Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jooo a ještě jsem zapomněla dodat, že to se netýká jen toho spaní, ale i třeba jídla - říkám mu: nedávej mu už tu čokoládku, už měl dneska 2! Nee, samo, že mu potají kousek dá.
Nebo další perlička - nedávej mu kousnout toho párku, ted snědl kaši!! Nee, samo, že mu dá, malého pak v noci bolí bříško, budí se a vstávat k němu musím opět já, s ním to opět ani nehne!! ![]()
Grrrrrr… ![]()
tak takto sme to mali aj my..teda s tym spanim.. alebo ho po zaspani zacal pusinkovat..ze aky je krasny a hned sa zacal budit…
no..akosi sa naucil..ze ziadne umyvanie riadu a ani nic podobneho..ak nepomaha po dobrom..tak nech si potom umrnkaneho drobca chlacholi sam.. skus mu ho nechat na strazenie.. ake je to s nevyspatym drobcom..
Taky bych řekla - vzbudil sis ho, tady máš. Já jdu ven, nazdar…
A proč když je manžel doma,tak ho uspáváš ty?Řekla bych mu,že budu ráda,když si vybuduje při uspávání vztah s malým i on a aby to zkusil.A ty si sedni a odpočívej.To pro začátek,aby si ho nerušila a manžel to nevzdal hned.A až se to zaběhne,tak bych občas udělala něco podobného co on.Třeba mu to dojde.Zbytečné rozčilování z tvé strany,on to nepochopí,ty budeš nervozní,malý to vycítí a hned je doma dusno.
Doporucuju si o vychove vazne promluvit…treba to jidlo mi prijde jako zasadni vec
manzel v tomhle ma k mym nazorum absolutni respekt
a vesmes se vsim souhlasi, nebo se ridi tim, jak je to nastaveno. Bojovala a castecne jeste bojuji se zbytkem rodiny, toi uz bych asi nedala bojovat jeste s vlastnim manzelem ![]()
s tim rusenim to asi bude tezke, oni proto nemaji dostatecny cit mi prijde…muj manza je taky hrom do police aspon me se to zda…ja taky chodim jako myska a zhasinam normalne vypinac…
ale pokud ho na to upozornim tak se chvili snazi…
jak pisou holky, delat mi to takhle naschval jako tobe, tak vyfasne ditko na uspavani a nazdar ![]()
Omlouvám se za Anonymitu, ale u tohohle tématu radši …
U nás to tedy není až tak hustý, ale musím taky pozvlyknout, že přestože manžela hrozně miluju a nevyměnila bych ho za nic, tak nám slušně narušuje režim a takovej jakože klídek … celej den je pohodička a jakmile přijde domu, tak je všechno nohama vzhůru a o víkendu je zaběhnutý tempo totam. Chudáček malej je vždycky už za těch 5 dní (všení dni) na něco zvyklej a pak přijde sobota/neděle a je z toho hrozně rozhozenej (spinkání, jídlo …). Navíc - on se mi někdy i třeba snaží jakože pomoct, ale mě to paradoxně ještě víc vyčerpává, protože ještě musim „koordinovat jeho ruce“ a vlastně se starat o to víc (tohle takhle tamhle nejdřív pak … jo a do toho ještě 1000× „cože?“, „kterej?“, „kamže?“, takže byste si to vlastně samy udělaly rychleji a s menším úsilím - však to znáte
)
Ale jestli tě můžu trochu uklidnit, tak to, jak jsi popsala tvýho muže, tak jsi celkem vystihla MÝHO otce
a naštěstí mě to nijak nepoznamenalo. Matně si taky pamatuju, jak se s nim mamka furt zlobila - slon, neumí udělat žádnej pohyb bez zvukových efektů a umí si vybrat tu nejnevhodnější chvíli … všechno dělal „naopak“: např. když jsme si dopoledne/odpoledne se segrou chtěly hrát, tak si šel „hajnout“ k nám do pokojíčku, pochopitelně vytuhl a pak se na nás zlobil, že ho budíme
(tak proč si nešel zdřímnout rovnou do ložnice, že? v děcáku si logicky děti hrajou).
Některý lidi to takhle bohužel mají a trvalo mi to až asi do mých dvaceti let, než jsem si zkrátka musela uvědomit, že on neni zlej a nedělá to naschvál, ale že patří k lidem, který nemají ani špetku empatie a tyhlety věci jim nikdy nedojdou, nenapadne je, že by někoho mohli omezovat nebo něco jim narušovat - a cítí se ukřivděný, když jim to někdo vyčte.
