Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@sebaanez píše:
@Lejaa Jaké detaily mas na mysli? Psala, ze ho poslala ven, a on Po návratu řekl, ze celou dobu plakala. Neznám matku, která by aspoň jednou(predpokladam, ze při první procházce) otci neřekla, co ma dělat. A pokud mu to řekla, a on plac ignoroval a argumentoval slovy „at si zvykne“ mela právo mu říct svůj názor na to.
Myslím, že to dramatizuješ, stejně jako zakladatelka v prvním příspěvku (ona pak ale alespoň uznala, že to přepískla), tomu dítěti se nic děsného nestalo.. a pokud bylo najezené a přebalené a pouze nespokojené, že je v kočáře, to se holt někdy stává.. a že plakalo, že nevidí matku? A co? Na to si opravdu zvyknout musí.. Co když by musela matka na týden do nemocnice..?
@Lejaa Nechápes podstatu věci, ale O. K. Respektují to, každá na to máme jiný pohled. Já jsem ta hysterka, a Ty jsi ta v klidu. ![]()
@sebaanez píše:
@Lejaa Nechápes podstatu věci, ale O. K. Respektují to, každá na to máme jiný pohled. Já jsem ta hysterka, a Ty jsi ta v klidu.
tak mi ji vysvětli…;-)
@Lejaa Proč je nutné pětiměsíční dítě učit na to, že jistoty nejsou vlastně jistotou?
Co takhle mu jednou měsíčně nedat najíst, aby si zvyklo, že se může stát, že třeba nebudou peníze?
Nebo ho jednou měsíčně nechat půl dne v posrané pleně, aby si zvyklo, že ne vždycky se může přebalovat hned? ![]()
Mně když dítě řvalo v kočárku, tak jsem řvoucí kočárek postavila pod strom a šla jsem trhat jabka. Dítě to přežilo.
@fenny Vždycky jsem záviděla takovým matkám, já jsem na to nervy neměla, ale neodsuzuju to, fakt závidím. Stejně tak, jak když jsem se ptala kámošky - Tobě dítě v noci nepláče? Ona - Pláče. Já- A co děláš? Ona - Nic, spím. ![]()
@Fjodorka samozřejmě - u kočárku je s ním ten táta,. kdežto při vyřvávání se doporučuje odejít ![]()
Ale nevím, co tu řešíme, přece není nikde psáno, že dítě řvalo jako tur 2h v kuse. Třeba jen pobrekávalo s pauzama ![]()
@Fjodorka píše:
@Lejaa Proč je nutné pětiměsíční dítě učit na to, že jistoty nejsou vlastně jistotou?Co takhle mu jednou měsíčně nedat najíst, aby si zvyklo, že se může stát, že třeba nebudou peníze?Nebo ho jednou měsíčně nechat půl dne v posrané pleně, aby si zvyklo, že ne vždycky se může přebalovat hned?
dramatizuješ ![]()
@hanyny Já jsem to vyhodnotila tak, že je asi jedno, jestli vozím a dítě řve (maximálně si ho naučím na houpání)a nebo kočárek stojí a dítě řve, tak mi přišlo užitečnější otrhat ty jabka
Na druhou stranu se mi to stalo jednou nebo dvakrát, žádný denní rituál. S tím nočním řvaním jsem to tak dělala taky, ale až od nějakých 8 měsíců, když už si vymýšlel kraviny a budil se ze zvyku. Jako kontaktní rodičovství je pěkná věc, ale asi není pro každého.
@fenny Já jsem taky odstavila všechny 3 děti od nočního kojení tak, že jsem nechala pořvat, ale až kolem roku, ale já nemám nervy na to u toho ještě spát, když to dítě řve. Já závidím těm maminám, co to dokáží, to musí mít nervy ze železa.
