Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No a jak vyvádí? Dělá dusno? Napadá tě? Vyhrožuje? Proč nemůžeš prosadit svůj-podle mě normální-pohled na věc? Musíš mu ustupovat? Žiješ v patriarchátě?
Jo, s dědou jsem takhle žila 26 let. Však naco nové auto, však naco tolik zásob, a když už zásoby, tak jen se slevou.
Děda takhle uspořil i s úrokama za 45 let s babičkou něco málo pod dva miliony, a i přesto, že by měl na lepší wellnes (třeba lázně) nebo lepší auto, tak si ho nekoupí, protože novější nepotřeboval ani tehdy ani teď.
Přesně vím, jak se tvůj muž chová, ale neboj, jednou peníze použijete na studia dítěte, na školu, atd. A ještě něco zbyde vnoučatům.
Do hrobu si peníze nevezme, zdědí to jen děti pak a nebo ty dřív. Prostě pán je šetřivej, ale asi nad rámec co by měl. Mít dost peněz, ale stejně prohlížet letáky kde ještě víc ušetřit.
Chudáci děti pak, až budou něco chtít, tak to bude musím to přepočítat, aby to moc náhodou nestálo.
![]()
Nasi takhle zijou celej zivot - a to hospodari s vyrazne vyssim celkovym prijmem, i ted kdy uz jsou oba v duchodu. ale oni se na tomhle potapanym pristupu spolu shodnou. furt jim vsechno staci, matka nosi spodary co jsem ja tam pred patnacti lety pri stehovani nechala. nechapu. a pak se nemuze dockat na vanoce k nam, jak si da pravy sampansky… anonym prosim, velmi citlive udaje
@amylon Těžce se to vysvětlí někomu, kdo v tom nežije (nebo alespoň nezažil něco podobného). Samozřejmě mě nenapadá, ani nevyhrožuje. Ale ano, dusno dělá. My máme doma rozdělené úlohy a všechny finanční záležitosti vždy řešil on, navíc manžel je ten dominantnější. Já se s ním nechci dohadovat a jsem z toho taková unavená. Hlavně se to těžce vysvětluje a nedaří se nám v tom najít společnou řeč. Každý má svůj úhel pohledu. On má takový názor, že ženy jsou přirozeně utrácivé a tak je potřeba to ohlídat,… jenže já rozhodně nepatřím k těm, co courají po obchodních centrech a vyhazují peníze. Ale manžel má pocit, že je taková každá žena, jakmile má k tomu příležitost. Ale já upřímně si už nezajdu ani ke kadeřnici (stříhá mě kamarádka zadarmo), o kosmetice a podobných věcech ani nemluvě…opravdu se to těžce vysvětluje.
@sim.04 píše:
Do hrobu si peníze nevezme, zdědí to jen děti pak a nebo ty dřív. Prostě pán je šetřivej, ale asi nad rámec co by měl. Mít dost peněz, ale stejně prohlížet letáky kde ještě víc ušetřit.Chudáci děti pak, až budou něco chtít, tak to bude musím to přepočítat, aby to moc náhodou nestálo.
![]()
Jasné, vzpomínám si, že jsem si sama od sebe koupila fixy, bylo mi asi 8 let. A takový fičák jsi nikdy nezažila. Ty věty typu „jak jsi si mohla koupit fixy“, bez mého svolení, bez toho, aby ses poradila, víš kolik to stojí peněz??!!!
Takže chápu, co má zakladatelka doma. Šetřivost se vším všudy.
Mi to trochu příjde jako spořivost říznutá kompulsivní poruchou(to evidování a tak), ale nejsem odborník ![]()
@Anonymní píše:
@amylon Těžce se to vysvětlí někomu, kdo v tom nežije (nebo alespoň nezažil něco podobného). Samozřejmě mě nenapadá, ani nevyhrožuje. Ale ano, dusno dělá. My máme doma rozdělené úlohy a všechny finanční záležitosti vždy řešil on, navíc manžel je ten dominantnější. Já se s ním nechci dohadovat a jsem z toho taková unavená. Hlavně se to těžce vysvětluje a nedaří se nám v tom najít společnou řeč. Každý má svůj úhel pohledu. On má takový názor, že ženy jsou přirozeně utrácivé a tak je potřeba to ohlídat,… jenže já rozhodně nepatřím k těm, co courají po obchodních centrech a vyhazují peníze. Ale manžel má pocit, že je taková každá žena, jakmile má k tomu příležitost. Ale já upřímně si už nezajdu ani ke kadeřnici (stříhá mě kamarádka zadarmo), o kosmetice a podobných věcech ani nemluvě…opravdu se to těžce vysvětluje.
