Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám strach ze šikany :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.16 08:17
Myslím, že bys měla zajít za psychologem a zkusit svoje zkušenosti lépe zpracovat.
Všichni chceme pro své děti to nejlepší a nechceme, aby je někdo trápil. Pokud to prožíváš příliš, pracuj na sobě, jinak přeneseš tu úzkost na děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 08:17
Jenže ty ten strach na ně podvědomě přenášíš a to není dobré. Měla bys s pomocí odborníka tuto kapitolu v sobě uzavřít a srovnat se s tím. Manžel / přítel ví, co jsi prožívala? Co si s ním o tom promluvit, třeba by tě dokázal podpořit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 08:19
Také jsem byla šikanovaná a mám strach z toho, že jednou bude i moje dítě…Ale víš co, zkus se přes to přenést a neřešit něco, co není. Svůj strach totiž podvědomě přenášíš na holčičky a čím víc se budou bát i ony, tím spíš si na ně někdo dovolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 08:45
Do života si přitahujeme to, na co myslíme a je jedno jestli s láskou nebo se strachem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.16 08:57
Ne já na ně nic nepřenáším. Do kolektivu je zapojuju, chodí na kroužky a tak a jak říkám zatím nikde žádnej problém. Jen mám strach co kdyby, nevím jak bych na to reagovala.. Vím že je to třeba kravina, řešit něco co ještě není, ale i tak mě to prostě napadá. Já už sem z toho venku. Co se týče mě, tak já to mám uzavřené. Jen mě kolikrát tak napadne, ze se bojím aby se to třeba neopakovalo u mých dětí.
- Citovat
- Upravit
30.1.16 08:57
Ahoj, taky jsem zazila sikanu a obcas si na to vzpomenu. Proto se ale snazim ze sveho syna vychovat sebevedomeho clovicka. Nechci aby sikanoval, nebo byl tercem sikany, snazim se mu ukazat, at je hodny a pratelsky „ke vsem detem“ Byt tebou, zasla bych k psychologovi, kde se muzes vypovidat a on Ti jiste pomuze. Neboj se, Tve holcicky jsou jiste sikulky a vse zvladnete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 09:04
Souhlasim s ostatnimi. Svymi zkusenistmi a vzpominkami zadelavas na problem svym detem.
Take jsem zazila ve skole posmech a asi i sikanu, ale nedovolila jsem, aby me to tak ovladlo. Nebyla chyba ve me.
Samozrejme jakasi ostrazitost je na miste, ale to u vsech rodicu a pripadne problemy hned resit, ne utikat. Ale strach predem co by se mohlo stat je prima cesta ke dnu. To bychom take nemuseli normalne zit, protoze je tolik veci, co se muze stat, co nam mohou ublizit…
A myslim, ze ve svem stavu ti pujde tezko dat svym dceram zdrave sebevedomi, ktere je zakladem proti pripadne sikane.
Zacni na sobe hned pracovat i treba s pomoci odbornika, protoze jinak tim nebudes trpet jen ty, ale i tvoje deti.
Drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 09:25
Jak píšou holky, vypěstovat u dcer nějáké sebevědomí a řešit případnou šikanu až a pokud vůbec příjde… a pokud ti to občas prolítne hlavou(občas beru tak jednou dvakrát za půl roku) tak to je asi taky normální, ale jestli máš strach častější a intenzivnější, tak to bych asi tu konzultaci u psychologa nezavrhovala… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 09:27
Nevim proc to resis. Predpokladam, ze kdyby se neco takoveho delo pujdes do skoly a udelas tam kolotoc. Mela jsem zkusenost, ze sikanatory preradili do jinych trid a nesmeli se priblizovat k tem detem, kterym ublizovali. Skola to musi resit. Tvoji rodice s tim nic nedelali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 09:53
Souhlasím, že bys měla navštívit psychologa.
Já osobní zkušenost nemám, ale můj brácha jo, tak jsem se snažila zajistit dětem bezpečí všemi způsoby.
Výběru školy jsem věnovala hodně péče, obešla asi sedm škol a vybrala podle toho, která se mi zdá v tomto ohledu nejbezpečnější (učitelé se dětem věnují, mají dobře nastavená pravidla, přehledný prostor, méně dětí, mimoškolní akce atd atd). Hodně důležitá je třídní učitelka/učitel.
Plánuji se angažovat i v mimoškolních akcích, kde chci cíleně podporovat otevřené vztahy mezi dětmi.
To všechno kvůli tomu, aby byla škola pro mé děti i jejich spolužáky co nejbezpečnější.
