Je toto poporodní deprese?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Já myslím, že se to srovná.. Že je ještě hodně brzo, hormony pracují. Základem je se vyspat. Každopádně bych si pořídila monitor dechu. Mně strašně pomohl, aby usnula. Dítě jsem měla v postýlce přiražené k posteli a kolikrát sledovala zelené světýlko 
Je někdo s Tebou? Taky mi pomáhalo, že jsem nebyla sama.
Bude to dobré, neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemas se za co stydet, chvili trva, nez si na sebe maminka s miminkem zvykne. Depresi nemas, pracuji hormony, vsechno se to casem srovna a bude lip 
pokud je moznost, tak vyuzij pomoci (at ti nekdo zajde s malou ven, uvari ti, pohlida na chvili) a ty se vyspis a odpocines si. Naberes tak hodne sily 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hrozně se za to stydím proto anonym…Mám 7tydnu starou holčičku porod byl dlouhý a těžký, dlouho mně sešívali a neproběhl ani bonding a tak nějak jsem si k ní zatím nenašla vztah všechno dělám tak nějak automaticky na autopilota jakoby bezmyšlenkovitě. Nekojím protože jsem neměla mléko což mně strašně mrzelo už kvůli malé. V noci krásně spí ale já jí milionkrat kontroluju jestli dýchá jestli jí není moc teplo nebo moc zima prostě jak magor a já pak nespím. Přez den často pláču mnohdy bezdůvodně. Srovná se to? Je to jen hormonama nebo je to už poporodní deprese? Máte nějaky tip jak se toho zbavit nebo mám počkat jestli to samo přejde
A máš pocit, že se to lepší nebo je to pořád stejné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Můžu tě uklidnit - poporodní deprese vypadá jinak (vlastní zkušenost). Neboj, hormony si sednou a i ta mateřská láska vyleze na povrch, jak bude dcerka víc a víc komunikovat. Ale jsem si jistá, že ji miluješ už teď - však ji pořád hlídáš, bojíš se o ni a děláš pro ni první poslední.
Zkus si popovídat s partnerem, svěřit se mu, zeptat se ho na názor, radu. Mně to vždycky pomohlo, když jsem nevěděla, kudy kam. Hodně odpočívej, mazli se s dcerkou, dopřej si procházky a dobré jídlo, které máš ráda. Na spaní doporučuju monitor dechu, můžeš si ho nechat proplatit pojišťovnou, pokud jsi nevyčerpala budget na něco jiného v rámci těhotenství a mateřství. Jak už psala @Lojzísek, i já jsem byla schooná usnout jen díky blikajícímu zelenému světýlku. Znamenalo, že to nejcennější je spokojené a v bezpečí. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Hrozně se za to stydím proto anonym…Mám 7tydnu starou holčičku porod byl dlouhý a těžký, dlouho mně sešívali a neproběhl ani bonding a tak nějak jsem si k ní zatím nenašla vztah všechno dělám tak nějak automaticky na autopilota jakoby bezmyšlenkovitě. Nekojím protože jsem neměla mléko což mně strašně mrzelo už kvůli malé. V noci krásně spí ale já jí milionkrat kontroluju jestli dýchá jestli jí není moc teplo nebo moc zima prostě jak magor a já pak nespím. Přez den často pláču mnohdy bezdůvodně. Srovná se to? Je to jen hormonama nebo je to už poporodní deprese? Máte nějaky tip jak se toho zbavit nebo mám počkat jestli to samo přejde
nejsem zdravotní, ale toto co popisuješ, bych nazvala poporodní blues - je to velmi rozšířené,
moje známá z poporodní depresí šla na dítě s nožem,,,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@stinga píše:
nejsem zdravotní, ale toto co popisuješ, bych nazvala poporodní blues - je to velmi rozšířené,
moje známá z poporodní depresí šla na dítě s nožem,,,
Tyjo, to je spíš kvalitně rozjetá laktační psychóza, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kup monitor dechu a ať muž obcas hlida a krmí on, i v noci, aby ses vyspala.. ale pokud te to uklidni, dech miminka snad hlida kazda takhle krátce po porodu, kor pokud jde o první mimi.
