Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Taky to jednoho dne budeme řešit, ale já osobně si vše zjistím předem a rozhodně o případné likvidaci budu chtít potvrzení. Jinak mě zaujalo, že vám nabídli darování embryí jinému páru, myslela jsem, že na to je potřeba, aby byl pár, jehož jsou embrya, řádně vyšetřen z hlediska genetiky atd. a že se to u nás víceméně nepraktikuje. Můžu vědět, co je to za kliniku? Představa darování embryí mi je celkem sympatická a byla-li by ta možnost, trošku bych ji zvažovala.
Na naší klinice je ještě možnost lékařského výzkumu, což budeme chtít my. Ale určitě to zajdeme vyřídit osobně.
Možnost darování naše klinika nabízí taky, ale nikdy v životě ji nevyužijeme, naše jedničkové embrya pro nás mají nevyčíslitelnou hodnotu a nechceme, aby někde po světě běhali naše děti.
@Anonymní píše:
Na naší klinice je ještě možnost lékařského výzkumu, což budeme chtít my. Ale určitě to zajdeme vyřídit osobně.
Možnost darování naše klinika nabízí taky, ale nikdy v životě ji nevyužijeme, naše jedničkové embrya pro nás mají nevyčíslitelnou hodnotu a nechceme, aby někde po světě běhali naše děti.
Vidíš, tohle je o úhlu pohledu. Taky nejsem nadšená, že by mi někde měly běhat “moje” děti… pro mě mají embrya s mým vajíčkem taky nevyčíslitelnou hodnotu, a právě proto je pro mě představa, že je nechám spláchnout do záchodu, děsivá. Jediné uspokojující řešení by bylo nechat si je postupně transferovat a a každému z nich dát šanci. Ale to jaksi není realizovatelné, už máme díky bohu a caru dvě děti
respektive, já bych o darování uvažovala jen u embryí, kde je moje vajíčko a dárcovská sperm. Máme ještě jedno “manželovo” embryo a to bychom nedarovali. Tam máme právě dilema, zda mu nedat ještě šanci, ačkoliv třetí dítě nechceme ![]()
Pro mě bylo asi řešení je dát na výzkum. Ale jak píše @Thomassss tak nejraději bych si je nechala vložit všechny. ![]()
Ale to nejde. Jelikož doma 16 měsíční dvojčata z IVF a v lednu nás čeká další, které je přirozene, tak nevím jak bych to dala psychicky. ![]()
Darování jinému páru bych se bála. Představa, že běhají někde sourozenci že stejného vrhu jako naše dvojčata… To by mě desilo. A desilo by mě, aby se někde nesetkali a nedali se dohromady. Není to velká pravděpodobnost, ale nebyl by to první případ. ![]()
Takže asi buď úplná likvidace, nebo lékařské účely. Vím že embrya se třeba využívají při laboratorních testech u reprodukční imunologie. Alespoň tak nějak mi to popisovala imunolozka.
No ale je to těžké rozhodnutí. Chápu to. Taky nás to čeká a nemám na to nějak pomyšlení. Ale řešit to budeme muset no. ![]()
@Ťarbík01 panejo, máte dvojčata batolata a k tomu přibude mimčo? To by mě asi omyli
ale zase s dvojčaty jste vytrénovaní, mně dalo strašně zabrat miminko, které přibylo k batoleti
Ale přirozené početí, toho si člověk musí vážit, taky bych si mimčo nechala
tak ať je vše v pořádku ![]()
@Thomassss píše:
Vidíš, tohle je o úhlu pohledu. Taky nejsem nadšená, že by mi někde měly běhat “moje” děti… pro mě mají embrya s mým vajíčkem taky nevyčíslitelnou hodnotu, a právě proto je pro mě představa, že je nechám spláchnout do záchodu, děsivá. Jediné uspokojující řešení by bylo nechat si je postupně transferovat a a každému z nich dát šanci. Ale to jaksi není realizovatelné, už máme díky bohu a caru dvě dětirespektive, já bych o darování uvažovala jen u embryí, kde je moje vajíčko a dárcovská sperm. Máme ještě jedno “manželovo” embryo a to bychom nedarovali. Tam máme právě dilema, zda mu nedat ještě šanci, ačkoliv třetí dítě nechceme
Máme na klinice ještě jedenáct embryi, z našich vajíček a spermií, jedno mám už pár měsíců v břiše
. Manžel mi dovolí maximálně 4 děti, ale určitě ne dvanáct. I když pro mě jsou všechny důležité.
@Anonymní píše:
Máme na klinice ještě jedenáct embryi, z našich vajíček a spermií, jedno mám už pár měsíců v břiše. Manžel mi dovolí maximálně 4 děti, ale určitě ne dvanáct. I když pro mě jsou všechny důležité.