Přesně vím, co tím myslíš. Ani já nesměla mít doma třeba krém na pleť (obyčejnou modrou niveu), nedejbože krém na tělo!!!
Vše jsem musela mít potajnačku schované, aby to ten spořivý člověk nenašel.
A kadeřník - v ulici za 45kč to stačí. Jako dokážeš si představit, jak ty vlasy vypadaly.
@Anonymní píše:
@amylon Těžce se to vysvětlí někomu, kdo v tom nežije (nebo alespoň nezažil něco podobného). Samozřejmě mě nenapadá, ani nevyhrožuje. Ale ano, dusno dělá. My máme doma rozdělené úlohy a všechny finanční záležitosti vždy řešil on, navíc manžel je ten dominantnější. Já se s ním nechci dohadovat a jsem z toho taková unavená. Hlavně se to těžce vysvětluje a nedaří se nám v tom najít společnou řeč. Každý má svůj úhel pohledu. On má takový názor, že ženy jsou přirozeně utrácivé a tak je potřeba to ohlídat,… jenže já rozhodně nepatřím k těm, co courají po obchodních centrech a vyhazují peníze. Ale manžel má pocit, že je taková každá žena, jakmile má k tomu příležitost.Ale já upřímně si už nezajdu ani ke kadeřnici (stříhá mě kamarádka zadarmo), o kosmetice a podobných věcech ani nemluvě…opravdu se to těžce vysvětluje.
Já bych si vydupala aspoň nějaký kapesný…
Rozumím velice dobře. Jednou jsem tomu svému říkala, že je sice pěkné, že tak pěkně šetří, ale že vlastně skoro nežijeme, protože si ty vydělané peníze ani „neužíváme“ - ne, ve smyslu nehorazného utrácení, ale prostě normálního žití. Na co ty peníze máme? Co když někoho zítra srazí auto? Co jsi doteď zažil? To bude teď nějakých 40 let šetřit a pak z něj bude dědek, který ani na to kafe s dortem nedojde po svých a co zažil? Věčné šetření, počítání a život se ztratil někde během toho. Vždyť vše, co chceme, máme (i rezervu, kdyby se něco stalo nám nebo rodičům), tak si pojď dát v klidu kafe, pojeď na výlet, kup si taky něco pro radost a přestaň furt počítat. Život je teď. Řekl mi, že mám vlastně pravdu…a šetří a počítá dál…takže radu nemám. Já si z rozpočtu klidně něco koupím a pak poslouchám, jaký jsem pleasure seeker. A já řeknu, jo jsem, no a? Chodím di práce/ starám se o děti, o domácnost, tak si chci taky něco užít.
@hudečice Ano, to je přesně ono. Takový šetřivý typ - a já jsem z toho nešťastná a přesně se bojím, aby to potom takhle neodnášely děti. K tomu on je jinak skvělý, klape nám to, ale tahle stránka je v našem vztahu naprosto slabé místo.
@Anonymní píše:
@amylon Těžce se to vysvětlí někomu, kdo v tom nežije (nebo alespoň nezažil něco podobného). Samozřejmě mě nenapadá, ani nevyhrožuje. Ale ano, dusno dělá. My máme doma rozdělené úlohy a všechny finanční záležitosti vždy řešil on, navíc manžel je ten dominantnější. Já se s ním nechci dohadovat a jsem z toho taková unavená. Hlavně se to těžce vysvětluje a nedaří se nám v tom najít společnou řeč. Každý má svůj úhel pohledu. On má takový názor, že ženy jsou přirozeně utrácivé a tak je potřeba to ohlídat,… jenže já rozhodně nepatřím k těm, co courají po obchodních centrech a vyhazují peníze. Ale manžel má pocit, že je taková každá žena, jakmile má k tomu příležitost. Ale já upřímně si už nezajdu ani ke kadeřnici (stříhá mě kamarádka zadarmo), o kosmetice a podobných věcech ani nemluvě…opravdu se to těžce vysvětluje.
tak je potřeba si s ním asi sednout a stanovit ty hranice - pochválit ho, že je šetrný, ale že - budeš chodit ke kadeřnici a chceš vonět parfémem a ne že si zavěsíš na krk stromeček do auta za 25káčé.. prostě si urči nějaké kapesné které si on připočítá k běžným výdajům a ty peníze použij pro sebe a néé že koupíš dětem čokoládu
.. šetřit je fajn, ale čeho je moc toho je příliš
@Anonymní píše:
@hudečice Ano, to je přesně ono. Takový šetřivý typ - a já jsem z toho nešťastná a přesně se bojím, aby to potom takhle neodnášely děti. K tomu on je jinak skvělý, klape nám to, ale tahle stránka je v našem vztahu naprosto slabé místo.
