Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj muž říká, že já a jeho matka jsme se hledaly, až jsme se našly
pečeme spolu koláče, půjčujeme si knížky a tak…
My se nemame rady navzajem. Ale od te doby, kdy pochopila a zacala akceptovat, ze neohlasene navstevy povazuju za neslusne a ja naopak zacala jezdit na nenavidene rodinne seslosti kvuli svatkum, narozeninam, Velikonocim, poutim apod. spolu vychazime vyborne. Ja ji teda neverim ani nos mezi ocima, ale usmivame se pohodicka klidek, necham ji vypovidat, myslim si svoje, ona ma pocit sounalezitosti a ja si oddychnu, ze zase min 2 mesice bude klid.
Nesnáším svou tchyni. S teď už mužem jsme spolu celkem 18let, celou tu dobu mě nemá ráda, cca před čtvrt rokem se obula do mé mamky a tím u mne úplně skončila. Vídáme se jen když je to nutný kvůli malé.
Asi to neni tak, ze bych ji nesnasela.Spis uz jsem kni za ty roky citove chladna
nejprv delala peklo me i manzelovi pak me padla po x letech kolem krku jak byla hloupa
a jestli bych ji to mohla odpustit.Tak ano snazila jsem se dalsich x let. Ikdyz jsem si myslela, ze je to jen komedie.No a byla.Ted se rozpovidala pribuzna a je jasne, ze me uni kazdy vikend drbe.Je to cerstve a ikdyz jsem to tusila jsem ztoho hrozne spatna. Protoze to co rika neni ani ani pravda
Necitim nenavist.Spis pocit nespravedlnosti a krivdy ![]()
Mám, je to jako moje druhá máma, udělala by pro nás první a posledni. Samozřejmě má taky svoje chyby, ale to má každý, nikdo není dokonalý. Taky nejsem dokonalá snacha ![]()
Bohužel nemám, ani ona mě. Z nějakého nepochopitelného důvodu mě začala pomlouvat hned po svatbě, předtím vůbec. Teď se jí nelíbí spoustu věcí, třeba jí pozdravim, když si volame a ona pak řekne svýmu synáčkovi, že jsem jí ani nepozdravila, dost si vymýšlí nepravdivé věci o mě
omezuji kontakt s ní, ona se mnou, nemá to cenu hledat cestu.
Svou tchýni mám ráda, mohu říct že jsme „kamarádky“
povídáme si o čemkoliv, problémy apod. A alespoň 2× za rok spolu jezdíme na wellness na víkend
kolikrát náš vztah lidí nechápou ![]()
Ano, mam ji mam rada. Ma svoje mouchy, ja taky. Dlouhou dobu jsme spolu valcily, az jsme obe usoudily, ze je to ke skode nas obou. Ted se konecne vzajemne respektujeme a nemame potrebu tu druhou menit. Za ty roky intrik a pretvarek jsem za to stastna a doufam, ze to takhle zustane! My dve spolu nikdy nebudeme mit nejaky extremne vrely vztah. Ale to, ze se vzajemne respektujeme a ze rodinne setkani probiha pravidelne 1× mesicne a je to v klidu az dokonce prijemne, tak to je neco, v co jsem jeste pred rokem ani nedoufala a ted jsem z toho fakt stastna.
Já nevím. Momentálně jsme díky ní řešili dost nepříjemnou situaci ohledně financí. Asi jsem naštvaná, ale stanou se v životě i horší věci. Když mohla, tak pomohla, do ničeho nám nekecala a už je stará. Takže asi tak.
Omlouvám vám se za anonym, s mužem žiju už skoro jedenáct let a s jeho máti mojí tchýní v jednom domě, můžu říct že hrůza je to ta pravá vesnická Keliška co se nestydí pomluvit i své děti, stará se kde kdo umřel kdo je nemocný a vůbec jak se chovají jiní lidé, je mi z toho těžko protože u nás doma se nikdy nic takového neřešilo. Hlavne je strašně náladová jeden den se baví normálně pak skoro ani nepozdravi ale jsem ráda za svého muže protože ví jaká je a umí se mě zastat jinak bych s ním už nebyla.
Mám fajn tchyni
možná to bude tím že je jí teprv 41 takže máme k sobě docela blízko, je moderní
dceři pořád něco kupuje, když potřebujeme pohlídá, na návštěvy se vždy ohlásí, tykame si.. Ja si nestěžuju ![]()
@terien píše:
A tak docela jí i ráda mám, ale myslím si o ní svoje. Dneska už nemám problém ji usadit, když mele ty svoje kraviny.
Jo.. Takhle to mám taky, ale pár let mi trvalo než jsem k tomu došla a „dovolila si to“.
S tchýni vycházíme dobře, bohužel máme dost nekompatibilní povahy, já jsem introvert s nízkou potřebou sociální interakce (vyčerpávají mě i vlastní děti), ona je nejistá a nutně potřebuje přijetí okolí aby mohla přijmout sebe, místo vlastní iniciativy přebírá vzory okolí například když se u ní doma dělala rekonstrukce, tak nebyla schopná rozhodnout jakou barvou vymalovat a snažila se kopírovat od nás a její dcery i když máme úplně rozdílné druhy bytů s jinými světelnými podmínkami, nakonec jsme jí design bytu navrhly já a švagrová. Jinak má spoustu dobrých vlastností, nějaké horší vlastnosti, prostě jako každý. Náš vztah se se o hodně zlepšil po tom co máme děti, protože máme aspoň jedno společné konverzační téma. Jako kamarádku bych si jí nevybrala (to ani svojí mámu) ale jako tchyně dobrý.
Mám tchejni ráda, je to hodná a milá ženská. Svůj k svému, jinou si ani nezasloužím ![]()
Je tolerantni a snaží se nevnucovat svoje názory, nepomlouvá, nechodí na neohlášené návštěvy, vnoučata miluje.
Je to taková obyčejná vesnická ženská, ale není to žádná udrbaná štěkna.
Jen je už dost stará a ubývá ji sil, což je škoda.