Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak hlavně že vám to nikdy pořádně nefungovalo a čekáte druhé dítě… ještě přes IVF… ach jo holka, kdo chce kam…
zkuste poradnu
Já bych začala něco hledat sama a pořád ho s tím otravovala, ukazovala mu pořád nějaký domečky. Když se nechytí, řekla bych že půjdu sama ať už s ním nebo bez něj ![]()
Nechápu touhu pořídit si dítě, kdyz vztah negunguje. Ale jinak, něco bych hledala a naléhala a doufala že mě nepošle do háje.
@lachtanice86 píše:
Nechápu touhu pořídit si dítě, kdyz vztah negunguje. Ale jinak, něco bych hledala a naléhala a doufala že mě nepošle do háje.
Ano nefunkční vztah
bože zskladatelko tady bude rad…i rozvod jak je to tu zvykem ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím holky a dámy.
Už si nevím rady, proto jsem se rozhodla napsat sem. Snad mi někdo objasní, jestli se mi to jen zdá, nebo je to holý fakt…
Jsme spolu už 10 let, máme jedno dítě. Nikdy to nebylo jednoduché, měli jsme itálili a několikrát jsme se rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě vrátili, prostě nás to k sobě táhlo.
Co bylo, bylo.
Loni jsme se vzali a já letos po IVF konečně podruhé otěhotněla (po čemž jsme toužili oba). Bydlíme u tchánů a byli jsme domluvení, že s dalším dítětem se sem už nevlezeme a budeme se muset odstěhovat. Manžel ale jako obvykle couvá. Tvrdí, že má zdravotní problémy (které půl roku neřešil) a další řešení bude až po novém roce. Do té doby nechce ani hledat dům, ani si brát hypotéku… prostě nic.
Já jsem z toho nešťastná, protože vím, že když se neodstěhujeme před porodem, tak pak už se nebude chtít stěhovat vůbec(Jemu je totiž u rodičů strašně dobře, ale já to tu nemůžu vydržet-což on ví již dlouho.)Bohužel ho ale stále miluji a nechci od něj odejít.
Prosím poraďte, jak to vyřešit? Jak ho přemluvit? Nebo co mám dělat dál?
A proč čekáte druhé dítě, když vám to nefunguje?
Najdi si byt sama a odejdi, pokud je chytrej, tak půjde s vámi.
@Anonymní píše:
Zdravím holky a dámy.
Už si nevím rady, proto jsem se rozhodla napsat sem. Snad mi někdo objasní, jestli se mi to jen zdá, nebo je to holý fakt…
Jsme spolu už 10 let, máme jedno dítě. Nikdy to nebylo jednoduché, měli jsme itálili a několikrát jsme se rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě vrátili, prostě nás to k sobě táhlo.
Co bylo, bylo.
Loni jsme se vzali a já letos po IVF konečně podruhé otěhotněla (po čemž jsme toužili oba). Bydlíme u tchánů a byli jsme domluvení, že s dalším dítětem se sem už nevlezeme a budeme se muset odstěhovat. Manžel ale jako obvykle couvá. Tvrdí, že má zdravotní problémy (které půl roku neřešil) a další řešení bude až po novém roce. Do té doby nechce ani hledat dům, ani si brát hypotéku… prostě nic.
Já jsem z toho nešťastná, protože vím, že když se neodstěhujeme před porodem, tak pak už se nebude chtít stěhovat vůbec(Jemu je totiž u rodičů strašně dobře, ale já to tu nemůžu vydržet-což on ví již dlouho.)Bohužel ho ale stále miluji a nechci od něj odejít.
Prosím poraďte, jak to vyřešit? Jak ho přemluvit? Nebo co mám dělat dál?
Je to holý fakt. Vztah vám neklapal nikdy, lepší to nebude. Jen budeš mít dvě děti, takže budeš muset zatnout zuby a podřídit se.
@lachtanice86 píše:
Nechápu touhu pořídit si dítě, kdyz vztah negunguje.
