, kdy zjišťujete, co vlastně od partnera chcete. A každý chcete něco jiného. Aby to mohlo fungovat, bylo by třeba jednoho z vás předělat. Ale proč? Kvůli čemu? Nebylo by pro oba lepší se rozejít a najít si někoho, kdo bude mít stejné vnímání toho, jak má vztah fungovat? Copak nechcete někoho, kdo se bude těšit na výlet s vámi a kdo vám bude chtít věnovat pozornost sám od sebe? Já nevidím jediný důvod, proč by 22letá holka měla žít ve vztahu, který připomíná manželství po dvaceti letech… Čím jsem starší, tím míň chápu, proč se takhle mladé holky nechávají udolávat ve vyčpělých vztazích a chtějí je za každou cenu zachraňovat… Udělejte pro sebe jednu důležitou věc. Podívejte se na něj, jaký je teď. Nemyslete na to, jaký by mohl být, kdyby se snažil. Na to zapomeňte. Vynechte z toho svoje fantazie a touhy. Sledujte jenom čistou realitu. A až ji uvidíte, tak se sama sebe zeptejte, jestli kdyby se do smrti ani o milimetr nezměnil, tak jestli byste ho chtěla. Takového, jaký je - ne takového, jaký má být po vaší vysněné změně. Myslím, že pochopíte, že ho vlastně nechcete… Ve 22 letech se nevzdávejte šance na funkční vztah, ve kterém vám bude dobře. Jen kvůli tomu, že jste se už sestěhovali a máte psa. Je to jen byt a jen pes. Pes bude ok, když jeden z vás odejde a zůstane s tím druhým. A byt se najde s dalším partnerem nový. Kvůli tomuhle vážně nevzdávejte štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 11:28
@Anonymní píše: Více
U nás to bylo hodně podobné, s tím rozdílem, že si mě žena vzala a měla se mnou děti.
Roky naléhala a naléhala, až jednoho dne bylo doma ticho.
Když se ohlédnu, s následky jsme se potýkali téměř deset let a jizvy zůstanou na obou stranách už navždy.
Zůstali jsme spolu, po spoustě změn, které musely nastat, abychom rodinu nerozbili a cítili se v našem vztahu relativně dobře oba dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 11:32
@zuza92 píše: Více
On rodinu nejspíš bude chtít. Ale se ženou, kterou bude milovat. Proč by ji měl chtít s tou, která ho nebere už teď - a to je jim teprve tak málo? Některé lidi milujeme, když je nám 18 a jiné, když je nám 30. Je to normální a v pořádku. Když zakladatelka není pro něj ta pravá (což podle jeho chování na 100 % není), tak to znamená jen to, že tu někde je chlap, pro kterého pravá je. Pro ni to není prohra. Pro ni je to informace, že tady nemá smysl setrvávat a je na čase se otevřít příchodu toho, s kým může mít to, po čem touží… Ženy to často berou jako svoji prohru, že tenhle konkrétní muž o ně nestojí a vybere si nakonec jinou. Vnímají to tak, že ona je tedy asi lepší. S tím se neumí smířit. Kdyby mohly odcházet jako vítězky, bude se jim odcházet lépe. Přitom to nikdy není o tom, že by někdo prohrál nebo jiná byla lepší. Je to o tom, že někteří lidé k sobě pasují a jiní ne. I když se třeba chvíli zdálo, že ano… Jakmile se žena naučí vidět, že rozchodem s jedním mužem vyhrála šanci mít v budoucnu ten pravý vztah, tak může odejít s hlavou vztyčenou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 14:14
Hodíte se k sobě?
Byli jsme mladí a jedna naše kamarádka byla ve vztahu furt nešťastná, často jsme ji viděli smutnou, uplakanou. A pokud už se rozhovořila, tak mluvila podobně jako ty. Jen si stěžovala, že jí ten její nevychází vstříc TAK, jak by ona chtěla.
Potkali jsme se po cca 10 letech a ona jen zářila: I zeptal jsem se jí, co je toho zázraku příčinou? Zda je sama, anebo má jiného, anebo toho stejného? - Prý jsou spolu pořád.
Kde a jak se tedy stala ta změna?