@hanyny Nebo velkou únavu
Jako ke konci už jsem to fakt nevnímala, hlavně dítě řvalo v ložnici a já spala v obýváku, tak to šlo. Nejsem na to hrdá, ale ani se za to nestydím, prostě jsem udělala to, co si myslím, že bylo nutné, abychom byli oba spokojení. Možná, že to s dalším dítětem budu dělat úplně jinak, možná stejně, každé je jiné ![]()
@fenny píše:
@hanyny Já jsem to vyhodnotila tak, že je asi jedno, jestli vozím a dítě řve (maximálně si ho naučím na houpání)a nebo kočárek stojí a dítě řve, tak mi přišlo užitečnější otrhat ty jabkaNa druhou stranu se mi to stalo jednou nebo dvakrát, žádný denní rituál. S tím nočním řvaním jsem to tak dělala taky, ale až od nějakých 8 měsíců, když už si vymýšlel kraviny a budil se ze zvyku. Jako kontaktní rodičovství je pěkná věc, ale asi není pro každého.
Spojení příjemného s užitečným
Já taky při každým breku hned neletěla a nedělala ťuťu ňuňu. Jasně, nebylo to zase, že bych nechala dítě řvát, až ho to přejde. Ale třeba v kočáru jsem se snažila houpat, nebo nějak klidnit. Vzít do náruče byla až POSLEDNÍ možnost. Nejsem zastánce kontaktního rodičovství. Pochovat ano, nosit chvíli ano. Ale společné spaní v posteli, šátky a podobně, to u nás vůbec nebylo. A taky to holka zvládla a musela se časem naučit, že nejde jen mrčet, protože mamina hned přiletí. A stejné usínání. Lehnout a spala sama. Pobroukávala si, nebo pokňourala, ale usnula sama. V noci jsem nakojila, nebo dala UM, lehla, spala.
Od mala byla zvyklá být občas sama s tátou, nebo klidně na noc u babi. Brzo si zvykla a ani jí nevadilo, že nás nevidí ![]()
@atominnka Ne, nedramatizuji. Pro mě je omezování emocionálních potřeb to samé, jako omezování potřeb fyziologických. Pro lidi je přípustné nechat dítě v strachu, ale je nepřípustné nechat bez jídla. Prostě to nechápu ![]()
A jak to doopravdy bylo, to se můžeme jen dohadovat, nikdo z nás u toho nebyl. Na mě to působí tak, že otec měl venku kočár, ve kterém plakalo dítě a on to neřešil. Cítí se jako otec a myslí si, že dítě si na to má zvyknout - dítě vidí cizího chlapa, kterého vidí jednou měsíčně, takže si poslední setkání pomalu ani nemůže pamatovat. A třeba se bojí, chce svoji jistotu, matku. Je to pud, instinkt.
A na všechny ostatní to působí asi tak, že dítě si párkrát zamručelo a nic víc.
@fenny píše:
Jako kontaktní rodičovství je pěkná věc, ale asi není pro každého.
Kontaktní rodičovství také není pro potěšení rodiče, ale pro splnění potřeb dítěte. ![]()
@Fjodorka píše:
@atominnka Ne, nedramatizuji. Pro mě je omezování emocionálních potřeb to samé, jako omezování potřeb fyziologických. Pro lidi je přípustné nechat dítě v strachu, ale je nepřípustné nechat bez jídla. Prostě to nechápuA jak to doopravdy bylo, to se můžeme jen dohadovat, nikdo z nás u toho nebyl. Na mě to působí tak, že otec měl venku kočár, ve kterém plakalo dítě a on to neřešil. Cítí se jako otec a myslí si, že dítě si na to má zvyknout - dítě vidí cizího chlapa, kterého vidí jednou měsíčně, takže si poslední setkání pomalu ani nemůže pamatovat. A třeba se bojí, chce svoji jistotu, matku. Je to pud, instinkt.
A na všechny ostatní to působí asi tak, že dítě si párkrát zamručelo a nic víc.
Opravdu nemáme kopmletní info o tom, jak to přesně bylo. To ví jen ten táta. Bohužel by bylo lepší mít více společných chvil, kdy je dítě samo s otcem. Za prvé - aby vědělo, že má i tátu a za druhé - aby si i máma mohla odpočinout, udělat něco v klidu doma, nebo se věnovat sama sobě. Dítě je přece obou a je samozřejmě potřeba, aby taťka věděl, jak jakou situaci řešit.