Protože ho přece pořád miluje. To je ironický povzdech.
Popravě si myslím, že tam možná budou zafixované chybné vzorce z dětství - hledání bezpečí atd… to je jeden z osvědčených motivů „lásky“ v nefunkčních vztazích…
Ale kromě toho, že tu nechci do zadavatelky zbytečně rýt, tak mám hlavně jiný podotek. Mně to přijde i jako totálně nefungující komunikace. Jeden tvrdí, nedělá, druhý je nešťastný a už neví… no, to je prostě konstruktivní domluva jak vyšitá.
A jen tak na okraj, ono to, že chce manžel zůstat u rodičů, je ale taky legitimní životní postoj. Sice blbý, ale má na to svaté právo. Náš táta taky vždycky chtěl zůstat v rodinném baráku, sice teda bez rodičů, ale kdo říká, že nějaká ta motivace domova tam být nemůže. Jen chci říct, že tvoje „já chci pryč“ nemá automaticky o nic větší váhu, než jeho „já tu chci zůstat“. Ale to byste si měli normálně vyříkat, a ne to řešit na emiminu ![]()
No dle mě máš dvě možnosti.
1. podřídit se chlapovi a čekat až bude souhlasit - možná nikdy
2. hledat si podnájem co utáhneš sama. A chlapa postavit před hotovou věc. Pokud tě miluje a i děti, tak půjde s vámi.
A s čím je nemocný? Upřímne chápu i jeho. Protože človek, který je dlouhodoběji nemocný nemá kolikrát sílu ani na běžné denní úkony, natož na to, že se bude stěhovat, případně rekonstruovat atp. Já se nedivím, pokud je nervózní z predstavy třeba hypotéky atp. Protože pokud je nemocný, může prestat chodit do práce a peníze nebudou. Navíc on i samotný stres z toho všeho mu taky nepřidá. Jste manželé. Já nevím, jak/co mu je. Ale vím jaké to je, když se človek necítí dobře dlouhodobě. Zažila jste to? Musíte to společně vyřešit. Není pravda, že byste se nemohli stehovat s ditetem. Ja sice nemela 2 deti, ale minulý rok jsme opravdu ve velkém rekonstruovali mega dům a pak se s s mrňousem stehovali. Byl to mazec, ale zvladlo se to.
@Anonymní píše: …Bydlíme u tchánů a byli jsme domluvení, že s dalším dítětem se sem už nevlezeme…
Já jsem z toho nešťastná, protože vím, že když se neodstěhujeme před porodem, tak pak už se nebude chtít stěhovat vůbec(Jemu je totiž u rodičů strašně dobře, ale já to tu nemůžu vydržet-což on ví již dlouho.)
Tak hypotéka na krku není žádné terno
.
Co to znamená „nevlezeme“? Když je vůle, stačí i mobilheim…
Proč to tam nemůžeš vydržet? Nejde něco dělat spíš s tímhle?
Jestli se Ti ho doteď nepodařilo přemluvit, tak pak s ním nehneš vůbec. Vidina manželky x let na mateřské, jeden hladový krk navíc a zdravotní problémy k tomu, to musíš sama uznat, k pořízení hypotéky neláká ani trochu. Sedla bych si s ním, řekla, jak to cítím, vyslechla bych jeho a pak bych se rozhodla, co dál.
Osobně taky vidím nejspíš jen dvě možnosti. Buď začneš hledat podnájem, který utáhneš s dvěmi dětmi a budeš doufat, že ho to i nadále bude k tobě a dětem táhnout nebo pravděpodobněji zatneš zuby a jediná Tvá, aspoň malá, naděje bude, že až se změní situace (bude zdráv, budete mít dva platy…), budeš moci otázku odstěhování opět otevřít ![]()
Neznám chlapa, kterýmu by nebylo u maminky dobře
prostě seber sílu a jednej hned sama dokud můžeš, nečekej, že změní názor ze dne na den.
