Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj,chtěla jsem se zeptat, zejména těch z vás, co jsou 55+. Když jste samy po rozvodu, v kom máte nebo kde hledáte oporu, když je zle? A vy, co jste vdané, máte i po těch letech zastání doma u manžela anebo jste stejně samy?
Už nějak nemůžu. 8 let po rozvodu a pořád trable s ex, zejména s jeho právníkem - žaloby, desetitisíce, žaloby, majetek rozdělený, není, on si ho v klidu užívá, soudce ani náhodou není nestranný (momentálně jsem zjistila, že soudce „zapomněl“ dát do rozdělení majetek za cca 6 milionů), živju jen z toho, co si vydělám.
Jenže - nejsem zaměstnaná ve státním sektoru, takže 3 roky práce, pak konec, rok hledám, všude chtějí mladší, je to fakt šílené, pak zase práce třeba jen na dva roky…prostě nervy. Nikdy jsem nebyla fluktuant, v prvním zaměstnání jsem byla 14 let, jenže teď ty firmy v mé oblasti jsou „flexibilní“ - někdy se fakt stane, že se majitel špatně vyspí a lidi končí. Anebo mu uděláte práci a on se rozhodne šetřit a ukončí to s vámi (když je to na IČO, tak je to velmi jednoduché pro něj).
Přítele sice mám, nebydlím s ním, jenže to není člověk, co by podržel. Spíš naopak. Je to člověk takový spíš pohodlný, který se nikdy nemusel postarat o svoje bydlení, o svůj majetek, protože dostal dvojdomek po babičce, pozemky a lesy po rodičích (ještě žijí, takže maminka se stará), když něco potřebuje, řekne bratrancům… A navíc nechápe, že třeba za rok, dva někde končím. On je v práci už 15 let, taky jeden čas se bál, že kvůli nějakým konfliktům u nich o práci přijde, jenže v jeho oboru to není tak jednoduché ho nahradit.
A ty konkurzy na nová místa. Většinou jsou všude mladší lidi, takže chtějí vrstevníky. Jeden mi to jednou dokonce řekl, že sakra dlouho přemýšlel, jestli mě vezme nebo ne, kvůli věku. Jenže nikoho neměl, takže vzal. No a za rok přišla reorganizace.
Kde byste hledaly oporu? Děti mám, ale ty to nezajímá, ty mají svůj život.
Díky a anonymně, stydím se.
Mě by mrzely nejvíc ty děti. Proč je to nezajímá? Nebo na ně valíš každý den to samé, a už je to nebaví? Přijde mi, že všechno vidíš moc černě, a sama sebe házíš do depky ![]()
@arinecka píše:
Mě by mrzely nejvíc ty děti. Proč je to nezajímá? Nebo na ně valíš každý den to samé, a už je to nebaví? Přijde mi, že všechno vidíš moc černě, a sama sebe házíš do depky
Syn tvrdí, že chce být nestranný, ale ve skutečnosti ho zajímají peníze od táty. A ten ho fakt neskutečně uplácí, protože jinak by už nikoho neměl.
Jedna dcera se snaží naslouchat, ale táta je táta. Taky nesmím moc mluvit, protože ex toho okamžitě zneužívá. nemáš práci? Jsi na pracáku? Šup a žaloba, že dlužíš 300 tisíc. A ty musíš vytáhnout desetitisíce, protože musíš najmout právníka a bránit se.
Druhá dcera stojí při mě, ale nemůže být mým hromosvodem.
@arinecka píše:
Mě by mrzely nejvíc ty děti. Proč je to nezajímá? Nebo na ně valíš každý den to samé, a už je to nebaví? Přijde mi, že všechno vidíš moc černě, a sama sebe házíš do depky
Momentálně jsem zase vyhozená z práce, chodím na výběrová řízení, musím zaplatit 80 tisíc jeho právníkovi, protože jsem prohrála nespravedlivý soud - dům jsme opravovali oba ze svých peněz a z mých úspor, dům jeho rodiče, ač slibovali jinak, nakonec napsali jen na něj a po rzovodu on mi napálil 20 tisíc nájemné (zpětně za 3 roky), ač jsem tam bydlela se studujícími dětmi. A soud řekl, že děti dostávaly od nás výživné, takže byly soběstačné a on měl právo chtít nájemné jen po mně a já mám teď chtít nájemné po dětech. Takže jsem mu musela zaplatit 500 tisíc za nájemné za dům, kde měl svoje věci a který jsem z půlky vybudovala a zaplatila…
Nj, v tomto věku to s prací bývá horší. Ale s dětma bych nic neprobírala, stejně s tím nic nenadělají. Jestli nemáš nějaké další větší výdaje, tak bych si s ex nastavila splátky a vzala práci, která bude k dispozici. Třeba i na částečný úvazek. Ve zbytku času bych dělala něco doma, třeba bych si pomalu chystala byt na důchod, nebo dala do kupy zahrádku, případně bych třeba cvičila, zkusila bych si vykurýrovat různý neduhy atp.
