Mentální zdraví a kojenec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Mentální zdraví a kojenec
Zdravím, mám malou,4. měsíc po porodu. Dříve jsem měla úzkosti, brala jsem nějaká lehčí antidepresiva cca 3 roky zpět, pak jsem vysadila a začala se svému mentálnímu zdraví věnovat co nejvíce sama a bez medikace. Ráno a odpoledne, je všechno v pořádku, ale večer po celém dnu je na mě vše už moc a vyloženě v sobě cítím strašný vztek, i na malou, když nechce spát nebo brečí. Vím, že za to nemůže a přes den mě to nerozhází a zvládám, ale k večeru mám už pocit že to ani nejsem já, vzteky mám zatnuté zuby, chce se mi brečet, do něčeho praštit… Kojim a po tom porodu jak kdyby se mi zas ty emoce rozházely. Snažím se s tím bojovat, ale jsem každý večer vyloženě hnusná na partnera i na malou a hrozně mě to potom mrzí. Tak přemýšlím, zda existuje něco a někdo z vás užívá třeba opravdu lehoučké prášky pro větší pohodu? Něco s čím lze kojit? Už jsem se k práškum vracet nechtěla, ale od porodu to už trvá dlouho a zatím se mi nedaří to zmírnit, tak sbírám info a ještě uvidím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ať se partner večer sebere a vypadne s malou na dvě hodiny ven. Pak ji může ještě vykoupat. Uvidíš, že ti bude líp i bez prášků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnetVV objednej se k lékaři, který ti dřív AD předepisoval, určitě existují AD, které se můžou s kojením,
nebo možná bude rychlejší varianta řešit to s gynekologem nebo s obvodním lékařem - může se ti rozjíždět poporodní deprese, to léky určitě chce,
nepodceňuj to, mám takovou známou, která měla dřív léčbu, pak porodila vytoužené dítě a „díky“ neléčené poporodní depresi šla na dítě s nožem, chtěla to též zvládat bez léků, nakonec jí ani léky nepomohly a skončila v psychiatrické léčebně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnetVV a chlap se zapojuje jak? Holt bude muset zabrat, jako první pomoc, než ty se dostaneš někam k doktorovi. Jinak na nervy jsou Bachovy krizové esence, ty si můžeš jist jak chceš i během kojení 
ale jako medicínské případy deprese to samozrejme nevyřeší nicméně na beznou večerní “depku” to muže trochu pomoci, určitě neuškodí. Jsou i ve formě takových pastilek (tvrdých gumovych), ty mi moc chutnaly 
a člověk má aspoň pocit, že tu depku řeší příjemným způsobem 
Ale jinak dakt nejprve ať zabere ten chlap. Ať ji připraví na spaní, poklidi a ty bez třeba někam běhat nebo cvičit, aspoň některý den v týdnu si vyhraď. Dost cvičení pro ženy se porada ve večerních hodinách a tam bys přišla na jiné myšlenky. Furt lepší, než byt doma vytočená se rvoucim miminem a naštvaným manželem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@stinga jo právě, z osobní zkušenosti vím, že ty rady,, odpočiň si,, na psychické nemoci moc nepomůžou, máme to v rodině, mamina skončila na psychiatrii též po porodu bratra a nedávno znova kvůli přechodu 
tak proto se ptám, samozřejmě vím že mám odpočívat, chodit ven, zapojovat chlapa atd atd… ale právě když se neřeší tak to končí zle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnetVV píše:
@stinga jo právě, z osobní zkušenosti vím, že ty rady,, odpočiň si,, na psychické nemoci moc nepomůžou, máme to v rodině, mamina skončila na psychiatrii též po porodu bratra a nedávno znova kvůli přechodu
Tohle je taky teda výborný. Zjevně máte nějakou genetickou zátěž, tak je nejlepší udělat si dítě a posílat to dál. Achjo
- Citovat
- Upravit
@Tosidelassrandu možná se budete divit, ale to má dneska každý, minimálně každý má nějaký psychický problém 
třeba vy, komentováním věcí, o kterých víte prd 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnetVV píše:
@Tosidelassrandu možná se budete divit, ale to má dneska každý, minimálně každý má nějaký psychický problém
Spojení “minimálně každý” nedává žádný logický význam.
Jinak to samozřejmě není pravda a hádám, že sis svoje tvrzení vycucala z prstu a není podložené statistikou.
