Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, potřebuju se někde vypovídat, tak proto píšu na emimino.
S manželem jsme spolu 3 roky, z toho rok manželé. Máme 8 měsíčního chlapečka. Žili jsme spolu v Anglii, ale necelé dva měsíce po svatbě jsem se odstěhovala do ČR kvůli zdravotní péči a navíc nám byl po svatbě přidělen byt. V té době jsme byli domluveni, že se co nejdříve do ČR vrátí a bude tu žít s námi. Po porodu, ale úplně otočil, vrátit se nechce a my se tam vrátit nemůžeme, protože by se to finančně neutáhlo. A navíc dát takhle malého prcka do kojenáku, abych nastoupila do práce nemá smysl. Za prvé si ho chci užít a za druhé by stejně můj veškerý plat padl na kojenák. Celkově po porodu jeho vztah ke mě hodně ochladl. Řekl mi, že mě nemiluje, ale že se to třeba urovná. Že má prý údajně dost mých výčitek atd. V Anglii jsme měli také špatné období - já jsem na něm byla hodně citově závislá, což se časem urovnalo a už dávno nejsem. A navíc - s tím si mě přeci bral. Ale všechno relativně fungovalo až do toho porodu. Já jsem se necítila na to, aby u porodu byl a vyčítá mi to. Že kdyby u porodu byl, tak by jeho city neochladly. Vždycky se zdá, že všechno jde, ale pak najednou bud udělám nebo něco řeknu a on se urazí a skoro se mnou nekomunikuje. Jenže já jsem už prostě vyčerpaná z toho věčnýho omlouvání, ze strachu, že zas udělám všechno špatně. Pak nejím, nespím, pořád o tom přemýšlím a nevím co dělat. On si podle mě navyknul na ten jeho free život v Anglii a už se mu nehodím do krámu a nebo nechce být za hajzla a čeká až požádám o rozvod já. Mě tím jeho chováním hrozně týrá. Já si svoje chyby uvědomila a taky jsem na nich pracovala a pracuju ale zdá se mi, že on má pocit, že dělá všechno správně a nějak že by se nad tím zamyslel to ne. Však proč by. Stejně se mnou už nežije. Nehledě na to, že už to bude rok, co jsme měli mezi sebou nějakou intimnější chvilku. On prostě nechce. Ač jsem se sebevíc snažila tak mě odmítal. Já ho pořád miluju, ale nevím jestli mi za to stojí. Za ty nervy. Vždycky jsem se o něj starala, vařila, starám se o prcka a jsem nezávislá na něm. Ale stejně prostě na mě hledá jen to zlé, tvrdí jak na to psychicky nemá. Momentálně je zas chvíle, kdy mě ignoruje. Jen kvůli tomu, že jsem mu na něco řekla svůj názor. Já už prostě nevím. ![]()
@vesimies Ahoj, přečetla co píšeš a kdybych byla na tvém místě, tak bych se zařídila po svém, vím jak je to těžké, když s někým žiješ a on se k tobě tak chová, ale nechala bych ho jít. Pokud se mnou chlap rok nespí je to na pováženou. Ale neulehčuj mu to, čekej až zažádá o rozvod sám, pokud to uděláš ty, bude si hrát na chudinku, že jsi ho opustila sama. Má k tobě vyživovací povinnost k tobě a dítěti, tak at se stará. Není jediný chlap na světě a určitě se najde někdo kdo tě bude mít i s malým rád ![]()
Mám dojem, že ani jeden neplníte původní dohody. Tak všelijak je měníte a přitom s tím jeden či druhý více-méně nesouhlasí a výsledkem je stav, který popisuješ.
Nejhorší na tom je to, že já mám pocit, že to je asi nejlepší řešení, ale nedokážu to udělat. Jednu chvíli se cítím na koni a pak když má přijít co k čemu tak nic.
On říká, že chce v Anglii zůstat minimálně 2 roky a že prý zná spoutu párů co takhle žije. Já teda nevim nevim, ale nikoho takového neznám. Jenže pokud to dopadne tak jak on si přeje, tak tam bude 6 let. Když jsem i nadhodila možnost, že se tam teda přestěhujem a že to nějak dáme, tak už se na to taky moc netváří. A co si budeme povídat, čekat na něj léta zbytečně taky nechci. A taky mám ale strach, že nikoho k sobě už nenajdu.
Ale chlap mi chybí. On se vrátil do Anglie v šestinedělí a já tu byla pořád sama. Lítá jednou za měsíc a půl, někdy za dva. Jak to zrovna vyjde. ![]()
@LadyLada píše:
Mám dojem, že ani jeden neplníte původní dohody. Tak všelijak je měníte a přitom s tím jeden či druhý více-méně nesouhlasí a výsledkem je stav, který popisuješ.
Já jsem vlastně celou dobu počítala s tím, že se vrátí. Jenže on pak z ničeho nic otočil a všechno se to sesypalo. Spíš je to takovej začarovanej kruh výčitek a ospravedlňování.
3 roky, je krátká doba nato, aby jste se poznali a hned do toho i dítě.
Za mě - on si chce žít svůj život v anglii, sex s tebou měl naposled před rokem (takže si chodí ulívat jinam), a navíc píšeš: Vždycky jsem se o něj starala, vařila, starám se o prcka a jsem nezávislá na něm"
Dělala jsi mu služku, vařila, starala se…atd, pokud jsi na něm finančně nezávislá, rozveď se, začni nový život bez něj.
@vesimies píše:
Já jsem vlastně celou dobu počítala s tím, že se vrátí. Jenže on pak z ničeho nic otočil a všechno se to sesypalo. Spíš je to takovej začarovanej kruh výčitek a ospravedlňování.
A on s tím také počítal?
@vesimies Tak co ho tam táhne, pro naše tam moc pracovních podmínek není, nebo dobře placených.
@vesimies místo toho, aby jsi byla rada, ze chtel byt u porodu a nechtěla jsi ho tam, tak se ted nediv, docela chlapa chapu ![]()
Pokud by se vratil do CR ma tam moznost prace? Na tom, kde budete zit jste se meli dohodnout pred manzelstvim, ne?? V tom vidim zasadni problem, kazdy mate jinou predstavu
A on v UK pracuje primo pro britskeho zamestnavatele? Jak dlouho?
Já si myslím, že je to zvyk. My jsme měli mezi sebou dohodu, že když bude miminko, že bude lepší, když budeme v ČR. Jenže jak říkám, on po porodu úplně otočil. On sám mi pak až později přiznal, že má hrůzu z toho žít v ČR. No ale jako v Anglii ten život není o ničem. To by musel jooo vydělávat tisíce liber, aby se to vyplatilo a aby to stálo za to. Což on nevydělává a přesto radši bude bydlet ve spolubydlení a žít tam a nevidět svého syna. Teď to bude pět let co tam je a pracuje pod britským zaměstnavatelem.
Rozumím Ti
Jsi na něj moc hodná, promiň, ale chová se jako křupan, jsi na něj moc hodná. Přitvrď, že takle ne.. ono by to takle opravdu nemělo cenu, akorát by jsi se s ním čím dál tím víc trápila
Nejspíš tedy..