Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Izumi Miyako píše:
Zapomněla jsem napsat, že tuhle větu často „slýchám“ z úst mužů než z žen…
No, ono je to tak, že při rozmnožování nese žena obecně větší rizka (zdraví při těhotenství, péče o dítě), takže je logické očekávat, že si bude vybírat pečlivěji než chlap, který prostě neotěhotní, může zmizet a do vysokého věku se může stihnout i rozmnožit jinde.
@Knihomyš píše:
No, ono je to tak, že při rozmnožování nese žena obecně větší rizka (zdraví při těhotenství, péče o dítě), takže je logické očekávat, že si bude vybírat pečlivěji než chlap, který prostě neotěhotní, může zmizet a do vysokého věku se může stihnout i rozmnožit jinde.
Ohledně toho pečlivějšího výběru. Nejeden muž brečí, že si ženské moc vybírají, že jsou to namyšlené pipky, co jim není normální chlap dost dobrej. Takže, i když je to třeba logické, tak ve výsledku člověk zjistí, že si tento fakt spousta lidí nepřipouští.
@Izumi Miyako píše:
Ohledně toho pečlivějšího výběru. Nejeden muž brečí, že si ženské moc vybírají, že jsou to namyšlené pipky, co jim není normální chlap dost dobrej. Takže, i když je to třeba logické, tak ve výsledku člověk zjistí, že si tento fakt spousta lidí nepřipouští.
Ale to je přece normální, že brečí a nadává, když si ho jeho vyvolená pipka nevybrala
Přece nebude říkat „dyť vona má pravdu, já jsem děsnej nemrcouch“.
Podstatné je, aby si ten fakt, že pečlivý výběr je na nich, připustily ženy a dívky. A nepodlehly dojmu, že nejdůležitější v životě je pořádná hormonální bouře.
Pár let zpátky bych napsala to samé ![]()
Spletla jsem se
![]()
Přitom je zajímavé, že jsem se pracovně setkávala s příběhy, kde ty nečekané konce byly z určitého důvodu na denním pořádku a přesto jsem si připadala, že.. nám se to nestane, resp. přímo tuto „troufalost“
jsem neměla, protože jsem od těch lidí slyšela frázi „já jsem si myslel/myslela, že nám se to nestane“ tolikrát
, že mi docela vrtalo hlavou.. ale opravdu jsem si myslela, že poznám, kdyby se ke konci schylovalo a my se přeci milujeme a něco s tím uděláme a tolik jsme zažili a tolik let spolu a přeci jen na nás a my se budeme snažit.
Přemýšlela jsem, jestli se podepsat nebo anonymní
Já třeba vůbec ničeho v tomto nelituji, mám úžasné děti a toto je minulost, ale je pravda, že si asi nikdy úplně nesrovnávám v hlavě, jak moc jsem se spletla, ne, není to o zklamání či rozčarování z mužů
, spíše takový údiv a překvapení a nevím, že i mně se stalo, proto, prosím, anonymní.
@BloomingGorgeous píše:
Co na to rict… Kdyz s partnerem zijes nekolik let a neco spolu zazijete, opravdu se poznate a jste si oporou v tezkych chvilich a radujete se ze spolecnych uspechu, tak to riziko, ze se s narozenim ditete zcela zmeni, nebo zklame na cele care, podle me neni velke.Kdyz zena otehotni neplanovane nebo s nekym, koho moc nezna nebo maji problemy od zacatku, tak se neni cemu divit. I kdyz nekomu to vyjde i tak, ma kliku.
Ale nedelam chytrou, zakladni predpoklad je mit stesti, poznat toho „praveho“ partnera. Bez toho to nejde. Jedine, co muzeme udelat, je hazet ty „leve“ vytrvale pres palubu, neztracet s nimi cas a doufat, ze se ten „pan bozsky“ brzy objevi. A verit, ze si stastny vztah zaslouzime a stojime za to.
