Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemam. Je fakt, ze asi nebylo chytre se v situaci, kdy manzel nema rp, stehovat na vesnici. Tady je proste rp potreba pro kazdeho, zvlast pro pracujiciho chlapa od rodiny…
Jestli ma fobii po autonehode-co to resit s psychologem/psychitrem???
@Anonymní píše:
Ahoj, můj manžel nemá řidičák. Dřív mi to nevadilo, ale od té doby, co jsme začali přemýšlet nad dětmi, jsem řekla že si ten řidičák prostě udělá. Jenže. Odstěhovali jsme se na vesnici, máme půl roční dítě. Do práce jezdí autobusem (trvá to asi 45 minut, autem by tam byl za 15 min.), z porodnice mě s malou vezl můj táta, a nejhorší že manželovi ani nevadilo že neveze své dítě domů. Když jedeme nakoupit, musím všude s ním, někdy by mi dost pomohlo, kdybych prostě jen napsala seznam a on by to cestou z práce koupil. Řidičák dělal hrozně dlouho, kolem toho plno lží, že autoškolák nemá čas, že nemá manžel čas kvůli práci a takové blbosti. Teď už prý má průkazku k vyzvednutí na magistrátu, ale už několik měsíců a není schopný si tam dojít. Prý se bojí, že vézt dítě je zodpovědnost. Měl dřív úraz tak se bojí sednout za volant - jenže to mi řekl až nedávno, když dělal autoškolu tak jsem se ho ptala a on že dobrý, že ho to baví a že mu to jde. Jsem z toho už zoufalá, protože se hrozím dne, kdy já nebudu moct sednout za volant a tatínek bude neschopný.
Máte taky někdo manžela který se bojí jezdit?
to teda byl nápad tlačit ho do řidičáku. Stejně jezdit nebude. Jestli ho máš ty tak nakoupit můžeš sama ne? Pokud se bojí řídit tak nebude a pokud bude muset může se takový řidič velice rychle vybourat ![]()
Tak si ho udelej ty, jestli ho nemas?
Jako chapu strach z rizeni a kdyz ho do toho budes tlacit, tak to asi nicemu neprospeje. Ani si nemyslim, ze ti lhal. Spis si myslel, ze to zvladne a mozna mu dela probkem na rovinu rict, ze to neda.
Podivej se na to z jeho strany. Jestli ma strach ridit sam, tek vozit sve dite ten strach znasobuje. Trochu empatie. Kdyz nemuze on, tak rid ty.
Myslím si, že pokud se bojí, nemá za volantem co dělat. Zbytečně se hrozíš dne někdy v budoucnu, teď řídíš, ta řeš problém, až nastane. Já v tom spíš cítím potřebu manželem manipulovat a nutit ho do něčeho, v čem se necítí dobře.
Pokud měl úraz a má z toho stále trauma, tak by měl buď zapracovat na tom, aby se z toho dostal, nebo opravdu si řidičák nedělat. Mám okolo sebe víc párů, kde jeden neřídí.
@Anonymní píše:
Ahoj, můj manžel nemá řidičák. Dřív mi to nevadilo, ale od té doby, co jsme začali přemýšlet nad dětmi, jsem řekla že si ten řidičák prostě udělá. Jenže. Odstěhovali jsme se na vesnici, máme půl roční dítě. Do práce jezdí autobusem (trvá to asi 45 minut, autem by tam byl za 15 min.), z porodnice mě s malou vezl můj táta, a nejhorší že manželovi ani nevadilo že neveze své dítě domů. Když jedeme nakoupit, musím všude s ním, někdy by mi dost pomohlo, kdybych prostě jen napsala seznam a on by to cestou z práce koupil. Řidičák dělal hrozně dlouho, kolem toho plno lží, že autoškolák nemá čas, že nemá manžel čas kvůli práci a takové blbosti. Teď už prý má průkazku k vyzvednutí na magistrátu, ale už několik měsíců a není schopný si tam dojít. Prý se bojí, že vézt dítě je zodpovědnost. Měl dřív úraz tak se bojí sednout za volant - jenže to mi řekl až nedávno, když dělal autoškolu tak jsem se ho ptala a on že dobrý, že ho to baví a že mu to jde. Jsem z toho už zoufalá, protože se hrozím dne, kdy já nebudu moct sednout za volant a tatínek bude neschopný.
Máte taky někdo manžela který se bojí jezdit?
Manzel ma a ja taky, ale neridim, manzel me musi vsude vozit. Ja se proste bojim a nemam na to bunky. Jednou bych udelala nekoho nestastnym. Nenut ho. Proste se neciti. To je jako by tebe nekdo nutil na ucit se japonsky a prekladat. Kazdy ma bunky na neco jineho. Nekdo ridi, nekdo vari, nekdo je kutil.
