Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když tě žádal manžel o ruku, nevěděla jsi, že ho nemiluješ?
@Anonymní píše: Více
Nechápu. Vůbec.
No teď si vyber. Buď bude chvíli nešťastný manžel, nebo budete nešťastný oba dva celý život.
Ahoj, buď kontakt s Ex úplně utneš, zablokuješ si číslo a zůstaneš s manželem. Nebo se rozveď a běž, kam tě srdce táhne. Takhle, děláte idioty, z dvou naprosto nevinných lidí, co si to nezaslouží. Bývalý by tě s miminem bral? Měli by jste kde bydlet? Podle mě, teď myslíš hormonama a nemyslíš racionálně. ![]()
Příspěvek upraven 13.12.25 v 19:19
Být tebou, zaměřím se na dítě. To je smysl života. Ne expartner.
@Pitřice ano bral… Manžel ví, že to není ono mezi námi. Jen prostě jsme na sebe zvyklý a tak tak žijeme… Hormony si myslím, že mám v pohodě.
@Anonymní píše: Více
Ano, je pro mě vše. Ale štěstí mě si myslím, že taky není k zahození ![]()
K.
Kolik je miminu? Jen když si vzpomenu na ty časy, tak si říkám, že bych měla ještě chuť roztáhnout nohy jinde, ale dobře. ![]()
Co bys chtěla slyšet, chudák manžel. Proč sis ho brala když jsi ho nemilovala, on je teda blbec pokud to věděl, že si tě vůbec vzal.
no nic, já ti poradím, poslechni své srdce a jdi za milencem, ten bude celej šťastnej za cizí děcko a ještě živit tebe. Dávám tomu dva měsíce a prilezes zpět za manželem, snad tě bude ještě chtít.
Prosimte vem rozum do hrsti a premyslej něčím jiným než kámoškou v rozkroku. ![]()
Kamarádi byt nemůžete, akorát z toho bude další sex. To se musis sama rozhodnout, kdo je pro tebe víc důležitý
Za mě jsou vždycky lepší čisté vztahy, než ty, které začaly ve lži. Pokud nejsi spokojená s manželem a jsi si tím naprosto jistá, ukonči to s ním a až bude vyřešeno, hledej novou lásku. Odmítla jsem milence, i když jsem do nej byla zamilovaná, a dobře jsem udělala, mám teď milionovýho chlapa☺️ ale musela jsem si ho “zasloužit” a udělat si v zivote nekompromisně poradek. Kdyz člověk chce hezky vztah, musí mít tomu partnerovi co nabídnout. A teď nemluvím o hezké tvaricce nebo ohromujicich sexuálních výkonech, ale o ferovem přístupu a čistém svědomí.
Nebulíkuj si do hlavy nesmysly. Kdyby Tě opravdu miloval, jste spolu. Tečka. Tehdá jsi byla druhá za prací, teď budeš jen milenka. Nebo by chtěl teď, hned, ženskou s miminem? Těžko. Prober se, svědí Tě frnda. Všechny tady víme, co s člověkem a vztahem udělá mimino.. Chudák manžel ![]()
Podle mě je velký rozdíl „neříct partnerovi, že ho miluju“ a říct mu „že ho nemiluju a pořád tak trochu miluju svého ex“, tak to by mě fakt zajímalo, co z toho to bylo, když říkáš, že manžel věděl na čem je.
jinak sorry, ale chováš jako pěkná kráva a ne jako máma od rodiny. a to ti píšu jako někdo kdo měl taky před manželem svůj „osudový vztah“, ve kterém to bylo vše až
bolestně intenzivní a i mně tento ex zkoušel kontaktovat v době, kdy už jsme s manželem měli leccos vybudované a ne, nezačala jsem se s nim scházet a ne, nikdy bych nešla k němu na víno, protože vím, že z toho v takovém případě nic dobrého nekouká. prostě sis hrála s ohněm, víš to moc dobře sama a je úplně alibistický teď tvrdit, že „tys nic neiniciovala“. jasně, jen jsi se u něj doma opila, po tom, co už jste měli jednu schůzku, kde jste si potvrdili, že stará láska opravdu nerezaví. tak aspoň přijmi zodpovědnost za svoje chování a za to, že ses vědomě pustila do zahýbání v době, kdy máš doma mimino.
jinak rozhodnutí co teď s tím je na tobě, zda se cítíš na to bořit všechny pořádky a utíkat za milencem, tak je to tvůj život. pro tvého muže by to bylo jen dobře. jen toho dítěte je mi teda líto.
