Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Máme doma osmiměsíčního závisláčka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.10.05 11:29
Máme doma osmiměsíčního závisláčka
Zdravím a prosím o radu všechny maminky, které mají zkušenost se závislostí osmiměsíčního mimina na mamimce, tatínkovi, prostě na jakékoliv osobě, která mu dělá společnost.
Kuba byl zhruba do 7 měsíců vcelku „samostatný“, dovedl si hrát sám třeba hodinu, pokud jsem s ním byla v pokoji ( při žehlení a pod.), mluvila na něj, zpívala mu, byl v pohodě, smál se, povídal… no zlatý mimino!
V poslední době ale nevydrží ani pět minut sám, pokud ho dám do postýlky (chápejte, na záchod si prostě musím dojít), začne neuvěřitelným způsobem řvát, vztekat se a nepřestane, dokud ho nevezmu do náruče. Zkusila jsem ho „nechat vyřvat“, po deseti minutách jsem to ale vzdala. Nepomůže ani, když si k němu sednu a povídám si s ním (teda spíš se sebou, protože jeho to absolutně nezajímá), jediné co ho uklidní je jenom chování.
O noci ani nepíšu, to už jsem vzdala a spí se mnou - na radu, kterou jsem zde našla.
Trošku tu jeho nesamostatnost přičítám taky tomu, že jsme nedávno strávili týden v nemocnici, takže mě měl pořád na očích, a tak nějak odvykl tomu zaměstnat se sám.
Vím, že v osmi měsících se z dítěte stává na určitou dobu závislák, ale prosím, poraďte, jak to přežít a neuhnat si kýlu a skoliózu z neustálého nošení.
Předem moc děkuji za všechny odpovědi, s pozdravem a přáním hezkého dne Luzilka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.10.05 11:49
Ahoj, ja myslim, ze to chce asi jen klid a pevne nervy a vydrzet. Urcite ma velky podil ta nemocnice. Navic holt hodne deticek ma chvilku a zrovna v osmi mesicich nejakou tu zavislost, hlavne na mamince. Nam to trvalo asi 3m a prichazelo to postupne i odchazelo. Neudelal beze me ani ranu. Mela jsem pocit, ze se ho musim 24h denne dotykat. A ted uz place, kdyz mu tatinek odchazi na zachod:-)
My jsme meli problem, kdyz jsme se vraceli od babicek. Mame je daleko a tak tam jezdime na dyl a prvni deva dny po navratu to byla vzdy traga. Proste jsem ho zkousela pokladat vedle sebe a kdyz plakal, zase jsem ho zvedla. Chvilinku nechala plakat a zase zvedla. A je to zas dobre. Ted si umi hrat u mych nohou a ja treba varim nebo zehlim. Myslim, ze jsem ho hodne chovala, uspavala kojenim, spi s nama a neni rozmazleny a nesamostatny.
Chudaci zada, ja vim.
No at ho to brzy prejde a at tebe nic neboli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.05 11:51
Ahojky,
jsme stejně staří jako vy a také začínám pociťovat jakousi „závislost“.
Noci tedy máme zatím dobré ( nakojím, nechám odříhnout, položím do postýlky a všichni spíme), ale ve dne nic moc - není to vždy, ale stává se, že když malého položím na zem a obklopím ho hračkami, je pohoda do chvíle, než se zvednu a odcházím tak, že mě vidí … to pak následuje řev 
No naučila jsem se VYDRŽET a nechat ho, po několika minutách je klid (většinou), ale to zas nemůžu do pokoje vejít tak, aby mě viděl 
opět řev. Tudíž se snažím pohybovat „neviditelně“, když vidím, že by se chtěl nosit, či chovat.