- Citovat
- Upravit
@Tosidelassrandu z prstu ani ne, stačí poslouchat lidi kolem sebe a každý má s něčím problém 
dneska málokdo je psychicky úplně ok. A jinak, vím jak to u nás je, že máma měla psychické problémy způsobené hormonální nestabilitou a já měla úplně něco jiného, tudíž o něčem,, genetickém,, nebo,, dědičném,, není vůbec řeč, ale dík za názor, počítám že psycholog ani psychiatr nejsi, za to já s několika mluvila takže přehled mám a o nic dědičného nejde, tudíž o moje dítě mít strach nemusíš, dobrou noc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, při kojení jsem brala Sertralin od roka dítěte, kojila jsem skoro do 2, ten se smí. Měla jsem podobné stavy jako ty u 2.ditete, po 1.porodu jsem zas nemohla spát, tam mi na zklidnění pomohly homeopatika, AD jsem se tehdy bála, nevěděla jsem, že při nich jde kojit a v tom stavu v jakém jsem byla, jsem to ani nebyla schopná nějak do hloubky zjišťovat. Na netu jsou stránky organizace Úsměv mámy, ta pomáhá maminkám s poporodní depresí, tak třeba tam najdeš útěchu, že v tom nejsi sama. A určitě jak tu radí ať jde partner s kočárkem na 2h ven, a ty odpočívej. Já se to naučila až u 2., které od cca 6m. spalo ještě hůř než první. První 3 měsíce jsem o malé skoro nevěděla, až se zubama to začalo, nebo nějaké období prostě, nechtěla v noci spát třeba od půlnoci do 3, od 1 do 4, prostě po kojení neusnula ať jsem dělala co jsem dělala. Na palici. Chlap k ní nevstal ani jednou, ke staršímu ještě jo, to jsem fakt nebyla kolikrát schopná ho prebalit, klepaly se mi nevyspáním ruce, měla jsem se spaním velký problém už z porodnice, totálně rozhozené hormony, mj štítné žlázy, ale než se na to přišlo, málem jsem se sesypala. U 2.uz asi měli všichni pocit, že to musím zvládat. Je fakt že staršího si braly hodně babičky, hlavně moje máma. Pro tu je to prostě korunní princ. Malou mi nikdo moc nehlídal. Max na hoďku do kočáru na doktory a to ještě ne vždy. Měla jsem problém říct si o pomoc. Fakt nechcete tchýni nebo i své matce vysvětlovat že si jdete pro prášky „na hlavu“. Radši jsem vzala dítě s sebou, nebo si aspoň na tu 1.navstevu neco vymyslela. Nebo přiznat že nestíhám, jestli by nevzali malou chvíli ven - to by byla voda na jejich mlýn. Mně pořád dávalo okolí, bohužel vč. manžela najevo, že musím všechno zvládat sama a nestěžovat si. Tak jsem se podle toho zařídila a spoléhala se jen sama na sebe, ve chvíli kdy manžel vzal kočár ven jsem letěla uklízet…A skončila na antidepresivech. Až poté a po pár rozhovorech s psycholožkou a psychiatričkou jsem byla schopná si zařídit 1× týdně cvičení, aby hlídal (pardon staral se!) tatínek. A trochu to pomohlo. Ale nejvíc pak asi ukončení kojení. I tak jsem vydržela akt dlouho. Flaška byla nepřítel č.1 totiž už od pohledu. Kluk z ní v pohodě pil Sunar od cca 9 měs. na noc, kojil se pak už jen v noci asi do roka a půl. S ním to ještě byla celkem pohoda, až na ty začátky no. Takže tuším jak se cítíš. Zkus možná i terapii. Jdou provozovat online. Vypovidas se, nebo jak tu radili ten sport, na uvolnění té frustrace. Jestli takovou možnost (hlídání) máš, využij toho. Já šla pak už občas třeba i na 2/3 na hokej, pokecala se známýma - dřív naše velká společná vášeň s chlapem, hrál ho i amatérsky, to byl žrout času děsnej spolu ještě s 1 koníčkem kvůli kterýmu byl 3-4× do roka min. na týden pryč, nedalo se mu pořádně dovolat… chápu te! Drž se! Děti nás potřebujou psychicky i fyzicky stabilní, zdravé! A toho dosáhnete právě i tou péčí o sebe. Muž může večer koupat či uspávat a vy meditovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