Já třeba s druhým dítětem měla problém, že mě to staraní se o něho jakoby otravovalo, jako pořád krmit, prebalovat… no byl to první tři týdny vopruz, protože dcera už je v tomhle úplně samostatna jednotka 
pak jsem jela s chlapem nakoupit bez miminka a pak jsem ležela dva dny v nemocnici a od té doby jsem zjistila že mi prcek strašně chybí a vadí mi, že ho,,obsluhuje" někdo jiný než já(hlavně teda tchyne). a od té doby se to pouto mezi mnou a malým hodně prohloubilo.
Tak dej díte taky na chvíli chlapovi nebo babičkam, ať si vyčistis hlavu a určitě to bude lepší. Hlavně ten odpočinek dělá hodně.
- Citovat
- Upravit
A ne jenom baby blues? Já po prvním nic takového neměla, zato po druhém…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Hrozně se za to stydím proto anonym…Mám 7tydnu starou holčičku porod byl dlouhý a těžký, dlouho mně sešívali a neproběhl ani bonding a tak nějak jsem si k ní zatím nenašla vztah všechno dělám tak nějak automaticky na autopilota jakoby bezmyšlenkovitě. Nekojím protože jsem neměla mléko což mně strašně mrzelo už kvůli malé. V noci krásně spí ale já jí milionkrat kontroluju jestli dýchá jestli jí není moc teplo nebo moc zima prostě jak magor a já pak nespím. Přez den často pláču mnohdy bezdůvodně. Srovná se to? Je to jen hormonama nebo je to už poporodní deprese? Máte nějaky tip jak se toho zbavit nebo mám počkat jestli to samo přejde
Jsem máma dcery, která má čerstvé miminko. Porod císařem, ale vše je ok, kojí, dítě zdravé, hodné. Přesto má občas smutky, pláče, neví si rady… je to úplně běžné. Hodně jí pomůže, když přijde návštěva, která si s ní dá kafe, nebo vyrazí ven. Už byli i s manzelem na výletě, to jí Hodně pomohlo.
Popros mamku nebo jinou blízkou osobu o pomoc, neváhej se svěřit, nesed doma, vyraz mezi lidi. Uvidíš, že bude líp
Držím palce!
- Citovat
- Upravit
@Paja-Maya píše:
Tyjo, to je spíš kvalitně rozjetá laktační psychóza, ne?
asi ano, přesnou diagnózu nevím, ale ambulantní léčba nepomáhala, skončila na 6 měsíců na otevřeném oddělení psychiatrie,
a já osobně bych řekla, že není v pohodě ani teď, moc se o to dítě nedokáže postarat, je naprosto bezradná a to má dítě už rok a půl, museli se odstěhovat k její matce, která jí pomáhá, když byl přítel na rodičáku, tak to nedávali finančně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U první dcery jsem měla baby blues, u mladší poporodní depresi. Rozdíl byl u mě hlavně v délce, baby blues přešlo do dvou, max tří měsíců, poporodní deprese trvala přes rok, a pořád nejsem stopro v pohodě, i přes léčbu 
na dítě s nožem nechodím, to je psychóza, ne deprese.
Dej tomu čas, ale pokud by to během pár týdnů nepřešlo, řeš to, není to ostuda. Můžeš se mrknout i na Úsměv mámy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je důležité, jestli to má zlepšující se tendenci nebo naopak. A pak ta spánková deprivace, mně se rozjela takhle poporodní deprese, diagnostikováno psychiatrem v krizovém centru a hospitalizaci jsem se vyhla jenom zázrakem. Celkem jsme se s doktorem shodli, že jsem měla přijít už při prvních příznacích hned, nemusela jsem mít pak tak dramatické propady včetně sebevražedného chování a taky rekonvalescence trvala o dost déle. No a ty je za mě máš, takže já bych šla nebo si aspoň zavolala na krizovou linku. Jíš, piješ?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Hrozně se za to stydím proto anonym…
Mám 7tydnu starou holčičku porod byl dlouhý a těžký, dlouho mně sešívali a neproběhl ani bonding a tak nějak jsem si k ní zatím nenašla vztah všechno dělám tak nějak automaticky na autopilota jakoby bezmyšlenkovitě. Nekojím protože jsem neměla mléko což mně strašně mrzelo už kvůli malé. V noci krásně spí ale já jí milionkrat kontroluju jestli dýchá jestli jí není moc teplo nebo moc zima prostě jak magor a já pak nespím. Přez den často pláču mnohdy bezdůvodně. Srovná se to? Je to jen hormonama nebo je to už poporodní deprese? Máte nějaky tip jak se toho zbavit nebo mám počkat jestli to samo přejde