Já ty věty typu,, můžeš si za to sama, koho jsi si vybrala. Nebo,,neměla jsi si s ním pořizovat dítě,, úplně nesnáším. Bohužel se zde objevují dost často od rádoby,,vzorných žen,,, kteří trpí syndromem,, vztahový perfekcionismus,,, který beru za velice smutný životní defekt r… Chci tím říct, že i těmto dámám se může život změnit ze dne na den naruby, a rozhodně by v této nechtěné životní změně netoužily poslouchat od okolí či na diskusních fórech věty tak nechutného rázu, které dokáží vyplodit ony samy, jako,, můžeš si za to sama,, apod. slinty přes které si akorát vylévají své mindráky
. Takovy projev se se spokojenou a vyrovnanou ženou vůbec neslučuje…
Když to je těžké, já jsem si myslela že jsem si vybrala toho pravého, skveleho a milujícího partnera pro život, jsme spolu 9 let, z toho 7 manželé, nyní čekáme po 4 letech naše první vytoužené miminko, a manželovi (30 let) ruplo v bedně zamiloval se do 19 léte pressousedka a nevi co chce. Takže zjišťuji že asi nikdy nevíš, život je nevyzpytatelný, nikdy nevíme co nám připraví za zkousky…
No, ja se snazim nemoralizovat, ale obcas je to tezke (i kdyz si to spis myslim, nez nekomu pisu, pac to nicemu nepomuze)…kdyz clovek cte nektere pribehy, tak docela krouti hlavou.
Nicmene kdyz to reknu treba za sebe, tak my byli nedavno taky temer na rozvod a to jsme spolu pres 10 let…tak nevim, jak dlouho je nutne testovat, nez clovek zjisti, ze je to ten pravy
A zrova jeden osklivy rozvod u nas v rodine probiha, taky po docela dlouhe dobe a dvou detech a vsichni teda koukame, co se tam deje…hlavne ze strany chlapa teda. Ono ja mam pocit, ze kolikrat je narozeni ditete (hlavne pokud je to dite trochu narocnejsi, staci, ze blbe spi, nedejboze jde o neco vaznejsiho) nejvetsi zkouska vztahu a to jaksi vyzkouset nejde. Krome jiz zminovaneho paru jsem to videla i u kamaradky, ktere chlap po narozeni ditete otocil opravdu dost…
Ale hodne souhlasim i s tim, ze spousta lidi ma nerealne predstavy o tom, jak vztahy vlastne funguji…vlastne nas tim od detstvi..princ si vzal priceznu a zili staste, dokud neumreli…no to vite, ze jo…velky kulovy ![]()
Já si vybrala, respektivně jsem to uspíšila - dobrovolně jsem otěhotněla po půl roční známosti. S pozitivním testem v ruce, se můj tehdejší partner změnil o 100%. Byly to s ním následně těžké 3 roky, kdy jsme se stihli i vzít. Takže za mě je jen jedna rada - počkat, až spadnou růžové brýle.
A ted už razím heslo, není otec ten kdo zplodil, ale kdo vychovává. ![]()
To obligátní „můžeš si za to sama“ určitě neplatí vždy. Sama jsem byla svědky naprosto drastické proměny k horšímu u partnera jedné kámošky a to po narození dítěte a rozhodně to bylo něco co se dalo úplně očekávat. Prostě každý není čitelný popř. každý nemá ten čuch na lidi a potom nastávají problematické situace.
Každopádně bych tu ráda zmínila dva typy žen, které si prostě o ty problémy ve vztazích říkají významně více než ostatní. Ten první typ je takový ten „moje láska ho změní“, partnerky alkoholiků, gamblerů, feťáků, notorických nevěrníků apod. Viz tato diskuze https://www.emimino.cz/…nsky-293071/ A druhý typ jsou ženy typu Popelka, ženy bez pracovního či finančního zázemí, nesamostatné, často neschopné se o sebe samy postarat, které hledají prince, aby je provedl životem. A skoro vždy narazí na hovada s malým sebevědomím, které si na těchto ženách honí. Oba typy žen jsou pak vystavené často psychickému a často i hůř fyzickému násilí a pořád opakují, že jsou tam přece v tom vztahu city, tak nemohou odejít. A nemálo často do tohoto pekla přivedou i děti.