Největší škoda by byla, kdyby váš malej prďola z tebe cítil tu negativní nervozitu, kterou ti tvůj muž určitě způsobuje - to by pak „ten špatnej“ nebyl táta, ale ty ![]()
Vím, že se to od klávesnice dobře radí … zkusila bych klidným polohlasným tónem mluvit na malýho o taťkovi (ve 3. osobě) tak, aby to taťka slyšel jakože ve stylu „no a tatík nám tu kluše a ty nemůžeš zabrat chudáčku“ … „no a kdyby to tatínek chvilku vydržel sedět na zadnici a ničim tu nebušit, nešustit a nedusat tu jak nadrženej klokan, tak už bys ty tvý očíčka už zavřel a spinkalo by se ti, ty unaveňátko naše …“ … hlavně to říkat klidným nenaštvaným hlasem, malýho to třeba uklidní ke spánku, že se bude soustředit na to tvoje povídání a nebude tak vnímat ty tátovo „neodkladný“ činnosti a tátovi to třeba trochu dojde, že tim nenasírá jenom tebe, ale hlavně malýho. Někdo by mohl namítat, že tim si bereš malýho jakože rukojmího proti tátovi, ale třeba to aspoň trochu pomůže ![]()
Držim palce!
Tomu se říká podrývání rodičovské autority
Maminka něco zakáže a tatínek to dovolí,jen aby byl v očích dítěte lepší.Sama děti ještě bohužel nemám,jsme s přítelem ve fázi plánování ale zkušenosti s dětma mám velké-dělám chůvu.Já neuspávám,položím děcko do postýlky,zavřu dveře a ani se nijak neomezuju v telefonování,splachování,mytí nádobí apod.Mám zkušenost,že pak je to naopak ještě horší a dítě vyžaduje na spaní naprosté ticho,jinak neusne.Je pravda,že malej v postýlce chvíli knourá nebo brečí,ale když vidí že to nepomůže,tak dá pokoj
Navíc mám kamarádku která si na sebe upletla bič-uspává malýho tak,že s ním hopsá na míči
Kromě toho,že už jí po půl hodině odumíraj obě ruce,protože je už docela těžkej,tak jakmile přestane hopsat,tak se malej vzbudí a řve ![]()
Klasika - děsivý cvakání vypínačů, dupání, vrzání dvěřmi, zvonění mobilu, štrachání s čímkoli, nenormální zavírání dveří - nejvíc mi to vadilo s novorozenětem, protože mi šlo fakt o odpočinek a byla jsem vděčná za spánek, ale nyní už nejsem tak hysterická a hlavně jsem to už nekonečným opakováním ( NEDUPEJ, NECVAKEJ, POTICHÚÚÚÚÚ) jsem to eliminovala na minimum..
Ale skoro pravidelně si manžel domluví pracovní schůzku na dobu kdy malá spí a někdo má přijít k nám jen pro papír, razítko, informaci a kecaj mezi dveřma - hned vedle ložnice - grrrr
![]()
Samo - není to nic hrozného, ale někdy mě to točí.
Jinak s výchovou je ještě obezřetnější než já, takže to mi nekazí - je to skvělý tatínek, to ano, ale holt někdy nedomýšlí ![]()
Nejsi v tom sama - někdy stačí pohrozit . OK tak tento týden uspáváš ty a uvidíme!!!!!
Tak hodně silné nervy a buzeruj buzeruj buzeruj ( něco jako učit se učit se učit se!!!
)
Taky to trošku znám, hlavně s tím telefonováním, zazvoní telefon a on s ním pochoduje po celém bytě, nejlépe rovnou za dveřma ložnice, řve do toho telefonu, jako kdyby byl hluchej
ono jim to snad nedocvakává, teprve když se vztekle ohradím, že malej usíná a zabírá, tak mu cvakne
Jo a pak budí malého v noci, malej s námi spí v ložnici, protože máme malý byt, nemáme dětský pokoj, tím, že sebou mlátí na posteli jako velryba třeba hodinu, natřásá peřinu furt, prostě na zabití
takže zase napomenout, on si to uvědomí a je klid. To jsou asi chlapi, ségra to má s manželem taky tak nějak podobně.
Zapřáhnout tatínka!!!! Sytý hladovému nevěří, to je známá věc. ![]()
Tak tahle diskuse me megapotesila, jak je to vsude stejny
to si clovek nevybere…
Nektery chlapi jsou vsichni stejny ![]()
Takze…
Nám je skoro 4 mesíce..
