Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel a dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
3.12.25 09:17
@Anonymní píše: Více
Ty jsi nechala vlastní dítě dva dny zavřené ve sklepě??!!! chudák dítě, takové rodiče…jeden rodič ho týrá a druhý se na to dívá…
3.12.25 09:18
Jen pro jistotu…
3.12.25 08:56
0
manžel a dítě
Ahoj všichni rozhodla jsem se napsat sem, protože už to v sobě nedokážu držet a potřebuju slyšet názory někoho nezaujatého. Jsem vdaná a s manželem máme jedno společné dítě. Navenek působíme jako normální rodina, ale doma je to úplně jinak.
Manžel se v posledních letech strašně změnil. Začalo to nenápadně – zvýšený hlas, výbuchy vzteku kvůli maličkostem, neustálé ponižování. Postupně se to ale posunulo mnohem dál. Přiznat to nahlas je pro mě hrozně těžké, ale manžel nás týrá. Mě i naše dítě.
Nejhorší zážitek byl, když naše dítě jednou zavřel do sklepní místnosti a nechal ho tam dva dny. Dodnes mám před očima, jak jsem se snažila dostat k němu, ale manžel mi v tom bránil a křičel, že si to „zaslouží“. Cítila jsem se naprosto bezmocná. Od té doby se bojím říct cokoli, co by ho mohlo rozčílit, protože téměř pokaždé skončím s modřinami.
Už dlouho přemýšlím o tom, že odejdu, ale bojím se. Vyhrožuje mi, že pokud se o to pokusím, vezme mi dítě a nikdo mi neuvěří. Nevím, co je reálné a co je jen jeho manipulace. Někdy mám pocit, že jsem uvězněná ve vlastním životě.
Ráda bych se zeptala, jestli některá z vás prožila něco podobného. Jak jste to řešily? Kam jste se obrátily? Jak probíhala spolupráce s OSPOD, policií nebo případně s azylovým domem? Potřebuju slyšet, že existuje cesta ven a že se dá odejít i s dítětem bezpečně.
Budu moc ráda za každou radu, zkušenost nebo jen obyčejné slovo podpory. Děkuji.
3.12.25 09:37
Doufám, že je to jen hloupý vtip. Zavolej policii. Zbal děti, sebe a vypadni!! Tvoji rodiče, prarodiče, kamarádka, azylový dům..
3.12.25 09:38
Nechtěl by ten sklep vylepšit? Něco jako po tmě, o hladu jen s dekou… A pak počkám, až si založím diskuzi na epipi jestli mám jít na OSPOD, nebo na PČR…
3.12.25 09:40
A stejně víme kdo jsi @andrea8631 .. Už jsi stejný příspěvek měla bez anonymu.
3.12.25 09:57
@Anonymní píše: Více
Jasně, nechala si dítě zavřený dva dny ve sklepě, to ti bude každý veřit…
3.12.25 11:16
Ten pribeh a jakým stylem je napsaný se mi nezda uvěřitelny, hlavne kvuli stylu toho textu.
Pokud je to pravda, nejlépe je manzela nahrát na mobil, zajit k doktorovi, pak zajim na policii, oni ho vykazou na10 dnu, behem te doby te kontaktuje bily kruh bezpečí a ten ti pomůže najit řešení. Nebo si behem tech 10 dnu vystihuje ve i ke známým, rodine, do azylaku. Pak na soud udelat předběžně opatření na péči o dite.
Jestli je to vymyšlené, je to ubohost si delat srandu zrovna z tyrani 
3.12.25 11:20
Kdyby manžel zavřel me dítě na dva dny do sklepa, tak ho zabiju.
3.12.25 11:36
Dite zavrel do sklepa, a nepustil te za nim. Ale tebe nezamkl, ani ti nevzal mobil, a presto jsi nesla na policii… Jen jsi se koukala…
3.12.25 12:13
Na jednu stranu jdu zpochybňovat a na druhou mi to připomnělo knihu, kde takto mučili dvě holčičky. Číst ten příběh bych teď už znovu nezvládla. Ale jsou mezi námi šílenci, bohužel.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni rozhodla jsem se napsat sem, protože už to v sobě nedokážu držet a potřebuju slyšet názory někoho nezaujatého. Jsem vdaná a s manželem máme jedno společné dítě. Navenek působíme jako normální rodina, ale doma je to úplně jinak.
Manžel se v posledních letech strašně změnil. Začalo to nenápadně – zvýšený hlas, výbuchy vzteku kvůli maličkostem, neustálé ponižování. Postupně se to ale posunulo mnohem dál. Přiznat to nahlas je pro mě hrozně těžké, ale manžel nás týrá. Mě i naše dítě.
Nejhorší zážitek byl, když naše dítě jednou zavřel do sklepní místnosti a nechal ho tam dva dny. Dodnes mám před očima, jak jsem se snažila dostat k němu, ale manžel mi v tom bránil a křičel, že si to „zaslouží“. Cítila jsem se naprosto bezmocná. Od té doby se bojím říct cokoli, co by ho mohlo rozčílit, protože téměř pokaždé skončím s modřinami.
Už dlouho přemýšlím o tom, že odejdu, ale bojím se. Vyhrožuje mi, že pokud se o to pokusím, vezme mi dítě a nikdo mi neuvěří. Nevím, co je reálné a co je jen jeho manipulace. Někdy mám pocit, že jsem uvězněná ve vlastním životě.
Ráda bych se zeptala, jestli některá z vás prožila něco podobného. Jak jste to řešily? Kam jste se obrátily? Jak probíhala spolupráce s OSPOD, policií nebo případně s azylovým domem? Potřebuju slyšet, že existuje cesta ven a že se dá odejít i s dítětem bezpečně.
Budu moc ráda za každou radu, zkušenost nebo jen obyčejné slovo podpory. Děkuji.