Jenomže já jako dítě to odnášela nejvíc. Nesměla jsem si do svých 26 let koupit voňavku (jakože lepší deodorant nebo parfém), do 26 jsem se nesměla líčit - né, ani řasy, že to k životu nepotřebuju, tak si blbosti kupovat nebudu. Peníze na vkladní knížku a hotové.
@jdukolem píše:
tak je potřeba si s ním asi sednout a stanovit ty hranice - pochválit ho, že je šetrný, ale že - budeš chodit ke kadeřnici a chceš vonět parfémem a ne že si zavěsíš na krk stromeček do auta za 25káčé.. prostě si urči nějaké kapesné které si on připočítá k běžným výdajům a ty peníze použij pro sebe a néé že koupíš dětem čokoládu.. šetřit je fajn, ale čeho je moc toho je příliš
To ho zajímat nebude. A počkej až budou děti. Žádné kupování panenek, stačí jedna, to samé s autem a počkej, až půjde na základku…jako proč 12 fixů, když stačí 6 základních barev… to bude teprv finanční teror.
Prosím nemáte někdo zkušenost s tímto problémem, případně radu, jak ho řešit? S penězi nemáme nouzi (manžel vydělává kolem 55 tis/měsíc). Já před RD brala 25 tis, teď mám samozřejmě méně. Tedy celkový příjem máme nadstandardní (žijeme v Praze). Byt jsem zdědila, takže nesplácíme ani hypotéku. Manžel byl vždy šetrný a šetřivý, ale co se narodilo první dítě (máme dvě), je to už neúnosné. Manžel není lakomý, nemá problém někam přispět, někomu finančně vypomoct, ale s penězi zachází tak šetrně, že se skoro nedá žít. Resp. takhle - utrácí pouze za některé věci. Například jsme 2× jeli na dražší dovolenou, nebo máme doma kvalitní nábytek na míru… Ale jinak se šetří všude. Vše se musí nakupovat jenom po slevách, na děti vše kupujeme v bazárcích (což mi nevadí, uvádím to jako příklad), máme z druhé ruky i kočárek. Doma nesmí být větší zásoby jídla, protože co, kdyby se to nesnědlo, že? Manžel vyvádí i kvuli tomu, když doma zbydou rohlíky. Auto máme staré (Opět by to nevadilo, kdybychom si opravdu nemohli dovolit nic lepšího, ale takhle?…), na vše se musí dělat rozpočty, nemůžeme koupit jenom tak něco, co je potřeba, ale musíme to vždy dohodnout a naplánovat do rozpočtu. Prostě manžel vede domácnost, jako firmu - šetří se, kde se dá, vše se musí naplánovat, rozpočítat, nesmí zbytečně něco přebývat…jenomže jak víte, takhle to v domácnosti prostě nefunguje. Nevím, jestli jsem se vyjádřila správně a jde to z toho pochopit, nechci znít jako marnotratná ženská, která potřebuje kožich a luxusní kozačky. Jsem za, žít šetrně - ale tohle už je neúnosné. Žijeme skromněji, než většina rodin, která má třeba poloviční příjem a ještě splácí hipotéku. Já už nevím, jak s ním o tom mluvit a jak mu vysvětlit, že chci prostě jenom v klidu žít a když není prášek, který používám, zrovna ve slevě, ale já ho potřebuju, tak si ho prostě koupím, a nebudu čekat na slevu. Nebo když se rozbije žehlička, nemusíme to dávat na další měsíc do rozpočtu, ale prostě si ji koupíme. Jinak pro lepší pochopení situace - máme společný účet, ale jeden spořící a druhý klasický. No a manžel se stará o přesuny peněz a já sice mám přístup i k tomu spořícímu, ale netroufnu si z něho vybírat. Navíc velká část peněz je fixovaná na určitou dobu, takže ani vybrat nejdou. Ptala jsem se, jestli má nějaké plány, proč tak šetří, ale on nemá. Stěhovat se nikam nechce, auto kupovat nechce, prostě jenom šetří, až to bude třeba. Ale kdy to bude třeba?
Řešíte některá něco podobného?