Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tvuj manzel ma uzkostnou poruchu.. Mel by se HLAVNE zamerit na svou psychiku.
Psychiatr a psycholog. Jemu v tomhle stavu taky nejspíš není dobře, musí mít velký úzkosti. Jeho stav bych nezlehčovala, myslím tedy ten psychický a dotlačila ho k léčbě.
To nevím, jak bych mu toto podala aniž by se neurazil nebo něco. Mě už došla trpělivost popravdě, pořád něco řešit, každou jeho epizodu. Už nemám ani sílu mu být oporou, protože jí nedokáže být pro mě když jí potřebuju. A já nemám kde čerpat sílu. Je mi to líto, že musí každý den koukat na mě jak příjdu z práce, ani se neusměju, brečím, moc nekomunikuju. On se snaží, i s jednou rukou nebýt úplně vypnutý ale je to znát. Potřebuju aby bral tašky s nákupem ale kdykoli jí vezme, tak si stěžuje na záda tak to táhnu já a pak mě bolí břicho. Prostě už to fakt nezvládám a řekla jsem mu, že jestli takové epizody bude mít až se narodí miminko, tak nevím jak to zvládnu…když už to nedávám ani teď, a to jsem „jen“ těhotná
Musím sebrat poslední zbytky sil a prostě mu říct, že najdeme nějakou pomoc nebo něco ale myslím že to bude s ním boj, protože si to nepřizná. Podle něj se jelo na pohotovost vždycky odůvodněně. Nevím, jak to k odborníkovi „donutit“
@Anonymní píše:
To nevím, jak bych mu toto podala aniž by se neurazil nebo něco. Mě už došla trpělivost popravdě, pořád něco řešit, každou jeho epizodu. Už nemám ani sílu mu být oporou, protože jí nedokáže být pro mě když jí potřebuju. A já nemám kde čerpat sílu. Je mi to líto, že musí každý den koukat na mě jak příjdu z práce, ani se neusměju, brečím, moc nekomunikuju. On se snaží, i s jednou rukou nebýt úplně vypnutý ale je to znát. Potřebuju aby bral tašky s nákupem ale kdykoli jí vezme, tak si stěžuje na záda tak to táhnu já a pak mě bolí břicho. Prostě už to fakt nezvládám a řekla jsem mu, že jestli takové epizody bude mít až se narodí miminko, tak nevím jak to zvládnu…když už to nedávám ani teď, a to jsem „jen“ těhotná
To děláte chybu, neustupujte mu. Ať si úpí, jak chce. Musíte se naučit to neřešit.
Je to pár dní, co si zas začala stěžovat že ho k tomu všemu začalo bolet koleno, protože se o to koleno prý častěji opírá. Cítím se hrozně, že mě to stěžování štve ale už jsme taky vyčerpaná
@lucad77 píše:
To děláte chybu, neustupujte mu. Ať si úpí, jak chce. Musíte se naučit to neřešit.
Jenže je to težké když se kolem toho teď točí veškerá naše denní komunikace ![]()
@Anonymní píše:
Jenže je to težké když se kolem toho teď točí veškerá naše denní komunikace
Chápu, ale vy musíte taky myslet na sebe a na dítě. Řekla bych mu, že se o tom s ním odmítám bavit, že toho mám sama dost. A že trvám na tom, aby navštívil psychologa nebo psychiatra, protože jinak naše soužití dále nebude možné. I kdyby se měl urazit. Měli jsme něco podobného v rodině a fakt hodně pomohlo to s tím člověkem pořád nerozebírat. Jak ztratil publikum, udělalo se mu hned líp. Pak to dokonce sám řešil u odborníka.
Příspěvek upraven 23.11.22 v 10:06
Objednej ho k psychiatrovi a psychologovi a prostě mu oznam termín. Neptej se ho, zda tam chce jít. Ano, připustit si psychický problém je někdy těžké, ale čím více prostoru mu v tomto budeš dávat, tím déle to bude trvat, než někam půjde. V těhotenství je důležitá i psychika. Já měla poslední těhotenství náročné, furt se něco řešilo a po porodu jsem si užívala poporodní deprese. Takže se teď postav za sebe a dítě, které čekáš a neustupuj.