@Anonymní píše: Více
Já bych te zas tak neodsuzovala. Přeci matky malých dětí můžou taky ujet,, stejně jako otcové malých dětí. Důležité je co si z toho vezmeš. Jestli cítíš, ze manžela nemiluješ, řekni mu to a prober to s ním. Můžete se domluvit na různých zpusobech žití, fungování apod. A nebo můžete jít rovnou od sebe. A nebo tim, ze si to řeknete se mezi vámi něco zlomí a budete v pohodě. Těžko říct. Ale řešila bych především vztah s manželem. Kamaráda až po vyřešení manžela.
@Anonymní píše: Více
No a to nejdůležitější si nenapsala. S tou prací je na tom jak? Jelikož teďka už nebudeš druhá pouze ty, ale budeš u něj na druhé koleji ty s dítětem a to si piš, že cizí dítě u něj bude hodně vedlejší. Ty se někam dostaneš, bo láska a sex, ale tvoje dítě?
@Cenarius píše: Více
Přesně to mě napadlo. Co ta jeho práce? Najednou by to šlo? ![]()
Za mě jsou to jen snové zámky zakladatelky o osudové lásce
. Kdyby to tak bylo, nerozešli by se a ona by se nevdala. Pád na zem bude tvrdý.
Ahoj,
před cca 6 lety jsem měla přítele, byl to fakt hezký vztah. Rozuměli jsme si - stejné názory, humor… Byl to člověk, kterého jsem upřímně milovala. Jenže měl fakt náročnou práci a já taktéž. Viděli jsme se minimálně. Tak dvakrát týdně. Bohužel na úkor práce jsme se rozešli - já uměla v práci říct ne. On to nedokázal/ nechtěl.
Rozešli jsme se a já si našla jiného partnera - již manžela. Manžel je hodný, máme společné věci a názory, jenže nemůžu říct, že ho miluji. Vím, zní to hrozně/divně… Ale prostě není to takové, jako s tím předchozím. Teď k problému…
Máme spolu miminko. Úžasného chlapecka. Manžel to moc nedává, ale beru to tak, že to je chlap a prostě některé věci jsou mu cizí - například velká dávka empatie.
Každopádně dva měsíce zpět mě oslovil bývalý přítel. Píšeme si doteď. Já zjistila, že má přítelkyni. A ze vlastně spolu jsou půl roku, ale on ji nemiluje, vždycky miloval mě a takový věci… Jako já ho miluji taky, prostě první skutečná láska. Ale mám manžela a dítě.
Samozřejmě jsme se tak nějak bavili a nakonec se sešli. Můžu říct, že se mi vše hezké vrátilo a bylo to fajn. Samozřejmě jsem respektovala, že má přítelkyni. Při loučení mě políbil a odešel. Já jen stala a nevěděla, co mám dělat.
Napsala jsem mu pak, že tohle nejde, že sice si rozumíme a tak, ale já jsem ve vztahu. A on taky. Bohužel já teď na něj myslím a on na mě taky. Píšeme si, voláme si. Ale slíbili jsme si, že rozhodně tu hranici nepřekročíme.
Chvíli to fungovalo, jenze se to minulý týden změnilo.
Já mám kamarády i manžel kamarádky. Takže víme, s kým a jak chodíme ven. Ale prostě tohle jsem manželovi neřekla už jen z důvodu, že to je bývalý. Že jdu ven s kamarádem jsem řekla, jen bohužel ne s kým. Dopadlo to tak, že jsme se koukali na film, dali si víno a byla fakt zábava. Hrozně moc jsme toho probrali. Já jak nepiju, tak jsem to asi přehnala.
Vyspali jsme se spolu. Já rozhodně nic neiniciovala… Oba toho litujeme, zároveň prostě ne.
teď prostě se ve mě vše začalo míchat.
Manželovi to neřeknu. To vím jistě, nezaslouží si to. Prostě holt s pocitem viny budu žít…
Ale co teď s tím ex? Máme se rádi, vše nám klape a on se chce aspoň bavit, že o mě nechce přijít, jako o kamarádku a tak… Má přítelkyni a i tak mu to je jedno. Já jen cítím, že to není dobré. Protože i to, že napíše, že jeho přítelkyně za ním jede večer, mě prostě bolí a asi žárlím.
Říkám, nás vztah byl prostě jeden… A teď co…
Klidně do mě. Zasloužím si to. Jen prostě vím, že k manželovi necítím to, co k němu. A vím to pořád…
Díky
K.