Nevím ovšem, jaké máš možnosti. Ale něco se dá udělat vždycky, třeba právě z vlastní iniciativy.
Musím tedy dodat, že škola není zrovna nejblíž a zabere dost času se tam dostat, pak do školky atd., ale vždycky, když toho mám dost, tak si uvědomím, proč to dělám a že to za to stojí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 10:43
Jak už tu bylo řečeno, pracuj na sobě. Je dost možné, že se v určité chvíli dcerky s posměchem či urážkami v životě setkají (kdo se s nimi někdy nesetkal?). To k životu tak nějak patří, vymezit si hranice v kolektivu. Taky mě ve škole šikanovali, nicméně máma pro mě tehdy udělala nejvíc, co mohla. Ozvala se, stála za mnou a ukázala mi, že v případě mého trvalého diskomfortu a nervů je schopna jít a najít mi lepší školu. To je nejvíc, co jako rodič můžeš udělat. Je na místě, abys v případné takové chvíli byla dcerkám oporou, nebála se ozvat, poradit jim, nebála se drobné roztržky řešit v klidu. Pokud se sesypeš pokaždé, když jim někdo pohaní pastelky, batoh či účes, něco není v pořádku. Psycholog by ti v tomhle opravdu pomohl lépe než my tady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 10:45
@Anonymní píše:
Ne já na ně nic nepřenáším. Do kolektivu je zapojuju, chodí na kroužky a tak a jak říkám zatím nikde žádnej problém. Jen mám strach co kdyby, nevím jak bych na to reagovala.. Vím že je to třeba kravina, řešit něco co ještě není, ale i tak mě to prostě napadá. Já už sem z toho venku. Co se týče mě, tak já to mám uzavřené. Jen mě kolikrát tak napadne, ze se bojím aby se to třeba neopakovalo u mých dětí.
A ještě si mylně nalháváš, že na ně nic nepřenášíš. Pokud se bojíš, vyřešené to nemáš. Psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 10:57
Já si zažila hodně tvrdou šikanu nejen z řad žáků ale i učitelů. Skončilo to až když jsem odešla na 8 leté gymnázium. V sobě to uzavřené mám, protože vím, že se mi v životě daří výrazně lépe než mým trýznitelům. Jediné co mi z toho zůstalo je to, že nenesu úplně nejlépe konflikty. Pokud ve vás vyvolává bouřlvou reakci to, že dcera řekne, že jí někdo pohaněl bundu. Tak to zažité nemáte. Pokud chcete holčičkám budovat sebevědomí, doporučuji dát je na nějaké bojové umění (ideálně karate, judo nebo cokoliv kde se k fyzickým schopnostem klade důraz na kodex cti), naučí se nejen se fyzicky bránit ale i zastat se ostatních. Mě to moc pomohlo i když jsem se k tomu dostala až v mých 15letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 11:44
Každé dítě je jiné a co se dělo tobě, nemusí se dít tvým dětem. Je potřeba v nich vypěstovat sebevědomí. Já teda nebyla šikanovaná, ale na základní škole jsem byla dost uťápnutá. Měla jsem jednu nej kamarádku a ve třídě jsem do kolektivu tak úplně nezapadla. Mám tři kluky a oni jsou pravý opak. Jsou všichni takové ty vůdčí typy. V kolektivu jsou oblíbení a dveře se u nás netrhnou, jak pořád zvoní nějací kamarádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj všichni, jdu si o Vám pro radu, nebo možná se spis jen vypovídat. Jako malá jsem byla poměrně dost sikanovana, nebudu rozebírat co a jak ale až do střední školy to bylo peklo.. No a teď mám dvě krásné holčičky, jsou to upovidane treperendy, chodí zatím obě do školky a žádnej problém není:-) ale po mých zkušenostech mám hrůzu ze školy.. Co když se jim bude dít co mě? Co když jim taky nějaký "parchanti " omluvte ten výraz budou dělat zle a ubližovat jim? jde o to, že díky mým zkušenostem bych to nesla těžko. Pamatuji si jak sem máme doma brečela denně, i školu sem změnila a máma to nesla hrozne těžko se mnou a to to nezažila na vlastní kůži. Už teď když mi jedna z nich třeba řekne, že ji ve školce někdo rek ze má ošklivou bundu, nebo co já vím a už je mi to líto vůči nim. Chci aby měli hezké dětství, měli kamarády a ne aby zažily to co já. Máte to někdo taky tak? Dost mě to trápí a to se ani nic neděje.. Jen ten strach ze treva nedejbože by měli prožívat to co já…