No je to sice blbý, že nemá řidičák, ale zase lepší než aby někoho zmrzačil nebo zabil. Někdo na to prostě nemá buňky a když nechce tak stejně řídit nebude i kdybys ho do toho donutila.
@Anonymní píše:
Ahoj, můj manžel nemá řidičák. Dřív mi to nevadilo, ale od té doby, co jsme začali přemýšlet nad dětmi, jsem řekla že si ten řidičák prostě udělá. Jenže. Odstěhovali jsme se na vesnici, máme půl roční dítě. Do práce jezdí autobusem (trvá to asi 45 minut, autem by tam byl za 15 min.), z porodnice mě s malou vezl můj táta, a nejhorší že manželovi ani nevadilo že neveze své dítě domů. Když jedeme nakoupit, musím všude s ním, někdy by mi dost pomohlo, kdybych prostě jen napsala seznam a on by to cestou z práce koupil. Řidičák dělal hrozně dlouho, kolem toho plno lží, že autoškolák nemá čas, že nemá manžel čas kvůli práci a takové blbosti. Teď už prý má průkazku k vyzvednutí na magistrátu, ale už několik měsíců a není schopný si tam dojít. Prý se bojí, že vézt dítě je zodpovědnost. Měl dřív úraz tak se bojí sednout za volant - jenže to mi řekl až nedávno, když dělal autoškolu tak jsem se ho ptala a on že dobrý, že ho to baví a že mu to jde. Jsem z toho už zoufalá, protože se hrozím dne, kdy já nebudu moct sednout za volant a tatínek bude neschopný.
Máte taky někdo manžela který se bojí jezdit?
Nemam ten muj by mohl v aute i zit, miluje rizeni.Ale ja dostala od neho pred lety k vanocum poukaz do autoskoly.Byla jsem rada, ale pak kdyz jsem zjistila ze to tak jednoduchy neni, tak jsem to nekolikrat chtela vzdat. Hrozila jsem se dne kdy budu muset ridit sama.Furt jsem se vymlouvala proc neridit. Nastesti me vzdycky nenapadne donutil. Volal mi z prace a ze je nutny zaridit to a to a ja musela jet. Trvalo to par mesicu nez jsem zjistila ze je to v pohode a zacala jsem jezdit rada.Ted mam ridicak 3 roky, vcera se mi rozbilo auto opraveny bude ve stredu a ja nevim jak to bez nej preziju
Ridim hrozne rada. Takze tim chci rict ze je to asi celkem bezny ze se cloveku ze zacatku nechce, sama mas ridicak tak vis jaka je to obrovska zodpovednost.
Pokud máš řidičák ty, tak řiď. Jinak stěhovat se na vesnici bez řidičáku nebylo moc chytré. A ten jeho strach by nebylo špatné probrat u psychologa nebo psychiatra.
@Anonymní píše:
Ahoj, můj manžel nemá řidičák. Dřív mi to nevadilo, ale od té doby, co jsme začali přemýšlet nad dětmi, jsem řekla že si ten řidičák prostě udělá. Jenže. Odstěhovali jsme se na vesnici, máme půl roční dítě. Do práce jezdí autobusem (trvá to asi 45 minut, autem by tam byl za 15 min.), z porodnice mě s malou vezl můj táta, a nejhorší že manželovi ani nevadilo že neveze své dítě domů. Když jedeme nakoupit, musím všude s ním, někdy by mi dost pomohlo, kdybych prostě jen napsala seznam a on by to cestou z práce koupil. Řidičák dělal hrozně dlouho, kolem toho plno lží, že autoškolák nemá čas, že nemá manžel čas kvůli práci a takové blbosti. Teď už prý má průkazku k vyzvednutí na magistrátu, ale už několik měsíců a není schopný si tam dojít. Prý se bojí, že vézt dítě je zodpovědnost. Měl dřív úraz tak se bojí sednout za volant - jenže to mi řekl až nedávno, když dělal autoškolu tak jsem se ho ptala a on že dobrý, že ho to baví a že mu to jde. Jsem z toho už zoufalá, protože se hrozím dne, kdy já nebudu moct sednout za volant a tatínek bude neschopný.
Máte taky někdo manžela který se bojí jezdit?
Úplně vidím, jak nad ním stojíš, hrozíš prstem a děláš dusno. ![]()
Já mám řidičák 20 let. Jezdila jsem prvních 7 měsíců, pak jsem se málem vybourala a od té doby není živá moc, která by mě donutila sednout za volant. A kdyby to někdo zkusil, tak ho pošlu do někam. A tebe bych tam poslala taky.
Bojím se, abych někoho nezabila. Tak nejezdím a nikdy nebudu. Nemám problém jezdit sockou.