To je asi jediné, co mohu nabídnout…
A ty společné noci v jedné posteli - asi to nebyl nejlepší nápad. Já to mám takhle jen po ránu od 6 do 7h, kdy už by malý vstával a mně se nechce 
a dost toho lituji, no pozdě, už si zvykl…
Přeji více klidu a rovná záda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.05 12:12
Ahoj Luzilko,
u nás závislost trvala asi jen měsíc…naštěstí…malý byl dřív úplně v pohodě a najednou, když jsem ho chtěla někomu předat, řev jak blázen. No, vcelku brzy ho to přešlo, ale dodnes mu zůstalo, že se občas musí přijít přitulit, pro pusinku a pak si jde zase po svém, ale to je přece hezké 
Tak to zkus třeba taky tak nějak, pomazlit se, na chvilku ho nechat, pak znova a třeba se ta chvilka bez mámy začne prodlužovat 
S tím spaním si myslím, žes udělala dobře, úplně to chápu, že se chceš vyspat a proto je lepší spát spolu. My jsme tak jednu dobu taky spali, hlavně, když rostly zuby, pak to přešlo a zase v klidu usnul v postýlce. Tak je to dodnes, asi když ho něco trápí, tak potřebuje cítit blízkost a když s manžou vidíme, jak se prcek během 10 vteřit zklidní, když je s námi, tak nám to ani nevadí Jenom zkus z toho neudělat standard a čas od času zkus mimi šupnout do postýlky, třeba to vyjde…
Tak trpělivost a hodného mimíska!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.05 11:42
Ahoj,
tohle se nám stalo cca před měsícem a půl, když jsme se vrátili od kamarádky z dovolené. Do té doby si Maťas v klidu hrál sám v pokoji, občas po mně hodil očkem a ani mu nevadilo, že jsem si odběhla na záchod nebo do špajzu. Jenže u té kamarádky jsem ho musela mít furt u sebe, jelikož její děti si s ním pořád chtěly hrát a navíc to bylo cizí prostředí atd. Takže po pouhých 3 dnech tam začal tvrdě vyžadovat nošení, furt se mi sápal po noze, všude za mnou v breku lezl.....
No, s těžkým srdcem jsem ho nechávala vyřvat, chvilku, někdy se uklidnil sám, jindy jsem ho trochu utěšila, ale nebrala si ho. Postupně se to vrátilo jakžtakž do starých kolejí, ale pořád to není ono. Když chci třeba uklízet a on mi zase visí na noze, tak ho prostě po:,–(ím, on spustí šílený řev, já ho tak nechám, no a do 2 minut je klid, on přestane, odleze k nějaké hračce a spokojeně si hraje. Tak alespoň vím, že nic tak hrozného mu není. Když zase začne brblat, sednu si k němu, chvilku si hrajem a já se pak zvednu a on pokračuje sám.
Snažím se, aby mě měl pořád na očích a když na něj nemám čas, tohle mu prostě musí stačit.
M.
JInak v noci usíná ve své postýlce naprosto bez problémů a pak si ho beru k sobě a jsme spokojení oba 
M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.05 12:23
Violet:
Ahoj,
k tomu, ze s ditetem spat v jedne posteli je fakt hruza nas Honzik v noci spatne spal a dlouho mel nocni desy a budil se. Tak abych se vyspala tak jsem ho vzdycky soupla k nam do postele. ale to zacal vyzadovat kazdou noc kolem pulnoci. Stal v postylce a zvanil.
Jelikoz sam nechce usnout tak jsme prisunuli postylku k nasi posteli, odstranili jsme cast prilehajici k nasi posteli a mame „prodlouzene“ letiste o postylku ve ktere spi Honzik. Samozrejme se sune ke me protoze me musi drzet za vlasy. Ale da se to a dobre se vsichni vyspime.
Pa Kac+H
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.05 13:37
Ahoj,
tak toto je pro nás právě také aktuální téma. Posledních asi 14 dnů na mě syn neustále visí a často kňourá. Když odejdu z místnosti, stoupne si ke dveřím, buší do nich dlaněmi (máme skleněné, takže je ho vidět), brečí a po tvářích se mu koulejí slzy jako hrachy. Přes den bych to ještě vydržela, ale nám se zhoršily i noci. I když spí s námi s manželem v posteli, budí se někdy i každou hodinu, sedá si, kňourá, někdy přejde i do řevu a nelze ho utišit jinak než UM i když na něj nemá v noci nárok. Jsem vyřízená. Tak jen doufám, že se to časem spraví. Vyřvání na nás nefunguje. Vydrží řvát i 90 minut v kuse… Držím palce, ať vás to rychle přejde.
Lasička a Matýsek 9 m.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