@lucad77 píše:
Chápu, ale vy musíte taky myslet na sebe a na dítě. Řekla bych mu, že se o tom s ním odmítám bavit, že toho mám sama dost. A že trvám na tom, aby navštívil psychologa nebo psychiatra, protože jinak naše soužití dále nebude možné. I kdyby se měl urazit. Měli jsme něco podobného v rodině a fakt hodně pomohlo to s tím člověkem pořád nerozebírat. Jak ztratil publikum, udělalo se mu hned líp. Pak to dokonce sám řešil u odborníka.
Je to těžké ale když toho člověka milujete
je fakt že jak jsme apatická, tak už mu většinou odpovídám na vše jen „hmm“. Když ho utěšuje máma tak se dokonce jednou nebo dvakrát rozbrečel
sám mi plakal, že ho to unavuje a že chce být zdraví, aby mi pomohl apod. To jsem ho nemohla nějak odbýt, tak jsem ho hladila a říkala že to bude dobrý. Ale už nemám sílu absolutně
@Anonymní píše:
Je to těžké ale když toho člověka milujeteje fakt že jak jsme apatická, tak už mu většinou odpovídám na vše jen „hmm“. Když ho utěšuje máma tak se dokonce jednou nebo dvakrát rozbrečel
sám mi plakal, že ho to unavuje a že chce být zdraví, aby mi pomohl apod. To jsem ho nemohla nějak odbýt, tak jsem ho hladila a říkala že to bude dobrý. Ale už nemám sílu absolutně
No tak je prostor pro toho odborníka, chce být zdravý, musí pro to něco udělat. Nenechte se citově vydírat. Ale je to síla teda, to bych asi dlouhodobě nedala tohleto. Máte můj obdiv.
Příspěvek upraven 23.11.22 v 10:07
@Fiveone píše:
Objednej ho k psychiatrovi a psychologovi a prostě mu oznam termín. Neptej se ho, zda tam chce jít. Ano, připustit si psychický problém je někdy těžké, ale čím více prostoru mu v tomto budeš dávat, tím déle to bude trvat, než někam půjde. V těhotenství je důležitá i psychika. Já měla poslední těhotenství náročné, furt se něco řešilo a po porodu jsem si užívala poporodní deprese. Takže se teď postav za sebe a dítě, které čekáš a neustupuj.
No to je sice taky možnost ale on tam nepůjde
ty bláho tak to fakt nechci abych měla poporodní deprese, už ted mi stačí ty stavy co mám ![]()
@Anonymní píše:
No to je sice taky možnost ale on tam nepůjdety bláho tak to fakt nechci abych měla poporodní deprese, už ted mi stačí ty stavy co mám
Musíte mu dát nůž na krk a neustoupit. Jinak budete mít po porodu na krku děcka dvě a pomoc žádnou.
Manžel dělá na pohotovosti a takovéhle návštěvy tam opravdu „milují“. Kdyby to šlo, dali by mu výjezd sanitky a ošetření k úhradě. Zkus ho dotlacit k psychiatrovi. Teď potřebuješ oporu a ne mít doma tohle…
@Anonymní píše:
No to je sice taky možnost ale on tam nepůjdety bláho tak to fakt nechci abych měla poporodní deprese, už ted mi stačí ty stavy co mám
Jestli nepůjde, začni přemýšlet o zadních vrátkách. Já žila s magorem, i jeho roda ho posílala k psychiatrovi. Stačilo by chodit k odborníkům a byl by normální. Ale já ho objednala a on nešel, protože přece neni cvok a já z něj dělám jen blázna. A s někým, kdo své problémy neřeší se prostě žít nedá. Trpí jen okolí. Bez ohledu na to, zda má sklony k agresi nebo ze sebe dělá bebíčko.