Na přítele bych se nespoléhala. Ale já jsem v tomto možná až trochu paranoidní, protože životně důležitý věci si řeším zásadně sama. Pokud mi nějaký chlap chce s něčím pomoct, tak ho zaúokoluju něčím, co sice nezvládnu, ale můj život/zdraví/bezpečí na tom nevisí. Tyhle věci nesvěřuju nikomu. Přítele si nech pro zábavu, život si zařiď po svým.
To je mi líto, máš to těžké, hlavně s tím exmanželem i s prací - tam si to bohužel dovedu představit, že pro ženu je těžké sehnat slušné místo v tomhle věku, vím, že všude chtějí mladé.:-( A do důchodu daleko. S tím ex si nedokáže poradit zjevně ani právník.
Ale nevím, jakou oporu nebo zastání hledáš? Aby tě politoval? Aby tě podpořil penězi? U přítele je to těžké, on by si každý chtěl jen bezproblémově užívat.
Cokoliv.
Aby třeba řekl, kašli na to, máš tu mě. A pojď, jdeme na pivo, do kina, jedeme na víkend na hory, ukážu ti fajn kamarády…
To není.
Rodiče už mám staré a 200 km daleko, bratr se rozvedl před 10 lety a bohužel se svou bývalou ženou dost bojuje (jeho přístup, ne její), takže ten to nepochopí, vdané kamarádky to nechtějí slyšet, některé rozvedené okamžitě začnou, že ony to mají horší a začnou mi vykládat o sobě (nemají - zůstaly v bytě/domě, nikdo je nežaloval o peníze, pracují ve státním, takže jistota práce až do důchodu, rodina v místě…).
V poslední práci jsem pracovala 3 roky. Vyhrála jsem konkurz, šéf se mohl strhat úctou. Pořád opakoval, jak mu hodně pomáhám, no vše zalité sluncem. Jenže je tu jedna hysterická kolegyně, která dělá hrozné zle, chce, aby ji všichni obdivovali, a když přijde nějaká „konkurence“, dřív či později ji vyštípe (šéfa ovládá a neskutečně lže). Takhle přede mnou už skočily tři ženské, dvě po půl roce, jedna po roce a kousek. Já jsem čtvrtá. Řekl mi, že chce, abych podala výpověď já. To jsem odmítla, takže se vytočil a napsal mi výpověď na hodinu. Vím, že je neplatná, už mám advokáta (a zase musím platit), půjde to asi k soudu. Hlavně jsem bez peněz už dva měsíce, úřad práce nechce platit podporu, protože trvalo měsíc, mi poslali zápočtový list a na něm samozřejmě paragraf 55 - takže úřad práce podporu nedá.
Fakt situace na pytel a teď ten prohraný soud. Vpodstatě přicházím o úspory a nevím, co mám dělat.
@Anonymní píše:
V poslední práci jsem pracovala 3 roky. Vyhrála jsem konkurz, šéf se mohl strhat úctou. Pořád opakoval, jak mu hodně pomáhám, no vše zalité sluncem. Jenže je tu jedna hysterická kolegyně, která dělá hrozné zle, chce, aby ji všichni obdivovali, a když přijde nějaká „konkurence“, dřív či později ji vyštípe (šéfa ovládá a neskutečně lže). Takhle přede mnou už skočily tři ženské, dvě po půl roce, jedna po roce a kousek. Já jsem čtvrtá. Řekl mi, že chce, abych podala výpověď já. To jsem odmítla, takže se vytočil a napsal mi výpověď na hodinu. Vím, že je neplatná, už mám advokáta (a zase musím platit), půjde to asi k soudu. Hlavně jsem bez peněz už dva měsíce, úřad práce nechce platit podporu, protože trvalo měsíc, mi poslali zápočtový list a na něm samozřejmě paragraf 55 - takže úřad práce podporu nedá.Fakt situace na pytel a teď ten prohraný soud. Vpodstatě přicházím o úspory a nevím, co mám dělat.