Na Tvém místě bych ho nenutila.
Přestěhujte se někam, kde to budete mít v dochozí vzdálenosti do obchodů, když s tím máš takový problém.
Můj muž též řidičák nemá, přestěhovali jsme se taky na vesnici, máme jedno dítě, čekáme druhé a upřímně, proč ho do toho tlačit, aby pak byl ve stresu a stejně by si sám nepřipadal dobře, aby vezl do a z porodnice s řidičákem, který má pár měsíců a není vyježdění. No co, nás zase poveze někdo z příbuzných a nedělám z toho tragedii. Můj muž si ho udělat chce ale je fakt, že jezdí do práce někdy v 5 někdy v 6 ráno a přijíždí v 17 nebo 18, kdy by si ho dělal fakt nevím. Nech mu trochu času, ať sám uzná, kdy na to má jezdit sám.
Tuhle situaci naštěstí neznám, protože můj manžel má odcouváno víc, než kde kdo naježděno popoředu. Nicméně než jsem se rozjezdila já, dost to trvalo. V době kdy jsem si dělala řidičák já - asi 10 jízd před koncem, jsem jela s kamarády a otočili jsme se na boudu. Překonávat pak ten strach trvalo hodně dlouho a šlo to jen díky intenzivnímu ježdění. Po autoškole jsem jezdila s tátou asi půl roku, abych se „rozjezdila“, pak jsem dlouhá dlouhá leta za volant nesedla, dokud jsem nemusela. Manžel nemohl půl roku řídit, takže mi nic moc nezbývalo.
Takže - pokud to jde, dej malou někomu na hlídání a každý třeba druhý den s ním někam jeď, třeba na půl hodiny, ať získá sebevědomí. Buď klidná, sem tam poraď, pokud o to bude stát, ale nekřič, nestresuj, nenadávej. Jeďte spolu třeba pravidelně na nákupy s tím, ať řídí on, postupně se naučí trasy a získá sebevědomí. Držím palce!
@e008 píše:
Manzel ma a ja taky, ale neridim, manzel me musi vsude vozit. Ja se proste bojim a nemam na to bunky. Jednou bych udelala nekoho nestastnym. Nenut ho. Proste se neciti. To je jako by tebe nekdo nutil na ucit se japonsky a prekladat. Kazdy ma bunky na neco jineho. Nekdo ridi, nekdo vari, nekdo je kutil.
Mám to úplně stejně. Sice si myslím, že bych řídila dobře, kdybych překonala těch prvních 5 tisíc kilometrů, ale mám k tomu takový odpor, že bych se možná spíš dala zabít.
V mém případě je lepší, když jsem jen spolujezdec
.
Zakladatelka
On neměl nehodu že by boural, ale v práci ho kamion přirazil na rampu. Jako já chápu, že z toho může mít strach, jenže to že si udělá řidičák byl sice můj nápad, ale neřekl mi že se bojí, řekl že v pohodě že si ho udělá, že když budeme bydlet na vesnici tak že ho bude potřebovat - to jsou jeho slova. Dokonce měl nabídku práce, kde by měl služební auto a jezdil by. To místo chtěl, takže si nemyslím že je to vyloženě strach, ale spíš pohodlnost. Jezdím pro něj ze vsi do města z hospody, on pro mě nebyl nikdy a vlastně kvůli tomu ani skoro nikam nechodím, na taxi fakt nemáme peníze ![]()
Ahoj, můj manžel nemá řidičák. Dřív mi to nevadilo, ale od té doby, co jsme začali přemýšlet nad dětmi, jsem řekla že si ten řidičák prostě udělá. Jenže. Odstěhovali jsme se na vesnici, máme půl roční dítě. Do práce jezdí autobusem (trvá to asi 45 minut, autem by tam byl za 15 min.), z porodnice mě s malou vezl můj táta, a nejhorší že manželovi ani nevadilo že neveze své dítě domů. Když jedeme nakoupit, musím všude s ním, někdy by mi dost pomohlo, kdybych prostě jen napsala seznam a on by to cestou z práce koupil. Řidičák dělal hrozně dlouho, kolem toho plno lží, že autoškolák nemá čas, že nemá manžel čas kvůli práci a takové blbosti. Teď už prý má průkazku k vyzvednutí na magistrátu, ale už několik měsíců a není schopný si tam dojít. Prý se bojí, že vézt dítě je zodpovědnost. Měl dřív úraz tak se bojí sednout za volant - jenže to mi řekl až nedávno, když dělal autoškolu tak jsem se ho ptala a on že dobrý, že ho to baví a že mu to jde. Jsem z toho už zoufalá, protože se hrozím dne, kdy já nebudu moct sednout za volant a tatínek bude neschopný.
Máte taky někdo manžela který se bojí jezdit?