Krása, hlavně, že se zadařilo
přeji, ať je vše v pořádku ![]()
@Suelinda @kavenka jojo, zavolám. Jen jsem chtěla předem vědět, jak to běžné chodí. Prostě, abych měla info, podklad, o který se opřít. @azaleila aby ses nezblaznila. Každý může mít důvod, proč zakládá diskuzi. Já ho mám. Zato tvůj příspěvek je ještě zbytecnejsi než ten můj…
A k diskuzi - taky jsem si právě neuměla představit, že tady na světě treba budou moje děti a já bych o nich nevěděla. Sezralo by mi to mozek. Samotnou spermii nebo vajíčko bych darovala, ale embryo už je moc. Na výzkum bych ho dala ráda, ale ta možnost nebyla zrovna.
@Thomassss děkuji.
Popravdě, když jsem si udělala test a viděla //, tak jsem nevěděla, zda brečet a nebo se smát. Ale přišlo obojí.
Ale přesně jak píšete. Člověk by nedokázal dát to miminko pryč. Takže holt v lednu tu budu zakládat diskuzi o dobrem psychologovi atd.
![]()
Nebo se nechám rovnou někde zavřít do blázince. ![]()
No já si popravdě neumím představit batole a malé miminko. Koukala jsem, že máte děti taky brzy po sobě. Mohu se zeptat, jak jste dala odloučení od prvního miminka, když jste byla v porodnici? A jak jste zvládla batole a miminko. Nedovedu si to představit
Bojím se, že batolata miminku něco udělají.
![]()
@Thomassss píše:… Ale vy už ho máte…
Vidíš, tohle je o úhlu pohledu. Taky nejsem nadšená, že by mi někde měly běhat “moje” děti… pro mě mají embrya s mým vajíčkem taky nevyčíslitelnou hodnotu, a právě proto je pro mě představa, že je nechám spláchnout do záchodu, děsivá. Jediné uspokojující řešení by bylo nechat si je postupně transferovat a a každému z nich dát šanci. Ale to jaksi není realizovatelné, už máme díky bohu a caru dvě dětirespektive, já bych o darování uvažovala jen u embryí, kde je moje vajíčko a dárcovská sperm. Máme ještě jedno “manželovo” embryo a to bychom nedarovali. Tam máme právě dilema, zda mu nedat ještě šanci, ačkoliv třetí dítě nechceme
@Ťarbík01 mám děti 18m od sebe. Odloučení od dcery bylo těžké, do porodnice směl kvůli covidu jen manžel. Horší bylo, že za ty 4 dny, co mě dcera neviděla, se extrémně fixovala na manžela, a po návratu z porodnice mě od sebe odháněla, byla pořád přilepená na manželovi, ode mě se nenechala bez řevu ani přebalit, vyčistit zuby…trvalo to asi 2 měsíce, než mě vzala alespoň trošku “na milost”, ale i teď, rok po narození mladší dcery, je neustále na manžela fixovaná, a když je manžel doma, tak mi říká “máma pryč” - jako ať jí nechám, že chce být s tátou
hrůza.
Jinak dcera miminku nikdy neublížila, to až teď, když má malá skoro rok a bere jí hračky, jí občas plácne po hlavě.
A péče o batole a miminko - tím, že mě dcera moc “nemusela”, jsem se jí chtěla co nejvíc zavděčit, tskže každou volnou chvilku jsem se jí věnovala, hrály jsme si, četly knížky. Takže měla pozornosti vlastně víc než před porodem. A miminko samozřejmě nestrádalo, ale bylo to velmi náročné, hlavně první 4 měsíce. Ale myslím si, že u vás to bude větší “pohoda”, minimálně proto, že dvojčata jsou zvyklá čekat, než to druhé nakrmíte, přebalíte atd. Ale zvládla jste dvojčata, to musí být v začátcích pro prvorodičku daleko náročnější než batole a mimčo, tskže bych se být vámi moc nebála ![]()
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.
Zdravím. Před časem jsme podstupovali IVF, po čase se nám narodilo dítě. Zůstalo nám několik zamrazenych embryí. Druhé miminko se nám podařilo přirozeně a vzhledem k tomu, že další nechceme, zvažovali jsme, co s embryi.
Klinika nám nabídla další rok úschovy, likvidaci nebo darování jinému páru. Rozhodli jsme se pro likvidaci a potřebné papíry zaslali klinice. Akorát už nám nikdo nezaslal potvrzení, že byla skutečně zlikvidovana. A mě by zajímalo, jaká je praxe. Potvrdily vám kliniky likvidaci? Upřímně bych opravdu něco takového čekala…