Máš to fakt těžké, to by semlelo každého. Je mi to líto. Bohužel nemám žádnou radu, snad jen aby sis došla pro antidepresiva. Sice to tvoje problémy nevyřeší, ale budeš to lépe snášet.
Především se vůbec za nic nestyď. Sehnat dobrého chlapa coby oporu je dost těžké, ale určitě se časem někdo najde. Být Tebou, nerozptylovala bych se teď přemýšlením o princi na bílém koni, ale nejdřív se snažila získat práci.
Ty jo, to je skoro na to se sebrat a jet si nekam vycistit hlavu a privydelat do ciziny… Co te tu drzi…?
Jak já ti rozumím, my nebudeme mít vyrovnaný majetek asi nikdy…a já jsem se asi před rokem tím přestala trápit a začala jsem žít ze dne na den a najednou se mi začalo dařit. Sama to nechápu, najednou jsem měla plno nabídek a dělám velmi zajímavou práci. Ne v kanceláři, pracuji manuálně, ale moc mě to baví, jsem v dobrém kolektivu a po zaučeni i ty peníze jsou o něčem jiném. A mám smlouvu na dobu neurčitou. Teď se mi rýsuje vlastní bydlení, děti už jsou konečně smířený, že se k jejich otci nevrátím a už to není nepřekonatelný problém. Přestala jsem lpet na věcech a cítím se svobodná. A vůbec, je zakázáno cokoli s sebou brát do hrobu…
Drž se, já věřím, že bude líp. ![]()
@Magical-eyes píše:
@Betty MacDonaldje fajn, že sis z toho umělá vzít to dobré!
Já mám to štěstí, že jsem nenapravitelný optimista. Ale vím, že kdo to tak nemá, že ho to může úplně skolit.
Ahoj,
chtěla jsem se zeptat, zejména těch z vás, co jsou 55+. Když jste samy po rozvodu, v kom máte nebo kde hledáte oporu, když je zle? A vy, co jste vdané, máte i po těch letech zastání doma u manžela anebo jste stejně samy?
Už nějak nemůžu. 8 let po rozvodu a pořád trable s ex, zejména s jeho právníkem - žaloby, desetitisíce, žaloby, majetek rozdělený, není, on si ho v klidu užívá, soudce ani náhodou není nestranný (momentálně jsem zjistila, že soudce „zapomněl“ dát do rozdělení majetek za cca 6 milionů), živju jen z toho, co si vydělám.
Jenže - nejsem zaměstnaná ve státním sektoru, takže 3 roky práce, pak konec, rok hledám, všude chtějí mladší, je to fakt šílené, pak zase práce třeba jen na dva roky…prostě nervy. Nikdy jsem nebyla fluktuant, v prvním zaměstnání jsem byla 14 let, jenže teď ty firmy v mé oblasti jsou „flexibilní“ - někdy se fakt stane, že se majitel špatně vyspí a lidi končí. Anebo mu uděláte práci a on se rozhodne šetřit a ukončí to s vámi (když je to na IČO, tak je to velmi jednoduché pro něj).
Přítele sice mám, nebydlím s ním, jenže to není člověk, co by podržel. Spíš naopak. Je to člověk takový spíš pohodlný, který se nikdy nemusel postarat o svoje bydlení, o svůj majetek, protože dostal dvojdomek po babičce, pozemky a lesy po rodičích (ještě žijí, takže maminka se stará), když něco potřebuje, řekne bratrancům… A navíc nechápe, že třeba za rok, dva někde končím. On je v práci už 15 let, taky jeden čas se bál, že kvůli nějakým konfliktům u nich o práci přijde, jenže v jeho oboru to není tak jednoduché ho nahradit.
A ty konkurzy na nová místa. Většinou jsou všude mladší lidi, takže chtějí vrstevníky. Jeden mi to jednou dokonce řekl, že sakra dlouho přemýšlel, jestli mě vezme nebo ne, kvůli věku. Jenže nikoho neměl, takže vzal. No a za rok přišla reorganizace.
Kde byste hledaly oporu? Děti mám, ale ty to nezajímá, ty mají svůj život.
Díky a anonymně, stydím se.