Mám nutkavé pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Nejsem žádný odborník, a le z lidského pohledu bych si ty věci s naprostou samozřejmostí nechala…všechno se děje z nějakého důvodu, nikdy nevíš, co osud přivane.. nech si je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chlapeček si s nimi přece může hrát taky. Když mu neřekneš, že to jsou holčičí hračky a že si s nima hrát nemá, tak si s nima třeba hrát bude 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje oblíbené životní motto: „Rozdejte růže, ty růže, které denně hlídáte před vraty svého domu aby je někdo neukradl. Osvoboďte se, neboť sami jste se uvěznili“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já nevidím důvod si to nenechat, nevidím v tom žádnou patologii 
Každý člověk má doma spoustu krámů, které nedokáže vyhodit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jabych si to klidne schovala-stejne jako mamschovana stara LPicka, rocenky, deniky..Zrejme to uz nikdy nevyndam, ale je to soucast me same, me minulosti. Pokud mas tak velky problem se vyrovnat s tim, ze treba nebudes nikdy mit holcicku, tak to uz bych mozna s odbornikem resila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Luisiana píše:
Moje oblíbené životní motto: „Rozdejte růže, ty růže, které denně hlídáte před vraty svého domu aby je někdo neukradl. Osvoboďte se, neboť sami jste se uvěznili“
To je pekné motto 
Ak by si to ale zakladateľka nedokázala, by som poradila, poriadne uschovať hračky niekam mimo bytu, aby nezaberali miesto a neboli na očiach.. do garáže a pod. A nechať to tak, nemyslieť na to.. a ako bude čas plynúť, uvidíš, či sa k nim vrátiš alebo nie…
My máme 6 synov Vždy som si myslela, že budem mať dcéru.. a neviem, možno ešte budeme, to vie iba Boh 
A ja som práve ohľadne vecí ako sú hračky z detstva a pod. úplne iná.. Mnohé veci sme vyhodili, predali, ani sama neviem, čo je s nimi 
Ja by som to ani nechcela.. mám rada nové hračky A, hoci som mala pekné detstvo, nerada sa „vraciam“ do tejto dávnej minulosti 
Skús žiť v prítomnosti a hľadieť dopredu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jestli tu holčičku vidíš, jak si s hračkami hraje, tak to nevyhazuj. Ale.. jsi si jistá, že holčička z tvých obrazů je tvá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Karleon píše:
Jestli tu holčičku vidíš, jak si s hračkami hraje, tak to nevyhazuj. Ale.. jsi si jistá, že holčička z tvých obrazů je tvá?
Diky… mevim zda je ma…vidim ji hodne jasne ale nevom jestli tp neno spis moje velke prano a proto si ji tak predstavuju. Jeste jedna holcicla by prichazela v uvahu, ze neni ma…je z rodiny. Ale uz je ji pet a ja ji dodnes nejsem moc schopna tyhle veci davat…nedavno jsem se prekonala a dala ji cast sveho lega…ale citila jsem, ze to delam nerada. Jinak adopci nechceme, na tom se s manzeem oba shodujeme. Ja ty svoje pocity nedokazu desifrovat. Nejsem vubec v tomhle ohledu citliva, neumim poslouchat svoji dusi a co mi tim chce rict… napriklad v tehotenstvi jsem byla presvedcena ze vsexhno bude dobry! Ano, bala jsem se, ale byla jsem optomistka. A kdo se neboji, z prvorodicek, ze? myslim, ze kazda. Takze ani nemuzu rict, ze bych mohla vytusit co se stane za tragedii…proste neumim si vubec naslouchat
Treba vsechno kolem me rvalo pozor…a ja to nevidela. Nebo se necemu vyhnout nemuzeme. Ja to s tou holcickou mozna tak moc chci, ze z toho delam intuici mozna podvedome schvalne… kdyz se mi zda sen o druhem diteti, je to naopak vzdy chlapec. Jen tam k nemu mivam vzdy zvlastni pocity, srovnavam ho ve snu s mym malym kuliskem a v jednom snu dolonce nemel ani jmeno. Ale o holcicce se mi nezdalo nikdy.
- Citovat
- Upravit
Nechala byh si to. Můžeš mít zdravou holčičku. Možná, že kdybys v těhotenství podlehla pesimismu a přestala věřit, že vše bude dobré, tak by to dopadlo mnohem hůř, třeba bys tu už nemusela být. Věř svým pocitům i nadále.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, omlouvam se za anonymitu, ale stydim se…je to dost ujete, co ted napisu…ale potrebovala bych vedet zda je se mnou vse ok nebo zda uz je tohle chovani patologicke… a taky jsem se chtela zeptat pokud se tu nekdo zabyva dusi, jestli se z toho chovani neda neco poznat… Od malicka jsem si gzdy prala dite a uz v deseti, jedenacti letech jsem si uschovavala sve barbinky do peclive zavrene krabice tak, aby si s nimi pozdeji mohla hrat moje dcera…jenze…casy plynuly, ja nemohla vubec otehotnet. Pak jsem otehotnela s chlapeckem a v tehotenstvi byly velke prpblemy. Chlapec ma nasledky a dalsi tehotenstvi predstavuje velke, opravdu velke riziko.
a stve me, ze me nepresvedcilo ani rizikove tehotenstvi, ani hruza kterou jsme si zazili ( omlouvam se ale to nechci vubec rozebirat ). Manzel uz si tuka na celo… ja taky racionalne vim, ze je ro blbost. Ze ja sama k tem hrackam vztah nemam, co se me tyce, klidne uz je neuvidim…ale v mysli mi vzdy vytane jedine…pokojik kde si ona s temi hrackami hraje. A nemuzu. Nemuzu to dat ani kamaradcine dceri, ktera by to vyuzila, protoze mam strach, ze ty panenky a ruzove oblecky nebudu mit, az je budu potrebovat:(. Pritom nemam zadnou jistotu a spise malou nadeji jeste dite mit a uz vubec ze to bude zrovna holka. zabira nam to doma pul skrine a do sklepa se to nevejde. Partner se boji ze to mam jak svatost…a i ostatni veci co se holcicky tyka… ja nevim jestli treba zeny co nikdy nemely deti nebo vzdy chtely holciclu a maji jen kluky tohle taky delaly…a jestli to prejde…
A ja nechapu ze me to nepustilo. Ackoli vim, ze prvni dite se nedpzike dospelosti, ackoli vim, ze druhe dite by byl veliky risk, i pres to, ze vim, ze i kdybych dalsi dite mela a bylo zdrave, muze to byt zase chlapec, ja nejsem schopna ty hracky po mne vyhodit:(… problem je, ze okoli na me tlaci a nechape to. Bydlime totiiz v panelakovem byte a nasi take..takze ty veci po mne odvezli k nam, ja to protridila, ale mam zkratka tri obrovske krabice holcicich hracek…a ja je proste nezvladam nikomu darovat
Mam to dal schovavat nebo se proste kousnout, nadeji spolknout a vykaslat se na to a ty hracky rozdat? Nevim by mi psychicky pomohlo…