Je třeba, aby ta věc nezůstala jen na obecné úrovni - vy chcete a on to odkládá. Musí to být konkrétně probrané, naplánované a řešené. Dát mu čas a zároveň dost podnětů aby si zvykl na tu myšlenku a smířil se s ní. A zároveň počítat s tím, že to budete muset aspoň zpočátku zařídit sama a jeho k tomu přibrat. Tedy být akční.
1. Hledejte a zařizujte to sama, pokud od něj máte aspoň rámcový souhlas, že se stěhovat bude. Už jste stejně propásli dobu, kdy se obvykle kupují nemovitosti, ale aspoň to můžete před koncem roku dostat do fáze, že budete mít nemovitost vybranou, hypotéku ve schvalování a podobně.
2. Mluvte s ním o tom. Můžete si třeba vzít papíry a rozepsat si důvody pro a proti stěhování a každý ten bod si ohodnoťte podle závažnosti od 1 do 100. Pak spočítejte celkové pro a proti. Muži mají často rádi číselná vyjádření. Je to uklidňující.
Ujistěte se, že to stěhování skutečně vidíte stejně, že on chápe závažnost různých bodů pro vás a vy chápete jeho.
3. Začněte si společně vytvářet představu domu, který si chcete pořídit. Plánovat. Co tam budete dělat. Jaké to bude mít výhody. Kde si tam budou hrát děti - kolik prostoru navíc získají třeba. O kolik tam budete šťastnější. Držte to v oblastech, které ho jakž takž baví. Tedy kde všude tam budete moc dovádět, když získáte soukromí navíc je celkem dobré téma. Jak konkrétně to zařídíte nábytkem a co vše budete chtít tam nakoupit už asi moc ne (pokud ho tyto věc zrovna nebaví).
Je třeba, aby neviděl jen to, o co přijde a neznámo na druhé straně. Ale aby začal plánovat a vidět i to co získá. Málokdo dělá rád krok do neznáma. Měli byste mít společnou představu toho, kde chcete bydlet, co je pro vás zásadní, co by bylo dobré. Lokalita, okolí, materiály, zahrada, prostornost, co si kdo představujete jako ideál pro život a co je realistický cíl teď… Pak třeba najít a vytisknout takové nemovitosti, které se vám líbí - mít to před očima. Je třeba, abyste to měli jako společný cíl s velmi konkrétními rysy.
4. Dejte jasně najevo, že vy se stěhovat budete, že zde nezůstanete, i kdybyste měla jít do nájmu do úplně malého bytečku a žít tam sama s dětmi. Ovšem jen v případě, že je to pravda.
Zdravím holky a dámy.
(Jemu je totiž u rodičů strašně dobře, ale já to tu nemůžu vydržet-což on ví již dlouho.)
Už si nevím rady, proto jsem se rozhodla napsat sem. Snad mi někdo objasní, jestli se mi to jen zdá, nebo je to holý fakt…
Jsme spolu už 10 let, máme jedno dítě. Nikdy to nebylo jednoduché, měli jsme itálili a několikrát jsme se rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě vrátili, prostě nás to k sobě táhlo.
Co bylo, bylo.
Loni jsme se vzali a já letos po IVF konečně podruhé otěhotněla (po čemž jsme toužili oba). Bydlíme u tchánů a byli jsme domluvení, že s dalším dítětem se sem už nevlezeme a budeme se muset odstěhovat. Manžel ale jako obvykle couvá. Tvrdí, že má zdravotní problémy (které půl roku neřešil) a další řešení bude až po novém roce. Do té doby nechce ani hledat dům, ani si brát hypotéku… prostě nic.
Já jsem z toho nešťastná, protože vím, že když se neodstěhujeme před porodem, tak pak už se nebude chtít stěhovat vůbec
Bohužel ho ale stále miluji a nechci od něj odejít.
Prosím poraďte, jak to vyřešit? Jak ho přemluvit? Nebo co mám dělat dál?