Vzdy kdyz vidim ze malej bude spát tak zavru dvere do pokoje…kdyz nespíme, je otevreno…je to tak uz zmínené 4 mesice…dvere dost cvakaj kdyz se veme za kliku i v pantu… a kdo si to primasíruje do pokoje jako do hospody????…a jeste se zeptá SPÍTE? ano spali jsme.. chudacek se toho cvaknutí tak lekne vzdycky, rozhodi ruce do vsech stran..jako neucim ho spat pres den jen v tichu to je jasna vec,kdyz zabere v ruchu tak nikoho neokrikuju, ale kdyz jsem tam sama a zrovna usina, tak je holt ticho. Nebo…
Usne mi veser a tatka si to primasiruje a HODÍ mobil na postel
v tom klidu je to rána proste…
Nebo si otevre pivo ze jo… Nebo jak leze do postele??? jak do tanku ty vole.. Já tam skoro vpluju a von si zacne natrasat vsechno… samozrejme se zacne vrtet malej, to mu staci k tomu aby zjistil ze ho zrovna boli brisko a uz je to v pr----. Nemaj cit…proste nemaj…
Tak u nás to samé!!!!
Zalehneme, malý je vedle nás v postýlce, říkám skoromanžovi šeptem: Dobrou noc a on zařve: dobrou!!! A pak se začne převalovat a šustit a cvakat, ač slyší, že malý už se tam nějak šouní a já vždycky trnu, aby se nevzbudil!
Minule jsem ho už seřvala, že jestli ho vzbudí, bude si s ním vzhůru on a basta!
Tak mě to nedělá chlap, toho jsem vyprovodila navždy, ale dva synové, 16 a 20. To vždycky rostu, přesně jak píšete, telefonují za pochodu, řvou do toho, vypínač se snaží sestřelit ze zdi, mluví v chodbě u pokoje, kde malá spí, bouchají dveřma…a hlavně si oba dělají každý večer a noc asi tak 150 večeří
, kuchyň máme vedle pokojíčku, takže ji budí taky. A to nekomentuji kuchyń po jejich náletech, to je na jinou diskuzi.
Dneska jsem si šla po obědě lehnout s malou a mladší kluk otevřel dveře do pokojíku a sice jen gestikuloval, ale vzbudil nás obě ![]()
Ahoj, ženy,
potřebuju se vykecat, zrovna jsem se vytočila s manželem, tak by mě zajímalo, jestli to taky má někdo podobné nebo jsem jen já taková citlivka..
DUPE JAK SLON!!
) do kuchyně pro něco dobrého, nebo ho rzovna v tu chvíli napadne jít opláchnout talíř, co měl v obýváku.
Prostě dělá u všeho kravál a malý zkrátka nemůže zabrat. Mu říkám: Prosím tě, na 10 minut si tu sedni a čti si noviny, nebo se dívej na telku, hlavně NIKAM NECHOD, at ten malý usne! Néé, on to zrovna udělá!
Já, když jsem s ním sama, tak nic nedělám, beru to jako odpočinek, ani na záchodě nesplachuju
(teda velkou jooo
, ale to chodím málokdy, když malý spí.
). Pak jsem naštvaná, vytočená, že mi nespí, že máme rozhozený režim a on to NECHÁPE, PROČ JSEM NAŠTVANÁ!
Taky to tak některá cítite? Že ti chlapi vůbec neví, o co go?? 
), nééé, on do toho musí prásknout, že se stěny třesou, a nebo další specialitka - přesně v momentě, kdy já v ložnici ukládám prcka, tak mu zazvoní telefon a on s ním MUSÍ pochodovat po celém bytě a mluvit tak nahlas, jak jen dovede a korzovat hlavně kolem dveří ložnice, bych ho zabila, fakt…
Pak se nedivím, že ten malý nezabere.
Taky bych neusnula, kdyby mi za dveřma někdo hulákal, nebo bych slyšela vrzání skříněk v kuchyni a šustění brambůrek..
Booože, vždyt chci jen blbých 10 minut!! 
Mě strašně vytáčí a štve, když mi maří (i když možná někdy nevědomky) moji výchovu. Dnes šlo tedy hlavně o spaní malého (rok a půl). Já, když jsem sama doma, tak ten uspávací rituál probíhá v klídečku, v pohodičce, malý bez problémů usne, ale když je manžel doma, je to na houby, protože prcek málokdy usne,j elikož můj drahý v momentě, kdy já ho uložím, tak se zvedne a jde (no, jde..
Nebo třeba, když jde rozsvítit, tak necvakne vypínačem jako NORMÁLNÍ ČLOVĚK (ženská
Uf, se omlouvám za román, ale jsem opravdu naštvaná, protože malý ted neusnul, do večera bude protivný, bude už chtít jít spát v 6 místo 8 a ráno v 5 bude bantovat. A kdo bude muset vstávat?? No, samozřejmě, že já, on se ani nehne!