Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Každý ucho se jednou utrhne..
5-18 a ještě slyšet doma že nic nedělám.. promiň i on je jen člověk.
@david85lbc píše:
Každý ucho se jednou utrhne..
5-18 a ještě slyšet doma že nic nedělám.. promiň i on je jen člověk.
To si asi nerozumíme, mně je jasné, že nás živí. Doma vše zvládnu, na oplátku on nemusí doma téměř nic. Respektive já zvládám děti, domácnost, nemoc, on vydělává. Já mu to rozhodně nevyčítám ![]()
Uzitecna urcite jsi. Deti te potrebuji. Nevim, co ti je, ale snad to neni trvaly stav, ne? Az se uzdravis, tak bude lip.
Nojo manžel by si měl pamatovat to „ve zdraví i nemoci“, ale je to pochopitelné, takové směny mít dlouhodobě, to musí padat na ústa. Prostě oba jedete asi na doraz, ty z nemoci, on z práce. Měli by jste si v klidu sednout a promluvit si. Nemůžete třeba snížit nějaké náklady, aby nemusel nahanet tolik hodin v práci?
To je mi moc líto. Zkoušeli jste o tom mluvit bez výčitek a v klidu? Zeptej se ho, co by mu pomohlo.
@david85lbc píše:
Každý ucho se jednou utrhne..
5-18 a ještě slyšet doma že nic nedělám.. promiň i on je jen člověk.
V příspěvku zakladatelka píše, že je to její manžel, co jí něco neustále vyčítá…
. Ještě jí vyčítá, že má zdravotní problémy ![]()
Manžel, jako víno… ![]()
@Anonymní píše:
To si asi nerozumíme, mně je jasné, že nás živí. Doma vše zvládnu, na oplátku on nemusí doma téměř nic. Respektive já zvládám děti, domácnost, nemoc, on vydělává. Já mu to rozhodně nevyčítám
Tak na co si stezujes? Teda vůči manželovi? Nemoc atd je naprd. To chape asi každý.
@Malina7 píše:
V příspěvku zakladatelka píše, že je to její manžel, co jí něco neustále vyčítá…. Ještě jí vyčítá, že má zdravotní problémy
Manžel, jako víno…
Jelikož jsme jen lidi a trpět lze jen do určitý míry. A trpět za cizí je vždy o kus menší
Nemůžeš za to, jak ti je. Teda předpokládám. A i když by to měl manžel vědět, že to tak je, může taky mít dny, kdy je unavený, není mu dobře. Jestli v dny, kdy nic nemůžeš, musí obstarat děti, domácnost, do toho být v práci, může toho na něj být taky moc. Může se cítit pod tlakem, že teď závisí vše jen na jeho příjmu, nemůže si dovolit onemocnět atd. Píšeš, že rodina nefunguje, ale minimálně někoho blízkého bych neváhala požádat o občasnou pomoc, aby ses ty mohls zotavovat, a manželovi spadla z beder tíha všeho, co s sebou možná vláčí.
@Anonymní píše:
Hezký večerHolky já se jdu k vám vypovídat..nemám komu, kamarádky nechci obtěžovat, rodina nefunguje…manželovi už raději nic neříkám…Abych začala. Jsem dlouhodobé nemocná, už cca rok. Momentálně mám zase období lékařů, vyšetření, spaní, breceni. Jsem na UP, úplně bez příjmu. Ovšem přivýdělek mám z domu, alespoň pár dní v týdnu. Manžel chodí do práce 5-18,někdy déle…ale mě kvůli mě, chodí tak už x let. Doma nemusí nic, vše zatím zvládám, děti, dum, zvířata. Přesto všechno je u nás velký problém…manželovi samozřejmě vadí, že jsem doma bez příjmu. Vadí mu, že jsou dny, kdy musím ležet, mám bolesti
Vadí mu snad, že i dýchám…prostě šílená krize. Ale bohužel nic z toho nezměním, zdravotně to nezvládám. A tak v noci brecim a přemýšlím, jestli tu jsem vlastně ještě užitečna…v manželství, na světě, všude. Jsem v 34 letech nepoužitelná. Nemám ani rodiče, kteří by mě podpořili, sestry, nikoho. Mám jen sebe a plnou hlavu starosti. Ještě nedávno jsme vše sdíleli s manželem, ale myslím, že už je to na něj moc. Holky poraďte, co mám dělat…
A je nějaká naděje, že se to zlepší? Myslím zdraví?
Asi záleží co ti je, aby se k tomu dal zaujmout nejaky postoj …. Jestli jsi nemocna uz rok a vsechno se toci kolem nemoci, a uz spolu nežijete v žádných radostech, na psychice to nepřidá ani zdravému manželovi:/. Ale ty informace jsou kusé. Může to být sobecký blbec, ale taky vyčerpaný manžel, co momentálně sám už neví co se sebou…. Těžko z tohohle soudit…. Sobecky blbec je lepsi, da se to ingnorovat. Vycerpaneho muze budes muset k tomu vsemu nakladu řešit ….
Hodne sil. ![]()
@david85lbc píše:
A jaký máš kozy? Ukážeš?
To je na mě nebo na zakladatelku? ![]()
Hezký večer
Holky já se jdu k vám vypovídat..nemám komu, kamarádky nechci obtěžovat, rodina nefunguje…manželovi už raději nic neříkám…Abych začala. Jsem dlouhodobé nemocná, už cca rok. Momentálně mám zase období lékařů, vyšetření, spaní, breceni. Jsem na UP, úplně bez příjmu. Ovšem přivýdělek mám z domu, alespoň pár dní v týdnu. Manžel chodí do práce 5-18,někdy déle…ale mě kvůli mě, chodí tak už x let. Doma nemusí nic, vše zatím zvládám, děti, dum, zvířata. Přesto všechno je u nás velký problém…manželovi samozřejmě vadí, že jsem doma bez příjmu. Vadí mu, že jsou dny, kdy musím ležet, mám bolesti
Vadí mu snad, že i dýchám…prostě šílená krize. Ale bohužel nic z toho nezměním, zdravotně to nezvládám. A tak v noci brecim a přemýšlím, jestli tu jsem vlastně ještě užitečna…v manželství, na světě, všude. Jsem v 34 letech nepoužitelná. Nemám ani rodiče, kteří by mě podpořili, sestry, nikoho. Mám jen sebe a plnou hlavu starosti. Ještě nedávno jsme vše sdíleli s manželem, ale myslím, že už je to na něj moc. Holky poraďte, co mám dělat…