Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Tak asi tezke resit “moc tlakem”. Ta duvera musi byt vybudovana driv, ted budouvat nejde. Kdyz nechce mluvit s vami zkusila bych ji napsat dopis ve stylu, ze ji mas moc rada, trapi te videt ji smutnou a kdyby chtela kdykoli jsi tady pro ni a udelas vse, abys ji pomohla. Nasla bych a nabidla psycholozku a dala ji kontak, rekla, ze kdyz bude chtit, budes rada, ldyz si o tom popovida aspon s nekym jinym. Hodne trpelivosi a duvery, ze predchozi vychova byla dobra a momentalni splin smíchaný s pubertou se prezene. A byt tady pro ni i kdyz chce povidat treba jen o blbostech, ale i tak ji vnimat, vyslechnout… pak treba po case prijde i “ s trapenim”
Příspěvek upraven 01.05.24 v 12:16
Souhlasím s @Aglája75
Je mi 21 a nikdy jsem neměla s mamkou úplně ten nejlepší a nejdůvěrnější vztah. Všechno jsem si radši řešila sama - ale žádné diagnostikované deprese jsem neměla. Vždycky byly nějaké problémy s kamarádkou, první vztahy, nějaké strachy atd, bylo to vždy nějaké období pár měsíců a zase to bylo dobrý
Moc se mi líbil nápad se vzkazem, klidně by mi to ani nevadilo ve formě nějaké esemesky… A když přijde a bude chtít něco sdílet, být tu pro ni a poslouchat ![]()
@Anonymní píše: Více
Jo a k tem znamkam. Pokud je to z predmetu, ktere vis, ze ji nebavi a vzdy sly hur, tak bych to moc neresila. Ja vim, ze to neni jednoduche, ale asi bych tomu chvili nechala, jestli ostatni predmety jsou jakstak.
No, u nás takto začínala těžká deprese u 15ti leté dcery. Vyjídala půl lednice, i naprosté blbosti, byla emočně dost nestabilní (od 12 let i OCD- chodila k psycholožce, to se podařilo zvládnout), byla sice celkem sdílná, ale určitě mi neříkala všechno… a pak se předávkovala léky. Několikrát chtěla skočit pod vlak. Hospitalizace v Motole 2×, nyní 18 let, užīvá Deprex a stabilizátor nálady, nějak fungujeme, ale stále chce čas od času odejít. V Motole a Bohnicích mi říkali, že mají 2 listy A4 čekatelek na hospitalizaci, vše sebevražedné myšlenky. Nic jiného než pokusy o sebevraždu, případně těžké anorektičky už ani neberou. Dcera má sestru-dvojče, ta je v pořádku a takové výkyvy nálad nikdy naštěstí neměla. Tak mě napadá, že by možná nebyla od věci psychologická péče.
A ještě dodám, že se předávkovala poté, kdy dostala 4 z matiky na vysvědčení v polovině devítky a ten den se s ní ještě rozhádala nejlepší kamarádka.
Ahoj všichni,
… Čím to je? Jen puberta? Nemůže mít depresi? Jak to mám řešit když mě odhání? 
Moje dcera (15) se poslední dobou chová zvláštně. Jakoby se nám vyhýbala. Přijde ze školy, když nikdo není v kuchyni vyžere půl lednice a pak zmizne do svého pokoje. Nešla už na několik tréninků s tím že se jí nechce a taky nosí čímdál horší známky z některých předmětů… Nejhorší bylo když jsem ji našla v pokoji hlasitě brečet a ptala jsem se jí na otázky co jí je, ale ona řekla na všechno že ne, že vše v pohodě a odháněla mě. Když jsem se jí ptala znova, opět mě odbyla, zřejmě o tom nechce mluvit. Ale mě to dělá starosti. Už delší dobu mívala takhle pochmurnou náladu, ale jakoby se to zhotšovalo