Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já vydělám taky o víc jak polovinu méně než můj muž a nemám s tím nejmenší problém. A ani on ne. Dokonce jsem na rodičáku brala 3800 a neřešil to ani jeden z nás. Všechny peníze chodí na jeden společný účet a patří naší rodině.
Jo a postesknout si tedy můžu
Vstávám každý den dřív jak on, dojíždím dál a tahám těžké lidi ![]()
Řekla bych, že to ani není o platu ale o vztahu. Já jsem už x let v domácnosti a tudíž nevydělávám nic. Ale stejně si chlapovi můžu postesknout, že jsem měla blbej den ![]()
Já vydělávala o půlku míň a nikdy sme to neřešili. A teď na RD mám třetinu co on a furt to neřešíme. Peníze se dají dohromady a neřešíme kdo kolik utratí, pokud to teda nejsou nějaké větší výdeje
A postěžovat si postěžuju jak je to s dětma někdy náročné ![]()
Nesu to dobre
absolutne to neřeším. Nic nezduvodnuju. Kdyz si neco pěkného koupim, tak z toho mam radost a rozhodne se neospravedlnuju.
U nás nyní taky chlap nosí domů víc než já. Jsem na RD s dvěma dětma. Ale když si po jeho příchodu postěžuju, že toho mám dneska už dost, děti zlobili atd. tak reakce je, jdi si dáchnout já je tu pohlídám. Nikdy mi peníze nevyčítal, běžné výdaje neřešíme, jen oznamujeme, na větších se domluvíme.
Taky bych to viděla tak, že je to spíš o vašem vztahu než o platu. A nebo o tvém sebevědomí?
Já měla v práci oproti manželovi plat poloviční, rodičák pak samozřejmě ještě nižší, teď jsem půl roku byla dokonce úplně bez příjmu, protože rodičák jsem dobrala, ale do práce coby těhotná zpět nenastoupila. Ale žádné útraty ospravedlňovat nemusím, postesknout si náročný den můžu taky a muž mě podpoří. Jsme prostě rodina a peníze máme společné.
Když na mě kvůli práci a příjmu jdou splíny, tak spíš proto, že mám pocit, že JÁ jsem v životě nic nedokázala a jsem k ničemu, než že by mi vadila finanční závislost na manželovi.
Náročnost práce se přece nepoměřuje výší výplaty. To by to v tomto státě vypadalo fakt jinak. Není to o penězích, ale o jeho vztahu k tobě. Otázka útrat záleží na tom, kolik procent z rozpočtu tvoří. Pro mě by to tak jak to popisuješ v pořádku nebylo.
Vydělávala jsem cca třetinu, možná čtvrtinu toho, co manžel, teď mám jen rodičák a méněcenná si nepřijdu. A muž mi rozhodně nedává nijak najevo, že málo přispívám do rozpočtu.
Můj muž domu měsíčně nosí +/- 370 000,– a mohu říct, ze je to při většině hadek a problémů, právě toto, co nám z 90% tyto problemy vytváří. Mnohokrát jsem i přemyšlela, že vztah nevydrží
EX
Vyděláváš 30.000 to je přeci parádní plat, řekla bych, že to budeš mít v hlavě, musíš být šikovná, pracovitá, snažíš se a vyděláváš pěkné peníze. Tohle s opakuj.
@Anonymní píše:
Můj muž domu měsíčně nosí +/- 370 000,– a mohu říct, ze je to při většině hadek a problémů, právě toto, co nám z 90% tyto problemy vytváří. Mnohokrát jsem i přemyšlela, že vztah nevydržíEX
tak dej vědět pak, klidně ho „zdědím“ po tobě
![]()
Na tohle já-ty jsme si u nás nikdy nehráli. Většinou vydělával víc chlap.Jako matka s dětma samo nepřinesu tolik peněz. Chlap taky dělá víc hodin, přesčasy, turnusy atd. Ženská to má vždycky těžší. Peníze jdou na jeden účet. Když si chci koupit něco dražšího(boty, kalhoty atd.)sám mi to narve do košíku, když váhám zda koupit či nekoupit.Prej že potom doma nebude poslouchat jak kňučim že jsem si to nekoupila
Postesknout si u nás může každej.
Ze zacatku jsem mela blby pocit, manzel uz vydelaval, ja byla chuda studentka. Placeni bytu napul nepripadalo v uvahu, vydelala bych mozna tak na petinu a zbytek mesice byla o hladu. Manzel (tehdy pritel) platil cely provoz bytu a nakupy, ja obcas neco koupila ze svych par susni. Pak si on prosadil spolecne finance, na tohle tema probehlo nekolik debat, kdy mi bylo jasne receno, ze penize vydelava pro nas a ma radost, kdyz si nejakym nakupem udelam radost ja. Takze si kupuju, co uznam za vhodne (samozrejme primerene nasim financnim moznostem), vetsi vydaje konzultujeme. Nikdy jsem neslysela zadnou vytku, ze zbytecne vyhazuju penize. Podle me neni problem v rozdilne vysi platu jako spis ve vztahu samotnem.
Tohle bude dotaz na ženy, které vydělávají podstatně méně než jejich manžel - jak to prosím „nesete“? Nepřipadáte si vedle něho trochu „méněcenná“? Manžel má 90 hrubého, já necelých 30, a přijde mi, že si ani nemůžu postesknout, že to mám v práci těžké (jak to asi můžu mít těžké, za tyhle peníze…) nebo že musím pořád zdůvodňovat / ospravedlňovat své útraty… Třeba to tak je v pořádku, ono objektivně ten finanční přínos do naší domácnosti je holt prostě diametrálně odlišný…