Nevím jestli si za to můžou tyto ženy samy, ale je to asi stejná otázka jako o schizofrenika co se neléčí. Může takový člověk za to, že ubližuje sobě a okolí a nic s tím nedělá. Asi ano…
@Izumi Miyako píše:
Už delší dobu by mě zajímala jedna věc. Co si myslíte o větě: „Měla sis lépe vybrat s kým zplodíš dítě.“ A její podobné variety. Je mezi námi hodně matek samoživitelek. Tak se ptám, vážně jsme si mohly vybrat líp? Osobně si myslím, že si můžem stokrát vybírat, ale stejně se to nemusí podařit. Chlapovi rupne v bedně a je to. A je jedno, jestli předtím dostal ocenění nejlepší partner a budoucí otec. A samozřejmě, že když si za partnera vyberu někoho, kdo fetuje nebo má jiné podobné „přednosti“, tak bych měla problémy očekávat. Mluvím však o tom, když si člověk vybere někoho, kdo je normální chlap a stane se z něj někdo jiný až, když přijde dítě.
Tak já si třeba vybrala blbě, všichni mě zrazovali už před svatbou a já praštěná i když jsem vnitřně věděla, že mají pravdu jsem do toho šla, že ho změním. Ne, těžkého cholerika a násilníka opravdu nezměním. Ano měli všichni pravdu, potvrdilo se mi to velice záhy. Hodně špatné a hlavně to poznamenalo i dítě. Takže za mě špatný výběr partnera.
@Izumi Miyako píše:
Už delší dobu by mě zajímala jedna věc. Co si myslíte o větě: „Měla sis lépe vybrat s kým zplodíš dítě.“ A její podobné variety. Je mezi námi hodně matek samoživitelek. Tak se ptám, vážně jsme si mohly vybrat líp? Osobně si myslím, že si můžem stokrát vybírat, ale stejně se to nemusí podařit. Chlapovi rupne v bedně a je to. A je jedno, jestli předtím dostal ocenění nejlepší partner a budoucí otec. A samozřejmě, že když si za partnera vyberu někoho, kdo fetuje nebo má jiné podobné „přednosti“, tak bych měla problémy očekávat. Mluvím však o tom, když si člověk vybere někoho, kdo je normální chlap a stane se z něj někdo jiný až, když přijde dítě.
Dosavadní komentáře se mi zdají velmi jednostranné. Nepřipouští fakt, že i z ženské, potom co si oba pořídí dítě, se stane často někdo úplně jiný. A tím vůbec nemyslím dobu těhotensví a těsně po něm. Hodně toho je vidět v současně probíhající diskusi https://www.emimino.cz/…sexu-292984/. To, že se ženské dokážou dobře přetvařovat prostě chlap někdy neprohlédne.
Muj manzel se pred svatbou (1 rok) pretvaroval a po svatbe s tim temer okamzite prestal. Dokonce to jednou i v „legraci“ rekl, ze se umi dost dobre prizpusobit a pretvarovat se… Jsou i takovi… Bohuzel…
Jsou případy, jako třeba @sasa0101, kde zřejmě fakt tomu chlapovi náhle rupne v kouli a ženská jen zůstane koukat s otevřenou pusou. Pak jsou takové, co tomu jdou vyloženě naproti. Na můj vkus si někteří ty děti pořizují fakt strašně brzo… Vždycky, když tady čtu 100× stejnou tragickou story začínající „jsme spolu s přítelem 4 roky a máme dvouleté dítě“, tak se tomu neubráním, abych si nepomyslela - to se dalo čekat. My měli dítě po 9 letech vztahu, ale zase chápu, že já měla kliku a potkala ho v jednadvaceti. Je jasné, že sedmadvacetiletá nového partnera tak dlouho „testovat“ nemůže, ani pětadvacetiletá moc ne… A pokud jde zakladatelko konkrétně o tebe, pak si dovolím tvrdit, že ty jsi otce svého dítěte neznala prakticky vůbec, promiň.
@mehaaja 1 rok je dost málo na poznání se
, to je největší zamilovanost, navíc když solu nežijí tak je to jiné než společné bydlení a hned se ukáže když vše neni super- stačí blbá nemoc jak se chlap zachová
. My cca po roce chození spolu začali žít, pro mě změna, z velkého baráku do garsonky
, až pak jsme viděli jestli jsme spolu pořád rádi nebo je tolik problémů že spolu být nemůžeme
. Pokud se setkávají 2× týdně na pár hodin dokáže každý ze sebe dělat lepšího, ve chvíli kdy spolu bydlí je to jiné
nejhorší je začít spolu žít až po svatbě a pak zjistit že se s ním žít nedá ![]()
Však ani nemáte moc z čeho vybírat, každý chlap má nějakou mouchu.