Odpověď: To jen já jsem konečně pochopila, proč on je takový, jaký je. Že mi nedělá žádné naschvály. Jenom jsem ho nechápala. Dala jsem se však mezitím na astrologii a numerologii a díky těmto (prý pavěděckým) disciplínám jsem svého muže POCHOPILA - a jednoduše jsem ho přestala chtít předělávat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 15:12
@Anonymní píše: Více
Děkuji 
No ono to těžké nebylo odejít, ale rozhodnout se k tomu. Jednou jsem odcházela od partnera a trvalo mi 6 měsíců (chudinka kamarádka to celou dobu musela poslouchat), po kterých jsem nebyla schopná si přiznat, že to musím ukončit. Nicméně pak to najednou přišlo a ze dne na den jsem si to v hlavě přepla, tenkrát z toxického vztahu práskla dveřma a už se neohlídla zpět.
Takže to, že ti někdo říká uteč je ok, ale musíš tomu věřit i ty sama. Určitě to zvládneš a pejsek taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 15:49
Ahoj, já ti tedy odpovím tak jak chceš, že možná rozchod není jediné řešení. Ale samozřejmě, nikdo to tady za tebe nerozhodne.
Možná to tu někdo má jinak, ale z mojí zkušenosti a co tak vidím u kamarádek je to co popisuješ dost běžné a normální. Chlapi prostě potřebují i jiné výzvy než je vztah a po několika letech už je každodenní ťuťu ňuňu a obletování partnerky nebaví. Někdo je hodně ponořený do práce, někdo má koníčky ale zkrátka neznám chlapa který by pořád jenom řešil vztah a hledal v něm naplnění tak jak to mají ženy. A to ani nemluvím o tom, že 24 let je dneska fakt brzo na dítě, jste vůbec finančně zajištění?
Já jsem to řešila taky když jsem byla v podobném věku jako ty, taky jsem uvažovala nad rozchodem, ale jsem ráda že jsem to neudělala. Místo toho jsem partnera přestala uhánět, taky jsem si našla koníčky a kamarády a nevadilo mi, že aktivity vymýšlím já. Na vztah to mělo skvělý vliv, partner už se necítil tolik pod tlakem a začal se i víc snažit. Dnes jsem ve vztahu velmi šťastná. Na druhou stranu kamarádka která zvolila rozchod tohle pak řešila po pár letech v každém dalším vztahu.
Je partner spolehlivý, hodný, pracovitý? Má tě rád? Pokud ano, radši bych zůstala ve vztahu a pracovala na něm. Najít fajn chlapa není tak jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.26 18:36
Vies co mozes vyskusat na par mesiacov? Prestan knurat a doprosovat sa chlapa o pozornost! Zdvihni hlavu, pozri sa do zrkadla - si kraasna, mlada, sikovna, zaujimava baba. Zasluzis si vztah, kde sa citis milovana a chcena. Ci to bude s tymto chlapom alebo s niekym inym, to momentalne neries. Ale to nastavenie - JA som cenna a chcem vztah kde to ludske teplo a blizkost citim - to mas v sebe nosit ty. Nemas o tom rozpravat do aleluja, nemas o to prosit, tvoja uloha je MAT JASNO V TOM, CO CHCES! To je celkom jednoduche.
Ked mas jasne co chces, prestan sa chlapovi venovat a rob si VIAC svoj program, co ta naplna a tesii - chod castejsie pozriet rodicov, kamosky, surodencov, sportuj, kresli, spievaj v lese… zi si trochu po vlastnej ose a partnera ignoruj. Sebavedoma, spokojna zenska chlapa pritahuje. Fňukna, co na chlapovi visi je proste otrava a gula na nohe.
Co sa moze stat - chlap si vsimne, pociti ze sa od neho odtahujes a moze ta stratit. A vtedy si ta zacne viac vsimat. Alebo si mu ukradnuta a vobec si nevsimne, ze ani nie si doma… To sebavedomie a spokojnost, to sa ale neda zahrat, musis sa tak naozaj citit.
Ono je vlastne jedno, ci zostanes s tymto chlapom alebo sa rozides. Lebo ked sa rozides a budes zlomena, nestastna kôpka bolesti… zase si najdes chlapa na ktorom budes visiet a bude ta ignorovat. Klucove je - byt spokojna a sebavedoma TERAZ, bez ohladu na okolnosti. A ci sa tento chlap uvedomi alebo bude iny chlap co oceni aka si, to je vlastne jedno. Zivot to zariadi podla toho, ako budes TY nastavena a nekompromisna - proste takto sa mi to paci a takto to chcem. Hlavu hore, drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
@Lucy75 cestujeme a je to vždy krásné, tam jsme opravdu sehraní parťáci. Nemá tam své koníčky a kamarády, takže všechnu pozornost logicky směřuje na mě.
Jen je vždy těžký ten naráz reality po návratu domu.